Teixeira de Pascoaes - Teixeira de Pascoaes

tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v portugalštině. (Červen 2012) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu. Pohled strojově přeložená verze portugalského článku. Strojový překlad jako DeepL nebo Google Překladač je užitečným výchozím bodem pro překlady, ale překladatelé musí podle potřeby revidovat chyby a potvrdit, že překlad je přesný, spíše než jednoduše kopírovat strojově přeložený text do anglické Wikipedie. Nepřekládejte text, který se jeví jako nespolehlivý nebo nekvalitní. Pokud je to možné, ověřte text pomocí odkazů uvedených v cizojazyčném článku. Vy musí poskytnout přisuzování autorských práv v upravit souhrn doprovázející váš překlad poskytnutím mezijazykový odkaz ke zdroji vašeho překladu. Souhrn úprav atribuce modelu Obsah této úpravy je přeložen z existujícího článku portugalské Wikipedie na [[: pt: Teixeira de Pascoaes]]; viz jeho historii pro atribuci. Měli byste také přidat šablonu {{Přeloženo | pt | Teixeira de Pascoaes}} do diskusní stránka. Další pokyny najdete v části Wikipedia: Překlad.

Texeira de Pascoaes
narozený	Joaquim Pereira Teixeira de Vasconcelos (1877-11-02)2. listopadu 1877 Obec Amarante, Portugalsko
Zemřel	14. prosince 1952(1952-12-14) (ve věku 75) Gatão, Portugalsko
obsazení	Básník
Národnost	portugalština

Joaquim Pereira Teixeira de Vasconcelos (2. listopadu 1877, Obec Amarante, Portugalsko - 14. prosince 1952, Gatão, Portugalsko), známější pod svým pseudonymem Teixeira de Pascoaesbyl portugalský básník. Byl pětkrát nominován na Nobelova cena za literaturu.^[1]

Život

Teixeira de Pascoaes byl druhým synem (ze sedmi) João Pereira Teixeira de Vasconcelos, soudce a zástupce soudu, a Carloty Guedes Monteiro. Byl to osamělé, introvertní a citlivé dítě, velmi náchylné k rozjímání nad přírodou.

V roce 1883 zahájil základní studia v Amarante a v roce 1887 vstoupil na lyceum. V roce 1895 se přestěhoval do Coimbra, kde ukončil středoškolské studium; v Amarante nebyl dobrým studentem, dokonce selhal ani v portugalštině; a v roce 1896 se zapsal na kurz práva na Právnické fakultě UK University of Coimbra. Na rozdíl od většiny svých kamarádů nebyl součástí české Coimbry, trávil čas, monasticky, v ložnici, četl, psal a přemýšlel.

V roce 1901 se neochotně prosadil jako právník, nejprve v Amarante a od roku 1906 v Porto. V roce 1911 byl jmenován zastupujícím soudcem v Amarante, kde působil dva roky. V roce 1913 s úlevou ukončil svou justiční kariéru. V těch bolestivých letech řekne: „Byl jsem doktorem Joaquimem v ústech každého, potřeboval jsem ctít titul.“

Jako bohatý vlastník půdy se usadil v rodinném panství v São João do Gatão poblíž Amarante se svou matkou a dalšími členy své rodiny. Věnoval se správě nemovitostí, neúnavnému rozjímání o přírodě a své milované Serra do Marão, ke čtení a zejména k psaní.

Gatão se stalo poutním místem nesčetných intelektuálů a umělců, domácích i zahraničních, kteří ho často navštěvovali. Na konci svého života se spřátelil s básníky Eugénio de Andrade a Mário Cesariny de Vasconcelos. Ten by ho zvolil za nadřazeného básníka Fernando Pessoa, a organizovaný dotisk některých Pascoal textů, stejně jako básnický sborník, v 70. a 80. letech.

Pascoal zemřel ve věku 75 let v Gatão v roce 1952.

Seznam básnických děl prvního vydání

• Embryões (Porto, 1895)
• Bello (Coimbra, 1896 a 1897)
• Semper (Coimbra, 1898)
• „Minha Alma (Coimbra, 1898)
• Terra Prohibida (Coimbra, 1899)
• Profecia, por dois Poetas (ve spolupráci s Af. Lopesem Vieirou - Coimbra, 1901)
• „Ventura (Coimbra, 1901)
• Ježíš e Pan (Porto, 1903)
• Para a Luz (Porto, 1904)
• Vida Ethérea (Coimbra, 1906)
• Jako Sombras (Lisabon, 1907)
• Senhora da Noite (Porto, 1909)
• Marános (Porto, 1912)
• Regresso ao Paraíso (Porto, 1912)
• Elegias (Porto, 1912)
• Ó Doido e a Morte (Porto, 1913)
• Verbo Escuro (Porto, 1914)
• Slečno Cavell (Porto, 1915)
• Elegia da Solidão (Amarante, 1920)
• Cantos Indecisos (Lisabon-Coimbra, 1921)
• Elegia do Amor (Lisabon, 1924)
• Sonetos (Lisabon, 1925)
• Londýn (Lisabon, 1925)
• D. Carlos (Lisabon, 1925)
• Cânticos (Lisabon, 1925)
• Painel (Lisabon, 1935)
• Versos Pobres (Porto, 1949)
• Calvário (Soneto inédito — Porto, 1951)
• Últimos Versos (Lisabon, 1953)

Reference