Stipe Šuvar - Stipe Šuvar

Stipe Šuvar
STIPE ŠUVAR.jpg
Místopředseda předsednictví Jugoslávie
V kanceláři
15. května 1990-24. Srpna 1990
PrezidentBorisav Jović
premiérAnte Marković
PředcházetBorisav Jović
UspělStjepan Mesić
Člen předsednictví Jugoslávie za Chorvatskou socialistickou republiku
V kanceláři
15. května 1989-24. Srpna 1990
Prezident
PředcházetJosip Vrhovec
UspělStjepan Mesić
Předseda Ligy komunistů Jugoslávie
V kanceláři
30. června 1988-17. Května 1989
PrezidentRaif Dizdarević
premiér
PředcházetBoško Krunić
UspělMilan Pančevski
Člen předsednictví Ligy komunistů Jugoslávie za Chorvatskou socialistickou republiku
V kanceláři
28. června 1986-17. Května 1989
Podáváme s Ivica Račan
Prezident
PředcházetDušan Dragosavac
UspělPozice zrušena
Osobní údaje
narozený(1936-02-17)17. února 1936
Zagvozd, Království Jugoslávie
Zemřel29. června 2004(2004-06-29) (ve věku 68)
Záhřeb, Chorvatsko
Národnostchorvatský
Politická strana
Manžel (y)Mira Šuvar

Stipe Šuvar (17 února 1936-29 června 2004) byl a chorvatský politik a sociolog který byl považován za jednoho z nejvlivnějších komunistických politiků v Liga komunistů Chorvatska v Socialistická republika Chorvatsko v průběhu Jugoslávie a později v moderní Chorvatsko.

Vstoupil do nejvyšší politiky v roce 1972 a byl kooptován do Ústřední výbor (CC) Liga komunistů Chorvatska (LCC). O dva roky později se stal chorvatským ministrem školství a provedl kontroverzní vzdělávací reformu v Chorvatsku. V 80. letech byl členem prezidia CC LCC, poté členem a předseda the Prezidium z CC z Liga komunistů Jugoslávie (LCY). V roce 1989 Chorvatský parlament zvolil Šuvara za člena Předsednictví Jugoslávie ale o rok později ho propustil, když po prvních pluralitních volbách v Chorvatsku v něm již dominovala Chorvatská demokratická unie (HDZ) ze dne Franjo Tuđman.

Po zhroucení komunismu a konec roku Komunistická Jugoslávie, Šuvar časopis založil Hrvatska ljevica a Socialistická strana práce (SRP). Šuvar byl znám jako celoživotní marxistický ideolog a odpůrce nacionalismu. Na rozdíl od mnoha jiných jugoslávských komunistických funkcionářů zůstal po roce podpůrcem socialismu rozpad Jugoslávie.

Akademická práce a raná politická kariéra

Šuvar se narodil v roce 1936 v Dalmatin vesnice Zagvozd. Ve věku 19 let nastoupil do Liga komunistů Jugoslávie. Studoval na Právnické fakultě v Praze Záhřeb, kde v roce 1965 získal doktorát ze sociologie. V letech 1960–80 Univerzita v Záhřebu a na dalších univerzitách v Jugoslávii a vydal řadu knih o sociologických i politických tématech.[1]

V letech 1963 až 1972 byl šéfredaktorem záhřebského měsíčníku Naše teme. V roce 1969 Šuvar v polemice s Matica hrvatska oficiální Šime Đodan popřel nároky od Maspok ideologové Chorvatsko byl využíván jinými jugoslávskými republikami. Během času působil Šuvar také v několika dalších periodikách, naposledy v LCY provozovaném „Socijalizam“ (socialismus) v 80. letech.[2]

V roce 1972, po Maspok byl poražen a vedení vedené Mika Tripalo očištěn z horní části LCC, byl Šuvar kooptován do CC LCC. O dva roky později se stal chorvatským tajemníkem (ministrem) pro kulturu a vzdělávání a zůstal na této pozici až do roku 1982.[3][4]

