Vyhlazující anděl - The Exterminating Angel - Wikipedia
| Vyhlazující anděl | |
|---|---|
 | |
| Režie: | Luis Buñuel |
| Produkovaný | Gustavo Alatriste |
| Scénář | Luis Buñuel |
| Příběh | Luis Buñuel Luis Alcoriza |
| V hlavních rolích | Silvia Pinal Enrique Rambal |
| Kinematografie | Gabriel Figueroa |
| Upraveno uživatelem | Carlos Savage |
| Distribuovány | Gustavo Alatriste |
Datum vydání |
|
Provozní doba | 93 minut |
| Země | Mexiko |
| Jazyk | španělština |
Vyhlazující anděl (Španělština: El Ángel exterminador) je z roku 1962 Mexičan nadpřirozený surrealistický film, scénář a režie Luis Buñuel, v hlavních rolích Silvia Pinal a produkoval její tehdejší manžel Gustavo Alatriste. Film sleduje skupinu bohatých hostů, kteří se po bohaté večeři nedokáží odejít, a následný chaos. Film, který je ostře satirický a alegorický, obsahuje pohled na aristokracii, který naznačuje, že „ukrývají divoké instinkty a nevýslovná tajemství“.[1]
To je považováno za jeden z nejlepších 1 000 filmů The New York Times,[2] a byl upraven do opera v roce 2016.
Spiknutí
Během a formální večeře v honosném sídle Señora Edmunda Nóbila a jeho manželky Lucíi služebníci nezodpovědně opouštějí svá místa, dokud ne major-domo je vlevo. Po večeři hosté odejdou do hudební místnosti, kde jedna z žen, Blanca, hraje na klavírní sonátu. Později, když by se za normálních okolností dalo očekávat, že se vrátí domů, si hosté zvědavě svlékli bundy, uvolnili šaty a usadili se na noc na pohovkách, židlích a podlaze.
Ráno je zřejmé, že z nějakého nevysvětlitelného důvodu nemohou odejít. Hosté konzumují to málo nápojů a jídla, které zbyly z večírku předchozí noci. Dny plynou a jejich situace se stupňuje; stávají se žíznivými, hladovými, hašteřivými, nepřátelskými a hysterickými. Pouze dr. Carlos Conde, aplikující logiku a rozum, dokáže udržet svůj klid a vést hosty zkouškou. Jeden host, starší Sergio Russell, zemře a jeho tělo je uloženo ve velké skříni. Později se mladý snoubenec Béatriz a Eduardo zavřeli do skříně a spáchali sebevraždu.
Hostům se nakonec podaří rozbít dostatečně otevřenou zeď, aby měli přístup k vodovodu. Nakonec se několik ovcí a medvěda uvolní z pout a najdou cestu do místnosti; hosté berou ovce a pokračují na porážku a pečou je na ohni vyrobeném z podlahových prken a rozbitého nábytku. Dr. Conde říká Nóbile, že jeden z jeho pacientů, Leonora, umírá rakovina a přijímá tajnou dodávku morfium od jeho hostitele, aby udržel její bolest pod kontrolou, ale zásobu později ukradli sourozenci Francis a Juana. Ana, která je Židovka a praktikuje kabalu, se snaží osvobodit hosty mystickým obřadem, který selže.
Raúl nakonec naznačuje, že Nóbile je zodpovědný za jejich nesnáze a že musí být obětován. Pouze Dr. Conde a ušlechtilý plukovník Alvaro se staví proti rozzlobenému davu, který tvrdí Nóbileinu krev. Když Nóbile nabízí možnost vzít si život, mladý zahraniční host, Leticia (přezdívaná „La Valkiria ") si všimne, že všichni sedí ve stejných pozicích, jako když začala jejich nepříjemná situace. Na její povzbuzení začne skupina rekonstruovat jejich konverzaci a pohyby z noci večírku a zjistí, že poté mohou pokoj opustit. panství, hosty vítá místní policie a sluhové, kteří opustili dům v noci večírku a kteří se podobně ocitli v neschopnosti vstoupit.
Jako poděkování za jejich záchranu se hosté účastní a Te Deum v katedrále. Po skončení bohoslužby jsou uvězněni také návštěvníci kostela a duchovenstvo. Není zcela jasné, zda ti, kteří byli dříve uvězněni v domě, jsou nyní znovu uvězněni. Zdá se, že zmizely. Na situaci v kostele navazuje nepokoje v ulicích a vojenský zásah, který má brutálně zaútočit a střílet na výtržníky. Poslední scéna ukazuje stádo ovcí vstupujících do kostela v jednom souboru, doprovázené zvukem výstřelů.
