Stephan Tschudi-Madsen - Stephan Tschudi-Madsen

Stephan Tschudi Madsen
Na zdi hradu a pevnosti Akershus v Oslu.

Stephan Tschudi-Madsen (25. srpna 1923 - 11. října 2007) byl a Norština historik umění. Tschudi-Madsen byl prvním antikvariátem na Norské ředitelství pro kulturní dědictví od roku 1959 do roku 1978 a byl Generální ředitel mezi lety 1978–1991. Byl poradním prezidentem Mezinárodní rada pro památky a sídla (ICOMOS) v letech 1981-1990 a prezident ICOMOS Norsko 1978-1992.[1]

Časný život

Tschudi-Madsen se narodil v roce Bergen, Norsko. Vystudoval v roce 1950 University of Oslo s tezí z dějin umění dne Romantická architektura. V letech 1952-1953 pracoval jako a British Council učenec v Londýn. Tschudi-Madsen dostal jeho Ph.D. v roce 1956.[2]

Kariéra

Tschudi-Madsen pracoval jako antikvariát na ředitelství pro kulturní dědictví v Norsku od roku 1959. Aktivně se staral o záchranu norských dřevěných budov během kampaně Rok evropského architektonického dědictví, která byla uspořádána v roce 1975. Byl také jedním z průkopníků znovuobjevování kvality kompaktu secese panoráma města Ålesund, Norsko. Prostřednictvím sdružení se věnoval mezinárodnímu kulturnímu dědictví ICOMOS kde zastával centrální polohu a skrz UNESCO pracovat s Památky světového kulturního dědictví. Pod jeho vedením Kostel Urnes Roubený a Bryggen v Bergenu byly zapsány na seznam v roce 1979. Po určitou dobu byl také viceprezidentem Výboru světového dědictví UNESCO.[2]

Tschudi-Madsen měl velkou akademickou produkci. Byl poradcem při obnově Královský palác, Oslo, Nejvyšší soud Norska a Den Nationale Scene v Bergenu. Po dlouhou dobu byl prezidentem Friends of Pevnost Akershus. Byl zastáncem založení secese Tlumočnické centrum, Jugendstilsenteret v Ålesund, Norsko. V letech 1999-2003 pracoval také jako poradce pro Jugendstilsenteret.[2]

Vyznamenání

Tschudi-Madsen byl členem Norská akademie věd a literatury (1965) a čestný člen Společnost pro záchranu starověkých norských památek (1983) a čestný člen ICOMOS (1992). Byl to rytíř, první třída, z Královský norský řád sv. Olava (1983), velitel Holanďanů Řád Oranje-Nassau (1986), Rytíř Belgičana Řád Leopolda II (1992) a velitel Královský norský řád sv. Olava (1996).[2]

Vybraná bibliografie

  • Secesní styl 2002 ISBN  0-486-41794-8
  • Rezidence britského velvyslance v Oslu 2001 ISBN  82-995965-0-5
  • Norsko a aspekt ochrany. Vern og Virke 1983, Oslo 1984
  • Principy v praxi. Úvahy o zachování dřevěné architektury. ICOMOS Information, Napoli, Paris 1984
  • Secese. Japonský překlad Bijutu Koron-sha. (2. vyd.) Tokio 1983
  • Policista Henrik Bull. 1983
  • Art Nouveau 1982
  • Restaurování a anti-restaurování. (2. vyd.) Oslo 1981
  • Úvod. Luce Hinsch: ICOMOS 1965-1980. Oslo 1980
  • Ansprache des Norwegischen Reichantiquars Stephan Tschudi-Madsen. Verleihung des Europa-Preises und der Europa-Goldmedaille für Denkmalpflege 1979. Hamburg 1979
  • Secese. Warszawa 1978
  • Art Nouveau (rumunské vydání). Bucuresti 1977
  • Secese. (Polské vydání přeložila Jamina Wiercinska). Warszawa 1977
  • Akershus Schloss. Le Château d'Akershus. Oslo 1977
  • Zdroje secese. New York 1976
  • Restaurování a anti-restaurování. Studie anglické restaurátorské filozofie. Oslo 1976 (2. vyd. 1981)
  • Art Nouveau - byen Ålesund. Arkitektens drøm igår - hans dilema idag. Byggekunst nr. 114-15 Oslo 1975
  • Beite, Kåre - Jugendstilen 1974
  • Neo-secese a psychedelické umění. Bulletin du 22. Congés International d'Histoire l'Art 1969. Budapešť 1972
  • Hauglid, Roar - Zpráva Radě Evropy o akcích týkajících se ochrany a obnovy nemovitých kulturních statků 1970
  • Secese. Tokio 1970 (2. vyd. Tokio 1983)
  • El simbolismo del secese. Vize Cuadernos summanueva. Buenes Aires 1969
  • Horta. Los trabajos y el estilo de Victor Horta antes 1900. Vize Cusadernos summanueva. Buenes Aires 1969
  • Secese. Cauder nos summanueva. Buenes Aires 1969
  • Hrad Akershus. Nedobytá pevnost. The Norseman 1968
  • Fortuna dell'Art Nouveau. Traduzione di Biancamaria Zetti Ugolotti, Milano 1967
  • L'Art Nouveau. Překlad Luce Hinch, Hachetta 1967
  • Art Nouveau (španělské vydání přeloženo Elenou Aurou, ed. Guadarrama, Madrid) 1967
  • Art Nouveau (holandské vydání přeložené Duco van Weerlee) 1967
  • Art Nouveau (anglické vydání přeloženo R. I. Christophersenem) 1967
  • Il simbolismo dell'Art Nouveau. Edilizia Moderna, Milano 1965
  • Díla Alexis de Chateauneuf v Londýně a Oslo 1965
  • Rosendal. Norské panské sídlo se skotskými spoji. Znalec, únor 1960
  • Morris a Munthe
  • Federico Barocci „Noli me tangere“ a dvě karikatury. Burlington Magazine, sv. CI 1959
  • Úvod do nástěnných maleb Edvarda Muncha v Oslo University Aula 1959
  • Prameny secese, Oslo 1956. N.Y. 1957 (2. vyd. N.Y. 1975)
  • Horta. Práce a styl před rokem 1900 1955
  • Některé nedávno objevené kresby Rubense. Burlington Magazine, sv. XCV, září 1953
  • Victoriansk dekorativ kunst 1837–1901 1952
  • Romantikkens arkitektur 1949

Reference

  1. ^ „Stephan Tschudi-Madsen“. Citováno 1. listopadu 2020.
  2. ^ A b C d „Stephan Tschudi-Madsen“. Norsk Biografisk Leksikon. Citováno 1. listopadu 2020.

Jiné zdroje

  • Bjerkek, Ole Petter: Stephan Tschudi-Madsen. Biografie, doitsverv og bibliografie, Oslo 2007
  • Lunde, Øivind (et al.): Honnør do konce světa - Festskrift til Stephan Tschudi-Madsen på 70-årsdagen. Aschehoug forlag, Oslo 1999

externí odkazy

Předcházet
Řev Hauglid		 Ředitel Norské ředitelství pro kulturní dědictví
1978–1991		Uspěl
Øivind Lunde