Tito Zanardelli - Tito Zanardelli
Tito Zanardelli | |
|---|---|
| narozený | 1848 |
| Národnost | italština |
| obsazení | Novinář, filolog |
| Známý jako | Anarchismus |
Tito Zanardelli (1848–?) Byl italský novinář a anarchista. Zpočátku zastánce revoluce, později se stal umírněnějším a prosazoval právní prostředky k dosažení cílů dělníků. Poté odešel z politiky a strávil mnoho let v Belgii jako profesor mnemotechniky a plodný autor filologických předmětů.
Raná léta
Tito Zanardelli se narodil v roce Vittorio Veneto v roce 1848. Jeho rodina procházela hráči, kteří cestovali po Itálii a předávali mnemotechnické ukázky a šířili evangelium.[1]Jeho nevlastní sestra byla Emilia Tronzio, rodák z Cosenza která ztratila rodiče v epidemii cholery.[2]V 70. letech 19. století byla paní Errico Malatesta, během doby své činnosti u První mezinárodní.[3]Později se provdala Giovanni Defendi v Londýně.[4]Zanardelli zůstal na dlouhou dobu v Neapol, a stal se aktivním v Giuseppe Mazzini pohyb pro Sjednocení Itálie V roce 1869 byl redaktorem Gazzettino del popolo (Lidový věstník).[1]
V roce 1871 se Zanardelli připojil k Mezinárodní asociace pracujících (IWA) a připojil se k redakci Il Motto d'ordineV lednu 1872 byl jedním ze zakladatelů internacionalistického periodika v Neapoli La CampanaV srpnu 1872 se zúčastnil ustavujícího kongresu Federazione Alta Italia dell'Associazione Internazionale dei Lavoratori (FIAIL: severotalianská sekce Mezinárodního sdružení pracujících) v Rimini, poté působil v Benátky kde on a Pietro Magri spoluzaložil místní dělnickou federaci. Pracoval v Terstu, v Rakousku-Uhersku a v Římě, kde pracoval Osvaldo Gnocchi-Viani v organizaci a v mezinárodní propagandě.[1]
Zanardelli připravil na začátku roku 1873 almanach, který měl být vytištěn, v abecedním pořadí, který obsahoval životopisy prominentních osob Internacionály, kteří zemřeli.[5]Byl jedním z přispěvatelů do série životopisů komunardi který se objevil v La Plèbe mezi lety 1873 a 1876. Často se jednalo o nápadité oslavy revolučních činů ve velebení.[6]V březnu 1873 se zúčastnil kongresu FIAIL v Bologna, kde byl zvolen do komise propagandy. Po návratu do Říma se aktivně podílel na organizování stavebních dělníků. Byl zatčen, ale propuštěn na kauci a v roce 1874 emigroval do Švýcarska.[1]
Anarchista v exilu
V srpnu 1874 se Zanardelli účastnil Ženeva konference Universal League of Workers Guilds. Poté se usadil Lugano.S Lodovico Nabruzzi byl jedním z hlavních redaktorů AgitatoreV listopadu 1875 Zanardelli, Nabruzzi a Joseph Favre založil Luganské jezero Sekce IWA. Zanardelli začal postupovat směrem k podpoře změn prostřednictvím legálních metod.[1] Povzbuzen Benoît Malon, Zanardelli a Nabruzzi zveřejnili své Almanacco del proletario per l'anno 1876 ve kterém kritizovali povstání z roku 1874.[7]Během tiskové konference pořádané jeho sekcí v dubnu 1876 se Zanardelli vyslovil pro boj za volební reformu.[1]
Později v roce 1876 se Zanardelli přestěhoval do Paříže a připojil se ke kruhu Andrea Costa V září 1877 se zúčastnil Všeobecného kongresu v Gentu, kde podporoval legální metody a postavil se proti povstání.[1] Byl přispěvatelem do časopisu Égalité, který prosazoval názor, že pracovníci by mohli a měli použít hlasování k prosazování svých zájmů, a odmítal extrémnější názor, že politické strany jen podváděly pracovníky tím, že jim poskytly povolení.[8]Byl zatčen v březnu 1878 spolu s Costou a dalšími a vyloučen z Francie. Přestěhoval se do Londýna, kde spustil deník La Guerra sociale.[1]
