Má jméno - She Has a Name

Má jméno
A black square with the words
Propagační profilový obrázek z Facebooku / Twitteru pro turné po Kanadě v roce 2012
NapsánoAndrew Kooman
refrénČtyři mrtvé dětské prostitutky
PostavyJasone
Číslo 18
Ali
Marta
Mami
Pasák
Datum premiéry23. února 2011 (2011-02-23)
Místo mělo premiéruEPCOR Centrum múzických umění v Calgary, Alberta, Kanada
Původní jazykAngličtina
PředmětDětská sexuální turistika
Nucená prostituce
Obchodování s lidmi
Prostituce dětí
Sexuální otroctví
ŽánrPrávní thriller
Politické divadlo
Tragédie
NastaveníBangkok, Thajsko
Oficiální stránka

Má jméno je hra o obchodování s lidmi napsáno Andrew Kooman v roce 2009 jako jediný akt a rozšířen do plné délky v roce 2010. Jedná se o obchodování s dětmi do sexuální otroctví a byl inspirován smrtí 54 lidí v Ranong obchodování s lidmi. Kooman předtím publikoval literaturu, ale toto byla jeho první celovečerní hra. Jevištní premiéra Má jméno režíroval Stephen Waldschmidt v Calgary, Alberta v únoru 2011. Od května do října 2012, Má jméno cestoval po celé Kanadě. V souvislosti s prohlídkou Lepší svět shromáždil peníze na pomoc ženám a dětem, které byly obchodované v Thajsku jako část prostituce v zemi. První představení Má jméno ve Spojených státech se konalo v Folsom, Kalifornie v roce 2014 pod vedením Emmy Eldridge, která byla v té době 23letou studentkou.

Scénář požaduje, aby pět herců ztvárnilo deset postav. Dvě hlavní postavy jsou Jason, mladý kanadský právník; a číslo 18, mladá prostitutka, která tvrdí, že má patnáct let a je prostitutkou šest let. Drama se soustředí na Jasonovu infiltraci bordelového kruhu, do kterého se obchoduje s dívkami Bangkok. Jason věří, že číslo 18 může být klíčovým svědkem incidentu obchodování s lidmi, a snaží se získat její důvěru a přesvědčit ji, aby svědčila proti ringu. Viktimizované dítě ve hře zná pouze číslo 18, které odráží způsob, jakým obchodníci s lidmi často odlidšťují své oběti tím, že jim dají nové jméno nebo jednoduše číslo, což je v některých případech značkové na tělo oběti. Waldschmidt řekl, že v to doufá Má jméno bude vzdělávat Kanaďany o obchodování s lidmi a motivovat je, aby jednali podle toho, co se naučí, čímž se z nich stanou aktivisté proti sexuálnímu otroctví.

Má jméno obdržel silné schválení od kanadských aktivistů, včetně MP Joy Smith, Ratanak International je Brian McConaghy, a IJM Kanada Jamie McIntosh. Premiéra a počáteční běh hry byly kriticky oslavované. Na turné po Kanadě v roce 2012 Má jméno bylo provedeno v několika okrajové divadlo festivaly, na kterých kritici zastupující Montrealský věstník, Winnipeg Free Press, a CFEQ-FM řekl, že vyniká svou kvalitou a morálním obsahem.

Pozadí

A photograph of a man with brown eyes, brown hair, and dimples looking at the viewer and wearing a green sweater over a black shirt
Má jméno byl Andrew Kooman debutová hra.

Má jméno byla první celovečerní hrou od Andrew Kooman, dramatik a autor z Alberty v západní Kanadě.[1] Začal na něm pracovat v roce 2008 a do roku 2009 dokončil jednoaktovou verzi, kterou napsal pod vedením a dramaturg na workshopu Scripts At Work na Red Deer College.[2] V roce 2006 čerpal ze svých zkušeností z práce s kanadským filmovým štábem v Thajsku.[3] Měl v úmyslu rozšířit scénář do celovečerní hry nakonec.[4] Kooman předtím psal další literární díla, včetně román pro mladé dospělé Ten Silver Coins: The Drylings of Acchora a dvě hry, Přístřeší a Joseph, který byl vybrán pro vývoj na workshopech Scripts At Work.[5]

Kooman se poprvé dozvěděl o obchodování s lidmi, když pracoval pro neziskovou organizaci Mládež s misí (YWAM) v jihovýchodní Malajsii, kde se setkal s dětmi, které byly obchodovány.[6] Kooman si později uvědomil, že s lidmi jsou obchodovány také v Kanadě.[7] Napsal Kooman Má jméno se záměrem upozornit na tuto problematiku, zejména v souvislosti se sexuálním vykořisťováním.[4]

Kooman zkoumal obchodování s lidmi a setkal se s přeživšími.[8] Četl o Incident v oblasti obchodování s lidmi Ranong, ve kterém bylo 121 lidí přepraveno z Barmy do Thajska a ponecháno v uzamčené vodní nádrži, kterou poté řidiči opustili a objevili až poté, co 54 lidí zemřelo na udušení nebo hypertermie.[9] Vůz přepravující vodní nádrž byl opuštěn, protože mu došlo palivo.[4] Když byl nákladní vůz objeven v dubnu 2008, obsahoval muže, ženy a děti.[10] S vědomím, že mnoho z chudých dívek, které jsou tímto způsobem pašovány, je zotročeno v nevěstincích, dětské prostitutky, Kooman použil incident v příběhu hry.[11]

V lednu 2010 došlo k plnému čtení jednoaktové verze hry. Navzdory nedokončenému scénáři a představení amatérských herců vyvolalo u publika silnou odezvu.[12] Později téhož roku Stephen Waldschmidt, umělecký spolupracovník divadla Burnt Thicket Theater, požádal o přečtení scénáře filmu Má jméno, a později řekl, že to nemohl odložit.[13] Zpočátku se zdráhal připojit se ke hře kvůli nesmírnosti a ošklivosti problémů v ní obsažených, ale nakonec spolupracoval s Koomanem, aby ji do konce roku 2010 rozšířil na celovečerní hru s další hodinou materiálu.[4] Výsledkem je hra, kterou lze provést za 90 minut, ale může trvat až dvě hodiny.[14] Burnt Thicket Theatre sloužil jako počáteční produkční společnost hry.[4]

Postavy

A photograph of a kneeling woman surrounded by three other women in white cloaks staring at her all in front of a painted backdrop
Hlasy byly různě zvažovány andělé nebo duchové a někdy jsou děsivé a jindy těší.

Existuje deset znaků Má jméno, ale scénář vyžaduje pouze pět herců, čtyři ženy a jednoho muže.[15] Hlavní postavy jsou Jason a číslo 18. Jason je mladý kanadský právník se zkušenostmi v oblasti práva obchodních společností. Považoval tuto práci za neuspokojivou, proto začal pracovat na mezinárodním právu v oblasti lidských práv pro Organizaci spojených národů a nevládní organizaci (NGO), která se staví proti obchodování se sexem. Číslo 18 - hrdinka hry - je mladá prostitutka, která tvrdí, že má patnáct let a prostitutkou je šest let. Ali je Jasonova manželka a mají dvě mladé dcery. Marta je Jasonův zaměstnavatel, který se stal velmi tvrdým z let bojů za spravedlnost a který je nyní řízen a stresován. Ostatní postavy jsou pasák, který je nejmenovaný, a jeho asistent, krutý bordel strážce volal mami.

