Stig H: syn Ericson - Stig H:son Ericson - Wikipedia

Stig H: syn Ericson
Admirál Stig Hson Ericson.jpg
Přezdívky)Stig (Hansson) H: syn Ericson
narozený(1897-07-12)12. července 1897
Stockholm, Švédsko
Zemřel8. ledna 1985(1985-01-08) (ve věku 87)
Pohřben
Galärvarvskyrkogården
VěrnostŠvédsko
Servis/větevŠvédské námořnictvo
Roky služby1918–1961
HodnostAdmirál
Příkazy drženy
Jiná prácePrvní maršál soudu
Maršál říše

Admirál Stig (Hansson) H: syn Ericson (12. července 1897 - 8. ledna 1985) byl a Švédské námořnictvo námořní důstojník. Byl náčelníkem Pobřežní flotila od roku 1950 do roku 1953 a Náčelník námořnictva od roku 1953 do roku 1961. Po odchodu z námořnictva v roce 1961 zastával Ericson soudní kanceláře v USA Královský dvůr Švédska. Byl První maršál soudu od roku 1962 do roku 1973 a Maršál říše od roku 1966 do roku 1976.

Kariéra

Náčelník námořnictva, Viceadmirál Ericsson (vlevo) a náčelník štábu dánského námořnictva, viceadmirál Hans Alfred Nyholm v roce 1955.

Ericson se narodil 12. července 1897 v Stockholm, Švédsko, syn kontradmirála Hanse Ericsona a jeho manželky Elin (rozené Gadelius). Prošel studentexamen v roce 1915[1] a stal se námořním důstojníkem a úřadujícím sub-poručíkem v Švédské námořnictvo v roce 1918. Ericson sloužil u Námořní štáb od roku 1926 do roku 1932.[2] Ericson byl učitelem na Royal Swedish Naval Staff College v letech 1928 až 1938 působil jako námořní asistent v radě telekomunikačních služeb (Telegrafstyrelsen) od roku 1929 do roku 1932.[2]

Ericson absolvoval kurz zaměstnanců v École Superieure de Guerre Navale v Paříž od roku 1930 do roku 1931, kdy byl povýšen na poručíka a poté byl pobočník vlajky šéfa Pobřežní flotila od roku 1932 do roku 1936.[3] Byl velícím důstojníkem 3. divize ničitelů (3. jagardivisionen) v roce 1936 a HSwMSStockholm od roku 1937 do roku 1938.[3] Během této doby sloužil Ericson také v námořním štábu od roku 1936 do roku 1938, kdy byl povýšen na velitele.[4] Ericson byl vedoucím oddělení námořních operací v Štáb obrany od roku 1939 do roku 1942 a kapitán lodi pobřežní obrany HSwMSDrottning Victoria od roku 1942 do roku 1943[4] když byl povýšen na kapitána a byl jmenován náčelníkem štábu.[2]

Byl jmenován kapitán vlajky v roce 1943 a byl vedoucím odboru zbraní u Královská švédská správa námořního materiálu od roku 1944 do roku 1945[2][4] když byl ve stejném roce povýšen na viceadmirála a byl tam jmenován místopředsedou. Ericson opustil funkci v roce 1950, kdy byl jmenován náčelníkem Pobřežní flotila kterým byl až do roku 1953. V roce 1953, kdy byl jmenován, byl povýšen na viceadmirála Náčelník námořnictva. Období po skončení druhé světové války bylo poznamenáno rychlým technologickým vývojem směrem k novým systémům řízení palby, raketám a stále výkonnějším letadlům. Různí představitelé ozbrojených sil byli neustále zapojeni do bitvy o rozdělení financování vojenské vlády. Pro Ericsona bylo brzy jasné, že dny loď pobřežní obrany skončily a v souvislosti se zákonem o obraně z roku 1958 předložil Marinplan 60 („Naval Plan 60“), který vycházel z převodu švédského námořnictva na více, ale menší lodě.[5]

