Hadi a žebříky (film z roku 1980) - Snakes and Ladders (1980 film)

Tento článek může vyžadovat vyčištění setkat se s Wikipedií standardy kvality. Specifický problém je: IMDb je nespolehlivý zdroj a měl by být nahrazen pro reference. Děj je také příliš dlouhý a měl by být snížen na maximálně 700–800 slov Prosím pomozte vylepšit tento článek jestli můžeš. (Září 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Cikcak
Filmový plakát
Režie:	Raúl Ruiz[1]
Produkovaný	France 2 (FR2) a Centre Georges Pompidou[2]
Napsáno	Raúl Ruiz a Jean-Loup Rivière
Hudba od	Jorge Arriagada
Kinematografie	Alain Montrobert
Upraveno uživatelem	Annie C. Bequet
Distribuovány	Vydání Gemini Video[3]
Datum vydání	17. září 1980 (1980-09-17) (Francie) 7. února 1997 (1997-02-07) (Španělsko)
Provozní doba	30 minut
Země	Francie
Jazyk	francouzština

Cikcak, Hadi a žebříky (didaktická fikce o kartografii), a také známý ve francouzštině jako Le jeu de l'oie (Une fiction didactique à propos de la cartographie), je Francouz krátký film natočeno v roce 1980. Napsal a režíroval jej chilský filmař Raúl Ruiz a produkoval Francie 2 propagovat novou výstavu map na Pompidou Center v Paříži a byl natočen v Evropě pro francouzskou televizi.^[4] Film byl nakonec distribuován po celé Francii a ve Španělsku. To hvězdy Pascal Bonitzer a Jean-Loup Rivière.

Ve filmu hraje Pascal Bonitzer muže jménem „H“, který se právě probudil ve svém autě na venkově a netuší, co se stalo. Nelze nastartovat auto, rozhodne se vyhledat pomoc a najde dva muže hrát na desková hra "Hadi a žebříky „a nakonec se ponoří do hry, která se stane (sur) skutečnou. Řídí se pravidly a je jím veden partnerem, který se objevuje odnikud, hraje ho Jean-Loup Rivière. Při pokusu o vítězství ve hře si H uvědomí že měřítko kartografie deskové hry se stále rozšiřuje. Zatímco se snaží uniknout ze svého didaktický noční můra snu o skutečném životě, cestuje po Paříži, přes Francii a Evropu, kolem Země a nakonec do vesmíru^[5].

Krátký film měl premiéru 17. září 1980^[6] ve francouzské televizi a byl distribuován společností Gemini Video Editions. Později byl film distribuován divákům ve Španělsku 7. února 1997. Původně uváděný ve francouzštině, později podtitul ve španělštině, angličtině a mnoha dalších jazycích.

Spiknutí

„H“ (Pascal Bonitzer) se probouzí ve svém autě, nezraněn a bez známek nehody. Nezačne to, tak odejde. Řekne dvěma mužům hrajícím deskovou hru na poli, že se mu porouchalo auto a že jde pozdě na schůzku; nenabízejí žádnou pomoc. H se zeptá, jak dlouho hrají, a nejbližší muž (Jean-Loup Rivière) odpoví, že hrají velmi dlouho. Na otázku, zda mají házet kostkami, se muž podívá do nebe, pečlivě uspořádá kostky, spočítá mezery na hrací desce a řekne druhému hráči „Máte jednu hodinu“. Mužský vypravěč říká: „H si uvědomí, že je obětí noční můry,“ když H vzhlédne a uvidí na obloze házet kostkami ruku. První muž řekne H, kam má jít, vypravěč říká: „H si uvědomuje, že je obětí nejhoršího typu noční můry, didaktická noční můra".