Zanardelli uspořádal některé Italové v Londýně do kruhu sociálních studií, který později rozšířil do mezinárodního klubu sociálních studií.[9]Dne 3. listopadu 1879 vystoupil na protestní schůzce pořádané německým klubem proti zatčení anarchistů Justa a Kaufmanna v Německu.Johann Most vystoupil na stejné schůzi.[10]V roce 1879 vydal nový dokument Bollettino socialista rivoluzionario (Revoluční socialistický zpravodaj). Poté se tajně vrátil do Paříže, kde se připojil ke skupině vedené Amilcare Cipriani ale v prosinci 1880 se zúčastnil kongresu Faiail v Chiasso, kde podporoval Carlo Cafiero protizákonné postavení. Začal však být podezříván jako agent provokatér. Vrátil se do Francie, kde opět působil na konferencích.[1]
Pozdější kariéra
V říjnu 1882 Zanardelli navštívil Itálii, aby podpořil Ciprianiho kandidaturu, ale byl zatčen Turín Následující měsíc byl propuštěn a znovu byl obviněn z asistence policii. Nakonec opustil socialistické a anarchistické hnutí, přestěhoval se do Bruselu a věnoval se výhradně studiu filologie.[1] Stal se profesorem mnemotechnických technik v Bruselu a byl filologem a lingvistou v Bruselu. Napsal mnoho esejů o jazycích a místních jménech a dokonce napsal dva sonety ve francouzštině Giovanni Pascoli.[11]V roce 1891 byl redaktorem Jazyky a dialekty, čtvrtletní filologický přehled. Recenzi věnoval své manželce Virginie Valentini.[12]
Bibliografie
Zanardelli byl v pozdějších letech plodným autorem. Následuje ukázka jeho publikací.
- Zanardelli, Tito (1872). La necropoli dei consorti: iscrizioni caustico-sepolcrali a molti pur troppo vivi gonfiaventri d'Italia a gonfianuvoli. F. Perrucchetti. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito; Nabruzzi, Ludovico (1875). Guida storico descrittiva-commerciale di Lugano, Bellinzona e Locarno. Frank. Veladini e Comp. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1882). L'operaio Italiano v Casa Sua E v Casa D'altri ... Conferenza atd. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1887). Traité comparé de prononciation italienne. Mayolez. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1887). Echi di lontane memorie: liriche italiane seguite da alcuni saggi di poesia francese. A. Lefèvre. Citováno 2013-09-01.
- Dubois, P. L. V .; Zanardelli, Tito (1888). Philologie wallonne. Monographie des patois du Luxembourg mériodional ... Avec une préface de T. Zanardelli. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1889). L'Origine du Langage vysvětluje par nouvelle théorie de l'interjection atd. (Extrait du Bulletin de la Société d'Anthropologie de Bruxelles.). Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1890). Nouvelles station préhistoriques des bords de la Meuse entre Profondeville et Annevoye, par Tito Zanardelli, ... A. Moens. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1890). L'étrusque, l'ombrien et l'osque dans quelques uns de leurs rapports intimes avec l'italien. F. Hayez. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1892). V Morte Di Virginia Valentini-Zanardelli Da Macerata. Trecento Sonetti. Citováno 2013-09-01.