„Bílá kniha“

V letech 1982 až 1986 byl Šuvar členem prezidia Ligy komunistů v Chorvatsku, od roku 1983 zodpovídal za ideologickou sekci KS. V této funkci uspořádal v roce 1984 Šuvar diskusi o ideologickém boji na kulturní frontě. Účastníkům setkání byl dán materiál obsahující citace z textů 186 (převážně srbských a slovinských) autorů, které byly v jugoslávských médiích publikovány v letech 1982 až 1984. Citovaná díla byla v materiálu označena jako nepřijatelná, antisocialistická a více či méně otevřeně nacionalistické. Dokument, přezdívaný poté „Bílá kniha“ (B (ij) ela knjiga) a „Květ zla“ (Cv (ij) eće zla), byl ostře odsouzen zejména srbskou inteligencí jako stalinistický útok na svobodu myšlení.[5]

Člen a předseda prezidia CC LCY

V roce 1986 byl Šuvar zvolen do předsednictva LCY jako zástupce pobočky chorvatské strany spolu s Ivica Račan. V červnu 1988, kdy se Prezídium chystalo zvolit nového předsedu mezi Šuvarem a Račanem, zvítězil Šuvar. Při hlasování byl podpořen mimo jiné i srbskými členy prezidia Slobodan Milošević. Avšak jen o měsíc později se objevily spory mezi Šuvarem a Miloševićem kvůli Šuvarově opozici vůči antibyrokratická revoluce organizovaný srbským vůdcem.[6] V říjnu 1988, kdy byl na jednom zasedání prezidia zveřejněn spor mezi Šuvarem a Miloševićem, proběhla v Srbsku kampaň za jeho odvolání.[7]

V prvních říjnových dnech roku 1988 se konala shromáždění Novi Sad podporovaný Miloševićem vytlačil Vojvodinian vedení, zatímco Černohorský založení s podporou předsednictva LCY a federálního předsednictví odolalo shromážděním v Titograd. Dne 17. října se v bouřlivé politické atmosféře sešel ústřední výbor LCY na svém 17. plenárním zasedání v Bělehradě, aby projednal obecnou politickou situaci v Jugoslávii. Jugoslávská média očekávala, že zasedání bude pro budoucnost země klíčové, a pléna se chystalo zúčastnit také více než 200 zahraničních novinářů.[8] Ve svém projevu před plénem vyzval Šuvar k ekonomickým a politickým reformám v rámci socialismu a k boji proti nacionalismu v celé zemi. Vyjádřil přesvědčení, že nacionalismus neuspěje ani ve zničení Jugoslávie, ani v jejím přeměně na centralizovanou zemi.[9] Většina adres jugoslávských komunistických úředníků byla ve vzájemném souladu ohledně nutnosti reforem a jednoty, a plénum proto většina jugoslávských médií považovala za úspěšné. Po zasedání však opět začaly vzájemné útoky vůdců republik a politická situace se stále zhoršovala.[10][11]

V lednu 1989, poté, co bylo během nových shromáždění v Titogradu svrženo vedení Černé Hory a několik dní před konáním 20. zasedání ústředního výboru LCY, proběhla konference Vojvodinští komunisté zaútočil na Šuvara a požádal prezidium LCY, aby ho propustilo, což podpořilo srbské vedení a následovala nová pobuřující kampaň v srbských médiích a stranických organizacích proti Šuvarovi. The Jugoslávské federální předsednictví, bojí se svržení vedení LCY stejným způsobem, jako tomu bylo u místních stranických vedení ve Vojvodině a Černé Hoře, uvedlo policejní síly v zemi do stavu pohotovosti a varovalo srbské vedení před možným vyhlášením výjimečného stavu, pokud v roce se konaly další demonstrace Bělehrad během relace. Samotné sezení proběhlo normálním způsobem, ale nepřineslo žádné pozitivní výsledky.[12] Před zasedáním Šuvar slíbil, že věci nazve jejich pravými jmény, což znamená, že přímo odsoudí Miloševicovu politiku, ale nakonec stáhl ostřejší verzi své zprávy a předložil méně explicitní.[13][14] Návrh na odvolání Šuvara z pozice vůdce LCY byl v březnu 1989 předsednictvem strany zamítnut. Z 20 členů prezidia bylo za odvolání pouze šest, včetně Miloševiće a dalších srbských představitelů.[15]

