Květnové konzultace - May consultations

The Květnové konzultace byly podzemní shromáždění ústředního výboru (Politbyro ) z Komunistická strana Jugoslávie (CPY) a vedoucí jejích regionálních poboček se konalo po Druhá světová válka v Jugoslávii zahájeno z iniciativy Josip Broz Tito počátkem května 1941 v Záhřeb, v té době součást tzv Nezávislý stát Chorvatsko (moderní doba Chorvatsko ).

Přesné místo a datum konzultací nejsou známy, ale na základě prvních záznamů o nich se předpokládá, že se konaly v Záhřebu počátkem května 1941. Účastníky byli komunisté z regionálních výborů Chorvatska, Slovinsko a Černá Hora. Komunisté z Srbsko a Makedonie nezúčastnil se ho. Účelem konzultací bylo projednat důvody porážky EU Jugoslávská královská armáda Během Invaze osy do Jugoslávie a důsledky Osa okupace Jugoslávie a následné další směrnice pro členy CPY.

Závěry byly následně interpretovány a publikovány v různých záznamech a obsahovaly několik klíčových bodů namířených proti Větší srbština reakční buržoazie, kterou považují za skutečně vinnou z války, a ve prospěch chorvatského státu, který by ve skutečnosti nebyl fašistickým loutkovým státem. V té době však jejich hlavním bodem bylo představit jugoslávské veřejnosti, že komunisté Jugoslávie mají plány bojovat proti okupaci Osy navzdory Pakt Molotov – Ribbentrop.

CPY se rozhodl uspořádat vojenské výbory s každou ze svých regionálních poboček v Jugoslávii, podobně jako Vojenský výbor politbyra zřízený dne 10. dubna 1941.

Dubnové setkání komunistů v Záhřebu

Po začátku Invaze osy do Jugoslávie v průběhu dubna 1941 ústřední výbor CPY a Komunistická strana Chorvatska uspořádal v dubnu 1941 několik schůzek o činnosti komunistů v Liberci Osa obsadila Jugoslávii.[1] Tato setkání určila potřebu pořádat květnové konzultace se zástupci národních a regionálních jugoslávských komunistických vůdců.[2] Dne 15. dubna 1941 CPY zveřejnilo prohlášení, ze kterého Tito ve svých pozdějších výkladech zdůraznil, že „Bylo nutné informovat lidi předem - boj bude velmi krvavý, protože už nebude návratu do staré Jugoslávie, kde byli vykořisťováni pracovníci a lidé bez práv“.[3]

Datum konzultací

První zdroje, včetně textu publikovaného v Proleter, vysvětlil, že konzultace byly organizovány na začátku května 1941.[4] Různé pozdější interpretace přesného data konzultací od Vladimír Dedijer, hlavní oficiální autor životopisů Josipa Broze, vyvolal pochybnosti, že k těmto konzultacím vůbec došlo.[5] Někteří historici, včetně Veselin Ďuretić, věřte, že ke konzultacím nikdy nedošlo.[6] Komunistická historiografie vysvětlovala různé interpretace přesného data s nutností uchovat datum v tajnosti, ale tento argument není platný.[7]

Účastníci

Konzultace ústředního výboru Komunistické strany Jugoslávie zahájil Josip Broz Tito a zúčastnili se jich delegáti téměř ze všech částí Osa obsadila Jugoslávii.[8] Schůze se zúčastnili všichni členové politbyra kromě Aleksandar Ranković:[9]

Aleksandar Ranković byl v té době tajemníkem ÚV KSČ Komunistická strana Chorvatska a člen politbyra, který odešel do Bělehradu, aby nařídil srbským komunistům vrátit se do Bělehradu poté, co ho opustili a odešli na venkovská místa.[10] Ačkoli mnoho různých zdrojů zveřejnilo některé informace o účasti některých komunistických zástupců ze Srbska, uvádí Blagoje Nešković konzultací nebyl přítomen nikdo ze srbského regionálního komunistického výboru.[11] Spolehlivá historická literatura také nezmiňuje účast žádného člena CPY ze Srbska.[12]

Tajemník regionálního výboru CPY pro Makedonii odmítl vyslat své delegáty do Záhřebu, regionální výbor pro Makedonii byl rozpuštěn.[13] Makedonští komunisté uvedli, že jsou podřízeni bulharským komunistům, v zásadě souhlasili s územní snahou o Větší bulharština fašisté.[14]

Diskuse

Účelem konzultací bylo projednat důvody porážky jugoslávské armády a důsledky Osa okupace Jugoslávie a následné další směrnice pro členy CPY.[15]