- Tito ZANARDELLI (1893). De la nature des noms abstraits et de leur concrescibilité atd. (Extrait du Bulletin de la Société d'Anthropologie de Bruxelles.). Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1895). Histoire de la Littérature Italianne: Les Premiers Siècles: Dante et ses Précurseurs. N. Dexonink, improvizátor-editeur. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1896). De Quelques sufixes d'origine celtique dans les noms de lieux de la Belgique, communication faite à la Société d'anthropologie de Bruxelles, dans la séance du 1er octobre 1895, par Tito Zanardelli. zobr. de Hayez. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1898). La précelticite des noms de rivières en Belgique communication faite a la Société d'anthropologie de Bruxelles, dans la séance du 29 juin 1896. Hayez. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1898). Premier essai d'une carte de la Belgique, donnant les noms de lieux d'après leurs patois Respectifs, komunikační faite à la Société d'anthropologie de Bruxelles, dans la séance du 31 mai 1897, par Tito Zanardelli. zobr. de Hayez. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito; Wagner, Max Leopold (1900). Appunti Lessicali & Toponomastici atd. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1902). Sonetos en lengua castellana y en lengua portuguesa. N. Zanichelli. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1902). Etimologie di imola e meldola, con accenno all'antico "Castrum Mutilum". N. Zanichelli. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1907). I nomi di animali nella toponomastica emiliana. Ditta N. Zanichelli. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito; Wagner, Max Leopold (1910). Le Voci Sarde Zurpu, Turpu-cieco, Paperu Ed Altre. V Resposta Al Signor M.L. Wagner atd. (Supplemento Alla Puntata VII Degli Appunti.). Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1910). Saggi Folklorici v Dialetto Di Badi (Appennino Bolognese). Con Glossario. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1910). Voci sarde. Zanichelli. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1911). Inventario di ferramenti del 1447 in dialetto bolognese con lessico illustrativo: Inomi di torrente Avesa e Anevo. N. Zanichelli. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1913). I Soprannomi di persone e di luogo a Lizzano in Belvedere ed altri siti dell'Appennino bolognese, per Tito Zanardelli. N. Zanichelli. Citováno 2013-09-01.
Reference
Citace
- ^ A b C d E F G h i j Zanardelli Tito: ABMO.
- ^ Dipaola 2004, str. 54.
- ^ Toda 1988, str. 108.
- ^ Sur les traces de Malatesta 2010.
- ^ Toda 1988, str. 94.
- ^ Zanette 2012, str. 80.
- ^ Vincent 1992, str. 55.
- ^ Steenson 1991, str. 119-120.
- ^ Vuilleumier 1965, str. 74.
- ^ Vuilleumier 1965, str. 75.
- ^ Criniti 1979, str. 534.
- ^ Zanardelli 1891.
Zdroje
- Criniti, Nicola (září – prosinec 1979). „Já“ BAGAUDAE „NELLA PROPAGANDA INTERNAZIONALISTA DI TITO ZANARDELLI“. Aevum. Università Cattolica del Sacro Cuore. 53 (3). JSTOR 25821973.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Dipaola, Pietro (duben 2004). „80. léta 19. století a mezinárodní revoluční socialistický kongres“. Italští anarchisté v Londýně (PDF). Citováno 2013-08-28.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Steenson, Gary P. (1991-06-15). Po Marxovi, Před Leninem: Marxismus a socialistické dělnické strany v Evropě, 1884-1914. University of Pittsburgh Pre. p. 119. ISBN 978-0-8229-7673-8. Citováno 2013-09-02.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Sur les traces de Malatesta“. Contretemps. Leden 2010. Citováno 2013-09-01.
- Toda, Misato (1988). Errico Malatesta da Mazzini a Bakunin: La sua formazione giovanile nell'ambiente napoletano (1868-1873). Guida Editori. p. 94. ISBN 978-88-7042-915-2. Citováno 2. září 2013.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Vincent, K. Steven (01.01.1992). Mezi marxismem a anarchismem: Benoît Malon a francouzský reformní socialismus. University of California Press. p. 55. ISBN 978-0-520-91140-6. Citováno 2013-09-02.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Vuilleumier, Marc (1965). „Paul Brousse a syn, pasáž de l'anarchisme au socialisme“. Cahiers Vilfredo Pareto. 3 (7/8). JSTOR 40368711.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Zanardelli Tito“. L'Internazionale italiana fra libertari ed evoluzionisti. Archivio Biografico del Movimento Operaio. Citováno 2013-09-01.
- Zanardelli, Tito (1891). „Jazyky a dialekty“. Citováno 2013-09-02.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zanette, Enrico (2012). „Usages politiques des récits de vie“. Politische Kommunikation: Von der klassischen Rhetorik zur Mediendemokratie. Komunikační politika: De la rhétorique classique à la démocratie des médias. LIT Verlag Münster. p. 80. ISBN 978-3-643-11742-7. Citováno 2013-09-02.CS1 maint: ref = harv (odkaz)