Zároveň Šuvar neustále oponoval separatistickým tendencím ve svém vlastním Chorvatsku a ve Slovinsku. Často varoval před vzestupem chorvatského nacionalismu, který byl podle jeho názoru v té době nejviditelnější v diskusích o jazykové politice.[16] Šuvar také oponoval požadavkům Slovinců na širší autonomii jejich republiky a kritizoval veřejné útoky na Jugoslávská lidová armáda ve slovinských médiích. V červnu 1988 se diskutovalo na zasedání prezidia LCY případ Janeza Janši, Řekl Šuvar:

„Socialistické síly ve Slovinsku se brání tváří v tvář masovému hnutí. Toto hnutí ve Slovinsku zahrnuje nejen elitářské maloměšťácké kruhy, ale také mládež. Armádu považují za okupanta a Jugoslávii za břemeno a vykořisťovatele. převládají tam lidé z jihu země. Maloměšťácká arogance získala rasistický rozměr. “[17]

Podle samotného Šuvara hlasovali v červnu 1988 tři slovinští členové prezidia pro Račana, aby se stal předsedou prezidia.[14]

V únoru 1989 vyjednával Šuvar s horníky v Stávka kosovských horníků z roku 1989 jako zástupce Ligy komunistů Jugoslávie.[18]

Člen předsednictví Jugoslávie

Na jaře 1989 Chorvatský parlament zvolil chorvatského zástupce Šuvara do předsednictví federace, kolektivní hlavy státu Jugoslávie. Nové předsednictví bylo ustaveno na jugoslávském shromáždění 15. května a o dva dny později Šuvar rezignoval ze stranického předsednictva i z ústředního výboru. V dubnu 1990 se v Chorvatsku konaly parlamentní volby zahrnující více stran Franjo Tuđman je HDZ vyhrál s programem nezávislosti. Tuđman požádal Šuvara, aby odstoupil, ale on to odmítl; dne 24. srpna 1990 chorvatský parlament odvolal Šuvara z jugoslávského předsednictví a rozhodl se Stipe Mesić HDZ na jeho místo. Při této příležitosti v parlamentu měl Šuvar svůj poslední projev, když zastával politickou funkci. Varoval před nepřátelskými akcemi a možnými etnickými konflikty v Jugoslávii a v Chorvatsku, požadoval novou dohodu o Jugoslávii nebo její mírové rozpuštění a respektování práv Srbů v Chorvatsku. Vyjádřil naději na nový vzestup levice v jejím boji za socialismus a ironicky poblahopřál HDZ k dokončení srbské protibyrokratické revoluce jeho vyloučením z politiky. Projev byl dvakrát přerušen rozruchem poslanců HDZ a následovaly ostře kritické odpovědi několika z nich, zatímco nikdo ze Šuvarova vlastního LCC nepromluvil.[14][19][20]

Pozdní roky

Dne 1. listopadu 1990 opustil ligu komunistů Chorvatska (SDP-SKH) pouhé 2 dny před stranickým sjezdem, na kterém by se reformovali na sociálně demokratický večírek. Své důvody uvedl v dopise, že SDP-SKH již není levicovou nebo revoluční stranou, ale běžnou civilní stranou, stejně jako zbytek politického spektra.[21] Poté, co opustil politickou scénu, se Šuvar vrátil na univerzitu v Záhřebu jako profesor sociologie. V roce 1994 založil časopis Hrvatska ljevica (Chorvatská levice) a v roce 1997 se vrátil do politiky vytvořením Socialistická labouristická strana Chorvatska. Šuvarovi se podařilo přivést do strany některé úctyhodné osobnosti, ale samotná strana nikdy nezískala v chorvatských parlamentních volbách více než 1% hlasů. Jeho předsedou byl až do roku 2004, kdy krátce před svou smrtí rezignoval.

