Racek (báseň) - The Seagull (poem)

Pro další použití viz Racek (disambiguation).
Socha Dafydda ap Gwilyma od W. Wheatley Wagstaffa v radnici v Cardiffu.

"Racek"(Velština: Yr Wylan) je milostná báseň ve 30 řádcích velšského básníka ze 14. století Dafydd ap Gwilym, pravděpodobně napsán kolem 40. let 13. století.[1] Dafydd je všeobecně považován za největšího velšského básníka,[2][3][4][5] a toto je jedno z jeho nejznámějších a nejoblíbenějších děl.[6][1]

souhrn

Básník oslovuje a chválí racka letícího nad vlnami a porovnává jej mimo jiné s rukavicí, kotvící lodí, mořskou lilií a jeptiškou. Žádá ho, aby našel dívku, se kterou se srovnává Eigr a koho lze najít na hradbách hradu, přimlouvat se za ni a říct jí, že básník bez ní nemůže žít. Miluje ji pro její krásu víc než Myrddin nebo Taliesin kdy miloval, a pokud od ní nevyhraje laskavá slova, zemře.

Snímky

Báseň v BL Add. MS 14997, rukopis z r. 1500.

Akademický kritik Huw Meirion Edwards se domníval, že snímky „The Seagull“ přesahují vše, co předcházelo velšské poezii,[7] a Anthony Conran napsal, že „obrazně je to vynikající… [má] vizuální úplnost, brilantnost a jednotu středověku osvětlení, obrázek z a kniha hodin ".[8] Dafydd napsal několik básní milostných poslů a je skutečně považován za pána této formy.[6] Řídí se zavedeným vzorem, počínaje oslovením llatainebo posel, který to dále popisuje chválou a poté se zeptá llatai přenést básníkovu zprávu ke své milence a nakonec obecně přidat modlitbu, aby se posel bezpečně vrátil. Ale v „The Seagull“, stejně jako u jiných Dafyddových ptačích básní, je racek více než jen konvenční llatai: podle vědce je pozorován pozorovaný vzhled a chování ptáka, zatímco Dafydd zároveň ukazuje Rachel Bromwich „za to téměř mystická úcta“.[9] Obraz krásné, bílé, neposkvrněné čistoty racka naznačuje, že dívky,[10] zatímco let ptáka ztělesňuje myšlenku svobody, na rozdíl od dominujícího a obklopujícího hradu.[1] Tento hrad však nebyl pozitivně identifikován Aberystwyth[11] a Criccieth[12] oba byli navrženi. Samotná dívka je neobvyklá ve dvou ohledech, zaprvé v nedostatku fyzických detailů v Dafyddově popisu ve srovnání s ženami v jeho dalších milostných básních, a zadruhé v tom, že je zrzka, protože ve středověké velšské poezii je velmi málo žen .[13]

Poetické umění

Racek je popsán v tom, čemu se říká „technika hádací hry“[14] nebo „hádanka“,[15] technika známá ve velštině jako dyfalu skládající se ze spojení imaginativního a hyperbolického přirovnání a metafory.[16] Dafydd také používá zařízení pro dělení syntaxe známé jako sangiada a tor ymadrodd. Například:

A bydd, dywaid na byddaf,
Fwynwas coeth, fyw onis caf.

A buď, řekni, že nebudu,
Elegantní milý sluha, žijící, pokud ji nezískám.

—Řádky 19-20-Přeloženo Idris Bell

Překladač Idris Bell vysvětlil to jako „Zdvořilost mějte laskavost a dejte jí poselství, že zemřu, pokud nebude moje.“[17]

Odkazy na starší poezii

Eigr, s nímž Dafydd srovnává svou milovanou, byla ve velšské tradici manželkou Uther Pendragon a matka král Artur. Je hrdinkou, kterou nejčastěji uvádí jako archetypální krásnou ženu.[18] Legendární postavy Myrddina a Taliesina jsou často používány společně ve velšském verši a v některých raných básních je Myrddin prezentován jako milenec, ačkoli Taliesin nebyl, takže Dafyddova zmínka o něm v této roli byla poněkud zvláštní.[19] Tvrdí se, že tyto dvě postavy jsou uváděny jako pocta jednomu z pramenů Dafyddovy práce, rodné velšské básnické tradici, zatímco na druhé straně pojmy, v nichž popisuje své podřízení dívce, uznávají jednu z dalších velkých vlivy na něj, literatura dvorská láska, pocházející z Provence ale v době Dafydda je lze najít v celé Evropě.[20]