Milovan Đilas ve svých pozdějších vzpomínkách vysvětlil, že CPY vinu za německé a anglické kapitalistické imperialisty druhá světová válka, s důrazem na to, že angličtí kapitalisté jsou nebezpečnější a lidé Jugoslávie by se s nimi měli vyrovnat Sovětský svaz.[16] Tito zdůraznil, že angličtí kapitalisté jsou neopatrní „angličtí zastánci války spolu s velkosrbským šovinistou, kteří svými provokativními akcemi tlačí zemi do válečné krve“.[17] Proti těmto činnostem se CPY rozhodl uspořádat vojenské výbory s každou ze svých regionálních poboček v Jugoslávii, podobně jako Vojenský výbor politbyra zřízený dne 10. dubna 1941.[18]

Jednou z nejdůležitějších poznámek vedoucích jugoslávské komunistické strany bylo jejich rozhodné odmítnutí obvinění z nich Větší srbština krouží to Chorvati jsou odpovědní za „rychlou kapitulaci jugoslávské armády“.[19] Jugoslávští komunisté dospěli k závěru, že nejdůležitějším důvodem rychlé porážky jugoslávské armády v dubnové válce byla politika velkosrbské buržoazie, která více než 20 let vykořisťovala lidi v Jugoslávii.[20] Jugoslávští komunisté zdůraznili, že vědí, že Srbové nemají nic společného s těmito zrádnými srbskými pány.[21] Jugoslávští komunisté zdůrazňovali, že srbská reakční buržoazie je vinna za tragédii Srbů a všech ostatních jugoslávských národů a že Srbové je nejprve vyzvou, aby se setkali se spravedlností ve správnou dobu, protože srbská buržoazie je hlavní příčinou všeho zla, které se stalo Srbům a dalším národy Jugoslávie.[22]

Jugoslávští komunisté obvinění odmítli Ustaše propaganda, proti které byli Nezávislý stát Chorvatsko (NDH), protože byli proti nezávislosti Chorvati. Závěry květnových konzultací taková obvinění odmítly a zdůraznily, že jugoslávští komunisté nejsou proti nezávislosti Chorvatů, zdůrazňujíce, že většina Chorvatů a chorvatských nacionalistů velmi dobře věděla, že hlavní příčinou boje jugoslávských komunistů je osvobození všech jugoslávských národů od vykořisťování velkosrbské buržoazie, ale na prvním místě za osvobození chorvatského národa.[23] CPY uvedl, že je proti NDH, protože se nejedná o nezávislé Chorvatsko, ale o jednoduchou italskou provincii, která byla vystavena loupežím italských a německých imperialistických zlodějů. Proti takovému „nezávislému“ Chorvatsku stojí 99% Chorvatů.[24]

Písemné záznamy

Z těchto konzultací nebyly vedeny žádné písemné záznamy, přesné datum konzultací a přesné místo, kde k nim došlo, nejsou známy, včetně složení účastníků.[25] Neexistují žádné písemné záznamy, které by mohly být formálním přímým výsledkem konzultací, úvodní text předložený Titem, text rezoluce ani skripty nebyly nikdy zveřejněny.[26] V červnu 1941, poté, co odešel do Bělehradu, Tito zveřejnil text o květnových konzultacích v „Proleteru“, orgánu Komunistické strany Jugoslávie, teprve v červnu 1941 v německé okupaci Bělehrad.[27][28]

Hlavním účelem rozhodnutí bylo představit jugoslávské veřejnosti, že komunisté Jugoslávie mají plány bojovat proti Ose navzdory skutečnosti, že Sovětský svaz měl pakt o neútočení s nacistickým Německem (který by se rozpadl 22. června 1941).[29]

Podle některých zdrojů Milovan Đilas ve svých vzpomínkách zveřejněných o 30 let později vysvětlil důvody zničení skriptů: Jugoslávští komunisté dospěli k rozhodnutí bojovat proti Srbům s hlavním cílem nastolit komunistický režim v Jugoslávii.[30]

Absence písemných dokumentů z těchto konzultací a různé interpretace klíčových podrobností zpochybnily, že k těmto konzultacím vůbec došlo.[Citace je zapotřebí ]

Podejte Kominterně zprávu o konzultacích

Po květnových konzultacích šel Tito do německé okupace Bělehrad kde pobýval do září 1941. V té době měl Sovětský svaz své velvyslanectví v Bělehradě, které bylo aktivní i poté, co Osa obsadila Jugoslávii, protože Sovětský svaz a Německo byly stále spojenci až do 22. června 1941. Tito doručil zprávu Moskva důstojník na sovětském velvyslanectví v Bělehradě. Jeho zpráva měla dva hlavní body:[31]

