Spinetta II Malaspina - Spinetta II Malaspina - Wikipedia

Spinetta Malaspina IIVévoda z Gravina v Apulie (zemřel 1398) byl italský šlechtic. Syn Galeotto I. Malaspina, byl třetím markýzem z Fosdinova.

Životopis

Erb domu Malaspina (Spino Fiorito)

Pravděpodobně se narodil v Fosdinovo „Spinetta II. Malaspina byl synem markýze Fosdinova Galeotta I. Malaspiny (1355-1367) a synovcem Spinetta Malaspina, Lord of Fosdinovo (1340-1352). Po smrti svého otce byli spolu s bratry Gabrielem a Leonardem Malaspinovými vychováni jejich matkou Argentina Grimaldi, a Janovský šlechtična, která předtím byla vdovou po markýzovi Morello Malaspina Giovagallo.[1]Na jméno svých synů přinesl případ dříve Císař Karel IV proti příbuzným, kteří využili Galeottiho smrti a zbavili jeho rodinu pozemků a hradů. Císař 18. dubna 1369 následoval odvolání Argentiny jmenováním tří lékařů a právníka z Římská kurie k vyřešení sporu.[2]

Synové Gabriele, Spinetta a Leonardo, kteří znovu získali majetek svých rodových zemí, zůstali pod vedením Argentiny, dokud nedosáhli věku, který by jim umožňoval vládnout. Z nich vynikli zejména Spinetta a Leonardo, kteří byli jmenováni rytíři u příležitosti nástupnictví Antonio a Bartolomeo II della Scala k panství Verona v roce 1375. Oba bratři žili ve Veroně až do roku 1381, roku, kdy Antonio della Scala nechal zabít svého bratra Bartolomea, a poté vraždu obvinil několika dvořanům, včetně dvou Malaspinů. Spinetta, který byl spolu s bratrem vykázán z Verony, se stal „kapitánem štěstí“ a bojoval pod různými armádami, včetně vojvodů Gian Galeazzo Visconti.[3]

Od roku 1367 měl mezitím jeho nejstarší bratr Gabriele I. Malaspina alespoň formálně titul markýze z Fosdinova, jehož markýz je záhadně zahalen mlhou. Po smrti Gabriele, která proběhla bez legitimních dědiců v roce 1390, se Spinetta vrátil do Fosdinova, aby se postaral o jeho zájmy a definoval s bratrem Leonardem rozdělení sváru, který se navíc vrátil, aby zahrnoval domény dříve přiřazené jeho strýci Guglielmo, protože jeho potomci zanikli již v roce 1374.[4]Dohody bylo dosaženo v roce 1393, v roce, kdy zbývající synové Galeotta rozdělili území dobyté jeho prastrýčkou. Spinetta II Malaspina, dříve vévoda z Graviny v Apulii, za to, že se vyznamenal ve službách Anjou (tedy získání od Karel III investitura tohoto titulu pro sebe a jeho dědice) od 25. března 1385 a jmenovec Spinetty Veliké (římské číslo by tam nemělo být, protože první Spinetta nikdy nebyla markýzem, ale byla postavena z úcty a úcta k němu), šel Feud z Fosdinova (včetně Fosdinova, Marciaso, Tendola, Posterla, Colla, vila Bardine inferiore, San Terenzo, Giucano (tehdy nazývané Zuccano), Pompilio, Cecina, Castelnuovo, Vallecchia, Gorasco a další menší vesnice), a proto také titul markýze z Fosdinova, zatímco Leonardo I. Malaspina (1393-1403) šel spor o Castel dell'Aquila ( Gragnola ), který zahrnoval Viano, Casola, Gassano, Tenerano, Isolano, Monzone, Vinca, Equi, Ajola, Monte de 'Bianchi, Ugliano, Montefiore, Argigliano, Codiponte z Cassana, Cortila, Prato-Alebbio, Sercognano, Colognole, majetek držený v Migliarina (okres Janov, diecéze Lunense), jakož i majetek nacházející se na území Massa a Montignoso.[5][6]

Rodina Fosdinova tedy pochází ze Spinetty, zatímco rodina markýz z Castel dell'Aquila začíná u Leonarda. Rozdělení mezi těmito dvěma domy bude poprvé změněno již ve druhé polovině patnáctého století, ale pouze na krátkou dobu. Teprve v roce 1644 se Gragnola na dlouhou dobu vrátí do jurisdikce Fosdinovo, aby tam zůstal až do 80. let.[7]

Potomek

Oženil se Giovanna Gambacorti a za druhé, po srpnu 1390, Margherita Barbiano hrabat z Cunio, která byla markýzou v prvních letech po smrti jejího manžela, pro útlý věk jejích dětí. Měl dvě děti:

  • Gabriele Malaspina (? - 1405), zemřela mladá.
  • Antonio Alberico I. Malaspina (? - 9. dubna 1445), čtvrtý markýz z Fosdinova (1398-1445) a pán Massy (1442-1445).[8]

Reference

  1. ^ Paola Cervia, L’archivio storico comunale di Fosdinovo - Inventario della sezione preunitaria (1615 - 1870).
  2. ^ Historia diplomatica Friderici secundi sive Constitutiones, privilegia, mandata, instrumenta quae supersunt istius imperatoris et filiorum ejus: accedunt epistolae Papam et documenta varia collegit ad fidem chartarum et codicemrecensuit juxta seriem annorum disposuit et notis illustravit, JLA ročně.
  3. ^ A. Ferretto, Documenti intorno ai trovatori Percivalle e Simone Doria, in Studi medievali, I (1904-1905), s. 130, n.VII.
  4. ^ G. Fiori, I. Malaspina. Castelli e feudi nell'Oltrepo piacentino, pavese, tortonese, Piacenza 1995, Appendice, 275-276.
  5. ^ Emanuele Repetti, Dizionario geografico fisico storico della Toscana, Firenze, Edizione anastatica Cassa di Risparmio di Firenze, 1972. URL consultato il 13 dicembre 2015 (archiviato dall'url originale il 4 marzo 2016).
  6. ^ Emanuele Repetti, Dizionario geografico fisico storico della Toscana, Firenze, Edizione anastatica Cassa di Risparmio di Firenze, 1972 (archiviato dall'url originale il 4. března 2016).
  7. ^ Massimo Dadà, Guida di Fosdinovo, La Spezia, Giacché, 2010, str. 38.
  8. ^ Emanuele Repetti, Dizionario geografico fisico storico della Toscana, Firenze, Edizione anastatica Cassa di Risparmio di Firenze, 1972 (archiviato dall'url originale il 4. března 2016).