Podvodník (povídka) - The Imposter (short story)

„Podvodník“ je povídka napsaná uživatelem Nathanael West na počátku 30. let; nebyla zveřejněna za života Západu a poprvé se objevila v roce Newyorčan dne 2. června 1997 a v Library of America vydání Westova sebraného díla: Romány a jiné spisy. Příběh, vyprávěný bojujícím spisovatelem a zasazený mezi emigrovat komunita ve 20. letech 20. století Paříž, se zabývá neúspěšným sochařem jménem Beano Walsh, který tvrdí, že nemůže vytvářet své umění, protože knihy o anatomii jsou špatné.

Shrnutí spiknutí

Vypravěč, spisovatel, který se potýká s problémy, ví, že pro přijetí mezi americké emigrantky v Paříži ve dvacátých letech musí projevovat určité šílenství. Jelikož se všechny zjevné formy šílenství staly pasé, rozhodl se přehánět normálnost:

V této zemi měkkých triček nosených do pupku a manšestrových kalhot bych nosil tvrdé límce a pečlivě lisované obleky formálního, stylového střihu a měl čisté rukavice a pevně srolovaný deštník. Měl bych přesné, propracované způsoby a projevil bych sebemenší zděšení, veřejnost porušení úmluv.

Je okamžitým hitem a je pozván na všechny strany. Na jedné akci potkává Beano Walsha, který pracoval na uhelném člunu ve East River, než získal stipendium od Oscara Hahna na studium sochařství v Paříži. Vzhledem k tomu, že vypravěč je na mizině, Beano ho zve, aby žil ve svém ateliéru, který sdílí s belgickou prostitutkou, kterou opustil předchozí nájemce.

Beano neustále selhává v kreslení, což ho rozzuří, dokud se nerozhodne pracovat přímo z mramoru, ale také v tom selže a frustrovaně rozbije celý náklad. Studuje mnoho knih o anatomii, ale není schopen replikovat obrazy, a tak je zničí a přejde na flámu. Blížící se návštěva jednoho z Hahnových zvědů, aby zkontroloval pokrok Beano, ho trápí a on se rozhodne předložit vysvětlení své neschopnosti tvořit: tvrdí, že všechny knihy o anatomii jsou špatné, protože všechny používaly modely, které byly pět stop deset nebo méně, zatímco ideální moderní člověk je šest stop vysoký. Beanovým řešením je vytvořit novou knihu a začne navštěvovat márnici při hledání dokonalého modelu.

Jednou v noci, když vypravěč a tři přátelé sedí mezi Američany v Dómu, Beano zastaví v taxíku a nadšeně jim řekne, že našel svůj dokonalý exemplář, mrtvolu námořníka, kterou si přinesl, zabalenou v hnědé papír. Skupina jde nahoru do taxíku, aby se podívala a byla zahnána, zatímco Beano se hlasitě chlubí, což způsobilo shromáždění davu, a slzy na papír, dokud tělo nebylo nahé. Žena, která se snaží dostat do kabiny, vidí mrtvolu a křičí, což přimělo policisty přijít. Beano srazí jednoho z policistů do žlabu a je odvedena pryč s mrtvolou s vypravěčem a jejich přáteli v závěsu. Na stanici je Beano předveden před soudce a tvrdí, že brání svůj majetek, odmítá být oddělen od mrtvoly a tvrdí, že by to bránilo pokroku umění. Soudce se pobavil a prohlásil, že stejně jako všichni Francouzi miluje umění a nestál by mu v cestě a pošle Beana do cely s mrtvolou. Také nařizuje vypravěči, aby informoval Hahnova agenta a poslal papír na kreslení. Vypravěč zavolá agenta, který slibuje, že k soudu přivede francouzského právníka.

Dav se shromáždí k soudu a vypravěč doprovází klíč a několik dalších, aby přinesli Beano. Zpočátku nikoho v cele nevidí a na klíč zazní alarm. Zjistí, že mrtvola je roztržená a zlomená, s jednou paží staženou, ležící na lavičce a podlahou pokrytou Beanovými hrubými kresbami paže. Nakonec najdou Beano schoulenou pod lavičkou s jeho obličejem ke zdi. Nepohne se ani nemluví a klíč a policajti ho musí vytáhnout. Vypravěč si myslí, že na něj Beano mrkne, ale není si jistý.

Beano není obviňován a poslán do nemocnice v zemi Hahnovým agentem. Vypravěč ho navštíví o týden později, ale nemůže ho přimět, aby promluvil, a jde k odpovědnému lékaři, aby mu řekl, že Beano jen předstírá, že je blázen, aby oklamal policii. Doktor říká, že si to nejprve myslel, ale později se rozhodl, že Beano je opravdu šílený, ale protože to věděl po celou dobu, dokázal ovládat to, co ukázal vnějšímu světu, až nakonec zašel příliš daleko. Ve vlaku zpět do Paříže vypravěč má podezření, že doktor sám může být blázen, ale později se rozhodne, že musel mít pravdu, protože Beano je stále v blázinci.^[1]

Dřívější verze

Příběh byl objeven mezi západními novinami po jeho smrti ve dvou strojopisných verzích. První má 22 stránek a původně nesla název „The Fake“, poté retitled „L'Affaire Beano“; druhá, nedokončená revize první verze, má 14 stránek a byla pojmenována „L'Affaire Beano“, než byla znovu pojmenována „The Imposter“. Publikovaná verze je tvořena revidovaným druhým strojopisem se závěrem z původního strojopisu.^[2]

Odkazy na Westův život a další díla

Ačkoli West strávil několik týdnů v Paříži v roce 1926 a setkal se s různými umělci a spisovateli včetně Max Ernst a Henry Miller, později by tvrdil, že tam ve skutečnosti žil několik let v chudobě, podobně jako vypravěč tohoto příběhu. Specifické „šílenství“, které se vypravěč snaží předstírat přehnanou normálností, je také podobné Westově vnímané osobnosti, když byl studentem Brown University, kde často nosil Brooks Brothers obleky a byl považován za „dandy „jeho spolužáky.^[3]

Také zde se objevuje téma neúspěchu, které se objevuje ve všech západních románech a infikuje všechny jeho protagonisty. Všechny postavy West, včetně Beano Walsh, selhávají důsledně a pravidelně, jako v povídce “Chlapec Western Union “, kde název naznačuje určitou třídu lidí, kteří si nemohou pomoci, ale selžou:„ To, co dělají, selhává, mechanicky, přesto zoufale a vážně, selhává. Jeho mechanická část je velmi důležitá. “^[4]

Tento příběh spojuje dvojice témat umění a podvodu, které mohou spočívat v jeho jádru Vysněný život Balso Snella, kde titulní postava narazí na nespočet umělců a spisovatelů, kteří se snaží prezentovat určitým způsobem, ale všichni mohou být šarlatáni.

Poznámky pod čarou