Terumasa Hino - Terumasa Hino - Wikipedia
Terumasa Hino | |
---|---|
narozený | Tokyo, Japonsko | 25. října 1942
Žánry | Jazz, jazz fusion, avantgardní jazz |
Zaměstnání (s) | Hudebník |
Nástroje | Trubka, flügelhorn |
Aktivní roky | 1955 – dosud |
Štítky | Columbia, RCA, Enja, Modrá poznámka, Pony Canyon, Hudba ve vesmíru |
webová stránka | terumasahino |
Terumasa Hino (日 野 皓 正, Hino Terumasa, narozen 25. října 1942) je Japonec jazz trumpetista. Je považován za jednoho z nejlepších japonských jazzových hudebníků.[1] Mezi jeho nástroje patří trubka, kornout a flügelhorn.[2]
Časný život
Jeho otec byl trumpetista a stepař. Hino začal stepovat ve čtyřech letech a na trubku v devíti. Jako teenager kopíroval sóla Clifford Brown, Miles Davis, Freddie Hubbard, a Lee Morgan.[2]
Kariéra
V padesátých letech začal Hino svou kariéru profesionálního jazzového hudebníka inspirovaného Fumio Nanri a Hiroshi Sakaue.[3] V roce 1965 nastoupil Hideo Shiraki kvintet,[2] s nímž zůstal až do roku 1969 a odešel do vedení své vlastní kapely na plný úvazek, kterou zahájil v roce 1964.
Vydal první sólové album Sám, sám a sám (1967) a skupinové album, Hino-Kikuchi kvintet (1968), s pianistou Masabumi Kikuchi.[2] V roce 1969 Hino propuštěn Ahoj k přijetí u kritiky.[2][4] Spolupracoval s Flower Travellin 'Band pro singl Crash z roku 1970.[5] Brzy poté Hino účinkoval na několika jazzových festivalech a v klubech, jako například Berliner Jazztage v roce 1971[4] a Mnichovský jazzový klub v roce 1973. V roce 1974 pracoval s Kikuchi a poté se usadil v New Yorku.
Pohnul se směrem k funk, free jazz, a avantgardní jazz na albech Do nebe (1970), Vibrace (1971) a Journey Into My Mind (1974). Počínaje osmdesátými léty strávil Hino více času v Japonsku a začal hrát na kornoutu. Pracoval s Randy Brecker, Gil Evans, Hal Galper, Eddie Gomez, Eddie Harris, Elvin Jones, Sam Jones, Joachim Kuhn, David Liebman, Harvey Mason Jr., Jackie McLean, Airto Moreira, Bob Mojžíš, Alphonse Mouzon, George Mraz, Greg Osby, a Nana Vasconcelos.[2]
Vyznamenání
- 2014: Medaile cti s fialovou stuhou (紫 綬 褒 章, し じ ゅ ほ う し ょ う)
- 2019: Řád vycházejícího slunce, Zlaté paprsky s růžicí (勲 四 等 旭日 小 綬 章)[6]
Diskografie
Jako vůdce nebo spoluvedoucí
v pořadí zaznamenaného data
- 1967 Sám, sám a sám (Takt, 1967)
- 1967 Mas Que Nada (RCA, 1975)
- 1968 Cítím se dobře (Takt, 1968)
- 1968 Hino – Kikuchi kvintet (Takt, 1968) - s Masabumi Kikuchi
- 1968 Swing Journal Jazz Workshop 1 - Terumasa Hino Concert (Takt, 1969)
- 1969 Hi-Nology (Takt, 1969)
- 1970 Do nebe (Takt, 1970)
- 1970 Cesta do vzduchu (Pony Canyon, 1970)
- 1970 Sami spolu (Takt, 1970)
- 1971 Vibrace (Enja, 1971) s Heinz Sauer
- 1971 Love Nature (Love Records, 1971)
- 1971 Na THR Berlin Jazz Festival '71 (Victor, 1977)
- 1972 Mr.Happiness & Slipped Out (Super Fuji disky)
- 1972 Fuji (藤) (Victor / Enja)
- 1972 Hartman se setká s Hino (EMI Japonsko)
- 1973 Žít! (TBM )
- 1973 Tarova nálada (Enja, 1974)