Scénář požaduje, aby jeden herec hrál obě mužské postavy - Jasona a pasáka.[16] Jasona a číslo 18 pronásledují čtyři hlasy. Jako poetické a prorocké hlasy slouží tyto postavy téměř stejnému účelu jako a refrén v Řecké tragédie, podle recenzenta Lany Michelin z Red Deer Advocate.[4] Různě považovaní za anděly nebo duchové, hlasy jsou napsány ve scénáři, který mají hrát ženské herkyně, které ztvárňují číslo 18, Martu, Ali a matku.[17] Zatímco tyto hlasy někdy zdůrazňují hrůzy sexuálního průmyslu, jindy nabízejí útěchu číslu 18. Odhaluje se to až při závěru hry, že sbor je složen z mrtvých dětských prostitutek.

Shrnutí spiknutí

A photograph of five people, three of whom are wearing white cloaks, one of whom is wearing a red shirt, and the remaining one of whom is holding a gun
Číslo 18 je pravidelně zneužíváno, přestože je oblíbenou prostitutkou jejího pasáka.

Pasák znásilnil číslo 18 v baru a poté ji sexuálně zotročil. Otec číslo 18 zemřel, když byla mladá, a její rodina se ji poté snažila podporovat. Cizinci ji jako dítě vzali ze svého domova v Kambodži, nahradili její jméno číslem a prostituovali ji v různých zemích. Číslo 18 končí v Thajský průmysl dětské prostituce. Většina jejích klientů jsou bohatí muži, z nichž mnozí jsou zahraniční turisté. V bordelu a baru zvaném The Pearl je číslo 18 drženo v temné místnosti obsahující pouze stůl a zchátralou postel. Kdykoli se jí nepodaří plnit rozkazy maminky, strážkyně nevěstinců, maminka na ni křičí a bije ji. Číslo 18 se modlí za muže, aby přišel a zachránil ji před těmito utrpeními. Zároveň se stává nejelegantnější a nejvyhledávanější prostitutkou v The Pearl a oblíbeným jejím pasákem. Velmi dobře zvládá sexuální potěšení mužů, ale zůstává také dětská - suší si tvář sukní a hraje si s jejím lemem.

Jason začíná pracovat s nevládní organizací v Thajsku, poté, co opustil svou manželku a děti v Kanadě, a opustil lukrativní práci v právní firmě svého tchána. Komunikuje se svou ženou Ali Skype. Jasonovým prvním úkolem je najít svědky nebo osoby, které přežily incident z obchodování s lidmi, a poté uzavřít nevěstince, do nichž byli obchodováni; jeho šéfka Marta ho pošle do nevěstinců, protože sama nemůže vstoupit. Jeho specifickým zaměřením je obchodování s dívkami v asijském bordelském kruhu s dívkami do Bangkoku za účelem prostituce dětská sexuální turistika průmysl. Byl objeven opuštěný skladovací vůz obsahující těla mrtvých prostitutek. Pokouší-li se postavit soudní spor proti nevěstinskému kruhu, Jason platí za prostitutky v naději, že jeden z nich byl svědkem incidentu. První prostitutka, kterou vidí, je číslo 18, jehož pokusy o svádění ho znepokojily. Myslet si, že číslo 18 může být klíčovým svědkem, se ji snaží přesvědčit, aby svědčila. Ostatní prostitutky, se kterými se Jason setká, se příliš bojí svědčit. Číslo 18 odpovídá na některé Jasonovy otázky o tom, odkud je, kde pracovala a jak dlouho pracuje, ale pouze za podmínky, že Jason zaplatí 100 baht pro každou odpověď. Odhalí, že byla prostituován v Thajsku a Malajsie.

A photograph of four people, the leftmost three of whom are women wearing white cloaks and the remaining person being a kneeling man
Poté, co ji její pasák zabije, se číslo 18 připojí ke sboru mrtvých dětských prostitutek.

To je ukázal, že číslo 18 byla jednou z dívek ve skladovacím vozíku, ale že unikla a skončila v The Pearl. Traumatizovaná nechápe, co Jason chce. Ví, že každá dívka, která hovořila o nehodě skladovacího vozu, byla zabita, a proto se zdráhá svědčit. Jednou v noci je číslo 18 zraněno na večírku v nevěstinci a při návštěvě Jasona sotva může chodit. Když řekne Ali o svých zkušenostech, prosí ho, aby se vrátil domů, ale Jason věří, že je v Bangkoku božská prozřetelnost. Číslo 18 pochopí, že Jason není jako ostatní muži, kteří navštěvují The Pearl, a souhlasí s tím, že mu bude důvěřovat a bude svědčit proti nevěstinskému kruhu, pokud ji může zachránit.

Jason zaplatí pasákovi číslo 18 dost peněz, aby ji vzal na víkend z nevěstince. Než dorazí, aby ji odnesl, však Mama najde a zkonfiskuje peníze, které Jason předtím zaplatil číslu 18, a správně uhodne, že ji nemá v úmyslu přivést zpět. Když Jason přijde sbírat číslo 18, Mama mu řekne, že je mrtvá, a nabídne náhradu. Věřit, že číslo 18 je stále naživu, Jason začne být násilný. Mama se mu vysmívá a říká, že západní kultura, jejíž je součástí, je požitkářská a zodpovědná za lidi v EU Třetí svět být sexuálně obchodován. Jason přestane ublížit matce a odejde se hlásit k Martě. Prostřednictvím svých spojení Marta zjistí, že číslo 18 je naživu. Marta se snaží zachránit číslo 18 a vydává se za právníka chránícího práva čísla 18. Pasák nutí Martu se zbraní. Když se Jason znovu pokusí zachránit číslo 18, pasák ji zabije. Číslo 18 se připojuje ke sboru mrtvých dětských prostitutek, které během hry bdí a komentují události.