Výklady
Ačkoli Buñuel nikdy neuvádí, co symbolika představuje, ponechává to na pochopení diváka, jeden kritik, Roger Ebert, napsal zdlouhavý výklad symboliky filmu, který zahrnuje následující odstavec: "Hosté večeře představují vládnoucí třídu ve Francově Španělsku. Když si poražením dělníků ve španělské občanské válce pro sebe připravili banketový stůl, posadí se na svátek, jen aby zjistili, že to nikdy nekončí. Jsou uvězněni ve své vlastní buržoazní slepé uličce. Stále více se jim nelíbí, když jsou uzavřeni před okolním světem, stávají se zlí a neklidní; jejich nejhorší tendence jsou odhaleny.[1]
Obsazení
- Silvia Pinal jako Leticia "La Valkiria"
- Enrique García Álvarez jako Alberto Roc
- Jacqueline Andere jako Alicia de Roc
- César del Campo jako plk. Alvaro
- Nadia Haro Oliva jako Ana Maynar
- Ofelia Montesco jako Beatriz
- Patricia de Morelos jako Blanca
- Augusto Benedico jako Dr. Carlos Conde
- Luis Beristáin jako Cristian Ugalde
- Enrique Rambal jako Edmundo Nóbile
- Xavier Massé jako Eduardo
- Xavier Loyá jako Francisco Avila
- Ofelia Guilmáin jako Juana Avila
- Claudio Brook jako Julio, majordom
- José Baviera jako Leandro Gomez
- Bertha Moss jako Leonora
- Lucy Gallardo jako Lucía Nóbile
- Tito Junco jako Raúl
- Patricia Morán jako Rita Ugalde
- Antonio Bravo jako Sergio Russell
- Rosa Elena Durgel jako Silvia
- Ryan Schneider jako Freckle Chico
Ocenění
Tento film obdržel Mezinárodní federace filmových kritiků (FIPRESCI) ocenění mezinárodních kritiků a Cechu scenáristů na Filmový festival v Cannes 1962.[3] Na 1963 Bodil Awards, film vyhrál Bodil Award za nejlepší mimoevropský film.[4]
Kulturní odkazy
- Název Jednou nohou v hrobě epizoda „Vyhlazující anděl“ (1995), odkazuje na scénu, ve které je řada postav uvězněna v zimní zahradě (i když na rozdíl od filmu jsou fyzicky uzamčeni).[Citace je zapotřebí ]
- Tvorové 'album, Anima Animus (1999), obsahuje píseň s názvem „Vyhlazující anděl“.
- The Buffy, přemožitelka upírů epizoda, “Starší a daleko „(2002) odkazuje na film, když skupina postav nemůže po večírku opustit dům. Zpočátku se zdá, že postavy psychologicky nemohou odejít, ale později si postavy přejí odejít, ale fyzicky nemohou, kvůli kouzlu .[Citace je zapotřebí ]
- Ve filmu Půlnoc v paříži (2011), hlavní postava Gil, cestuje zpět v čase do Paříže 20. let a navrhuje zmatenému mladému Buñuelovi příběh o hostech, kteří přijedou na večeři a nemohou odejít.
- V říjnu 2014 Stephen Sondheim odhalil, že on a dramatik David Ives pracovali na novém muzikálu se zápletkou inspirovanou oběma Vyhlazující anděl a Diskrétní kouzlo buržoazie.[5]
- The Salcburský festival představil světovou premiéru opera Vyhlazující anděl podle Thomas Adès v roce 2016.[6]
Viz také
- Diskrétní kouzlo buržoazie (Francouzský film z roku 1972; francouzsky: Le Charme discret de la burgeoisie)
- Los Últimos Días (Španělský film 2013; anglicky: Poslední dny)
Reference
- ^ A b Roger Ebert, Vyhlazující anděl, RogerEbert.com, 11. května 1997.
- ^ Filmoví kritici The New York Times (2004). „Nejlepší 1 000 filmů, jaké kdy byly natočeny“. The New York Times. Archivovány od originál dne 29. března 2005. Citováno 21. března 2010.
- ^ „Festival de Cannes: Vyhlazující anděl“. festival-cannes.com. Citováno 22. února 2009.
- ^ "Amerikanske film". bodilprisen.dk. Citováno 23. října 2011.
- ^ Voss, Brandon (14. října 2014). „Stephen Sondheim pracuje na novém muzikálu“. Advokát.
- ^ Clements, Andrew (30. července 2016). "Vyhlazující anděl recenze - Adès přináší nepřehlédnutelnou operní adaptaci “. Opatrovník.