- 1974 Cesta do mé mysli (Sony, 1974)
- 1973-74 Horizont (CBS / Sony, 1979)
- 1974 Do věčnosti (Columbia, 1974)
- 1975 Mluv na Osamělost (Východní vítr, 1975)
- 1975 Wheel Stone: Live in Nemuro (East Wind, 1975)
- 1975 Wheel Stone: Live in Nemuro Vol.2 (East Wind, 1981)
- 1975 Live in Concert (East Wind, 1975)
- 1976 Hogiuta (寿 歌) (East Wind, 1976)
- 1977 May Dance (Flying Disk, 1977)
- 1977 Hip Racek (Flying Disk, 1978)
- 1979 Městské spojení (Flying Disk, 1979)
- 1980 Snít (Flying Disk, 1980)
- 1981 Dvojitá duha (Sony, 1981)
- 1982 Pyramida (Sony, 1982)
- 1983 New York Times (Sony, 1983)
- 1984 Trans modrá (Sony, 1985)
- 1986 Pasát (Sony, 1986)
- 1988? Objížďka (EMI Japan / Who Ring) 1988
- 1989? Bluestruck (Blue Note, 1989)
- 1991? Ze srdce (EMI / Blue Note, 1991)
- 1991 Žije ve Varšavě (Century, 1991) také vydán jako Live At Warsaw Jazz Festival 1991 (Jazzmen, 1993)
- 1992? Nezapomenutelný (Blue Note, 1992)
- 1993 Triple Helix s Masabumi Kikuchi a Masahiko Togashi (Enja, 1993)
- 1994? Jiskra (Blue Note, 1994)
- 1995 Acoustic Boogie s Masabumi Kikuchi Qualtet (Něco jiného, 1995)
- 1995 Moment: Živý v Blue Note Tokyo s Masabumi Kikuchi Quintet (EMI, 1996)
- 1997? Off the Coast (Teichiku, 1997)
- 1998? Kulatá půlnoc s Manhattan Jazz Quintet (Teichiku, 1998)
- 2000? Transfúze (Sony, 2000)
- 2001 D.N.A. (Sony, 2001)
- 2001 D.N.A .: Live in Tokyo (Sony, 2002)
- 2003? Je to tady zase (Sony, 2003)
- 2005? Drak (ド ラ ゴ ン ~ 龍 ~) (Sony, 2005)
- 2006? Karmínový (Sony, 2006)
- 2008? Slabost při provádění (寂光) (Sony, 2008)
- 2011? Aftershock (Sony, 2011)[7]
- 2012? Jazzový akustický stroj s J.A.M. (Victor, 2012)
- 2019? Beyond the Mirage (Hudba ve vesmíru, 2019)
Kompilace
- Šťastný den - nejlepší výběr SBM (CBS / Sony, 1993)
- Terumasa Hino (JVC, 2005)
Jako sideman
- Nyní to poslouchejte (Enja, 1977)
- Země Jones (Palo Alto, 1982)
- Prohlídka (SteepleChase, 1978)
- Představujeme vibrace (SteepleChase, 1977) - zaznamenáno v roce 1976
- Doin 'It Again (Nadčasový, 1980) - zaznamenáno v roce 1979
- Kdyby jen věděli (Timeless, 1981) - zaznamenáno v roce 1980
- John Scofield (Trio, 1978) a.k.a. Východ potkává Západ (BlackHawk, 1987) - zaznamenáno v roce 1977
- Nálady (Enja, 1978)
Reference
- ^ Peter Watrous (06.06.1988). „Recenze / Jazz; Terumasa Hino, trumpetista z Japonska“. The New York Times. Citováno 2007-12-16.
- ^ A b C d E F Obojek, Matt. „Terumasa Hino“. Veškerá muzika. Citováno 27. září 2018.
- ^ „NanriFumio2“. Ohara999.com. Citováno 2013-06-17.
- ^ A b „Enja Records - Terumasa Hino“. Enja Records. Archivovány od originál dne 13.11.2008. Citováno 2007-12-16.
- ^ „Právě jsme se zastavili, dali si pauzu. Ukázalo se, že to bylo 36 let!“. jrawk.com. Archivovány od originál dne 01.01.2009. Citováno 2016-03-04.
- ^ „令 和 元年 春 の 叙 勲“ [udělování dekorací v Reiwa 1 (2019) jaro] (PDF) (v japonštině). Úřad vlády (Japonsko). Citováno 2020-04-03.
- ^ "Terumasa Hino | Diskografie alba | AllMusic". Veškerá muzika. Citováno 27. září 2018.