Alternativa (Dánsko) - The Alternative (Denmark)

Alternativa

Alternativet
VůdceJosephine Fock
Založený27. listopadu 2013
Rozdělit se odDánská sociálně liberální strana
IdeologieZelená politika[1]
Progresivismus
Proevropanismus[2]
Politická poziceStřed vlevo[3] na levé křídlo[4]
Evropská příslušnostDiEM25[5]
Evropské jaro[6]
Severská příslušnostAliance severských zelených levic
Barvy  Neonově zelená[7]
Folketing
1 / 179
Evropský parlament
0 / 14
Regionální rady
3 / 205
Obecní zastupitelstva[8]
13 / 2,432
Starostové:
1 / 98
Volební symbol
A
webová stránka
alternativet.dk, alternativet.dk/en

Alternativa (dánština: Alternativet) je zelená politická strana v Dánsku.[1] Strana byla veřejně zahájena dne 27. listopadu 2013 bývalý Ministr kultury Uffe Elbaek a Josephine Fock, z nichž první byli poslanci za Sociální liberální strana.[9][10] Elbæk byl vůdcem strany až do února 2020, kde odstoupil a jeho nástupkyní byla Josephine Fock. Spolupracuje s DIEM 25 na evropské úrovni.

Dějiny

Nejlepší kandidáti Rune Wingård (vpravo) a Uffe Elbaek (vlevo) shromažďování podpisů v Kodani, 19. září 2014.

Zakládající

Alternativu zahájila 27. listopadu 2013 společnost Uffe Elbaek a Josephine Fock, na tiskové konferenci v Christiansborg, sídlo Folketing dánský parlament.[11] Mezi další zakladatele patří Niko Grüfeld,[12] Torsten Gejl,[11] a Rasmus Nordqvist.[13] Alternativa podporována Helle Thorning-Schmidt, úřadující předseda vlády z Sociální demokraté, ale považoval se za levicového i pravicového.[11] Strana zdůraznila přání nové politické kultury, vážně zmírňování změny klimatu a podnikání. Neměl úplnou politickou agendu, ale místo toho by ji vytvořil ve „politických laboratořích“ ve spolupráci s dánským lidem.[11] Nová párty byla plánována dva měsíce;[14] Elbaek opustil Sociální liberální strana dne 17. září 2013.[15]

Název strany schválila dánská volební komise pod Ministerstvo hospodářství a vnitra s účinností od 18. prosince 2013.[16] Na začátku roku 2015 strana pracovala na shromáždění 20 260 podpisů potřebných pro kandidování do Parlamentu, což se jí podařilo 23. února 2015.[17] Strana si klade za cíl crowdsource politiky prostřednictvím takzvaných „politických laboratoří“.[18]

Strana získala hlasovací lístek pro Všeobecné volby 2015 s dopisem A na volebních seznamech dne 13. března 2015.[19]

2015 volby

V všeobecné volby dne 18. června 2015 získala Alternativní strana 4,8% hlasů, přičemž zvolila 9 Poslanci a stal se tak šestou největší stranou ve Folketingu.[20] Ve slavném rozhovoru o volební noci se Elbæk pokusil promluvit, ale místo toho skončil slovy „Jamenahrmendedevadvadee ... chlape, to je šílené!“[12][21]

Strana podpořila znovuzvolení Sociální demokrat vůdce Helle Thorning-Schmidt tak jako premiér.[22] Strana byla součástí opozice vůči třetí vláda Larse Løkke Rasmussena.

Volby 2019

V Všeobecné volby 2019 „Alternativa se rozhodla podpořit svého vlastního vůdce, Uffe Elbaek, spíše pro předsedu vlády než pro podporu vůdce sociální demokracie, jak to udělali v roce 2015, kvůli tomu, co v plánech na řešení změny klimatu označili za nedostatečné ambice.[23] Jejich strana získala snížených 5 křesel a šla do opozice po vůdci sociální demokracie Mette Frederiksen se stal předsedou vlády.[24][25]

Krize vedení 2020

V prosinci 2019 Elbæk oznámil, že odstoupí jako politický vůdce Alternativy.[26] Následovat ho mělo 6 kandidátů, včetně Rasmus Nordqvist, Josephine Fock a Theresa Scavenius. Členem Folketingu byl pouze Nordqvist a všech 5 členů Folketingu, včetně Elbæka, ho podporovalo.[27] Na mimořádném kongresu dne 1. února 2020 byla Josephine Fock zvolena novou politickou vůdkyní.[28] Nordqvist následně odstoupil jako politický mluvčí a na jeho místo nastoupil Torsten Gejl.[29]

