Shield Mark BV vs Joost Kist - Shield Mark BV vs Joost Kist

Štít Mark
Evropský soudní dvůr
Předloženo 18. července 2001 Rozhodnuto 27. listopadu 2003
Celý název případu	Shield Mark BV vs. Joost Kist.
Číslo případu	283/01
Komora	6.
Státní příslušnost účastníků řízení	holandský

Shield Mark B.V. vs. Joost Kist je rozhodnutím 6. senátu Evropský soudní dvůr, věc C-283/01, která se zabývala otázkou, zda mohou být zvukové známky zapsány jako ochranné známky, a jaké požadavky musí tyto zvukové značky a jejich zápis ochranné známky splňovat, aby byly v souladu s článkem 2 první směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochranných známek (89/104 / EHS).

Zvukové ochranné známky

Definice

Zvukové znamení jsou melodie nebo barvy tónů. Jsou identifikovány sluchem bez podpory prostřednictvím řeči. Jako takové je lze využít při akustickém marketingu značky, což vytváří potřebu jejich registrace jako ochranných známek na ochranu společnosti duševní vlastnictví a zajistit jejich použití jako výlučného identifikátoru pro společnost, stejně jako logo společnosti.Zvukové ochranné známky jsou chráněné ochranné známky zaměřené na reprodukci zvuků a tónů. Kombinace zvukových a slovních nebo grafických prvků jsou další možnosti designu. Mezi typické zvukové značky patří melodie, znělky, melodie, stejně jako obecné zvuky nebo hluk.

V Evropská unie, lze zvukové znamení nebo barvu tónu obchodně označit jako zvukovou ochrannou známku, pokud má významnou diferenciaci a lze ji graficky znázornit. Tyto požadavky jsou splněny, pokud je zvuková známka jasná, přesná, samostatná, snadno přístupná, srozumitelná, trvanlivá a objektivní. Proto mohou být zvukové značky nebo barvy tónů registrovány v členských státech Evropské unie, pouze pokud jsou přesně graficky znázorněny, např. hudebním zápisem nebo sonogramem nebo jakoukoli jinou odlišnou metodou, např. zvukový záznam.^[1][2]

Historický vývoj

Hudba nebo melodie se používají po staletí k zvýraznění konkrétních událostí. Ukázkovým příkladem je kostelní zvon, který upozorňuje na církevní bohoslužbu.^[3]Využívání hudby pro konkrétní produktové reklamy srovnatelné s dnešními zvukovými známkami bylo posíleno zavedením rádia a později televize. První rozhlasové reklamy podtržené hudbou byly vysílány již ve 20. letech 20. století.^[4]

Význam pro marketing

Zdravé ochranné známky jsou podceňovány jako marketingový nástroj. Díky své hodnotě povědomí o značce jsou účinným vylepšením konvenčních marketingových strategií. Zvukové ochranné známky vytvářejí emoční asociace ke konkrétnímu produktu, když cíloví zákazníci uslyší určitou melodii nebo melodii.

Shield Mark Verdikt Evropského soudního dvora

Následující odstavec uvádí verdikt v právní věci Shield Mark BV proti Joostovi Kistovi, zástupci společnosti Memex, před Evropským soudním dvorem (ESD), číslo věci C-283/01.

Skutkový stav sporu

Nizozemská společnost Shield Mark BV zaregistroval 14 zvukových ochranných známek na internetu Benelux úřad pro ochranné známky, první dne 5. června 1992 a poslední dne 2. února 1999, pro různé služby, jako je počítačový software a semináře v oblasti propagace, marketingu, duševního vlastnictví a obchodní komunikace. Čtyři z těchto ochranných známek sestávají z hudební noty s prvními devíti notami hudební skladby. “Für Elise "od Ludwig van Beethoven. Dva z nich mají přidanou poznámku „zvuková známka“. Položky ochranné známky se skládají z reprezentace melodie tvořené notami (graficky) přepsanými na a hůl. V jednom případě poznámka „hraje na a klavír "bylo přidáno. Čtyři další ochranné známky se skládaly z prvních devíti tónů skladby„ Für Elise ". U dvou z nich byla jako poznámka přidána také„ zvuková značka ". Ochranná známka se skládá z popsané melodie a v jednom případě z poznámky na klavíru ". Tři další známky se skládají ze sledu hudebních not" E, D #, E, D #, E, B, D, C, A ". Dvě z nich také uvádějí" zvukovou známku ". Ochrannou známku tvoří reprodukce melodie tvořené sledem tónů, jak je popsáno, opět v jednom případě „hráno na klavír“. Zvuková ochranná známka skládající se z onomatopoetického slova (zvaného „onomatopoeia "), holandský Pro počítačový software byla použita vrána kohouta „Kukelekuuuuu“. Další zvuková značka je registrována pro prvních devět not skladby Ludwiga van Beethovena „Für Elise“, která byla použita jako znělka v propagační kampani v říjnu 1992.

Vrána kohouta byla použita v softwaru Shield Mark vyvinutém pro právníky a specialisty na ochranné známky, který signalizoval zahájení programu. Letáky zobrazené na stáncích v knihkupectvích a novinových kioskech hrály podpisovou melodii pokaždé, když byl jeden odebrán ze stánku. Joost Kist se svou společností Memex, která působí také v oblasti právního poradenství v oblasti komunikace, zahájil v lednu 1995 propagační kampaň, při níž využil prvních devět poznámek „Für Elise“. Joost Kist dále využil registrovaného zvuku vrány kohouta od Shield Mark na začátku softwaru, který prodal. Shield Mark podal proti panu Kistovi žalobu pro porušení jejích ochranných známek a nekalou soutěž.

