Doba náklonnosti - Term of endearment
A termín náklonnosti je slovo nebo fráze používaná k oslovení nebo popisu osoby, zvířete nebo neživého předmětu, ke kterému mluvčí cítí milovat nebo náklonnost. Podmínky náklonnosti se používají z různých důvodů, například když rodiče osloví své děti a milenci vzájemné oslovování.
Etymologie
Taková slova nemusí ve svém původním použití nést jakoukoli podobnost ve smyslu s významem připojeným, když jsou použita jako výraz náklonnosti, například nazývají významnou jinou „dýni“. Některá slova jsou jasně odvozena od sebe navzájem, například „zlatíčko“ a „zlatíčko“, zatímco jiná nemají žádnou etymologickou podobnost, například „dítě“, „dítě“ a „kočička“. „Zlato“ je dokumentováno jako projev náklonnosti přinejmenším od 14. století. „Baby“ byl poprvé použit v roce 1839 a „cukr“ se objevil až v roce 1930.[1][je zapotřebí lepší zdroj ]
Používání
Každý výraz náklonnosti má své vlastní konotace, které velmi závisí na situaci, ve které se používají, jako je tón hlasu, řeč těla a sociální kontext. Říkání „Hej, zlato, vypadáš dobře“ se velmi liší od použití „Baby, neplavej na hlubokém konci bazénu!“ Některé výrazy lze vnímat jako urážlivé nebo patronující v závislosti na kontextu a řečníkovi.[2]
Feministky si stěžovali, že zatímco „výrazy náklonnosti jsou slova používaná blízkými přáteli, rodinami a milenci ... používají je na ženách také dokonalí cizinci ...dvojitý standard „- protože„ mezi cizími osobami náklonnost znamená úsudek nekompetentnosti ze strany cíle “.[3] Jiní však poukázali na to, že v neformálním prostředí, jako je hospoda, „použití výrazů náklonnosti zde bylo pozitivní zdvořilostí. Termín jako „kamarád“ nebo „zlatíčko“ přesouvá zaměření požadavku od jeho uložení ... směrem ke kamarádství existujícímu mezi účastníky.[4]
Podmínky náklonnosti často „využívají vnitřní rým ... [se] stále aktuálními formami, jako je lovey-dovey, která se objevila v roce 1819, a medový zajíček“,[5] nebo jiných duplikátů. Některé takové kombinace se však zdají nesmyslné, zvláštní nebo příliš dlouhé, jako např dětský koláč nebo láska draháa jsou zřídka používány.
Podmínky náklonnosti mohou v průběhu času ztratit svůj původní význam: například „na počátku dvacátého století slovo lívanec byl používán jako výraz náklonnosti pro obě pohlaví “, než se později zmenšil na„ termín objektivizace “[6] pro ženy.
Když vlastní jména uniknou, mohou být podmínky náklonnosti vždy nahrazeny. To popisuje psychoanalytik Jacques Lacan: „Neprůhlednost ejakulací lásky, když bez označení, aby pojmenoval předmět svého epithalamia, využívá nejhrubší podvod imaginární. „Já tě sežeru ... zlatíčko!“ „Bude se ti to líbit ... kryso!“.[7]
Psychiatr Eric Berne identifikoval manželský hra „Zlatíčko“, kde „White dělá mírně hanlivou poznámku o paní Whiteové, maskované jako anekdota, a končí:„ Není to tak, zlatíčko? “ Paní Whiteová má tendenci souhlasit ... protože by se zdálo neslušné nesouhlasit s mužem, který na veřejnosti říká „zlatíčko“. “[8] Berne zdůrazňuje, že „čím je situace napjatější a čím blíže se hra projevuje, tím hořčeji je vyhlášen výraz„ zlatíčko ““; zatímco protiklad manželky je buď „odpovědět:„ Ano, Miláček! "" nebo "reagovat podobnou anekdotou typu" Zlatíčko "o manželovi, která ve skutečnosti říká:" Máš také špinavou tvář, drahý "".[9]
Francouzština má všechny druhy zajímavých náklonností, včetně poněkud zvláštního sortimentu zvířat z dvorů ... [jako] mon canard (moje kachna) “[10] - něco, co lze přirovnat k britskému „baby talk ... duckie“.[11]
Literární anekdoty
- v C. P. Snow je Poslední věci, manželka vypravěče, tváří v tvář nekonvenčnímu sňatku jejich syna, se obrátila ke svému manželovi a řekla: „„ Řekni mi, Lewise “(ve skutečnosti použila jméno mazlíčka, což znamenalo, že mě potřebuje)„ je to skutečné manželství? ““[12]
- Virginia Woolfová - „Mandril nebo Marmoset pro jejího manžela Leonarda“ - napsal „příběh„ Lappin a Lapinova “, publikovaný v roce 1938, který popisuje smrt manželství, když je manžel krutě zabit erotickou, únikovou fantazii jmen zvířat .[13]
Viz také
Reference
- ^ Online slovník etymologie
- ^ „Přestaň používat„ drahoušku “, řekly sestry. BBC novinky. 26. listopadu 2008. Citováno 26. listopadu 2008.
- ^ Alette Olin Hill, Mateřský jazyk, čas otce (1986) str. 86 a str. 90-1
- ^ José Santaemilia ed., Género (2003), str. 194
- ^ Mark Steven Morton, The Lover's Tongue (2003), str. 50
- ^ Morton, str. 55
- ^ Jacques Lacan, Écrits: Výběr (1997) str. 183
- ^ Eric Berne, Hry, které lidé hrají (Penguin 1966) str. 94
- ^ Berne, str. 94-5
- ^ Laura K. Lawless, „francouzské podmínky náklonnosti“
- ^ Laurell K. Hamilton, Incubus Dreams (2004) s. 284
- ^ C. P. Snow, Poslední věci (Penguin 1974) str. 265
- ^ Hermiona Lee, Virginia Woolfová (London 1996) str. 111-2
Další čtení
- Latinské podmínky náklonnosti a rodinných vztahů: Lexikografická studie založená na svazku VI Corpus Inscriptionum Latinarum; Samuel Glenn Harrod, 1909, University of Michigan.
- Místo ženy: Rétorika a čtení pro skládání sebe a svých próz Shirley Morahan, publikoval SUNY Press, 1981, ISBN 0-87395-488-2, ISBN 978-0-87395-488-4.
- Cambridge francouzsko-anglický tezaurus Marie-Noëlle Lamy, Richard Towell, publikoval Cambridge University Press, 1998, ISBN 0-521-42581-6, ISBN 978-0-521-42581-0.
- Přezdívky, jména mazlíčků a metafory Casnig, John D. 1997–2009. Jazyk metafor. Kingston, Ontario, Kanada: Knowgramming.com