O tři týdny později Informace publikoval článek, kde anonymní zdroje obvinily Fockovou z verbálního zneužívání a v některých případech fyzického otřesení členů a zaměstnanců strany, zatímco byla členkou Folketingu v letech 2015–2018, během nichž dočasně vedla poslanecký klub.[30] Fock uvedla, že neuznává její popisy, a kategoricky popřela obvinění z otřesení lidí, ale uvedla, že v tom období nebyla „nejlepší verzí sebe sama“.[31][32] Po setkání s Fockem ústřední rada prohlásila, že jí mají plnou důvěru, zatímco vyzvala anonymní zdroje, aby se s ústřední radou spojily.[33]

Magnus Haslebo, bývalý tiskový mluvčí Folketingu, a Fanny Broholm, vůdce skupiny strany v Kodaň městská rada veřejně podpořila obvinění z agresivního chování, přičemž Haslebo řekl, že také slyšel zvěsti o otřesech.[34][35] 28. února Niko Grünfeld, spoluzakladatel a bývalý starosta v Kodani, stranu opustil a řekl, že „duše strany byla sežrána zevnitř“.[36] Poté, co Elbaek řekl, že řekne ústřední radě, co ví, ústřední rada prohlásila, že jejich podpora pro Focka je pouze prozatímní a bude se ještě jednat.[37] Dne 7. března Fock podpořila úzká většina v centrální radě, přičemž 10 hlasovalo pro a 7 proti.[38] V návaznosti na rozhodnutí místní pobočka strany ve volebním obvodu Elbæk požadovala, aby veřejně vyjádřil plnou podporu Fockovi, jinak by podporu Elbæku odvolali.[39]

Dne 9. března Uffe Elbæk opustil večírek a řekl, že „již neuznává“ stranu, kterou založil. Za ním následovali další tři členové Folketingu: Rasmus Nordqvist, Susanne Zimmer, a Sikandar Siddique.[40] Pátý a poslední člen Folketingu, Torsten Gejl, se po několika dnech přemýšlení rozhodl zůstat.[41]. Nordqvist se následně připojil k Socialistická lidová strana[42]. Političtí analytici označili odchody za smrt Alternativy.[43][44][45][46][47] Ve svých reakcích Fock uvedla, že ji odjezdy zarmoutily, ale že to byl pro Alternativu „nový začátek“.[48]

Parlamentní zastoupení

2015

Poslanci od roku 2015 a úkoly jejich mluvčích:

  • Uffe Elbaek: Vůdce alternativy
  • Josephine Fock: Vedoucí politické skupiny Alternativní. Mluvčí pro finance a ekonomiku, politiku zaměstnanosti, ústavu a právní politiku
  • Rasmus Nordqvist: Politický mluvčí za alternativu. Mluvčí pro zahraniční věci, evropské záležitosti, podnikání, etický konzum, obchod, obchod, umění a kulturu
  • René Gade: Mluvčí pro obranu, daně a digitální ústavní práva.
  • Torsten Gejl: Mluvčí pro domácí politiku, porušování vzorů a sociální věci
  • Roger Matthisen: Mluvčí měst a rezidencí, venkovských oblastí, ostrovů, Faerských ostrovů a Grónska
  • Ulla Sandbaek: Mluvčí pro církevní záležitosti, naturalizaci, integraci a rozvoj
  • Carolina Magdalene Maier: Mluvčí pro zdraví, psychiatrie, rovná práva, mládež, rodina, senioři, vzdělávání, výzkum, školy a vzdělávací programy pro mládež
  • Christian Poll: Mluvčí pro životní prostředí, klima, energetiku, zemědělství, dobré životní podmínky zvířat, rybolov, potraviny a dopravu

2019

V roce 2019 byli do Folketingu zvoleni následující členové[49]

  • Uffe Elbæk (opustil večírek v březnu 2020)
  • Torsten Gejl
  • Rasmus Nordqvist (večírek opustil v březnu 2020)
  • Sikandar Siddique (opustil večírek v březnu 2020)
  • Susanne Zimmer (opustil večírek v březnu 2020)

Výsledky voleb

Parlament (Folketing )

datumHlasySedadlaVláda
#%± pp#±
2015168,7884.8%+4.8
9 / 179
Novýv opozici
2019104,1483.0%-1.8%
5 / 179
Pokles 4v opozici