Od nizozemských soudů po Evropský soudní dvůr

Rozsudkem ze dne 27. Května 1999 Gerechtshof te's Gravenhage vyhověl přihlášce společnosti Shield Mark, která byla založena na zákonu o občanské odpovědnosti, ale zamítl žaloby založené na právu ochranných známek z důvodu, že bylo záměrem vlád států Beneluxu a jejich společného práva ochranných známek vyloučit registrované jako ochranné známky.

Poté se štít štítu odvolal k Hoge Raad der Nederlanden, nejvyšší civilní soud v Holandsko, který se rozhodl přerušit řízení a položit Evropskému soudnímu dvoru podle článku 234 ES dvě předběžné otázky o výkladu článku 2 první směrnice Rady 89/104 / EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních předpisů Členské státy týkající se ochranných známek.

První otázka: Soulad se směrnicí EU

Část a) první otázky se táže, zda musí být článek 2 směrnice vykládán v tom smyslu, že vylučuje, aby byla zvuková označení považována za ochrannou známku. Pokud byla odpověď záporná, zeptal se Hoge Raad část b) své první otázky, zda článek 2 naznačuje, že zvukové známky musí být možné považovat za ochranné známky.

ESD odpověděl, že účelem čl. 2 písm. A) směrnice je definovat typy označení, z nichž může ochranná známka sestávat. Toto ustanovení stanoví, že ochrannou známku mohou tvořit „zejména slova, včetně osobních jmen, vzorů, písmen, číslic, tvaru výrobků nebo jejich obalů ...“.

Jsou tedy zmíněny pouze znaky, které lze vizuálně vnímat. Tento seznam však není vyčerpávající, jak vyplývá jak z jazyka článku 2 směrnice, tak ze sedmého bodu odůvodnění této směrnice, který odkazuje na „seznam příkladů“ označení, z nichž může ochranná známka sestávat. Toto ustanovení tedy, i když nezmiňuje označení, která sama o sobě nemohou být vizuálně vnímána, jako jsou zvuky, je výslovně nevylučuje.^[5] Navíc jsou zvuková označení schopna odlišit výrobky a služby jednoho podniku od zboží a služeb jiných podniků.

Na základě těchto argumentů Soud dospěl k závěru, že podle článku 2 směrnice mohou zvuky tvořit ochrannou známku za podmínky, že mohou být také graficky znázorněny.

Pokud jde o část b) první otázky, Soud rovněž uvedl, že článek 2 směrnice nevylučuje zápis zvuků jako ochranných známek. Členské státy tedy nemohou v zásadě takové registraci vyloučit. Ačkoli se směrnice nesnaží dosáhnout úplné aproximace právních předpisů členských států týkajících se ochranných známek, podmínky pro získání a zachování ochranné známky musí být stejné.

Druhá otázka: Kritéria pro registraci zdravých ochranných známek

Druhá položená otázka se týkala a) požadavků, které musí zvuková znamení splňovat, aby splňovala kritéria článku 2 směrnice, a b) toho, jaké druhy zvukových znamení lze graficky znázornit ve smyslu článku 2, zejména , ať už hudební noty, písemný popis ve formě onomatopoeie, písemný popis v jiné formě, grafické znázornění, jako je sonogram, zvukový záznam připojený k registračnímu formuláři, digitální záznam přístupný přes internet, kombinace těchto metod nebo jakékoli jiné formy splňují požadavky na grafické znázornění.

Soud popřel verdikt o typech zvukových znaků, které nebyly pro projednávaný případ rozhodující, např. sonogramy a digitální záznamy, protože se jednalo o hypotetické problémy.^[6]

Ve verdiktu byly již stanoveny požadavky, které musí grafická znázornění splňovat Ralf Sieckmann proti Deutsches Patent und Markenamt,^[7] které se týkaly čichových znaků. V rámci článku 2 směrnice tedy ochranná známka může sestávat z označení, které samo o sobě nemůže být vizuálně vnímáno, za předpokladu, že může být graficky znázorněno, zejména pomocí obrazů, čar nebo znaků, a že jeho reprezentace je jasná, přesná, samostatná, snadno přístupná, srozumitelná, odolná a objektivní. Tyto podmínky jsou závazné i pro zvukové značky.

Verdikt a důsledky

V důsledku případu Shield Mark rozhodl Soudní dvůr, že grafické znázornění v pouhé textové podobě, jako je „prvních devět poznámek„ Für Elise “nebo„ vrána kohouta “, je přinejmenším nedostatečně přesné a srozumitelné představují grafické znázornění tohoto označení ve smyslu článku 2 směrnice. Totéž platí pro onomatopoeii, protože není možné, aby příslušné orgány a veřejnost, zejména obchodníci, mohli určit, zda chráněným označením je onomatopoeia samotná, jak je vyslovována, nebo skutečný zvuk nebo hluk.

Hudební noty však ve formě noty splňují požadavky stanovené rozsudkem ESD Sieckmann, že taková reprezentace musí být jasná, přesná, samostatná, snadno přístupná, srozumitelná, trvanlivá a objektivní. Jako ochranné známky tedy mohly být zachovány pouze zvukové značky registrované společností Shield Mark BV spolu s hůlkou nebo jinými grafickými znázorněními splňujícími požadavky.

Reference