  • CPY si zachovala kontinuitu, i když je Jugoslávie obsazena
  • CPY přežila jako jednotná politická strana, ačkoli členové Osy rozdělili Jugoslávii a připojili některá její území

Reference

  1. ^ (Jelić 1984, str. 7): ".. Pitanje utvrđivanja sudionika Savjetovanja usko je povezano s pitanjem same svrhe toga sastanka I priprema za nj. Riječ je o tome da su sastancima članova CK KPJ i Ci
  2. ^ (Jelić 1984, str. 7): ".. Po své prilici je na toj sjednici III ubrzo nakon nje donesena odluka o sazivanju širega jpartljskog savjetovanja na koje bi se pozvali představitelé nacionalnih I pokrajinskih loikovodstava., ..."
  3. ^ (Jelić 1984, str. 7): "... nema povratka na staro, na staru Jugoslaviju u kojoj su radne mase bile ugnjetene i 'eksploatisane, a narodi obespravljeni, ..."
  4. ^ (Jelić 1984, str. 2)
  5. ^ (Jelić 1984, str. 3): "Bez ikakvih novih argumenata Iskonstruirao je kvalitne nove podatke o Savjetovanju, dovodeći u sumnju njegovo održavanje"
  6. ^ (Đuretić 1997, str. 42)
  7. ^ (Jelić 1984, str. 3): „Tvrdnja da se u spomenutim primarnim dokumentima» zbog konspiracije «nije dao tobožnji pravi datum, tj. Da je Savjetovanje održano potkraj travnja, nema nikakve čvršće osnove"
  8. ^ Čtrnáct století boje za svobodu. Vojenské muzeum. 1968. str. Xxviii. Na začátku května 1941 se z iniciativy Josipa Broze Tita v Záhřebu konala Konzultace jugoslávské komunistické strany, které se zúčastnili delegáti téměř ze všech částí Jugoslávie.
  9. ^ (Jelić 1984, str. 8): "... Najprije třeba konstatirati da su Savjetovanju prisustvovali svi članovi Političkog biroa Centralnog komiteta KPJ osim Aleksandra Rankovića. To znači da su na tom sastanku bili: Josip Broz Tito, generální sekretář KPJ, Edvard Kardelj, Rade Končarć, Ivan Mil , Franc Leskošek i Milovan Đilas. ^ ... "
  10. ^ (Glišić & Borković 1975, str. 24): „... Александар Ранковић. Он је око три месеца вршио дужност секретара ЦККПЈ Хрватске,“
  11. ^ (Jelić 1984, str. 9): "Prema sjećanju člana Pokrajinskog komiteta Blagoja Neškovića,» od članova PK Srbije niko nije išao na sastanak u Zagreb posle 6. aprila «"
  12. ^ (Jelić 1984, str. 10): ". * U relevantnoj povijesnoj literaturi također nema spomena o tome je je netko iz PK KPJ za Srbiju prisustvovao Savjetovanju"
  13. ^ (Vujnović 1986, str. 24): „Pošto je sekretářka pokrajinské komitety KPJ za Makedoniju odbio da njegovi představitelé učestvuju na Majskom savetovanju u Zagrebu i raspuštanjem Pokrajinskog komiteta u maju, ..“
  14. ^ (Perazić 2001, str. 62): ". Одбио је да дође на мајско саветовање 1941 године, изјавивши да је партијска организација Македоније саставни део Бугарске радничке партије На тај начин он се сагласио са аспирацијама великобугарских фашиста"
  15. ^ (Nikolić 2000, str. 185)
  16. ^ (Nikolić 2000, str. 185)
  17. ^ (Nikolić 2000, str. 185): „На другој су били“ разуларени енглески ратни хушкачи и великосрпски шовинисти који са своји сво и
  18. ^ (Jelić 1984, str. 18): „Istina je da smo mi protiv takve 'Nezavisne Države↵Hrvatske' kakva je danas, kakvu su skrpili Pavelić i njegova bratija zajedno sa Mussolinijem i Hitlerom, jer to nije nikakva nezavisna država Hrvatska, nego obična talijanska provincija, objekt i talijanskih imperijalističkih razbojnika. Protiv takve 'nezavisne' države Hrvatske nismo samo mi, već i 99 posto hrvatskog naroda. «"
  19. ^ (Jelić 1984, str. 8): "Jedna od bitnih i najznačajnijih ocjena rukovodstva KPJ na Savjetovanju sastojala se u odlučnom suprotstavljanju svim optužbama koje su potjecale iz velikostisrpskih krugova: da hrvatski narod snosi glavnu krivicu za» brzu kapitulaciju jugoslavenske vojske. "