Produkce

Počáteční běh

A photograph of five people, four of which are women, the rightmost three of whom are wearing white cloaks and the remaining woman being embraced by the man
Obsazení 2011 (zleva do prava): Denise Wong, Aaron Krogman, Cari Russell, Glenda Warkentin a Sienna Howell-Holden

Jevištní premiéra Má jméno režíroval Waldschmidt, který byl také scénický designér.[18] Aaron Krogman byl vybrán, aby ztvárnil Jasona a nejmenovaného pasáka, Sienna Howell-Holden ztvárnila Mama, Glenda Warkentin ztvárnila Martu, Denise Wong ztvárnila číslo 18 a Cari Russell ztvárnila Aliho.[19] Waldschmidt navrhl, aby Warkentin konkurz na hru poté, co viděl její vystoupení v Rosebud Theatre v Rosebud, Alberta.[20] Wong, Krogman a Kooman velmi ocenili Waldschmidtovu režii a Kooman ocenil Waldschmidtovu práci scénického designéra.[21] Waldschmidt ocenil herecké obsazení.[22] Řekl, že úvodní scénu hry, ve které dochází ke znásilnění, považuje za nejobtížnější, přestože předtím hrál podobnou scénu znásilnění jako herec.[12] Premiéra Má jméno produkovalo Burnt Thicket Theatre ve spolupráci s Raise They Voice.[23][24] Kancelář Joy Smith, MP pro Kildonan - sv. Pavel, vydal prohlášení propagující premiéru Má jméno.[25]

Premiéra se konala v EPCOR Centrum múzických umění v Calgary v únoru 2011.[26] Představení byla naplánována tak, aby probíhala na motelu v centru od 23. února do 5. března.[27] Vstupenky se rychle vyprodaly.[28] Čtyři dny po premiéře divadlo Burnt Thicket přesunulo hru na Scott Block Theatre v Red Deer, kde bylo naplánováno provedení hry do 12. března.[29] Všechna vystoupení v Red Deer byla vyprodána.[24] Hra vyvolala emotivní reakce publika.[30][31][32] Kooman se dozvěděl, že někteří diváci na počátečních představeních později reagovali na hru tím, že si povídali s ostatními o obchodování s lidmi, psali dopisy svým poslancům a dělali na toto téma další kreativní věci.[31] Kontaktovali také Waldschmidta, někdy až o rok později, s příběhy o tom, jak hra nadále ovlivňovala jejich životy.[32] Ve spojení s počátečním spuštěním Má jméno, Burnt Thicket Theatre poskytlo jména organizace, které pomáhají obětem obchodování s lidmi.[4] Po matiné 26. února proběhla také panelová diskuse o obchodování s lidmi.[28]

Revize a čtení před prohlídkou

A photograph of a man and a woman, both wearing dress shirts and jeans, the woman also wearing a necklace and a watch, all in front of a painted backdrop
Jason a Marta argumentují v představení z roku 2012. Scény zahrnující tyto dvě postavy byly po premiéře značně změněny.

Po počátečním běhu hry Kooman revidoval scénář a provedl výrazné změny ve scénách s Jasonem a Martou.[33] Ve verzi provedené na premiéře tyto dvě postavy debatují o otázkách lidských práv pouze na filozofické úrovni, zatímco v nové verzi Marta klade skutečné Jasonovy požadavky a zvyšuje jejich dynamičnost.[34] Kooman způsobil, že Jasonova manželka Ali byla trpělivější a chápavější při řešení Jasonových zdlouhavých nepřítomností z domova, a odstranil přestávka.[35] Podle recenzenta Lany Michelin z Red Deer Advocate, Koomanovy změny posílily emoční tah hry.[36][37] Z důvodu výše úroku v Má jméno v roce 2011 nebylo k dispozici dostatek vstupenek pro první jízdu a druhá jízda byla plánována na konec roku 2011.[3][38] Financovat prohlídka hry „Burnt Thicket Theatre získávalo peníze prostřednictvím finančních prostředků, které zahrnovaly Calgary v roce 2011 Jízda na útěk.[39][40]

V srpnu 2011 byly výtažky z Má jméno byly přečteny na konferenci ve Strathmore s názvem Justice Tapestry.[41] Čtení hry proběhlo během akce v Mount Royal University dne 16. února 2012, jehož součástí byl i projev Yvona Danduranda na téma obchodování s lidmi, a autogramiáda John Winterdyk pro jeho knihu Obchodování s lidmi: Zkoumání mezinárodní povahy, obav a složitostí.[42]

2012 turné

A photograph of five people, four of whom are women in white cloaks and the other of whom is a man wearing a dress shirt over a black shirt
2012 obsazení (zleva do prava): Sienna Howell-Holden, Glenda Warkentin, Evelyn Chew, Carl Kennedy a Alysa van Haastert

Turné v roce 2012 Má jméno byl okrajové divadlo turné po Kanadě.[43] Představení byla koprodukcí Burnt Thicket Theatre a Raise They Voice a režírovala Waldschmidt.[44] Carl Kennedy ztvárnil Jasona, Evelyn Chew ztvárnila Číslo 18, Alysa van Haastert ztvárnila Aliho a Warkentin a Howell-Holden se vrátili jako Marta a Mama.[45] Aby nedocházelo k dojmu, že obchodování s lidmi je omezeno na Asii, producenti záměrně obsazují herce, kteří nebyli asijského původu.[30]

Turné začalo 23. května v Lethbridge a pokračoval do dalších kanadských měst v Saskatoon, Ottawa, Montreal, Halifax, Londýn, Winnipeg, Calgary, Victoria, Vancouver, Kelowna, Edmonton a Red Deer.[46] Londýn byl přidán uprostřed turné kvůli populární poptávce.[47] Londýnské představení pořádaly Muži proti sexuálnímu obchodování a Londýnský výbor proti obchodování s lidmi.[48] Závěrečná představení turné byla provedena na Scott Block Theatre v Red Deer od 2. do 6. října.[49] Po sobotním matiné v každém městě proběhla panelová diskuse jak s publikem, tak s kýmkoli, kdo se chtěl zúčastnit, za účelem zvýšení povědomí o obchodování s lidmi v Kanadě a jinde.[50] Finálního panelu pro rozhovory v Red Deer se zúčastnilo asi 70 lidí.[40]

Lepší svět navázal partnerství se společností Raise They Voice s cílem získat během turné finanční prostředky na pomoc ženám a dětem, které tam byly obchodované v Thajsku jako součást prostitučního průmyslu země.[51] Kooman uvedl, že má „pocit, že mě„ štípne “, že [turné 2012] se stalo a že mimo toto turné existuje zájem“.[52] Cynthia Foster, která se během turné zúčastnila jednoho z představení, pokračovala v produkci a režii první školní produkce. Studenti Střední školy křesťanské akademie Strathcona působili ve dvou představeních v La Cite v Edmontonu v listopadu 2014. Kooman měl naplánovat pomoc diskuse o obchodování se sexem s publikem po každém představení.[53]

Představení ve Spojených státech

První představení Má jméno ve Spojených státech byly vyrobeny společností FreeFall Stage v pronajatém prostoru v kostele Victory Life Church v Folsom, Kalifornie v roce 2014 pod vedením Emmy Eldridge, která byla v té době 23letou studentkou.[54] Ona a její sestra se zapálily pro problematiku obchodování s lidmi v důsledku jejich zapojení do organizace Běh pro odvahu a obě sestry uvažovaly o psaní hry obchodování s lidmi ve Spojených státech. Protože byli oba vysokoškoláky, nenašli si čas na napsání hry, a tak v roce 2013 jejich matka Deedee Eldridge začala hledat hru na obchodování s lidmi, která již byla napsána, a ona objevila Má jméno.[55] Byla to jediná hra, kterou dokázala najít na téma obchodování s lidmi. Emma Eldridge později řekla o Má jméno„Nikdy jsem něco nečetl a byl jsem k tomu tak přinucen.“[56] Rodina se rozhodla inscenovat hru a Deedee Eldridge sloužil jako producent a výkonný ředitel.[55] Aby měli práva na produkci hry, uzavřela FreeFall Stage speciální dohodu s Cech dramatiků Kanady.[57]

