Železnice Sinzing – Alling - Sinzing–Alling railway - Wikipedia
| Železnice Sinzing – Alling | ||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Technický | ||||||||||||||||||||||||||||||
| Délka řádku | 4,1 km (2,5 mil) | |||||||||||||||||||||||||||||
| Rozchod | 1435 mm (4 stopy8 1⁄2 v) | |||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||
The Železnice Sinzing – Alling v Horní Palatine okres Regensburg byla jednou z nejkratších odboček v Bavorsko, jižní Německo.
Dějiny
Pouze něco málo přes jeden rok po otevření Železnice Regensburg – Ingolstadt, Královské bavorské státní železnice otevřel čtyři kilometry dlouhý Vizinalbahn (lehká odbočka) dne 20. prosince 1875, která vedla z Sinzing stanice do údolí řeky Schwarze Laber. Skončilo to ve vesnici Alling, že jen o 35 let později - před začátkem První světová válka - čítal 116 obyvatel. Patřila k venkovské čtvrti Viehhausen s přibližně 800 obyvateli, která ležela asi tři kilometry od stanice a patřila okresnímu úřadu Stadtamhof.
Počet cestujících na železnici byl odpovídajícím způsobem nízký - stačily tři páry vlaků denně, které všechny jezdily do a z Řezna Hauptbahnhof. Ale dokonce do roku 1914 existovaly v neděli a ve svátky další vlaky pro turistický provoz do horního Falcka Jura (Oberpfälzer Jura). V průběhu let - přerušených různými neúspěchy - se počet vlakových párů do Alling zvýšil v roce 1950 na devět, i když několik jich přešlo pouze do Sinzing. Poté opět poklesli, protože byly zavedeny autobusy jezdící přímo do Viehhausenu. 1. března 1967 skončila osobní železniční doprava.
Mnohem důležitější pro malou linku byla přeprava zboží. Koneckonců, ještě před rokem 1914 měla Alling továrnu na filtrační látky a papír a také pilu. Navíc důlní železnice o rozměru 600 mm přepravovala hnědé uhlí až do roku 1959, které bylo dodáno do Viehhausenu. Přeprava zboží pokračovala v činnosti až do konce roku 1985.
Viz také
Zdroje
- Gerald Hoch, Andreas Kuhfahl: Nebenbahnen in der Oberpfalz. 1. Auflage. Eisenbahn-Fachbuch-Verlag Resch, Neustadt bei Coburg 2000, ISBN 3-9805967-7-X.