Thomas Hong-Chi Lee - Thomas Hong-Chi Lee
![]() | Tento článek je Použití externí odkazy nemusí dodržovat zásady nebo pokyny Wikipedie.Říjen 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Thomas Hong-Chi Lee | |
---|---|
narozený | Tchaj-wan | 5. března 1945
Státní občanství | americký |
Alma mater | univerzita Yale (PhD) |
Manžel (y) | Nina Lee |
Vědecká kariéra | |
Pole | Čínská historie |
Instituce | City College of New York |
Doktorský poradce | Arthur F. Wright |
Ostatní akademičtí poradci | Jonathan Spence |
Thomas Hong-Chi Lee (čínština : 李弘祺; pchin-jin : Lǐ Hóngqí; Wade – Giles : Li3Visel2-chi2; Pe̍h-ōe-jī : Li Hông-kî; Narozen 5. března 1945) je tchajwansko-americký historik čínského vzdělávání a souvisejících aspektů tradiční čínské kultury. Vyučoval světové dějiny a raně novověké evropské intelektuální dějiny v USA, na Tchaj-wanu a v Číně.
Vzdělávání
Lee se narodil na Tchaj-wanu a byl vzděláván v National Tainan First Senior High School a pak Národní tchajwanská univerzita (1964–1968). Poté navštěvoval postgraduální studium v univerzita Yale, kde pracoval hlavně s Arthur F. Wright, ale také absolvoval kurzy z Jonathan Spence Franklin L. Baumer, Jaroslav Pelikán, a Peter Gay, psaní Ph.D. diplomová práce o vzdělávání v severní písni v Číně (960–1126).
Dějiny
Učil na The Čínská univerzita v Hongkongu, od roku 1974 do roku 1991. Po roce 1991 učil na The City College of New York a Centrum absolventů, oba City University of New York až do předčasného odchodu do důchodu, aby se vrátil na Tchaj-wan (v roce 2007). Působil jako hostující profesor na Tchaj-wanu, v Číně a Německu a přednášel v Číně, Japonsku, Koreji, Německu, USA a na Tchaj-wanu.[1] Odešel z Národní univerzita Tsing Hua Tchaj-wanu v roce 2015.[2]
Publikace
Mezi jeho hlavní publikace patří dvě knihy o čínském vzdělávání, každá z nich Dynastie písní a na tradiční Čínu (od prvního tisíciletí př. n. l. do 17. století n. l.). Oba jsou v angličtině a poté přeloženy do čínštiny. Čínská verze druhé z nich byla oceněna cenou „Vynikající výsledky v sinologii“ (2015) a poté cenou „Wenjin“ Čínská národní knihovna (2017). Tato práce je také široce šířena v Japonsku, kde byl uznáván jako „První člověk dnes ve stipendiu čínského vzdělání a zkoušek.“[3]
Lee také publikoval o čínském historickém myšlení Song a o čínsko-evropských kulturních vztazích, stejně jako mnoho článků v akademických časopisech. Po odchodu do důchodu v roce 2015 píše jako veřejný intelektuál a na prestižní prestižní konferenci přednesl tři série přednášek o moderním evropském myšlení. TSMC Series Lecture Series (2014, 2015 a 2017) na Tchaj-wanu. Jeho eseje o současných intelektuálních záležitostech na Tchaj-wanu a v Číně jsou pravidelně uváděny v Alumni Bimonthly of Národní tchajwanská univerzita a ve webovém časopise Voicettank.org (思想 坦克).
Bibliografie
Knihy
- The New and the Multiple: Sung Senses of the Past. Čínská univerzitní tisk. 2004. ISBN 978-962-996-096-4.
- Vzdělání v tradiční Číně: historie. BRILL. 2000. ISBN 978-90-04-10363-4.
- Čína a Evropa: Obrazy a vlivy v šestnáctém až osmnáctém století. Čínská univerzitní tisk. 1991. ISBN 978-962-201-465-7.
- Vládní vzdělávání a zkoušky v zpívané Číně. Čínská univerzitní tisk. 1985. ISBN 978-962-201-302-5.
Čínské publikace
- 學 以為 己 : 傳統 中國 的 教育.香港 中文 大學. 2012.;
- 卷 里 營 營: 歷史, 教育 與 文化 演講 集 (v čínštině).允 晨 文化 實業 股份有限公司. 2012. ISBN 978-986-6274-67-1.
- 中國 教育 史英文 著作 評介 (v čínštině).臺灣 大學 出版 中心. 2005. ISBN 978-986-00-2373-2.
- 面向 世界 - 現代 性 ‧ 歷史 與 最後 的 真理.允 晨 文化. 2002. s. 350. ISBN 9570329300.
- 宋代 官 學 教育 與 科舉.聯 經 出版 公司. 1994. s. 353. ISBN 9570808845.
- překladatel, 中國 的 自由 傳統 (Liberální tradice Číny) Wm. Theodore de Bary.香港 中文 大學. 2015.
- 史學 與 史學 方法論 集 (v čínštině).食 貨 出版社. 1980.
- 宋代 教育 散 論 (v čínštině).東昇 出版 事業 公司. 1980.
Poznámky
- ^ „Thomas H.C. Lee - Asian American and Asian Research Institute“. aaari.info. Asian American / Asian Research Institute - The City University of New York (CUNY).
- ^ 貫 古 通 今 融 東 會 西 : 扎根 史學 五 十年 (v čínštině).三聯 書店 (香港) 有限公司. 2016. ISBN 978-962-04-4026-7.
- ^ Yabuta, Yutaka (2011). „Japonská akademie Hakuyen“. Hakuyen Journal (v japonštině). 50: 61–71. ISSN 0287-6574.