Evropský parlament

datumHlasySedadla
#%± pp#±
201992,9643.4%Nový
0 / 14
Nový

Reference

  1. ^ A b Nordsieck, Wolfram (2019). "Dánsko". Strany a volby v Evropě.
  2. ^ „Alternativet vil have profile som spidskandidat til EU-Parlamentet“. Berlingske.dk. 16. ledna 2018.
  3. ^ "Dánsko". Evropa volí. Citováno 23. srpna 2019.
  4. ^ Lange, Lasse (26. září 2016). „Her er det nye politiske kompas“. Altinget (v dánštině). Citováno 23. srpna 2019.
  5. ^ Alternativa. „Progresivní Evropa“. Citováno 4. října 2018. Zároveň chceme rozšířit naši angažovanost na evropské úrovni a aktivně se účastnit celoevropské debaty, abychom mohli najít společná řešení našich společných evropských problémů. Proto pokračujeme v posilování spolupráce s dalšími progresivními silami a iniciativami, jako je nové progresivní hnutí DiEM25.
  6. ^ Evropská jarní webová stránka (vyvoláno 17. října 2018)
  7. ^ „Průvodce Visuelle a tipy“. Alternativets vidensdatabase. Citováno 13. června 2015.
  8. ^ Lind, Anton (29. června 2020). „Nyt struska pro Alternativet: Mister eneste byrådsmedlem i Aarhus“. DR (v dánštině). Citováno 29. června 2020.
  9. ^ Holm, Line. „Uffe Elbæk stifter nyt parti“. Berlingske. Citováno 13. června 2015.
  10. ^ „The Copenhagen Post - Danish News in English“. cphpost.dk.
  11. ^ A b C d Hoyer, Sofie Buch (27. listopadu 2013). „Elbæks parti ønsker politiske laboratorier og Thorning som statisticsminister“. Politiken (v dánštině). Citováno 10. března 2020.
  12. ^ A b Ringberg, Jens. „Historien om Alternativet - Det grønne parti, der ville ændre kulturen på Christiansborg“. DR (v dánštině). Citováno 10. března 2020.
  13. ^ Søe, Birgitte (10. března 2020). "Overblik: Disse profiler har forladt Alternativet midt i krisen". Altinget (v dánštině). Citováno 10. března 2020.
  14. ^ Maach, Maja Lærke (27. listopadu 2013). „Uffe Elbæk om nyt parti: Vi er som de radikale. Bare simply rødt og iværksætter-agtigt“. Politiken (v dánštině). Citováno 10. března 2020.
  15. ^ Juul, Laura (17. září 2013). „Uffe Elbæk bryder med De Radikale“. DR (v dánštině). Ritzau. Citováno 10. března 2020.
  16. ^ „Oversigt (i alfabetisk rækkefølge) over godkendte partinavne og formularer i henhold til folketingsvalglovens § 12, stk. 2“ (PDF). Valgnævnet. Citováno 13. června 2015.
  17. ^ Søe, Carl-Emil. „Alternativet har samlet støtte nok til et folketingsvalg“. DR.dk Politik. Citováno 13. června 2015.
  18. ^ ""Nebudu to dělat navždy ": setkat se s vůdcem Alternativy Uffe Elbaek - dánským Jeremy Corbynem". www.newstatesman.com.
  19. ^ Redder, Hans. „Alternativet har fået sit bogstav: Nu kan du sætte kryds ved liste Å“. TV 2 Politik. Citováno 13. června 2015.
  20. ^ "Historisk DF-valg sikrer blå blok sejren". DR. Citováno 2015-11-03.
  21. ^ Skov, Signe (2. června 2019). „Milovník Uffe: Der kommer je pouhý‚ blázen'". Ekstra Bladet (v dánštině). Citováno 10. března 2020.
  22. ^ Redder, Gitte. „Vi er ikke naive. Det er naivt ikke at gøre det“. Ugebrevet A4. Citováno 13. června 2015.
  23. ^ „Vil ikke støtte Mette Frederiksen: Uffe Elbæk vil selv være statisticsminister“. Politiken (v dánštině). 26. 06. 2018. Citováno 2019-08-21.
  24. ^ „Resultater - Hele landet - Folketingsvalg onsdag 5. června 2019 - Danmarks Statistik“. www.dst.dk. Citováno 2019-08-21.
  25. ^ Kildegaard, Kasper (06.06.2019). „På en varm dag i juni blev Danmark malet rødt: Nu venter benhårde forhandlinger“. Berlingske.dk (v dánštině). Citováno 2019-08-21.
  26. ^ Stie, Hans-Henrik; Nielsen, Rasmus Dam; Redder, Hans (16. prosince 2019). „Uffe Elbæk stopper som politisk leder for Alternativet“. TV2 (v dánštině). Citováno 16. prosince 2019.
