Sunil Ariyaratne - Sunil Ariyaratne

Prof.

Sunil Ariyaratne
සුනිල් ආරියරත්න
narozený
Sunil Ariyaratne Kuruwita Bandara

(1949-07-28) 28. července 1949 (věk 71)
Nugegoda, Srí Lanka
VzděláváníSt. John's College, Nugegoda
Alma materD.Litt. University of Sri Jayewardenepura
obsazeníProfesor
Aktivní roky1961 - přítomen
OceněníCena Wishwa Prasadini
Vidyodaya Vibhushana Čestné jméno
Čestné ocenění Sahithya Kala Shiromani
Kamban Award

Vidyodaya Vibhushana Sahithya Kala Shiromani Prof. Sunil Ariyaratne Kuruwita Bandara (narozen 28. července 1949 jako සුනිල් ආරියරත්න ), populárně jako Sunil Ariyaratne, je Srílanská učenec, filmový režisér, autor, básník a a textař.[1][2] Ariyaratne, jedna z nejpopulárnějších filmařů a textařů ​​srílanské kinematografie, získala šest cen Sarasaviya, čtyři prezidentské ceny z roku 1981 jako filmový textař a poté tři ceny jako textaři teledrama.[3]

Osobní život

Narodil se 28. července 1949 v Nugegoda jako čtvrté dítě rodiny se 6 sourozenci.[4] Vzdělání dokončil od St. John's College, Nugegoda. Má tři bratry a dvě sestry. Jeho bratři Nimal Kuruwita Bandara je právník a Thilakaratne Kuruwita Bandara je novinář a redaktor.[5]

V roce 1963 seděl na běžné úrovni General Certificate of Education (GCE). Po složení seniorské zkoušky byl vybrán Vidyodaya Pirivena (v současné době známý jako University of Sri Jayewardenepura ) pro vyšší studia. V roce 1971 získal v první třídě titul Sinhala Honours.[6]

Působil jako dočasný lektor na univerzitě v Kelaniya v roce 1972. Poté působil jako přednášející na částečný úvazek na katedře studia estetiky na univerzitě v Kelaniya v letech 1975 až 1976. Přestěhoval se do University of Jaffna jako lektor v sinhálštině v roce 1976 a tři roky pracoval jako lektor.[5] Poté se vrátil do Kelaniya jako stálý asistent lektora. V roce 1985 se Ariyaratne připojil k akademickým pracovníkům na univerzitě v Sri Jayewardenepura, kde byl povýšen jako odborný asistent a profesorem se stal v roce 1994. V roce 1989 odcestoval do Madrasu studovat tamilštinu. V roce 2000 byl povýšen na docenta sinhálského jazyka a masových médií na komunikační fakultě a stal se nejmladším, kdo dosáhl úspěchu v univerzitním systému na Srí Lance.[6][7]

V roce 2011 mu byl udělen doktorát z literatury na Kelaniya University. V roce 2015 mu byl udělen druhý doktorát z literatury jako uznání za jeho přínos v oblasti literatury a umění.[8][9]

Kariéra

Ve věku 11 let napsal školní hru s názvem Amal Biso. Poté, v roce 1961, ve věku 16 let, Ariyaratne vydal sbírku povídek s názvem Ähinsakayo.[5] Pak v roce 1963 napsal básnickou sbírku s názvem Api Okkomahistorický román Alakeshwara v roce 1964 a poetický příběh Siyothunta Rekawal v roce 1965. Produkoval hru Deyyo který napsal jeho starší bratr Thilakaratne Kuruwita Bandara.[6]