Opustil místo náčelníka námořnictva a odešel z námořnictva v roce 1961 a současně byl povýšen na plného admirála.[2] Ericson předtím sloužil uvnitř Královský dvůr Švédska jako pobočník korunního prince Gustaf Adolf v roce 1937 a jako hlavní pobočník Jeho Veličenstva krále Gustaf VI Adolf od roku 1950 do roku 1973. Po odchodu z námořnictva v roce 1961 se stal První maršál soudu rok poté. V této pozici působil do roku 1973 a jako maršál říše v letech 1970 až 1976 (působil v letech 1966 až 1969).[6][7]

Jiná práce

Ericson byl expertem v letech 1930 a 1945, komisí obrany, tajemníkem vyšetřování třídy lodí z roku 1936 a vyšetřování pobřežní hlídka v roce 1941.[6] Byl členem rady tovární rady (Fabrikstyrelsens råd) a Rada pro obranný výzkum (Försvarets forskningsnämnd) od roku 1943 do roku 1945.[8] Ericson byl členem správní rady Švédský národní výzkumný ústav obrany od roku 1945 do roku 1950 předseda Švédská rada pro výpočetní techniku v letech 1948 až 1950, předseda Vegetebolagen v letech 1949 až 1957 a místopředseda představenstva Námořní muzeum od roku 1948 do roku 1950.[6]

Ericson byl dále předsedou Nadace Svenska Dagbladet od roku 1962 do roku 1967 Carnegiestiftelsen od roku 1967 do roku 1979 a Prins Eugens Waldemarsudde od roku 1966 do roku 1976. Byl členem správní rady AB Marabou v letech 1951 až 1975, AB Turitz & Co v letech 1958 až 1970 a Stockholms Enskilda Bank od roku 1968 do roku 1970. Ericson byl předsedou Rady pro socioekonomické otázky (Rådet för samhällsekonomiska frågor) od roku 1970 do roku 1979.[6]

Osobní život

Ericssonův hrob v Galärvarvskyrkogården v Stockholm.

V roce 1921 se oženil s Barbro Almströmovou (1901–1993), dcerou vedoucího továrny Haralda Almströma a jeho manželky Agdy (rozené Norinderové).[2] Byl otcem Barbro Stigsdotter (narozen 1922).[4] Ericsson zemřel v roce 1985 a byl pohřben na Galärvarvskyrkogården ve Stockholmu.

Data hodnosti

  • 1918 - úřadující poručík (Underlöjtnant)
  • 19 ?? - Sub-Lieutenant (Löjtnant)
  • 1931 - poručík (Kapten)
  • 1938 - velitel (Kommendörkapten)
  • 1943 – Kapitán
  • 1945 – Kontradmirál
  • 1953 – Viceadmirál
  • 1961 – Admirál

Ocenění a vyznamenání

švédský

Zahraniční, cizí

Vyznamenání

Bibliografie

  • Ericson, Stig H: syn (1934). Trupptransporter till sjöss: en studie i världskrigets belysning. Marinlitteraturföreningen, 0348-2405; 38 (ve švédštině). Stockholm: Marinlitteraturföreningen. SELIBR  1348770.
  • Ericson, Stig H: syn (1935). Försvarskommissionen och flottan: en kritisk granskning av 1930 års försvarskommissions betänkande i vad avser flottan. Föreningen Sveriges flottas småskrifter, 99-3366728-9; 19 (ve švédštině). Stockholm: Fritzes. SELIBR  1354444.
  • Ericson, Stig Hansson (1939). Försvarsproblem kring Ålandsöarna (ve švédštině). Stockholm. SELIBR  2836922.
  • Ericson, Stig H: syn (1941). Det nutida sjökrigets karaktär. Medborgarkunskap om riksförsvaret, 99-1771683-1; 3 (ve švédštině). Stockholm: Riksförb. pro Sveriges försvar. SELIBR  1419190.
  • Palmstierna, Carl-Fredrik; Ericson, Stig H: syn; Gréen, Sven; Liljeroth, Erik, eds. (1965). Boken om Sofiero: ett kungligt sommarresidens vid Sundets strand skildrat i ord och bild till hundraårsjubileet av slottets tillblivelse (ve švédštině). Malmö: Allhem. SELIBR  1171090.
  • Ericson, Stig H: syn (1966). Knopar på logglinan (ve švédštině). Stockholm: Bonnier. SELIBR  23079.
  • Ericson, Stig H: syn (1968). Kuling längs kusten: minnen från atta år som chef för marinen (ve švédštině). Stockholm: Bonnier. SELIBR  23078.
  • Ericson, Stig H: syn (1976). Vita havet: segling i kungliga farvatten (ve švédštině). Stockholm: Bonnier. ISBN  91-0-041170-1. SELIBR  7145078.
  • Ericson, Stig H: syn (1981). Arleigh Albert Burke: en märklig svenskättad chef for USN 1955-1961 (ve švédštině). Stockholm. SELIBR  10589284.