  27. ^ Sommerand, Malthe; Oldager, Mathias (2. února 2020). „Kandidaterne til Alternativets lederpost vil ikke snakke om fløjkrig. Men så er der jo altid Uffe Elbæk“. DR (v dánštině). Citováno 9. března 2020.
  28. ^ Westersø, Rikke Struck (1. února 2020). „Alternativní alternativa k zemi - hliv bliver Uffe Elbæks arvtager?“. TV 2 (v dánštině). Citováno 1. února 2020.
  29. ^ Sommerand, Malthe (4. února 2020). „Torsten Gejl er ny politisk ordfører i Alternativet“. DR (v dánštině). Citováno 9. března 2020.
  30. ^ Bahn, Martin; Dahlin, Ulrik (22. února 2020). "Portréty od Josephine Fock od alternativy:» Hun slæber et spor af konflikter efter sig «". Informace (v dánštině). Citováno 9. března 2020.
  31. ^ Jørgensen, Lars Bach (22. února 2020). „Alternativets hovedbestyrelse indkalder Josephine Fock til møde“. TV 2 (v dánštině). Citováno 9. března 2020.
  32. ^ „Fock: Jeg har ikke rusket i nogen“. Berlingske (v dánštině). Ritzau. 26. února 2020. Citováno 9. března 2020.
  33. ^ "Alternativní taška Josephine Fock trods anklager". DR (v dánštině). Ritzau. 25. února 2020. Citováno 9. března 2020.
  34. ^ Tofte, Line Rønn (26. února 2020). „Tidligere pressechef står frem: Fock kan råbe, så man kan smage, hvad hun har fået til frokost“. DR (v dánštině). Citováno 9. března 2020.
  35. ^ Bahn, Martin; Geist, Anton; Rosendahl, Natalie Barrington (29. února 2020). „Fremtrædende Alternativet-medlem: Skinproces bag støtte til Josephine Fock“. Informace. Citováno 9. března 2020.
  36. ^ Hvemon, Sofie (28. února 2020). „Niko Grünfeld forlader Alternativet“. Altinget (v dánštině). Citováno 9. března 2020.
  37. ^ Mansø, Rikke Gjøl (28. února 2020). „Alternativets hovedbestyrelse afgør først Focks fremtid efter hemmelige samtaler“. DR (v dánštině). Citováno 9. března 2020.
  38. ^ „Spinkelt flertal bakker op om Fock: Der er ikke fundet dokumentation for ruskeri“. Politiken (v dánštině). 7. března 2020. Citováno 9. března 2020.
  39. ^ „Baglandet truer Elbæk på hans politiske liv, og Fock siger, at Alternativet er i krise“. Politiken (v dánštině). Ritzau. 7. března 2020. Citováno 9. března 2020.
  40. ^ Christensen, Maiken Brusgaard (9. března 2020). „Uffe Elbæk forlader Alternativet - nu har partiet kun ét folketingsmedlem tilbage“. TV 2 (v dánštině). Citováno 9. března 2020.
  41. ^ Skærbæk, Morten (12. března 2020). „Jeid sidder med noglen: Alternativní alternativa k Folketinget har besluttet sig“. Politiken (v dánštině). Citováno 12. března 2020.
  42. ^ https://www.dr.dk/nyheder/politik/rasmus-nordqvist-melder-sig-ind-i-sf-jeg-har-mere-byde-paa
  43. ^ Korsgaard, Kristine (9. března 2020). „Holstein: Det er den definitive begravelse af Alternativet“. Altinget (v dánštině). Citováno 10. března 2020.
  44. ^ Mylenberg, Troels (9. března 2020). "Fra" craaaaazy "til" bummer "- Alternativet sejrede og begik selvmord". TV 2 (v dánštině). Citováno 9. března 2020.
  45. ^ Mogensen, Lars Trier (10. března 2020). „Alternativet er dødt og vil kun kortvarigt vakle videre som et livløst projekt“. Informace (v dánštině). Citováno 10. března 2020.
  46. ^ Gjertsen, Marchen Neel (9. března 2020). „Alternativet er reelt dødt nu“. Jyllands-Posten (v dánštině). Citováno 10. března 2020.
  47. ^ Thomas Funding, Thomas Funding (9. března 2020). „Funding: Alternativet er afgået ved døden“. JydskeVestkysten (v dánštině). Citováno 10. března 2020.
  48. ^ „Josephine Fock efter flugt fra partiet: Alternativet består“. TV 2 (v dánštině). Ritzau. 9. března 2020. Citováno 9. března 2020.
  49. ^ „Find et medlem“. Folketinget (v dánštině). 16. prosince 2019. Citováno 16. prosince 2019.

externí odkazy