Sonnō jōi - Sonnō jōi

Obrázek z roku 1861 vyjadřující Jo (攘夷, „Vyhoďte barbary“) sentiment

Sonnō jōi (尊皇攘夷Cti císaře, vyhnat barbary) byl japonský a čínština politická filozofie a a sociální hnutí odvozený od Neokonfucianismus; stalo se to politickým heslo v padesátých a šedesátých letech v hnutí za svržení Tokugawa shogunate Během Bakumatsu doba. Je to yojijukugo fráze.

Původ

Etymologie

„Sonnō Jōi“: „Cti císaře a vyhnej barbary!“

Během Jarní a podzimní období Číny, kancléři Guan Zhong z Qi zahájil politiku známou jako Zunwang Rangyi (尊王攘夷; rozsvícený „Cti krále, vyhoďte barbary“), s odkazem na Zhou králové.[1] Přijímání a dodržování toho, Vévoda Huan z Qi shromáždil čínské feudály, aby potlačili hrozbu barbarů z Číny.[2] Pro to, Konfucius sám chválil Guan Zhonga za zachování čínské civilizace prostřednictvím příkladu kontrast v účesech a styly oblečení mezi nimi a barbarskými národy.[1] Skrz Analects Konfuciův čínský výraz se začal přenášet do Japonska jako sonnō jōi.[3]

Filozofie

Původ filozofie používané v Japonsku lze vysledovat až k dílům konfuciánských učenců ze 17. století Yamazaki Ansai a Yamaga Soko, který napsal o posvátnosti Imperial House of Japan a jeho nadřazenost vládnoucím domům jiných národů. Tyto myšlenky byly rozšířeny o Kokugaku učenec Motoori Norinaga, a je vidět v teorii absolutní loajality vůči Takenouchi Shikibu Císař Japonska (尊 皇 論 sonnōron), z čehož vyplývá, že je třeba věnovat méně loajality vládnoucímu šógunátu Tokugawa.

Mitogaku učenec Aizawa Seishisai představil termín sonnō jōi do moderní japonštiny ve své práci Shinron v roce 1825, kde sonno byl považován za úctu vyjádřenou Tokugawským šógunátem císaři a jo byl zákaz křesťanství.

Vliv

Část dřevorytu potiskem Utagawa Kuniteru III zobrazující samuraj pod sonnō jōi banner v průběhu roku 1864 Mito Rebellion

S rostoucím počtem vpádů cizích lodí do japonských vod na konci 18. A na počátku 19 sakoku („národní odloučení“) politika byla stále více zpochybňována. The jo "vyhnat barbary" část sonnō jōi, se změnilo v reakci proti Konvence Kanagawa z roku 1854, který otevřel Japonsko zahraničnímu obchodu. Pod vojenskou hrozbou od Námořnictvo Spojených států Komodor Matthew C. Perry takzvaný „černé lodě „, smlouva byla podepsána pod nátlakem a byla vehementně postavena proti samuraj čtvrtiny. Skutečnost, že šógunát Tokugawa byl vůči cizincům bezmocný navzdory vůli vyjádřené císařským soudem, byla brána jako důkaz Yoshida Shōin a další vůdci anti-Tokugawa, že sonno Filosofická část (ctí císaře) nefungovala a že šógunát musí být nahrazen vládou, která bude schopna prokázat svou loajalitu císaři prosazováním císařovy vůle.

Filozofie byla tedy přijata jako bojový pokřik vzpurných oblastí Doména Čoshu a Provincie Satsuma. Císařský dvůr v Kjóto sympatizoval s pohybem. Císař Kōmei osobně souhlasil s takovými sentimenty a - v rozporu s staletími imperiální tradice - osobně začal hrát aktivní roli ve státních záležitostech: jak se naskytly příležitosti, zanikl proti smlouvám a pokusil se zasáhnout do šógunské posloupnosti. Jeho úsilí vyvrcholilo v březnu 1863 jeho „Příkaz k vyhnání barbarů " (攘夷 勅命). Přestože šógunát neměl v úmyslu vynutit si příkaz, přesto inspiroval útoky proti samotnému šógunátu a proti cizincům v Japonsku, přičemž nejvýznamnějším incidentem je zabití obchodníka Charles Lennox Richardson. Mezi další útoky patřilo ostřelování zahraniční lodní dopravy v Shimonoseki.[4] Ronins (samuraj bez pána) se také shromáždil a zavraždil úředníky šógunátu a obyvatele Západu.

Ukázalo se, že to byl zenit sonnō jōi hnutí, protože Západní mocnosti odpověděl náročným opravy za atentáty a jiné činy samurajů proti západním zájmům. V roce 1864 zahájily čtyři západní národy kampaň proti Shimonoseki, překonaly skromnou obranu a krátce obsadily region. I když tento incident ukázal, že Japonsko se západním vojenským mocnostem nemohlo vyrovnat, sloužilo také k dalšímu oslabení šógunátu a umožnilo povstaleckým provinciím spojit se a svrhnout je, což Meiji restaurování.

Samotný slogan nikdy nebyl ve skutečnosti vládní nebo povstaleckou politikou; navzdory své rétorice měla zejména Satsuma úzké vazby se Západem, nakupovala zbraně, dělostřelectvo, lodě a další technologie.

Dědictví

Po symbolické obnově Císař Meiji, sonnō jōi slogan byl nahrazen fukoku kyōhei (富国強兵 ), nebo „obohatit národ, posílit armády“, výzva shromáždění Období Meiji a zárodek jeho akcí během druhá světová válka.

Viz také

Poznámky

  1. ^ A b Poo, Mu-chou (2005). Nepřátelé civilizace. Albany: State University of New York Press. p. 65. ISBN  0-7914-6364-8.
  2. ^ Tillman, Hoyt Cleveland (1982). Utilitářský konfucianismus: výzva Ch'en Liang Chu Hsi. Cambridge: Harvard University Press. p. 64. ISBN  0-674-93176-9.
  3. ^ Holcombe, Charles (2010). Historie východní Asie: Od počátků civilizace do dvacátého prvního století. Cambridge: Cambridge University Press. p. 216. ISBN  978-0-521-73164-5.
  4. ^ Hagiwara, str. 35.

Reference