Toyoko Tokiwa - Toyoko Tokiwa
Toyoko Tokiwa (常 盤 と よ 子, Tokiwa Toyoko, 1930) je japonská fotografka nejlépe známá pro knihu textů a fotografií z roku 1957 Kiken na Adabana (危 険 な 毒 花), a zejména pro jeho zobrazení Čtvrť červených luceren post-obsazení Jokohama s americkými opraváři.[1]
Život a kariéra
Toyoko Tokiwa (常 盤 刀 洋子) byl narozen v Jokohama dne 15. ledna 1930. (Jako fotografka by později napsala „toyo“ hiragana spíše než původní postavy.) Její rodina provozovala velkoobchodu s lihovinami ve městě 4-chome Kanagawa-dōri v Jokohamě, kde žila, dokud nebyl vypálen v americkém bombovém bombovém útoku ze dne 29. května 1945, při kterém její otec utrpěl smrtelné popáleniny.[2][3] Její starší bratr použil a Rolleicord fotoaparát a temná místnost, a to v kombinaci s touhou pracovat mezi muži vedlo Tokiwu k tomu, aby chtěla pracovat jako fotografka, ještě předtím, než sama použila fotoaparát.[2]
Vystudovala Tokio Kasei-Gakuin (předchůdce Tokio Kasei-Gakuin Junior College ) v roce 1951.[1] Tokiwa začala pracovat jako hlasatel ale snil o tom, že bude místo toho fotografem a připojí se k ženskému fotografickému klubu Shirayuri (白 百合 カ メ ラ ク ラ ブ, Shirayuri Kamera Kurabu);[4] byla v té době ovlivněna realismem japonské fotografie (vedená Ken Domon ).[1]
Některé z prvních fotografií Tokiwy jsou Bsanbashi, molo v Jokohamě, na které zakotvily americké lodě, a to bylo místo emocionálních rozchodů a setkání amerických vojenských rodin. Dokázala fotografovat zblízka, aniž by zaujala jakýkoli komentář, a práci si velmi užívala.[2] Ale rychle se přesunula ke svému hlavnímu zájmu, pracujícím ženám. Přes počáteční nenávist k americké armádě, vyvolanou zejména smrtí jejího otce a odporem k prostituci, se jednoduše pozvala do akasen (oblast červených světel) Jokohamy, zeptala se dívek, zda by mohla fotografovat, a byla přijata.[3]
Tokiwa by si později vzala amatérského fotografa Taiko Okumura (奥 村 泰 宏, 1914-1995)[5][6] - jejíž fotografie poválečného Japonska se objevuje spolu s ní v knize z roku 1996 - a pracuje jako žena v domácnosti i fotoreportérka.[1]
Je členkou Japonská společnost profesionálních fotografů[7] a předsedá Asociaci prefekturních fotografů Kanagawa (神奈川 県 写真 作家協会, Kanagawa-ken shashin-sakka kyōkai).[2][8]
Kiken na Adabana

V roce 1956 uspořádala Tokiwa výstavu s názvem Hataraku Josei (働 く 女性, Pracující ženy) na Fotogalerie Konishiroku (Tokio), které získaly velké uznání. Výstava se ukázala profesionální zápasníci, modely, ama, zdravotní sestry a prostitutky.[1]
V roce 1957 její kniha Kiken na Adabana (危 険 な 毒 花, doslova „Nebezpečné toxické / neplodné květiny“),[n 1] byl publikován Mikasa Shobō. Jeho text je rozdělen do tří částí:
- Kiken na adabana (jak je vysvětleno výše)
- Fāsutofurekkusu kara Kyanon vyrobený (tj. „Od společnosti Firstflex ke společnosti Canon“; značka Firstflex byla značkou dvojitá zrcadlovka od Tokiwa Seiki, 常 盤 精 機)
- Kōfuku e no iriguchi no aru tj (tj. „Dům se vstupem ke štěstí“)
Každá z nich je dále rozdělena na krátké eseje. Text je v první osobě a často se týká samotné Tokiwy: (kompozitní) titulní fotografie a fotografie v průčelí ukazují, že Tokiwa drží Kánon dálkoměrný fotoaparát, v době, kdy byla fotografie v Japonsku velmi záležitostí mužů.[č. 2]
Text knihy je přerušen čtyřmi částmi fotografií pořízených v letech 1952 až 1957 (titulky a technické údaje jsou uvedeny na str. 242–241[č. 3]). Na první fotografii každé fotografie je název; tyto jsou:
- Aru machi no kurai onna no iru fūkei (tj. „Temná scenérie se ženami určitého japonského města“). Většinou pouliční scény v tomto městě (Jokohama), mnoho představujících dívek a amerických opravářů. Na str. 44–45 se objevuje Tokiwova nejslavnější fotografie,[č. 4] přijatá ve Wakaba-chō Bā-gai (若 葉 町 バ ー 街, bar street), vzadu Isezakichō,[3] ukazující dívku zadrženou cizím mužem, zatímco další v uniformě odvrátí pohled.