Po roce 1990 Šuvar například pokračoval ve vydávání Hrvatski karusel („Chorvatský kolotoč“) v roce 2003. Poskytl řadu rozhovorů pro média, ve kterých reflektoval jak svou roli v politice bývalé Jugoslávie, tak události po rozpadu země. Šuvar, na rozdíl od mnoha svých bývalých komunistických kolegů, neopustil socialistické ideály a zůstal neochvějně kritický vůči všem druhům nacionalismu, včetně národa svého.[22] Zároveň vyjádřil lítost nad některými radikálnějšími politikami, které podporoval během SFRJ, a zastával se podpory demokratický socialismus.[Citace je zapotřebí ]

Viz také

Reference

  1. ^ Stipe Šuvar: Nezavršeni mandat. Tom 2. Záhřeb, 1989. str. 472
  2. ^ Šuvar 1989, Tom 2, s. 472
  3. ^ Krátká biografie Stipe Šuvar (v chorvatštině) Archivováno 2008-06-09 na Wayback Machine (v chorvatštině)
  4. ^ Slobodan Stankovic: Nejlepší hodina profesora Suvara. Radio Free Europe Research, 20. prosince 1973 Archivováno 28. května 2012 v Wayback Machine
  5. ^ Dušan Bilandžić: Jugoslavija poslije Tita. Záhřeb, 1986. str. 202-205.
  6. ^ Raif Dizdarević: Od smrti Tita do smrti Jugoslávie. Praha, 2002. s. 224
  7. ^ Dizdarević 2002, s. 170
  8. ^ Šuvar 1989, Tom 2, s. 160, 163
  9. ^ Stipe Šuvar: Da socijalizam ponovo počne koračati u bolju budoucnosti. Uvodno izlaganje na 17. sjednici CK SKJ. In: Stipe Šuvar: "Nezavršeni mandat. Tom 1". Záhřeb, 1989. str. 70–108
  10. ^ Šuvar 1989, tom 2, s. 168-183
  11. ^ The New York Times, 18. října 1988: „Jugoslávská strana otevírá klíčové zasedání“
  12. ^ Dizdarević 2002, s. 223–229
  13. ^ The New York Times, 31. ledna 1989: „Jugoslávská armáda varuje před feudálními politiky“
  14. ^ A b C Rádio Slobodná Evropa: „Stipe Šuvar: Moji obračuni sa njima.“ Rozhovor se Stipe Šuvarem pro RFE (v chorvatštině)
  15. ^ Stipe Šuvar: "Nezavršeni mandat. Tom 2". Záhřeb, 1989. str. 194
  16. ^ Šuvar 1989, Tom 2, s. 8
  17. ^ Dizdarević, str. 189
  18. ^ „40 000 protestů na podporu stávky jugoslávských horníků“. Los Angeles Times. 25. února 1989. Citováno 11. března 2012.
  19. ^ Hrvatski Sabor: Fonogram rasprave o razrješenju člana Predsjedništva SFR Jugoslavije iz Republike Hrvatske, održane 24. kolovoza 1990.
  20. ^ RIP Stipe Šuvar (Stipe Suvar) (1936 - 2004)
  21. ^ http://www.mvinfo.hr/knjiga/207/racan-biografija/
  22. ^ Rozhovor se Šuvarem pro BH Dani BH Dani 24. května 2002: "Vi ćete sasvim sigurno dočekati ukidanje entiteta!" (Rozhovor s Stipe Šuvarem) Archivováno 18. května 2013 v Wayback Machine (v chorvatštině)
Stranícké politické kanceláře
Předcházet
Boško Krunić		 Předseda předsednictva Liga komunistů Jugoslávie
1988–1989		Uspěl
Milan Pančevski
Politické kanceláře
Předcházet
Borisav Jović		 Místopředseda předsednictví SFR Jugoslávie
1990		Uspěl
Stjepan Mesić