Adaptace

  • Glyn Jones napsal báseň „Dafyddův Racek a západní vítr“, která dává odpověď racka.[21]
  • John Hardy set "The Seagull" jako součást písňového cyklu s názvem Fflamau Oer: Songs for Jeremy.[22][23]
  • Robert Spearing nastavil báseň spolu s několika řádky z Romeo a Julie, ve své kantátě pro tenor a klavír Ona Solus.[24]

Překlady a parafráze do angličtiny

Poznámky pod čarou

  1. ^ A b C Evans 2012, str. 183.
  2. ^ Koch, John T. (2006). Keltská kultura: Historická encyklopedie. Svazek 5. Santa Barbara: ABC-CLIO. p. 1770. ISBN  1851094407. Citováno 19. července 2015.
  3. ^ Bromwich, Rachel (1979). „Dafydd ap Gwilym“. In Jarman, A. O. H .; Hughes, Gwilym Rees (eds.). Průvodce po velšské literatuře. Svazek 2. Swansea: Christopher Davies. p. 112. ISBN  0715404571. Citováno 18. července 2015.
  4. ^ Baswell, Christopher; Schotter, Anne Howland, eds. (2006). Longman Antology of British Literature. Svazek 1A: Středověk (3. vyd.). New York: Pearson Longman. p. 608. ISBN  0321333977.
  5. ^ Kinney, Phyllis (2011). Velšská tradiční hudba. Cardiff: University of Wales Press. p. 6. ISBN  9780708323571. Citováno 18. července 2015.
  6. ^ A b Conran 1992, str. 21.
  7. ^ Edwards 2010, str. 16.
  8. ^ Conran 1992, str. 22.
  9. ^ Bromwich 1985, str. xxiii.
  10. ^ Edwards 2010, str. 17.
  11. ^ Bowen, D. J. (1977). „Dafydd ap Gwilym a'r Trefydd Drwg“. Ysgrifau Beirniadol. 10: 190–220.
  12. ^ Conran 1992, str. 37–43.
  13. ^ Conran 1992, s. 21–22.
  14. ^ Roberts, Sara Elin (2008). „Dafydd ap Gwilym (fl. 14. století)“. V Sauer, Michelle M. (ed.). Fakta o společníkovi britské poezie před rokem 1600. New York: Fakta o spisu. p. 138. ISBN  9780816063604. Citováno 1. července 2015.
  15. ^ Thomas, Gwyn (jaro 1973). „Dafydd ap Gwilym básník přírody“. Poezie Wales. 8 (4): 31. Citováno 3. července 2015.
  16. ^ Bromwich 1985, str. xviii, xxiii.
  17. ^ Bell, H. Idris; Bell, David (1942). Padesát básní. Y Cymmrodor, sv. 48. London: Honorable Society of Cymmrodorion. 45–46, 178. Citováno 3. července 2015.
  18. ^ Bromwich 1985, str. 63, 94.
  19. ^ Bromwich 1985, str. 94.
  20. ^ Conran 1992, s. 23–27.
  21. ^ Stephens, Meic, ed. (1996). Sebrané básně Glyna Jonese. Cardiff: University of Wales Press. p. 60. ISBN  0708313884. Citováno 1. července 2015.
  22. ^ „John Hardy“. Projekt britských skladatelů. Hudba teď. 1998–2010. Citováno 1. července 2015.
  23. ^ „Yr Wylan, John Hardy“. Britská hudební sbírka. Citováno 1. července 2015.
  24. ^ Spearing, Robert (2010). „Ona Solus“ (PDF). Komentář k portfoliu skladeb (Ph.D.). Citováno 1. července 2015.

Reference

externí odkazy