Když se H a druhý muž pohybují v souladu s hody kostkami, vypravěč žen popisuje pravidla hry. V Paříži hlas volá ze skladu H; je to první muž, kterého potkal. H, cítí, že se s ním hraje, přistoupí k muži, který mu řekne, že riskuje, že přijde pozdě. H s tím, že chce přestat, ukazuje na poslední čtvereček deskové hry, ale muž říká, že na něj někdo čeká u jiné dlaždice; H spěchá do svého dalšího cíle. Když muž odejde, odhalí několik verzí herního plánu, o kterém H nevědí.

Další hráč ve hře (také Jean-Loup Rivière) radí H, aby se vždy vydal neviditelnými cestami. Vypravěčka diskutuje o tom, jak vyřešit labyrint; mapa zvětšuje zorné pole člověka, aby zničil bludiště. Jak H cestuje, potká slepého hráče, který sleduje zvukovou mapu; vypravěčka říká, že takové mapy ukazují, že cestující jdou správným směrem, když trasa sleduje úplnou melodii.

Když vstoupí do kostela poté, co mu ze střechy zavolá první muž, kterého potkal, H si uvědomí, že kostel je také součástí hry. Řekl jsem, že měřítko deskové hry se přesunulo z pařížské čtvrti do celého města, H je nevolno s vertigo a zvrací dvě kostky. Byl požádán, aby znovu zvracel, aby se muž mohl otočit, H říká, že ho bolí uši; kostky jsou v uších H a on a muž pospíchají.

Volal z auta před kostelem, H vlezl dovnitř a uvědomil si, že je to součást hry. Vypravěčka popisuje tři hypotézy: mapa je stará a město se změnilo, takže je nepřesné; mapa je vývojovým modelem města, kterému se město zatím nepodobá; nebo bylo město zničeno a přestavěno pomocí mnoha map, kombinace prvních dvou hypotéz. Říká, že potřebují dokonalou mapu, navrhuje, aby ji buď vytvořili pomocí analýzy ulice po ulici a vytvořili mapu 1: 1, nebo vytvořili mapu všech možných tras uložených na videodiscích pro armádu nebo turisty / cestovatele. Mezitím H vidí prvního muže v jiném autě. H je řečeno, že se stupnice opět změnila a že musí jít na stanici. Ve zpětném zrcátku vozu vidí nová čísla kostek odrážející se ve slunečních brýlích řidiče.

Ve vlaku H hovoří s druhým mužem, kterého viděl hrát hru v poli, a zjistí, že hru hrají všichni cestující. Muž říká H, že je „ten, kdo odpovídá na otázky“. H se ho zeptá „Jaké je spojení mezi trasami a mapami?“ ale usne; ve snu má H novou noční můru, ve které jsou házeny kostkami a je vykázán z vlaku.

H a první muž, kterého potkal, jsou v letadle letícím nad Evropou, novým měřítkem hry, směřujícím k Montfossis (falešné hory používané kartografy ke konvergenci dvou rozsahů na mapě). Spí a sní, že letí na mapě na výstavě a necestuje v prostoru, ale v čase. Když letí nad několika labyrintovými mapami, muž říká, že jsou v oku kostek. Vrhá se nová kostka, která mění měřítko tak, aby zahrnovalo celou planetu Zemi. H ztrácí vědomí ve vzduchu, do kterého letadlo letí.

Když se H probudí, sedí na obří ruce, vidí kostky a hodí je, ale ruka se k němu zavře. Jak se otevírá, H si uvědomí, že je kostkou ve hře, ve které je, a také hráčem, který je hodí. H zmizí a zanechá za sebou jen kostky. Rozsah se mění na vesmír. Když cestují vesmírem, muž mu řekne, že nejsou mrtví, ale Země je tím, že už není čas a tedy ani prostor. Pozorováním vesmíru a Země si H uvědomuje, že se probouzí, ale neví, ve kterém snu se probudí. Nakonec je H zpět v poli, kde poprvé našel muže hrát hru.