Zatímco jako vysokoškolák ve Vidyodayi, Ariyaratne vyleštil své schopnosti tam, kde napsal román Jeewithaya Geethayak Wewa v roce 1969. Po absolutoriu v roce 1971 vydal knihu poezie, Dolosmahe Pahana spolu s nejbližšími přáteli Buddadasa Galappaththi a Jayalath Manoratne. Napsal několik textů jako např Pahan Kanda (1983), Yathra (1984), Pembara lanka (1990), Madhu Badun (1994), Adaheraya (2004) a Shwetha Rathriya (2012).[6] Je uznávaným textařem, který napsal několik písní pro populární umělce, jako jsou Nanda Malini, W.D. Amaradeva a Victor Rathnayake.[10] Některé populární texty od Ariyaratne zahrnují: Já guru pare, Podiduwage sina welai, Buddhanu Bhawena, Oba topici kiya bayyai, Api ethata ethata pa nagala, Viyo ge gayana, Yalu bala sande a Ane kurulu kooduwata gahanna lidoop.[3][11]

V roce 1970 Ariyaratne vynikl svou kariéru směrem k režii filmu produkcí prvního krátkého filmu Sara Gee a pak Dushkara Kriya v roce 1976. Jeho první filmová režie prošla celovečerním celovečerním filmem z roku 1978 Anupama.[6] S pomocí Ranjitha Palansuriya Ariyaratne vytvořil dva trháky, Sarungale (1979) a Siribo Aiya (1980).[5] Jako autor získal státní literární cenu za knihu o Baile a Kapirigngně. V roce 1985 napsal několik výzkumných prací a publikací na téma „Gramophone Era“, „Kerol Pasam Kantharu“, „Mahinda Prabanda“, „Manawasinghe Geetha Prabanda“, „Purana Sinhala Nadagam“, „Gandarwa Apadana“, „Sinhala Chithrapati Geethawali“. V roce 1991 napsal knihu Demala Sahithya Ithihasaya a poté přeložil Tamil folktales Ramayanaya v roce 1994.[3] Přeložil také hru Garcie Lorcy Yerma spolu s Ediriweera Sarachchandra.[12]

V roce 2002 režíroval dramatický film Sudu Sewaneli. Film vyhrál Ocenění Sarasaviya za nejlepší režii a medaili prezidenta za nejlepší scénář daného roku.[13]

V roce 2008 vydal svazek Visithuruya Re Ahasa který obsahoval všechny jeho texty napsané k filmům, teleplayům, společenským událostem, jako je devastace tsunami, lehké písně pro rádio, kazety a CD. Režíroval film Uppalavanna v roce 2008, který byl založen na reinterpretovaném buddhistickém příběhu podobném příběhu Theri gatha.[12] Film byl trhákem toho roku a získal několik ocenění na místních filmových festivalech, včetně nejpopulárnější herečky, nejlepší herečky a hudební režie.[14] Film však získal především negativní recenze.[15][16] Mnoho kritizovalo různé zbytečné postavy ve filmu, které nemají žádnou roli v zápletce, střihu a hraní.

V roce 2012 režíroval film Kusa Pabha založený na 523. příběhu „Kusa Jataka“ v příběhové sérii Jataka.[17] Film získal 12 ocenění na filmovém festivalu v Deraně Lux v roce 2013, včetně populárního herce, herečky, filmu, hudební režie a zpěvačky.[18]

V roce 2018 režíroval Ariyarante historický příběh Bimba Devi Alias ​​Yashodara. Promítnuto bylo 26. dubna v 85 kinosálech a stalo se tak největším počtem simultánních projekcí na Srí Lance.[19] Film získal většinou pozitivní recenze od kritiků.[3]

V roce 2019 režíroval filmový trhák Vijayaba Kollaya který byl propuštěn 1. srpna v 80 kinosálech po celém ostrově. Film byl adaptací stejnojmenného románu W.A.Silvy.[20][21] Film získal pozitivní recenze.[22][23]

Dne 17. Března 2020 zahájil druhý svazek Gandharwa Apadana kde 06 knih napsaných na 12 hudebníků.[24]