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r Harnesk, Paul, ed. (1962). Vem är vem? 1, Stor-Stockholm [Kdo je kdo? 1, Velký Stockholm] (ve švédštině) (2. vydání). Stockholm: Vem är vem. str. 359–360.
  2. ^ A b C d E F G h i Burling, Ingeborg, ed. (1962). Vem är det: svensk biografisk handbok. 1963 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1963] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. str. 290.
  3. ^ A b Vem är det: svensk biografisk handbok. 1939 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1939] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. 1939. str. 229. SELIBR  3681516.
  4. ^ A b C d E F Harnesk, Paul, ed. (1945). Vem är vem ?. D. 1, Stockholmsdelen [Kdo je kdo?. D. 1, Stockholmská část] (ve švédštině). Stockholm: Vem är vem bokförlag. str. 201.
  5. ^ Björeman, Carl (2009). År av uppgång, År av nedgång: försvarets ödesväg under beredskapsåren och det kalla kriget (PDF). Publikation / Försvaret och det kalla kriget (FOKK), 1652-5388; 20 (ve švédštině). Stockholm: Svenskt militärhistoriskt bibliotek. str. 58. ISBN  9789185789580. SELIBR  11647610.
  6. ^ A b C d Vem är det: svensk biografisk handbok. 1985 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1985] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. 1984. str. 308. ISBN  91-1-843222-0.
  7. ^ Gustafson, Stig Göran (08.02.1976). „Han är kungens högra hand“. Göteborgs-Tidningen (ve švédštině). str. 4. Citováno 20. května 2020.
  8. ^ Burling, Ingeborg, ed. (1956). Vem är det: svensk biografisk handbok. 1957 [Kdo to je: Švédská biografická příručka. 1957] (ve švédštině). Stockholm: Norstedt. str. 268.
  9. ^ A b Lindemalm, Åke (1985). „Hedersledamoten Stig H: syn-Ericson“ (PDF). Tidskrift i sjöväsendet (ve švédštině). Carlskrona: Tidskrift i sjöväsendet (4): 245–246. SELIBR  8258455.
  10. ^ „SON ERICSON Amm.H. Stig“. www.quirinale.it (v italštině). Prezident Itálie. Citováno 8. prosince 2020.
  11. ^ „ORÐUHAFASKRÁ“ (v islandštině). Prezident Islandu. Citováno 9. září 2020.

externí odkazy

Vojenské úřady
Předcházet
Helge Strömbäck		 Štáb obrany Oddělení námořních operací
1939–1942		Uspěl
?
Předcházet
Erik Wetter		 Místopředseda Královská švédská správa námořního materiálu
1945–1950		Uspěl
Gunnar Jedeur-Palmgren
Předcházet
Erik Samuelson		 Náčelník Pobřežní flotila
1950–1953		Uspěl
Erik af Klint
Předcházet
Helge Strömbäck		 Náčelník námořnictva
1953–1961		Uspěl
Åke Lindemalm
Profesní a akademické asociace
Předcházet
Birger Hedqvist		 Předseda Královská švédská akademie válečných věd
1953–1955		Uspěl
Axel Ljungdahl
Soudní kanceláře
Předcházet
Erik Wetter		 První maršál soudu
1962–1973		Uspěl
Tom Wachtmeister
Předcházet
Nils Vult von Steyern		 Maršál říše
1966–1976		Uspěl
Gunnar Lagergren