U těchto počátečních představení v roce 2014 byly postavy Jasona a pasáka zobrazeny různými herci; Chris Quandt ztvárnil Jasona a Arturo Gonzalez ztvárnil pasáka.[58] Role číslo 18 se ujal Supatchaya „Jazz“ Sunpanich, který se narodil v Thajsku. Emma Eldridgeová potvrdila, že při první zkoušce plakala, protože ji pohnula intenzita Sunpanichova výkonu.[56] V těchto představeních Aliho ztvárnili Brianna Flynn a Adison Kingsley, Marta Marybeth Moore a Janine Romney a Mama Sara Matsui-Colby. Hlasy samostatně vylíčily Caitlyn Wardell, Bonnie Antignani a Jeannette Baisch.[58] Tato představení byla představena ve spolupráci s Run for Courage, která měla při každém představení zástupce.[55] Představení měla probíhat od 2. května do 22. června.[56]

FreeFall Stage odradil lidi mladší patnácti let od účasti kvůli předmětu hry, ale vyzval starší teenagery, aby se zúčastnili, protože teenageři jsou vystaveni největšímu riziku obchodování s lidmi.[57] Několik představených, kteří přežili obchodování s lidmi, se zúčastnilo představení a další přeživší zaslali Eldridgesovi zprávy o jejich osobních zkušenostech s obchodováním s lidmi. Quandt uvedl, že se setkal s mnoha diváky, kteří se kvůli sledování hry rozhodli udělat něco pro boj proti obchodování s lidmi.[56]

Film

Hlavní článek: Má jméno (film)

V únoru 2012, Kooman pracoval na scénáři verzi Má jméno.[30] Myšlenka a adaptace od filmu k filmu z Má jméno byl také nezávisle navržen Pat Donnelly z Montrealský věstník.[59] V roce 2014 Kooman a jeho mladší bratři Daniel a Matthew Neprozkoumaná místa v Kambodži v rámci přípravy na film.[60]

Motivy

A photograph of a man with blue-green eyes looking at the viewer, smiling, and wearing a brown shirt all in front of a sheet of black material
Stephen Waldschmidt řekl, že soucitné zobrazení pachatelů brání tomu, aby se hra stala zjednodušující.

Kooman se zaměřil na spravedlnost Má jméno;[61] sociální otázky, které ho zajímají, zahrnují chudobu, Epidemie HIV / AIDS a dopady války.[52] Hlavní problémy v Má jméno jsou založeny na pohlaví.[38] Obecným tématem hry je obchodování s lidmi - konkrétně obchodování s dětmi do sexuální otroctví.[62] Kooman to uvedl Má jméno „naznačuje, že spravedlnosti lze dosáhnout pouze tehdy, pokud skuteční lidé vědí, starají se a jednají informovaně a rozhodně.“[63] O viktimizovaném dítěti ve hře je známo pouze číslo 18, které odráží skutečnost, že obchodníci s lidmi často odlidšťují své oběti tím, že jim dají nové jméno nebo jednoduše číslo, což je v některých případech značkové na tělo oběti.[48] Po znásilnění čísla 18 pasák opouští situaci bez nepříznivých účinků, ale číslo 18 je ponecháno krvácet z rozkroku a úst.[64] Hra zve diváky, aby cítili soucit s číslem 18, a přestože je svět obchodování s lidmi zobrazen jako děsivý a ošklivý, jak oběti, tak pachatelé obchodování s lidmi jsou zobrazováni jako relatabilní postavy, což naznačuje, že každý jednotlivec má svou vlastní hodnotu a důstojnost.[65] V rozhovoru s Calgary Journal před turné v roce 2012 Waldschmidt uvedl, že sympatické zobrazení pachatelů brání tomu, aby se hra stala zjednodušujícím příběhem dobra a zla.[12] Podle Liz Nicholls z Edmonton Journal „Číslo 18 je nuancovaná postava, lépe vyvinutá než základní materiál dáma v nouzi.[45]

A photograph of a man wearing a dress shirt and blue jeans standing and leaning on a table opposite a blonde woman in a green dress
Aby znázornili napětí mezi Jasonem a Ali, oba spolu komunikují Skype, který je na jevišti zastoupen dvěma notebooky, které jsou umístěny zády k sobě.

Kooman uvedl, že obrovské podíly obchodování s lidmi často brání lidem v obchodování; proto se rozhodl ve hře ztvárnit jednu oběť obchodování s lidmi, aby diváci mohli k tématu přistupovat na schůdnější úrovni.[4] Doufal, že se diváci vyhnou uvíznutí ve statistikách obchodování s lidmi a spojí se s osobním příběhem.[41] Dvě otázky, které tento příběh pohánějí, jsou: „Může [Jason] přesvědčit [číslo 18], aby riskovala svůj život, aby svědčila kvůli spravedlnosti?“ a „Může ji zachránit před nepředstavitelnými okolnostmi?“[5] Jason je unavený, a přestože nikdy neupadne do sebelítosti, začne se nenávidět za svou neschopnost zachránit číslo 18 před jejím otroctvím, protože mu chybí důkazy, které vyžaduje, aby jeho případ byl u soudu úspěšný.[66]

Velká část hry se týká demonstrace nesmírných obtíží, kterým čelí Jason při pokusu o záchranu čísla 18.[45] Například je pro něj těžké být pryč od své manželky a potýká se s rozhodnutím, zda pokračovat v práci nebo se vrátit do Kanady.[67] Pro zobrazení tohoto napětí Jason a Ali komunikují přes Skype, což na pódiu představují dva přenosné počítače umístěné zády k sobě, kde Jason a Ali stojí po obou stranách proti sobě. Ti dva se hádají, ale jejich interakce ukazují druh lásky, o jaké může číslo 18 jen snít.[64] Na turné po Kanadě v roce 2012 zůstal na scéně roztrhaný obraz rodiny číslo 18 jako scenérie, aby zdůraznil, co postava ztratila. Tento obrázek měl podobu malované opony držené nad geometrickým vzorem podlahy a zobrazoval rodinu jako unavenou, chudou a žijící v chatrči.[68] Lana Michelin z Red Deer Advocate řekla, že emočně nejpřitažlivější scéna byla ta, ve které hlasy způsobí, že číslo 18 připomíná tvář jejího mrtvého otce.[37] Anna Borowiecki z St. Albert Gazette nazval hru příběhem „omylných lidí, kteří v sobě za nejhorších podmínek nacházejí sílu.“[64]

A photograph of a man wearing a blue dress shirt and blue jeans and looking into the eyes of a woman wearing a brown shirt and a blue jean skirt
Aaron Krogman v premiéře ztvárnil Jasona i pasáka a uvedl, že „obě postavy bojují s mocí a tím, jak ji využívají.“