- Kiken na hakimono (tj. „Nebezpečná obuv“). Úvodní fotografie ukazuje dostat a sandály vyřazené u vchodu do nemocnice; fotografie, které následují, ukazují dívky, které čekají na injekce nebo mají injekce a povinné kontroly svobody pohlavní choroby.
- Fāsutofurekkusu kara Kyanon vyrobený (jak je vysvětleno výše). Složitá série: zahraniční návštěvníci Japonska, ama, nahé modelování a chindon'ya.
- Kōfuku e no iriguchi no aru tj (jak je vysvětleno výše). Šťastnější scény mladých žen - i když série končí scénou zobrazenou v objektivu na obálce.
Kotoaro Iizawa knihu nazval „nejsilnějším a nejcitlivějším dílem fotografek té doby“.[9]
Televizní práce
V letech 1962 až 1965 Tokiwa produkoval televizní seriál Hataraku Josei-tachi (働 く 女性 た ち, Pracující ženy).[1]
Další fotografie a publikace
Tokiwa fotografoval kolem amerických vojenských základen v USA Yokosuka (1958) a Rjúkjú (1960) Sovětský svaz (1974, a Tchaj-wan a Malajsie (1975–80). Od roku 1985 se věnovala problematice starších lidí.[3]
Žádná kniha dosud (začátek roku 2010) nebyla věnována pozdější práci Tokiwy, ale od 50. do 70. let se její práce objevovala v časopisech Fotoaparát Asahi, Fotoaparát Mainichi, Fotoaparát Nippon, Kamera Sankei, a Shashin Salon.[1]
V listopadu 2010, když hovořila (23.) s Japonská společnost profesionálních fotografů 60. výroční výstava fotografií "Ženy" v Jokohamě[10] asi stovce diváků v jejích raných dobách jako fotografka žila v Jokohamě a pracovala na fotografování lidí s Alzheimerova choroba.[11]
Jiná práce
V roce 1967 se Tokiwa připojila k výboru, který si vybral výstavní práci Prefektura Kanagawa, a v roce 1987 učila na Fujisawa Bunka Sentā (Fujisawa, Kanagawa ).[12]
Výstavy
V roce 1957 se připojila Tokiwa Tōmatsu, Narahara a další na první výstavě Jūnin no Me (10 人 の 目, Oči deseti). Do roku 1960 Tokiwa představila svou práci na několika výstavách, alespoň jednou společně s Hisae Imai.[1][12]
Třetí Měsíc fotografie Tokio v roce 1998 představil řadu výstav fotografií v různých galeriích v Tokiu. Hlavním tématem bylo „Oko ženských fotografek“ (Josei Shashinka no Manazashi) a vystavoval fotografie Tokiwy a dalších zavedených japonských fotografek z období 1945–1997.[13]
Tokiwa se připojila k Yokohama Photo Triangle výstava v roce 2009, která se konala jako součást 150. výročí otevření přístav Jokohama, kde také organizovala program občanské účasti.[4]
Stálé sbírky
- Tokijské metropolitní muzeum fotografie.[č. 5]
- Muzeum umění prefektury Yamaguchi.[14][15]
- Městská galerie umění v Jokohamě.[16]
Knihy od Tokiwy
- Kiken na Adabana (危 険 な 毒 花).[n 1] Tokio: Mikasa Shobo, 1957. (v japonštině)
- S Taikō Okumura (奥 村 泰 宏). Sengo 50-nen: Yokohama Saigen: Futari de Utsushita Haisen Sutōrī (戦 後 50 年 横 浜 再現 二人 で 写 し た 敗 戦 ス ト ー リ ー).[č. 6] Tokio: Heibonsha, 1996. ISBN 4-582-27733-0. (v japonštině) Fotografie Jokohamy po válce; s. 3–95 ukazují práci Okumury, s. 96–143 ukazují Tokiwovu.
- Watashi no naka no Yokohama Densetsu: Tokiwa Toyoko Shashinshū 1954–1956 (わ た し の 中 の ヨ コ ハ マ 伝 説 常 盤 と よ 子 写真 集 1954-1956) / Sbírka fotografií Toyoko Tokiwa. Jokohama: Tokiwa Toyoko Shashin Jimusho, 2001. (v japonštině) Fotografie Jokohamy, 1954–56.