Ocenění a uznání

Filmografie

Jako režisér

RokFilmDalší roleČj.
1978Anupama
1979Sarungale[30]
1979Podi Mali
1980Siribo Ayya
1980Kinduru Kumari
1981Kolamkarayo
1981Bamba Ketu HatiTextař
1981Sathara Pera NimithiTextař
1981Vajira
1982Bambara Geethaya
1982Jeewithayen JeewithayakTextař
1982Kele MalTextař
1983Muhudu Lihini
1985Mihidum Salu
1990Christhu CharithayaScénárista[31]
1994Ahas Maliga
2002Sudu SewaneliProducent, scenárista, textař[32]
2007UppalawannaScénárista[14]
2012Kusa PabhaTextař[33]
2016PaththiniScenárista, textař[34]
2017Ali KathawaScenárista, textař[35]
2018Bimba Devi Alias ​​YashodharaScénárista[36]
2019Vijayaba Kollaya[37]
Bude upřesněnoKadira Divyaraja[38]

Jako textař

RokFilmČj.
1970Nim Walalla
1972Lokuma Hinawa
1973Matara Achchi
1974Duleeka
1974Dinum Kanuwa
1975Tharanga
1975Amaraneeya Adare
1975Rajagedara Paraviyo
1975Desa Nisa
1976Madol Duwa
1976Diyamanthi
1976Hulavali
1976Saradielge Putha
1976Mangala
1977Sri Madara
1977Hariyanakota Ohoma Thamai
1977Maruwa Samaga Wase
1978Gehenu Lamai
1979Amal Biso
1979Chuda Manikya
1979Handaya
1980Ektam Ge
1981Thavalama
1981Ajasaththa
1981Bandura Mal
1982Sandaa
1982Sakvithi Suwaya
1983Kiri Suwanda
1983Chandira
1984Sasara Chethana
1986Maldeniye Simion
1986Sura Saradiel
1987Viragaya
1990Pem Rajadahana
1991Sthree
1992Umayangana
1993Ragini
1994Abhiyogaya
1994Ambu Samiyo
1995Seilama
1995Demodara Palama
1996Bithu Sithuwam
1997Apaye Thappara 84 000 tis
1997Visidela
1998Anthima Reya
1999Mandakini
1999Nagaran
2000Indrakeelaya
2001Mahadena Muththai Golayo Roththai
2001Poronduwa
2002Seethala Gini Kandu
2002Kalu Sudu Mal
2002Thahanam Gaha
2003Sudu Salu
2005Sulanga
2006Samaara
2008Aba
2008Nil Diya Yahana
2010Ape Yalu Punchi Bhoothaya
2011Mahindagamanaya
2012Daruwane
2013Abhinikmana
2015Mág Yalu Malu
2015Adresa Na
2017Wassanaye Sanda
2018Adarei Man
2018Punchi Andare
2018Nidahase Piya DS