Plné obsazení a štáb

• Pascal Bonitzer jako „H“ - herec
• Jean-Loup Rivière jako „Ten, kdo odpovídá na otázky“ - herec
• Serge Brodsky - druhý ředitel oddělení nebo zástupce ředitele
• Janine Knuth - umělecká spolupracovnice
• Jean Hertz - zvukový mixér
• Roger Vieyra - Sound Crew

Recepce

Výklady a analýzy

Film byl považován za film „alegorie který kondenzuje a symbolizuje nejen témata z Ruizovy tvorby jako celku, ale také klíčové dimenze jeho filmové praxe “(Goddard 2).^[7] Cikcak ukazuje formu filmografie, která skutečně popisuje Ruizův styl, protože film představuje tuto myšlenku, jak může být film typem nemožné kartografie, která se vždy mění a nikdy není zajištěna.^[8] Film představuje Ruizův styl, když si pohrává se schopností kritizovat reprezentaci ve filmu, protože postava H nás provede mnoha reprezentacemi území a reprezentacemi území prostřednictvím map, protože Ruiz používá kino, sny a kartografické průzkumy (Goddard 4). Reprezentace Ruizovi je prostředkem k odhalení neviditelnosti a k ​​prezentaci publika, které nelze vidět „pomocí kapacity obrazů“, protože „jsou příliš abstraktní nebo mají božskou povahu“, aby jim bylo možné porozumět pravdivě odhalit nebo vykreslit evidentní / určité reality, které nelze ukázat “(Ruiz 36).^[9] Když film používá tyto obrazy map jako reprezentace území, je Ruiz schopen zpochybnit logiku kartografů a to, jak nemusí být jejich zobrazení zcela pravdivé, protože města mohou vždy procházet změnami a města mohou být zničena, nebo dokonce obojí. Ve filmu představuje tento paradox mezi územím a obrazem území a ukazuje nám, jak jsou teritoria a jejich mapy konkrétní, ale zároveň abstraktní, protože území je fyzické a obraz území (mapa) je abstraktní nebo vytvořený, odhalující nejistota zastoupení.^[10]

Ocenění a nominace

Dosud žádný rok: 1. března 2017

Další čtení

1. Goddard, Michael. "Nemožné kartografie: Kino Raúla Ruize ". London: Wallflower, 2013. Tisk.
2. Ruiz, Rau l. Poetika filmu. Paris: Editions Vo Voir, 1995. Tisk.
3. Ruiz, Raul a Bruno Cuneo. Ruiz: Entrevistas Escogidas, FilmografiÌ a Comentada. Santiago (Chile): Ediciones Universidad Diego Portales, 2013. Tisk.

Reference

externí odkazy

1. „Zig-Zag - didaktická fikce / Une Fiction Didactique - Raoul Ruiz.“ e) vesmír a fikce. N.p., 3. února 2012. Web. 02.03.2017. <https://spacefiction.wordpress.com/2011/06/06/zig-zag-raul-ruiz-1980/ >.
2. „Le Jeu De L'oie.“ Le Cinéma De Raoul Ruiz - Le Jeu De L'oie. N.p., n.d. Web. 02.03.2017. <http://www.lecinemaderaoulruiz.com/filmographie-et-autres-oeuvres/raoul-ruiz-cineaste/le-jeu-de-loie >.
3. Skript - „R Ruiz - Le Jeu De L'oie - 1980.“ Čitelný. N.p., n.d. Web. 02.03.2017. <http://www.allreadable.com/2cc54evp >.
4. Film - Pyramidheaddavid. „Hadi a žebříky (Raúl Ruiz, 1980) s anglickými titulky.“ Youtube. YouTube, 25. listopadu 2016. Web. 02.03.2017. <https://www.youtube.com/watch?v=y9iwcsblFaI >.
5. Obrázek - N.p., n.d. Web. <https://images-na.ssl-images-amazon.com/images/M/MV5BNjVjMDUwZDAtZTExMi00N2EzLWI3MTUtNzFkMzkxNjg3ZjdiXkEyXkFqcGdeQXVyNDMzNDQ4ODA@._V1_18 >.