Další čtení
- Iizawa Kotaro (飯 沢 耕 太郎). Shashin do Kotoby: Shashinka Nijūgo-nin, Kaku Katariki (写真 と こ と ば 写真 家 二 十五 人 、 か く 語 り き). Shūeisha Shinsho. Tokio: Shūeisha, 2003. ISBN 4-08-720176-7. Stránky 91–97 jsou věnovány Tokiwě.
- Matsumoto Norihiko (松本 徳 彦). „Gun-kichi-mondai ni idomu: Saeki Yoshikatsu na Tokiwa Toyoko“ (軍 基地 問題 に い ど む - 佐 伯義勝 と 常 盤 と よ 子 と). Str. 35–40 z Shōwa o Toraeta Shashinka no Me: Sengo-Shashin no Ayumi o Tadoru (昭和 を と ら え た 写真 家 の 眼 戦 後 写真 の 歩 み を た ど る). Tokio: Asahi Shinbunsha, 1989. ISBN 4-02-258453-X.
Poznámky
- ^ A b Název této knihy oplývá komplikacemi. První (triviální) je, že se jeví jako 危險 な 毒 花 (se starší formou postavy pro ken) na přední straně a páteři přebal a na titulní strana, ale jako 危 険 な 毒 花 (s novější forma ) na samotné páteři, poloviční název, tiráž a přední část obi. Zadruhé, čtení posledních dvou znaků názvu je problematické. Kniha se nezdá, že by specifikovala čtení kdekoli (i když její kolof dává čtení „Tokiwa“). Japonské slovníky Čínsko-japonský nezahrnují kombinaci 毒 花; slovníky japonštiny jako např Kōjien neuvádějte jej pod žádným z jeho jasnějších údajů: dokubana, dokuhana, dokuka nebo dokka. Účty této knihy v japonštině, například Moriyama's in in Nihon Shashinka Jiten nebo Nihon Shashinshi Gaisetsu (日本 写真 史 概 説; Tokio: Iwanami Shoten, 1999; ISBN 4-00-008381-3) nedávají čtení. Proto někdo, kdo musí přečíst titul, bude normálně jen hádat nebo bude záviset na odhadu ostatních a Kiken na Dokubana a Kiken na Kokuka jsou atestovány v OPACy, bibliografické databáze atd. Avšak „rubín " あ だ ば な (tj. adabana) je uveden pro titul v hrnkové chronologii pro Tokiwa na str.159 ze dne Yokohama Saigen (viz „Knihy od Tokiwy "), a je vysoce nepravděpodobné, že by k tomu došlo bez konzultace se samotnou Tokiwou. Oba Kotoaro Iizawa a Luisa Orto upřesnit adabana, i když bez komentáře. Iizawa, „Vývoj poválečné fotografie“, Anne Wilkes Tucker a kol., Dějiny japonské fotografie (New Haven, CT: Yale University Press, 2003; ISBN 0-300-09925-8), str. 217; Orto, „Toyoko Tokiwa“, Orto a Matsuda Takako, „Profily umělců“, Tucker et al., S. 364. Třetím problémem je způsob, jak titulkovat v angličtině. Iizawa a Orto to dělají jako „nebezpečné neplodné květiny“. Adabana ve skutečnosti znamená „neplodná květina (květiny)“, ale obvykle se píše 徒 花 a neznamená toxicitu. Metaforickým rozšířením to může znamenat „prostitutku“. Adabana je někdy psáno 仇 花, ve kterém je znak pro ada znamená „škoda“ nebo „zlomyslnost“ (kromě „nepřítele“ atd.). Mezitím postava 毒 znamená „toxicitu“. Název tedy znamená „Nebezpečné neplodné květiny“, „Nebezpečné prostitutky“, „Nebezpečné toxické květiny“ apod.
- ^ „Do 80. let bylo v Japonsku málo úspěšných fotografek.“ Anne Wilkes Tucker „Úvod“, Tucker a kol., S. 12. Tucker pak zmiňuje a zmiňuje se o několika, kteří předcházeli Tokiwu.
- ^ Žádná chyba; protože se jedná o dvoustránkový ostrov horizontální psaní v knize, jejíž text je jinak vertikální, je stránkováno zpět.
- ^ Toto je přetištěno například v Iizawě, „Vývoj poválečné fotografie“, v Tucker et al., S. 236.
- ^ Jak vyplývá z jejího zařazení do knihy bez kvalifikační poznámky Nihon Shashinka Jiten / 328 vynikajících japonských fotografů.
- ^ Další problematický titul. Všechny tři ingredience se objevují na obálce, titulní stránce a kolofonu, ale otázka, jakým způsobem by se měly ubírat, je nejasná. V tomto seznamu sledují pořadí v kolofonu.