Denise Wong, kalgarský herec, který v premiéře ztvárnil číslo 18, uvedl, že hra byla o filmu lidský stav.[69] Evelyn Chew, herec z Vancouveru, který převzal roli na turné v roce 2012, uvedl, že hra je intenzivní, protože se nestydatně zabývá obchodováním s lidmi, a která intenzivně roste až do svého vrcholu.[70] Sienna Howell-Holden, která hrála Mama na premiéře a turné v roce 2012, uvedla, že mnoho diváků dosud nebylo obeznámeno s obchodováním s lidmi v 21. století.[22][71] Postava matky upozorňuje na skutečnost, že chudoba ve třetím světě podporuje obchodování s lidmi.[37] Stephen Waldschmidt řekl, že doufá, že tato hra poučí Kanaďany o obchodování s lidmi a motivuje je, aby jednali podle toho, co se naučí, čímž se z nich stanou aktivisté proti sexuálnímu otroctví.[72] Rovněž řekl, že doufá, že tato hra každoročně upozorní na miliony žen a dětí prodaných do sexuálního otroctví na celém světě.[73] Kvůli těžkým tématům hry vydali producenti prvních představení poradenství pro rodiče.[26] Waldschmidt také zdůraznil množství akce ve hře a řekl, že pokud by hra byla filmem, získala by Hodnocení PG-13 a bude jim účtováno a thriller.[74] Řekl také, že je obtížné představit hru, která je ze své podstaty sexuální a extrémně násilná, aniž by se cítila pornograficky.[30] Waldschmidt řekl, že chce hrát Má jméno částečně ukázat, jak hrozné je obchodování s lidmi, a částečně proto, že hra je tak divadelně poutavá.[4]

The Země Sunrise News uvedl, že drama má rychlé tempo.[24] Mallory Clarkson z London Community News uvedla, že zatímco Má jméno je emocionální hra, existují lehčí okamžiky, kdy se členové publika mohou smát.[48] Podobně Lana Michelin z Red Deer Advocate tvrdil, že sporadické vtipné body hry udržují zapojení publika do příběhu, takže neomrzí emocionální přitažlivost hry.[4] Kooman uvedl, že se pokusil napsat hru tak, aby diváky šokoval, aniž by je rušil natolik, že by ji nedoporučovali přátelům.[36]

Marlo Campbell, spisovatel pro Uptown, uvedl, že hra kritizuje mužský egoismus a západní hrdinství prostřednictvím postavy Jasona.[75] Lana Michelin z Red Deer Advocate nesouhlasil s tím, že Jason nikdy neupadne do vlastní důležitosti.[37] Aaron Krogman, který v premiéře hry ztvárnil Jasona a pasáka, řekl: „Mezi Jasonem a pasákem je tenká hranice ... obě postavy bojují s mocí a tím, jak ji využívají.“[21] Waldschmidt uvedl, že zdvojnásobení této role má divákům připomenout, že existují Kanaďané, kteří jsou pachateli obchodování s lidmi, a že „to není jen problém někoho jiného tam venku ... ale že jsme to my a je to v naší zemi a v na našem dvorku a na našich předměstích “.[76] Jason byl tímto způsobem považován za každého člověka.[77] Chris Quandt, který Jasona ztvárnil na americké premiéře, uvedl, že on i jeho kolegové velmi ocenili skutečnost, že Kooman do hry začlenil fakta, že sundání jednoho bordelu často ponechává prostor pro založení dalšího bordelu brzy poté a že dětská sexuální turistika existuje, protože je po ní poptávka.[56]

Jeden kanadský kritik uvedl, že nastavení hry v Bangkoku umožňuje Kanaďanům snadno se od problému distancovat.[78] Liz Nicholls z Edmonton Journal napsal, že pasák „představuje bezohledného ducha čisté lidské chamtivosti“.[45] Stephen Pederson z The Chronicle Herald nazval hru kombinací idealismu, realismu a lyriky.[68] Dustin Wiebe z Mennonite Brethren Herald napsal, že hra ukazuje „temnější stránku lidské touhy po kontrole“ představením čísla 18 jako zbaveného její lidskosti.[78] Katastrofa, která hru uzavírá, je předzvěst po celou dobu.[79] Hra začíná i končí vyobrazením reality současného otroctví.[80]

Kritický příjem

Profesionální hodnocení
Zkontrolujte skóre
ZdrojHodnocení
Calgary Herald4/5 hvězdiček[81]
Calgary Sun4/5 hvězdiček[82]
Canadian Broadcasting Corporation4/5 hvězdiček[79]
Charlebois Post5/5 hvězdiček[83]
CFEQ-FM5/5 hvězdiček[84]
Folsom Telegraph5/5 hvězdiček[58]
Times Colonist3/5 hvězdičky[85]
Uptown3,5 / 5 hvězdiček[75]
Winnipeg Free Press3,5 / 5 hvězdiček[80]

Kritická reakce na Má jméno začalo úvodními čteními hry na workshopu Script Script v práci 2009, kde byl scénáři uveden Script S At Work /Síť dramatiků v Albertě Cena.[86] Hra se od té doby stala velmi úspěšnou a byla schválena kanadskými aktivisty, včetně MP Joy Smithové, Briana McConaghyho z Ratanak International a IJM Kanada Jamie McIntosh.[87] Lara Quarterman, ředitelka Calgaryské kapitoly ACT Alberta, řekla, že ji to znepokojuje Má jméno naznačuje, že obchodování s lidmi je omezeno na obchodování se ženami a dětmi v Thajsku, ale v Kanadě existuje obchodování s lidmi spojené se sexuálním otroctvím a existuje také obchodování s lidmi pro účely nesvobodná práce.[28] Sbor mrtvých obětí obchodování s lidmi má obecně negativní hodnocení; jeden kritik to nazval „nejméně úspěšným zařízením hry“.[45] Adrian Chamberlain z Victoria Times Colonist kritizoval část scénáře a obvinil, že existují „nepravděpodobné zvraty spiknutí“ a další „zásadní nedostatky“, ale dospěl k závěru, že to bylo dobře míněné a ambiciózní a „má své srdce na správném místě“.[85]

Premiéra a počáteční běh hry byly většinou kriticky oslavované. Recenze náboženské komunity na první běh byly také pozitivní.[32] Po prvních představeních v roce 2011 Louis Hobson z Calgary Sun řekla, že postava Marty byla nerealistická karikatura a „nezněla pravdivě“ kvůli tomu, jak byla napsána.[82] Postava prošla sérií přepsání, aby byla před turné po Kanadě v roce 2012 více rozhledněná a laskavá.[88] V roce 2012 turné, hra byla provedena na několika okrajových divadelních festivalech, na nichž kritici představující Montrealský věstník, Winnipeg Free Press, a CFEQ-FM řekl, že vyniká svou kvalitou a morálním obsahem.[89] Psaní ocenil jeden kritik z Victoria News, který napsal, že hra ukazuje, že Kooman má „dárek pro vytvoření silného, ​​uvěřitelného dialogu, který dokáže přilákat publikum“,[90] ale kritizován Chamberlainem z Times Colonist, který doložil „melodramatický - a prostě špatný - dialog s policajními show“.[85] Liz Nicholls z Edmonton Journal nazval představení přesvědčivými.[45] Karen Nelson, také z Edmonton Journal, nazvala hru „střízlivostí“ takovým způsobem, že ji přimělo „přemýšlet, co [mohla] udělat s touto globální epidemií zneužívání dětí, žen a zbavených práv.“[91]