Reference

  1. ^ „Filmy Sunila Ariyaratna“. IMDb. Citováno 1. března 2020.
  2. ^ "Sunil Ariyaratne". Britský filmový institut. Citováno 1. března 2020.
  3. ^ A b C d „Básník v něm“. Denní zprávy. Citováno 1. března 2020.
  4. ^ „Druhý doktorát pro Sunila Ariyaratna“. Sunday Times. Citováno 22. února 2020.
  5. ^ A b C d „Prof. Sunil Ariyaratne výstup na uměleckou a kulturní dokonalost“. Ostrov. Citováno 1. března 2020.
  6. ^ A b C d E „Senior profesor Sunil Ariyaratne“. University of Sri Jayewardenepura, Srí Lanka. Citováno 1. března 2020.
  7. ^ „Výstup na uměleckou a kulturní dokonalost“. Denní pozorovatel. Citováno 22. února 2020.
  8. ^ „D.Litt. Pro profesora Sunila Ariyaratna“.
  9. ^ "Druhý doktorát pro sinhálského literárního lva prof. Sunil Ariyaratne".
  10. ^ „Úvahy o textech Sunila Ariyaratna“. Fragmentovat oči. Citováno 1. března 2020.
  11. ^ „Sunil Ariyaratne a Nanda Malini: Daleko od hudebního cítění“. Denní zrcadlo. Citováno 22. února 2020.
  12. ^ A b „Mnohostranný svět Sunil Ariyaratne“. Denní zprávy. Citováno 1. března 2020.
  13. ^ „Shadows of White - srílanský film prof. Sunila Ariyaratna“. LRR Technologies (Hyderabad), Pvt Ltd. Citováno 22. února 2020.
  14. ^ A b „Uppalawanna; nové téma pro srílanské kino“. Sunday Times. Citováno 11. prosince 2019.
  15. ^ Wiruma. „Uppalavanna: portrét skutečných lidských hodnot“. Denní zprávy. Citováno 16. ledna 2013.
  16. ^ Silva, Chandana. „Uppalavanna zobrazuje potřebu univerzální lásky“. Denní zprávy. Citováno 16. ledna 2013.
  17. ^ „Vše ve jménu lásky“. Denní zprávy. Citováno 5. března 2017.
  18. ^ „Pooja & Roshan:„ nejoblíbenější “herci na filmových cenách Derana. Sithma.com. Citováno 5. března 2017.
  19. ^ "Lotus revoluce". Denní zprávy. Citováno 1. března 2020.
  20. ^ „Sunil Ariyaratne uvádí na plátno‚ Vijayaba Kollaya 'od W.A. Silvy “. Denně FT. Citováno 1. března 2020.
  21. ^ „Zajat jako rukojmí“. Denní zprávy. Citováno 1. března 2020.
  22. ^ „Boj o moc uprostřed matoucího milostného trojúhelníku“. Ráno. Citováno 1. března 2020.
  23. ^ "Záznam odporu". Denní zprávy. Citováno 1. března 2020.
  24. ^ „Mistři nejsou snadní kluci“. Sarasaviya. Citováno 12. března 2020.
  25. ^ „Vítězové Sumathi Award v každém roce“. www.sumathiawards.lk.
  26. ^ „Sriyantha, Duleeka bag Best Sumathi Awards“. Sunday Times.
  27. ^ „Vítězové ceny Raigam Tele'es 2010“. Sarasaviya.
  28. ^ „Vítězové ocenění na Hiru Golden Film Awards 2018“. Sarasaviya. Citováno 1. prosince 2018.
  29. ^ http://www.adaderana.lk/news.php?mode=head&nid=3600
  30. ^ „Vše o Sarungale“. Sarasaviya. Citováno 29. února 2020.
  31. ^ „Vše o Christhu Charithaya“. Sarasaviya. Citováno 29. února 2020.
  32. ^ „Ariyaratne vyjde znovu“. Sunday Times. Citováno 29. listopadu 2019.
  33. ^ „Pabawathi, jdu pro tebe“. Sarasaviya. Citováno 15. srpna 2019.
  34. ^ „Poslední film Sunila Ariyaratna“. Sarasaviya. Citováno 11. března 2017.
  35. ^ „This Is Going Back to My Childhood - මහාචාර්ය සුනිල් ආරියරත්න අලි කතාව ගැන හෙළි කරයි“. Sarasaviya. Citováno 11. června 2017.
  36. ^ „BIMBA DEVI NOHOTH YASHODARA: STUDOVÁNÍ CHARAKTERU PRINCEZNY“. Nedělní pozorovatel. 9. července 2017. Citováno 12. července 2017.
  37. ^ „Moje filmová světla jsou pro lidi“. Sarasaviya. 17. října 2019. Citováno 17. října 2019.
  38. ^ „Princ Kanda se zamiluje do Valliho“. Sarasaviya. Citováno 1. března 2020.

Sinhálské články

externí odkazy