Reference
- ^ A b C d E F G h Tomoe Moriyama (森 山 朋 絵), „Tokiwa Toyoko“, Nihon Shashinka Jiten (日本 写真 家事 典) / 328 vynikajících japonských fotografů (Kyoto: Tankosha, 2000; ISBN 4-473-01750-8), s. 221. (v japonštině) Přes alternativní název v anglickém jazyce pouze v angličtině.
- ^ A b C d Rozhovor s Tokiwou, Nakahō Nyūsu (中法 ニ ュ ー ス) Ne. 5435 (březen 2004), Jokohama Naka Hódžinkai. (v japonštině) Přístupné 9. ledna 2011.
- ^ A b C d Noriko Tsutatani (蔦 谷 典 子), „Tokiwa Toyoko“, v Kōtarō Iizawa, vyd., Nihon no Shashinka 101 (家 の 写真 家 101; Tokio: Shinshokan, 2008; ISBN 978-4-403-25095-8), s. 92–93.
- ^ A b "Yokohama kaikō 150-shūnen kinen: Yokohama Foto Toraianguru: Kaikō kara mirai e " (横 浜 開 港 150 周年 記念 ヨ コ ハ マ ・ フ ォ ト ・ ト ラ イ ア ン グ ル 開 港 か ら 未来 へ), Umění Jokohama (Yokohama Civic Art Gallery), sv. 40, 1. října 2009, s. 5. (v japonštině) Přístupné 9. ledna 2011.
- ^ Nihon no shashinka: Kindai shashinshi o irodotta hito to denki, sakuhinshū mokuroku (日本 の 写真 家 近代 写真 史 を 彩 っ た 人 と 伝 記 ・ 作品 集 目録) / Biografický slovník japonské fotografie (Tokio: Nichigai Associates, 2005; ISBN 4-8169-1948-1), s. 105. (v japonštině) Pouze v japonštině, navzdory anglickému názvu.
- ^ Hatsuo Ueno (上 野 初 雄), "Okumura Taikō shashinchō: Hama žádný shashin žádný monogatari Archivováno 2012-07-23 v Archiv. Dnes " (奥 村 泰 宏 写真 帳 ハ マ の 写真 の 物語), General Affairs Bureau, Yokohama City, listopad 1990. (v japonštině) Přístupné 9. ledna 2011.
- ^ Toyoko Tokiwa - profil držitele autorských práv Archivováno 2011-07-22 na Wayback Machine (常 盤 と よ 子 - 著作 権 者 プ ロ フ ィ ー ル), Japan Photographic Copyright Association. (v japonštině) Přístupné 9. ledna 2011.
- ^ Stránka o sdružení Archivováno 23. července 2011 v Wayback Machine Kanagawa Pioneer Station, prefekturní vláda Kanagawa. (v japonštině) Přístupné 9. ledna 2011.
- ^ Iizawa, „Evoluce poválečné fotografie“, Tucker a kol., S. 217.
- ^ Událost, Nihon Shashinka Kyōkai sōritsu 60-shūnen kinen shashinten "Onna: Tachidomaranai josei-tachi" (日本 写真 家 協会 創立 60 周年 記念 写真 展 「お ん な ―― 立 ち 止 ま ら な い 女性 た ち」), je popsán tady a tady na webu Japonské společnosti profesionálních fotografů. Obě stránky byly přístupné 9. ledna 2011.
- ^ „Yokohama zaijū no shashinka Tokiwa Toyoko san“ (横 浜 在 住 の 写真 家 ・ 常 盤 と よ 子 さ ん), Mainichi Shimbun -Kanagawa, 24. listopadu 2010. (v japonštině) Dostupný tady na místě Asakury Dezaina Kōba (朝 倉 デ ザ イ ン 工房). Přístupné 9. ledna 2011.
- ^ A b Shashinka wa Nani o Mita ka: 1945–1960 (写真 家 は な に を 見 た か 1945 ~ 1960„Co viděli fotografové: 1945–1960; Tokio: Konica Plaza, 1991), s. 122–123.(v japonštině) OCLC 47616918, Národní dietní knihovna 000002144030
- ^ Philbert Ono, “PhotoHistory 1998 ", Photoguide.jp.(v angličtině) Zpřístupněno 9. března 2009.
- ^ Iizawa, „Evoluce poválečné fotografie“, Tucker a kol., Str. 236–37.
- ^ Norihiko Matsumoto (松本 徳 彦), vyd., Nihon žádný Bijutsukan Shashin Korekushon (日本 の 美術館 と 写真 コ レ ク シ ョ ン, Japonské umělecké galerie a fotografické sbírky; Kjóto: Tankosha, 2002; ISBN 4-473-01894-6), s. 163.(v japonštině)
- ^ Seznam exponátů z roku 2003 ze sbírky galerie Archivováno 2012-12-20 v Archiv. Dnes, Městská galerie umění v Jokohamě.(v japonštině) Přístupné 9. ledna 2011.