  20. ^ (Jelić 1984, str. 8): "Majsko savjetovanje posebnu je pozornost obratilo analizi uzroka onako munjevitog sloma Kraljevine Jugoslavije u travanjskom ratii. U toj je analizi rukovodstvo KPJ istaklo nekoliko presudnih činilaca: politika nacionalnog tiskenja koju su provodili režii velikostisrpske buržo;
  21. ^ (Jelić 1984, str. 8): „kao što nema ništa zajedničko ni srpski narod se izdajničkom klikom vladajuće srpske gospode.“
  22. ^ (Jelić 1984, str. 8): „Ali srpski narod predobro zna da je glavni krivac sadašnje njegove tragedije, kao i tragedije svih naroda Jugoslavije, baš srpska reakcionarna vladajuća buržoazija i nju će u prvého redukovat na odgovornost kada za to kucne čas. Ona je glavni krava koje je zadesilo kako srpski tako i ostale narode Jugoslavije. «"
  23. ^ (Jelić 1984, str. 8): "KP je odlučno odbijala optužbe, koje joj je tada upućivala ustaška propaganda, da su komunisti» protiv nezavisnosti hrvatskog naroda «. U vezi s tim u zaključcima Savjetovanja ističe se:» Razumije se da je obična laž i kleveta. Mislimo da je dovoljno dobro poznato većini hrvatskog naroda, ai nekim frankovcima koji su sjedili na robiji zajedno s komunistima, da smo mi, komunisti, baš zbog toga i navukli veliku mržnju na sebe od strany velikosrpske buržoazije što smo se borili za nacionalno oslobođen , au prvom redu hrvatskog naroda "
  24. ^ (Jelić 1984, str. 8): „Istina je da smo mi protiv takve 'Nezavisne DržaveHrvatske' kakva je danas, kakvu su skrpili Pavelić i njegova bratija zajedno sa Mussolinijem i Hitlerom, jer to nije nikakva nezavisna država Hrvatska, nego obična talijanska provincija, objekt imperijalističkih razbojnika. Protiv takve 'nezavisne' države Hrvatske nismo samo mi, već i 99 posto hrvatskog naroda. «"
  25. ^ (Jelić 1984, str. 1): "Nije sačuvan dokument o ovom savetovanju, nije poznat ni tačan datum njegovog održavanja, kao ni zgrada u kojoj se zasedalo i sastav učesnika"
  26. ^ (Jelić 1984, str. 1): "ni ti dokumenti nisu neposredni rezultat rada Savjetovanja u formalnom smislu riječi, ... ne postoje neki dokumenti koji su u formalnom smislu riječi proizašli neporedno iz rady Savjetovanja kao što su Titov uvodni referat, rezolucija i zapisnik"
  27. ^ (Glišić & Borković 1975, str. 24): „и закључци са мајског саветовања које је написао Тито, а објављени су у„ Пролетеру ““
  28. ^ (Jelić 1984, str. 1): "Kao što je poznato, o samom Savjetovanju postoje dva osnovna dokumenta. Prvi dokument pod naslovom» Savjetovanje Komunističke partije Jugoslavije «, objavljen je u» Proleteru «, organu OK KPJ, u lipnju 1941. u okupiranom Beogradu. ^"
  29. ^ (Đuretić 1997, str. 42): „Анализа садржине одлука“ Мајског саветовања ”ЦК КПЈ показује да ...“
  30. ^ Sotirović, Dragan; Jovanović, Branko; Dimitrijević, Bojan (2004). Srbija i Ravna Gora. Институт за савремену историју (Bělehrad, Srbsko). str. 76. Мајском саветовању у Загребу, Комунистичка партија придаје велики значај а његове закључке и одлуке ... Тридесет година касније ће Милован Ђилас у својим мемоарима изне- ти разлоге који су налагали уништење тога записника. На томе заседању Комунистичка партија Југославије је донела одлуку о борби противу српскога народа, у циљу љу успостављања комунистичке власти и система у Југославији
  31. ^ (Jelić 1984, str. 1): "Tito je u svom izvještaju rukovodstvu Kominterne ukazao na dva bitna momenta. Prvi se odnosio na činjenicu da je KPJ» sačuvala kontinuitet u svome radu i međusobne veze «te da partijska rukovodstva na čele sa Centralnim komitetom obavljaju momenty své funkcie. ogledao se u tome što je KPJ »ostala jedinstvena, a CK rukovodi nesmetano u svim oblastima okupirane zemlje i ima redovne veze s tim oblastima« "

Zdroje