Laird o Cockpen - The Laird o Cockpen - Wikipedia

Carolina Oliphant, Lady Nairne, 1766-1845. Písničkář. Portrét od John Watson Gordon, c. 1818.

Laird o 'Cockpen je píseň od Carolina Oliphant, lady Nairne (1766–1845), na kterou anonymně přispěla Skotský zpěvák, šestidílná sbírka tradičních skotských písní vydaná v letech 1821 až 1824.^[1] Velká část skotské poezie v době Caroliny se zabývala psaním jemných veršů pro poněkud oplzlé dřívější písně a Laird o 'Cockpen není výjimkou, je nastaveno na hudbu „Ó, když vačky 'bobovala“.

Nairnina rodina a výchova byla spolehlivá Jacobite. V tomto duchu „The Laird o 'Cockpen“ vyjadřuje něco z Jacobitovy nechuti k whiggským projevům a chování secese v post-unijním Skotsku.

Píseň má Roud Folk Song Index číslo 2859.^[2]

Pozadí

Carolina Nairne se narodil a Jacobite rodiny v roce 1766, dva roky poté, co bylo jejím rodičům umožněno vrátit se do Skotska z exilu ve Francii po porážce jakobitské armády na Bitva u Cullodenu. Její dědeček, lord Nairne, velel druhé linii jakobitské armády u Battle of Prestonpans v roce 1745 a její otec byl pobočníkem tábora Bonnie Prince Charlie.^[1]

Laird o 'Cockpen byl skutečnou historickou postavou se sídlem v Cockpen. Poté, co bojoval na straně monarchisty u Bitva u Worcesteru v roce 1651, poslední bitva u Anglická občanská válka doprovázel Král Karel II do Holandska po porážce Parlamentní síly. Stal se jedním z králových oblíbených, ale následoval obnova monarchie v roce 1660 Cockpen zjistil, že jeho majetek byl zkonfiskován a že nevděčný král odmítl odpovědět na jeho žádosti o jeho vrácení. Ale strategem^{[je třeba další vysvětlení ]} podařilo se mu obnovit jeho povědomí o králi, který ho vrátil do svých zemí.^[3]

Hudba a texty

Externí video
„Laird o 'Cockpen“ od Caroliny Nairne, zpívaná Charlotte Hoather[4]

Nairne pravděpodobně napsala „The Laird o 'Cockpen“ jako mladá žena, stále žijící ve svém rodišti, Auld Hoose v Gask, Perthshire.^[1] Možná není překvapením vzhledem k jejímu rodinnému zázemí a výchově, že většina z více než 80 skladeb Nairne má jako pozadí kulisu Jacobitism, ale ne vždy tak výslovně zobrazenou jako v „Charlie je můj miláček „nebo“Nevrátíte se znovu? „například.“ V této tradici je také „The Laird o 'Cockpen“, který jemně vyjadřuje jakobitskou nechuť k whiggským projevům a chování secese v post-unijním Skotsku.^[1]

Píseň byla poprvé publikována ve svazku 3 Skotský zpěvák (1821–1824). Bylo to oblíbené Královna Viktorie která požádala, aby byla zahrnuta do koncertu na její počest během návštěvy hradu Taymouth v roce 1842.^[5] Její vysoký názor na píseň nesdílel každý: literární kritik Stanley Edgar Hyman například to považovalo za „nezajímavé“.^[6]

Jak napsal Nairne, texty jsou v sedmi slokách.^[1]

Hudba

Externí video
„Když vačky, bobbuje“ v podání Železného koně[7]

Píseň je nastavena na melodii „Ó, když vačkuje, bobbuje“, píseň, která má také hlavního hrdinu lairda o 'Cockpena. Hudba má střídavé rytmy 6/4 a 3/2 passamezzo antico forma, styl postupu akordů zavedený z Itálie 16. století.^[5]

Text

Později přidání

Nějaký čas po Nairneově smrti v roce 1845,^{[sporný – diskutovat]} k písni byly přidány dvě další sloky. Rogers, v jeho Život a písně baronky Nairne, připisuje je romanopisci Susan Ferrierová,^[14] ale popřela, že by je napsala, a tvrdila, že jejich autorem byl Sir Alexander Boswell.^[1]

Podle názoru Carol McGuirk, profesorky britské literatury z 18. století na Florida Atlantic University, tyto poslední dvě sloky oslabují satirické bodnutí písně a „jsou i nadále považovány za vlastní dílo Nairne a neuznávají její pověst“.^[1]

Reference

Citace

Bibliografie