Během turné v roce 2012 byla Koomanovi udělena cena provinční ceny vynikajícího absolventa oslavující excelenci Alberta Association of Colleges & Technical Institutes a Alberta ministerstvo podnikání.[92] Na festivalu St-Ambroise Montreal Fringe, Má jméno byl nominován na rok 2012 Kentaurské divadlo Cena za nejlepší produkci anglofonů.[93] Na divadelním festivalu Victoria Fringe Má jméno byl vybrán pro cenu „Pick of the Fringe“.[94] Později na turné v roce 2012 získala Sienna Howell-Holden cenu Spirit of the Fringe na festivalu Fringe ve Vancouveru za ztvárnění Mamy.[95]

Když byla hra uvedena v Kalifornii v roce 2014, Gerry Camp of Folsom Telegraph řekl, že „nikdy nebyl emocionálně vyčerpanější než ... poté, co viděl strhující představení úvodní noci.“[58] Chválil všechny herecké výkony, zejména výkony Quandta a Sunpanicha.[58] „Pokud opravdu milujete divadlo, musíte tuto hru vidět,“ uzavřel. „A slibuji ti, že je to hra, kterou s sebou budeš nosit dlouho poté, co zhasnou světla.“[58]

Reference

  1. ^ Pro národnost a domovskou provincii Kooman viz Lana Michelin (25. února 2011). „Play přizpůsobuje odvětví, které zbavuje identity“. Red Deer Advocate. Citováno 22. července 2012.
    • Za to, že Má jméno byla Koomanova první celovečerní hra, viz Pat Donnelly (15. června 2012). „Fringe 2012: Hra skupiny Alberta zkoumá obchodování s lidmi“. Montrealský věstník. p. C5.
  2. ^ Datum, kdy Kooman hru začal psát, viz Mark Weber (26. září 2012). „Uznávaný místní dramatik uzavírá úspěšné turné“. Red Deer Express. Citováno 30. září 2012.
  3. ^ A b Kathleen Renne (27. února 2011). „27. února 2011“. Edmonton: Rádiová síť CKUA. Archivovány od originál 28. srpna 2011. Citováno 30. července 2012.
  4. ^ A b C d E F G h i j Lana Michelin (25. února 2011). „Play přizpůsobuje odvětví, které zbavuje identity“. Red Deer Advocate. Citováno 22. července 2012.
  5. ^ A b „Otázky a odpovědi PGC s Andrewem Koomanem - Fringe Edition“. Cech dramatiků Kanady. 10. září 2012. Archivovány od originál dne 15. listopadu 2013. Citováno 11. září 2012.
  6. ^ První Koomanův úvod do obchodování s lidmi viz Elissa Barnard (27. června 2012). „Obchodované děti s identitou: Má jméno vypráví příběh dětské prostitutky“. The Chronicle Herald. Halifax. Citováno 24. července 2012.
    • Informace o umístění práce společnosti Kooman YWAM naleznete v části Pat Donnelly (15. června 2012). „Fringe 2012: Hra skupiny Alberta zkoumá obchodování s lidmi“. Montrealský věstník. p. C5.
  7. ^ Kathleen Renne (22. února 2011). „Úterý 22. února 2011“. Edmonton: Rádiová síť CKUA. Archivovány od originál 28. srpna 2011. Citováno 22. července 2012.
  8. ^ Aspen Gainer (27. září 2012). „Hra o obchodování s lidmi, napsaná Albertanem, přichází do Edmontonu“. Edmonton Examiner. Citováno 28. září 2012.
  9. ^ V době, kdy Kooman četl o incidentu, viz „Má jméno“. Victoria: CFUV-FM. Citováno 24. srpna 2012.
  10. ^ For the time of the truck's discovery, see Joe Belanger (July 10, 2012). "Innocent victims at risk: Canadian play based on real-life human trafficking event". London Free Press. Citováno 25. července 2012.
  11. ^ For Kooman's identification of the Ranong human-trafficking incident with child prostitution, see Stephen Hunt (August 4, 2012). "Fringe Review: She Has a Name". Calgary Herald. Citováno 6. srpna 2012.
    • For Kooman's appropriation of the Ranong human-trafficking incident for the play's backstory, see Pauline Anunciacion (February 16, 2012). "She Has a Name and a story, too: Theatre performance tours Canada to raise awareness about human trafficking in Southeast Asia". Rukavice. 52 (30). Calgary. p. 8.
  12. ^ A b C James Wilt (February 4, 2011). "Human trafficking portrayed through local theatre project: World premiere of 'She Has A Name' in Calgary on Feb. 23". Calgary Journal. Archivovány od originál 13. prosince 2014. Citováno 14. srpna 2012.
  13. ^ For Waldschmidt's position and request, see Pat Donnelly (June 15, 2012). "Fringe 2012: Alberta group's play explores human trafficking". Montrealský věstník. p. C5.
  14. ^ For the shorter performance time, see Lisa Barrett (September 8, 2012). "She Has A Name". Plank Magazine. Vancouver. Citováno 19. září 2012.
  15. ^ For the number of characters and the number of actors, see Krista Sylvester (February 17, 2011). "They all have a name". Rychle vpřed každý týden. Calgary. Archivovány od originál 28. srpna 2011. Citováno 21. července 2012.
  16. ^ Louis Hobson (May 4, 2012). "Actor makes Name in trafficking play". Calgary Sun. Citováno 30. července 2012.
  17. ^ For the assertion that the voices are angels, see "Winnipeg Fringe Theatre Festival 2012 reviews". Uptown. Winnipeg. 21. července 2012. Citováno 28. července 2012.
  18. ^ For Waldschmidt's directoral role, see Sara Wilson (January 12, 2011). "Local director shines light on global crisis". The Strathmore Standard. Citováno 16. března 2013.
  19. ^ For the casting of Krogman, Howell-Holden, and Warkentin, see Louis Hobson (February 24, 2011). "Calgary's She Has a Name a 'heart-wrenching' hit". Calgary Sun. Citováno 22. července 2012.
  20. ^ Al Beeber (May 11, 2012). "She has a name". Lethbridge Herald.
  21. ^ A b Sara Wilson (February 22, 2011). "Local church hosts world-class rehersals (sic)". The Strathmore Standard. Citováno 16. března 2013.
  22. ^ A b "She Has a Name". Victoria: CFUV-FM. Citováno 24. srpna 2012.
  23. ^ "Event: She Has a Name (Fringe)". Charlebois Post. 12. června 2012. Citováno 24. července 2012.
  24. ^ A b C "Locally Grown Play She Has a Name". Country Sunrise News. 15 (3). Red Deer. Dubna 2012. str. 1.
  25. ^ For Smith's electoral district, see "Burnt Thicket Theatre presents She Has A Name by Andrew Kooman". Winnipeg Free Press. Citováno 24. srpna 2012.
  26. ^ A b Sara Wilson (January 12, 2011). "Local director shines light on global crisis". The Strathmore Standard. Citováno 16. března 2013.
  27. ^ For the location of the performances, see Kevin Rushworth (January 19, 2011). "Raise the curtain on a new year of theatre". Calgary: The Reflector. Citováno 21. července 2012.
