Mário Cesariny de Vasconcelos - Mário Cesariny de Vasconcelos - Wikipedia
Mário Cesariny de Vasconcelos nebo Mário Cesariny (9. srpna 1923 - 26. listopadu 2006) byl Portugalec surrealistický básník. Během kariéry trvající 50 let vydal několik významných děl. Cesariny byl také malíř, ale jeho práce se v 50. letech více soustředila na poezii.
Životopis
Mário Cesariny se narodil v roce Lisabon Portugalsko, nejmladší dítě a jediný syn Viriato de Vasconcelos a María de las Mercedes Cesariny, Španělky francouzského, ale původně italského původu.
Mário Cesariny studoval na prestižní škole Escola de Artes Decorativas António Arroio a také studoval hudbu u skladatele Fernando Lopes Graça. Později se připojil k Académie de la Grande Chaumière v Paříži, kde se setkal André Breton v roce 1947. Brzy se stal ovlivněn francouzským surrealistickým hnutím a byl jedním z největších příznivců hnutí v Portugalsku, kde založil Lisabonské surrealistické hnutí s dalšími portugalskými umělci včetně Alexandre O'Neill a José-Augusto França.
Poté, co se seznámil s surrealistickým hnutím, Cesariny se vzdálil od neorealista hnutí, které bylo v té době v zemi důležité, protože je složeno převážně z členů odporu proti fašistickému režimu Oliveira Salazar. Ve své práci zaujal postoj neustálého experimentování. Tento princip je hlavní charakteristikou jeho práce a je přítomen po celou dobu jeho kariéry.
Od roku 1960 do 25.dubna 1974, Cesariny byl nemilosrdně obtěžován Portugalci Polícia Judiciária za podezření z tuláctví, eufemistický výraz používaný v té době policií pro homosexualita, kterou básník odvážně žil navzdory pronásledování. Tato skutečnost se v jeho spisech objevuje několikrát zahaleně („Lisboa-os-Sustos“) a byla jednou z příčin jeho občasných pobytů ve Velké Británii a ve Francii v 60. a 70. letech. Později o tom veřejně mluvil.[1]
Funguje
- 1950 — Corpo Visível
- 1952 — Discurso sobre a Reabilitação do Real Quotidiano
- 1953 — Louvor e Simplificação de Álvaro de Campos
- 1956 — Ruční de Prestidigitação
- 1957 — Pena Capital
- 1958 — Alguns Mitos Maiores e Alguns Mitos Menores Postos à Circulação pelo Autor
- 1959 — Nobilíssima Visão
- 1961 — Poesia
- 1961 — Planisfério e Outros Poemas
- 1964 — Um Auto para Jerusalém
- 1965 — Titânia e A Cidade Queimada
- 1972 — Burlescas, Teóricas e Sentimentais
- 1980 — Primavera Autónoma das Estradas
- 1994 — xacara das 10 meninas
