Odpuštění - The Reprieve
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Prosinec 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
 Obálka prvního vydání | |
| Autor | Jean-Paul Sartre |
|---|---|
| Originální název | Le Sursis |
| Překladatel | Eric Sutton |
| Země | Francie |
| Jazyk | francouzština |
| Série | Cesty ke svobodě |
| Žánr | Román |
| Vydavatel | Gallimard, Knopf, Vinobraní |
Datum publikace | 1945 |
Publikováno v angličtině | 1947 |
| Stránky | 464 |
| ISBN | 0-679-74078-3 (Vinobraní) |
| OCLC | 25026430 |
| 843/.914 20 | |
| LC Class | PQ2637.A82 S813 1992 |
| Předcházet | Věk rozumu |
| Následován | Problémový spánek |
Odpuštění (francouzština: Le sursis) je román z roku 1945 od Jean-Paul Sartre.
Je to druhá část trilogie Cesty ke svobodě. Týká se to života v Francie během osmi dnů před podpisem Mnichovská dohoda a následné převzetí Československo v září 1938.
Sartre zkoumá reakce mnoha postav na možnost války. Je požadována mobilizace francouzských mužů a ti v jedné klasifikaci se musí hlásit do služby. Jejich nechuť nebo dychtivost, jejich strach a obavy, jak obecně reagují na tuto změnu ve svém životě, poskytují hlavní podstatu románu.
Místo toho, aby sledoval hlavní postavu, jak to udělal v prvním dílu trilogie, Věk rozumu„Sartre tím, že vykreslil a soustředil se na asi tucet mužů a žen, zdůrazňuje univerzálnost a sociální povahu událostí tohoto typu. Mnoho mužů a žen se bojí, nejen jeden.
Big Louis, negramotný, ani neví, že se má hlásit do služby, dokud nepředloží své ID na pracovišti. Charles, invalid, a všichni pacienti v jeho nemocnici, jsou evakuováni, aby věděli, kam ne. Philippe, pacifista a syn generála, se vzbouří a snaží se nejprve uprchnout, poté se stát mučedníkem.
Mathieu Delarue, hlavní postava předchozího dílu, je mobilizován a má stoickou odezvu. Jeho přítel Gomez, který je na dovolené ze španělské občanské války, touží po návratu do Španělska, i když ví, že příčina je odsouzena k zániku.
Činnosti všech těchto postav jsou umělecky propojeny avante garde techniky. Scény s různými postavami skákají tam a zpět ve stejném odstavci. Vypravěč se náhle změní ze třetí na první osobu. Jak poznamenal T. E. Marshall v roce 1975:
„Zdá se, že některá Sartrova technická zařízení jsou záměrně navržena tak, aby vyrušila a zmátla čtenáře. Například místo jména postavy často používá zájmena„ il “nebo„ elle “, takže čtenář, alespoň dočasně, není si jistý, na koho se autor zmiňuje. To má občas dráždivý a dezorientující účinek, ale zdá se, že je to přesně Sartrův záměr. Snaží se zajistit, abychom byli povinni se aktivně podílet na románu, místo toho, abychom jen pozorovali jeho akce nezaujatým a pasivním způsobem. Sartre chce rušit a zapojit čtenáře. Tato záměrná nejednoznačnost je originálním a zručným prostředkem k dosažení takového účinku. Důležitost tohoto konkrétního zařízení jde ještě dále: umožňuje Sartrovi zdůraznit, že identita konkrétního jednotlivce, o kterém se zmiňuje, je relativně nevýznamný, protože jediný dominující faktor - hrozba války - uplatňuje svou moc a vliv na každého člověka. "[1]
Scény, kde postava na dvou různých místech tančí nebo bojují, jsou utkány tak, aby fungovaly dobře. Klimatická scéna na konci, kdy západní premiéři Chamberlain a Daladier informují Masaryka a Čechy o jejich předání Hitlerovi, se prolíná se scénou, ve které je mladá žena Ivich znásilněna.
Reference
- ^ Marshall, T. E. Svoboda a odhodlání v „Les Chemins de la Liberté“ od Jean-Paula Sartra, magisterská práce, University of Canterbury. 1975. s. 48–9. http://ir.canterbury.ac.nz/bitstream/handle/10092/8590/marshall_thesis.pdf?sequence=1