  28. ^ A b C Shannon LeClair (March 18, 2011). "She has a name". Strathmore Times. Archivovány od originál 29. října 2013. Citováno 23. července 2012.
  29. ^ "Human Trafficking – Joy's HT Updates – February 2011 Update". Joy Smith. 2011. Archivovány od originál dne 22. července 2011. Citováno 11. listopadu 2012.
  30. ^ A b C d Pauline Anunciacion (February 16, 2012). "She Has a Name and a story, too: Theatre performance tours Canada to raise awareness about human trafficking in Southeast Asia". Rukavice. 52 (30). Calgary. p. 8.
  31. ^ A b "Play exposes realities of human trafficking". Mezinárodní mise pro spravedlnost. May 30, 2012. Archived from originál 13. prosince 2014. Citováno 27. července 2012.
  32. ^ A b C Natalie Faith (June 27, 2012). Má jméno. Burlington: 100 Huntley Street. Citováno 30. července 2012.
  33. ^ For the time of Kooman's revision of the script, see Richard Amery (May 18, 2012). "Glenda Warkentin returns home to perform She Has A Name". L.A. Beat. Lethbridge. Citováno 27. července 2012.
  34. ^ For the description of Marta's interactions with Jason in the two versions of the play, see Lara Michelin (September 24, 2012). "Powerful play returning home". Red Deer Advocate. Citováno 16. ledna 2013.(vyžadováno předplatné)
  35. ^ For the changes in Ali's character, see Lana Michelin (October 4, 2012). "She Has a Name returns with more emotional punch". Red Deer Advocate. Citováno 16. ledna 2013.(vyžadováno předplatné)
  36. ^ A b Lana Michelin (May 15, 2012). "Playwright tells story of human trafficking". Red Deer Advocate. Citováno 16. ledna 2013.(vyžadováno předplatné)
  37. ^ A b C d Lana Michelin (October 4, 2012). "She Has a Name returns with more emotional punch". Red Deer Advocate. Citováno 16. ledna 2013.(vyžadováno předplatné)
  38. ^ A b Pat Donnelly (June 15, 2012). "Fringe 2012: Alberta group's play explores human trafficking". Montrealský věstník. p. C5.
  39. ^ James Wilt (October 18, 2011). "Ride for Refuge bike ride raises money to end sex trafficking: Organizer says event exceeded expectations". Calgary Journal. Citováno 26. července 2012.
  40. ^ A b Paul Cowley (October 9, 2012). "'Power of hope' helps save child from sexual exploitation". Red Deer Advocate. Citováno 16. ledna 2013.(vyžadováno předplatné)
  41. ^ A b Rachael Frey (August 10, 2011). "Conference Aims To Expose The Realities Of Human Trafficking: Justice Tapestry Using Art To Inspire An End To Exploitation". The Anchor Weekly. Chestermere. Archivovány od originál 5. listopadu 2013. Citováno 23. července 2012.
  42. ^ "Human Trafficking: She Has a Name". Calgary: Mount Royal University. 16. února 2012. Citováno 12. prosince 2014.
  43. ^ Bob Clark; Stephen Hunt (August 2, 2012). "Fringe Picks: Eight shows that caught our attention". Calgary Herald. Citováno 18. března 2013.(vyžadováno předplatné)
  44. ^ For the production information, see "She Has a Name to tour Canada". Calgary Herald. April 6, 2012. p. C1.
  45. ^ A b C d E F Liz Nicholls (September 26, 2012). "Theatre review: Performances outshine writing in vivid activist play". Edmonton Journal. Citováno 18. března 2013.(vyžadováno předplatné)
  46. ^ For the first five performance locations, see "She Has a Name to tour Canada". Calgary Herald. April 6, 2012. p. C1.
  47. ^ Joe Belanger (July 10, 2012). "Innocent victims at risk: Canadian play based on real-life human trafficking event". London Free Press. Citováno 25. července 2012.
  48. ^ A b C Mallory Clarkson (July 11, 2012). "Sex trafficking highlighted in She Has a Name, playing July 12–13 at the Aeolian". London Community News. Archivovány od originál 8. prosince 2012. Citováno 26. července 2012.
  49. ^ "Support Magdalene House". Red Deer Express. 15. srpna 2012. Citováno 23. srpna 2012.
  50. ^ For the time of the panel discussions, see Shannon LeClair (April 20, 2012). "She Has a Name returns". Strathmore Times. Archivovány od originál 10. prosince 2013. Citováno 30. července 2012.
  51. ^ Susan Zielinski (September 21, 2012). "Groups helping sex trade victims". Red Deer Advocate. Citováno 16. ledna 2013.(vyžadováno předplatné)
  52. ^ A b Mark Weber (September 26, 2012). "Acclaimed local playwright wraps successful tour". Red Deer Express. Citováno 30. září 2012.
  53. ^ Megan Voss (November 20, 2014). "School play talks human rights". Sherwood Park News. Citováno 13. prosince 2014.
  54. ^ For the statement that these were the first performances in the country, see Folsom theatre tackles human trafficking epidemic. Sacramento, California: KXTV. 17. května 2014. Citováno 13. prosince 2014.
  55. ^ A b C Folsom theatre tackles human trafficking epidemic. Sacramento, California: KXTV. 17. května 2014. Citováno 13. prosince 2014.
  56. ^ A b C d E Beth Ruyak (June 3, 2014). "She Has a Name". Sacramento, California: KXJZ. Citováno 13. prosince 2014.
  57. ^ A b Jessica Laskey (May 14, 2014). "She Has a Name". Sacramento. Citováno 13. prosince 2014.
  58. ^ A b C d E F Gerry Camp (May 6, 2014). "Play casts light on shadows of human trafficking". Folsom Telegraph. Citováno 13. prosince 2014.
  59. ^ Pat Donnelly (June 17, 2012). "Montreal Fringe Festival: No Fixed Abode, She Has a Name, The Harvester". Montrealský věstník. Citováno 31. července 2012.
  60. ^ Laurette Woodward (Summer 2014). "Andrew Kooman: Storyteller, visionary, activist". Red Deer Living. p. 13. Archivovány od originál dne 14. prosince 2014. Citováno 13. prosince 2014.
  61. ^ Lani Ledingham (October 2010). "living an 'Ah Ha' moment". Red Deer College Notebook. Citováno 21. července 2012.
  62. ^ For the general topic of the play, see Sara Wilson (January 12, 2011). "Local director shines light on global crisis". The Strathmore Standard. Citováno 16. března 2013.
  63. ^ Krista Sylvester (February 17, 2011). "They all have a name". Rychle vpřed každý týden. Calgary. Archivovány od originál 28. srpna 2011. Citováno 21. července 2012.
  64. ^ A b C Anna Borowiecki (September 27, 2012). "Humanity's ugliness exposed in She Has A Name: Show about sex trade is gut-wrenching, disturbing". St. Albert Gazette. Citováno 1. října 2012.
  65. ^ For the way that the play invites viewers to feel towards Number 18, see "Moving play, She Has a Name, comes with a message". Victoria News. 16. února 2012. Citováno 26. července 2012.
    • For the play's depiction of human trafficking, see Kathleen Renne (February 22, 2011). "Tuesday, February 22, 2011". Edmonton: Rádiová síť CKUA. Archivovány od originál 28. srpna 2011. Citováno 22. července 2012.
    • For the play's portrayal of human trafficking victims and perpetrators, see Krista Sylvester (February 17, 2011). "They all have a name". Rychle vpřed každý týden. Calgary. Archivovány od originál 28. srpna 2011. Citováno 21. července 2012.
    • For what the play suggests about individuals' value and dignity, see Pauline Anunciacion (February 16, 2012). "She Has a Name and a story, too: Theatre performance tours Canada to raise awareness about human trafficking in Southeast Asia". Rukavice. 52 (30). Calgary. p. 8.
  66. ^ For Jason's weariness and self-hatred, see Louis Hobson (February 24, 2011). "Calgary's She Has a Name a 'heart-wrenching' hit". Calgary Sun. Citováno 22. července 2012.
  67. ^ Amanda McCuaig (September 11, 2012). "She Has a Name leaves you breathless: Play on human trafficking touches without playing the guilt card". Art Threat. Rada Kanady. Citováno 18. září 2012.
  68. ^ A b Stephen Pedersen (July 5, 2012). "Preachy tone blunts power of She Has a Name". The Chronicle Herald. Halifax. Citováno 1. srpna 2012.
  69. ^ For Wong's connection to the play, see Lana Michelin (February 25, 2011). "Play personalizes an industry that strips away identity". Red Deer Advocate. Citováno 22. července 2012.
  70. ^ Elissa Barnard (June 27, 2012). "Trafficked kids given identity: She Has a Name tells the story of child prostitute". The Chronicle Herald. Halifax. Citováno 24. července 2012.
  71. ^ "Where is God at the Fringe?". Winnipeg: CFEQ-FM. July 19, 2012.
  72. ^ For Waldschmidt's comment about education and motivation, see Sara Wilson (January 12, 2011). "Local director shines light on global crisis". The Strathmore Standard. Citováno 16. března 2013.
    • For Waldschmidt's comment about so-called "contemporary abolitionism," see Shannon LeClair (April 20, 2012). "She Has a Name returns". Strathmore Times. Archivovány od originál 10. prosince 2013. Citováno 30. července 2012.
  73. ^ Stephanie Froese (April 21, 2012). "She Has a Name puts face to sexual slavery in Saskatoon". Saskatoon: CKOM. Citováno 27. července 2012.
  74. ^ For Waldschmidt's comment about action, see Shannon LeClair (April 20, 2012). "She Has a Name returns". Strathmore Times. Archivovány od originál 10. prosince 2013. Citováno 30. července 2012.
  75. ^ A b "Winnipeg Fringe Theatre Festival 2012 reviews". Uptown. Winnipeg. 21. července 2012. Citováno 28. července 2012.
  76. ^ For Waldschmidt's comment about Canadian perpetrators of human trafficking, see James Wilt (February 4, 2011). "Human trafficking portrayed through local theatre project: World premiere of 'She Has A Name' in Calgary on Feb. 23". Calgary Journal. Archivovány od originál 13. prosince 2014. Citováno 14. srpna 2012.
  77. ^ Lisa Barrett (September 8, 2012). "She Has A Name". Plank Magazine. Vancouver. Citováno 19. září 2012.
  78. ^ A b Dustin Wiebe. "A unsettling look into human trafficking: She Has a Name". Mennonite Brethren Herald. Archivovány od originál 27. září 2012. Citováno 20. září 2012.
  79. ^ A b Anna Lazowski (July 21, 2012). "She Has a Name". Canadian Broadcasting Corporation. Archivovány od originál 23. července 2012. Citováno 28. července 2012.
  80. ^ A b Kevin Prokosh (July 17, 2012). "She Has a Name". Winnipeg Free Press. Archivovány od originál 3. srpna 2012. Citováno 28. července 2012.
  81. ^ Stephen Hunt (August 4, 2012). "Fringe Review: She Has a Name". Calgary Herald. Citováno 6. srpna 2012.
  82. ^ A b Louis Hobson (February 24, 2011). "Calgary's She Has a Name a 'heart-wrenching' hit". Calgary Sun. Citováno 22. července 2012.
  83. ^ Estelle Rosen (June 16, 2012). "Review: She Has a Name (Fringe)". Charlebois Post. Citováno 30. července 2012.
  84. ^ Kyle Rudge. "Fringe Festival 2012 Reviews". Winnipeg: CFEQ-FM. Citováno 18. února 2013.
  85. ^ A b C Adrian Chamberlain (August 26, 2012). "Fringe review: She Has a Name inspired by true story". Times Colonist. Victoria. Citováno 11. září 2012.
  86. ^ Mark Weber (December 9, 2009). "Local author unveils adventurous and original tale". Red Deer Express. p. 14.
  87. ^ For the subsequent success of the play, see Mark Weber (September 26, 2012). "Acclaimed local playwright wraps successful tour". Red Deer Express. Citováno 30. září 2012.
  88. ^ Richard Amery (May 18, 2012). "Glenda Warkentin returns home to perform She Has A Name". L.A. Beat. Lethbridge. Citováno 27. července 2012.
  89. ^ Pro Úřední list review, see Pat Donnelly (June 17, 2012). "Montreal Fringe Festival: No Fixed Abode, She Has a Name, The Harvester". Montrealský věstník. Citováno 31. července 2012.
    • Pro Winnipeg Free Press review, see Kevin Prokosh (July 17, 2012). "She Has a Name". Winnipeg Free Press. Archivovány od originál 3. srpna 2012. Citováno 28. července 2012.
    • For the CFEQ-FM review, see "Where is God at the Fringe?". Winnipeg: CFEQ-FM. July 19, 2012.
  90. ^ "Moving play, She Has a Name, comes with a message". Victoria News. 16. února 2012. Citováno 26. července 2012.
  91. ^ Karen Nelson (September 28, 2012). "Play exposes global sex trade". Edmonton Journal. Citováno 3. října 2012.
  92. ^ "Kooman receives provincial alumnus award". Red Deer Advocate. June 16, 2012. p. C2.
  93. ^ Pat Donnelly (June 24, 2012). "Fringe Festival 2012: And the winners of the Frankie awards are ..." Montrealský věstník. Citováno 1. srpna 2012.
  94. ^ "Pick of the Fringe!". Victoria Fringe Theatre Festival. 3. září 2012. Archivovány od originál 23. listopadu 2012. Citováno 11. září 2012.
  95. ^ Lara Michelin (September 24, 2012). "Powerful play returning home". Red Deer Advocate. Citováno 16. ledna 2013.(vyžadováno předplatné)

externí odkazy