Sergij Vilfan - Sergij Vilfan - Wikipedia

Sergij Vilfan v roce 1953

Sergij Vilfan (5. Dubna 1919 - 16. Března 1996) (také nesprávně napsáno jako Sergej Vilfan), byl slovinský právník a historik, část tzv Lublaňská škola historiografie a člen Slovinská akademie věd a umění.

Narodil se jako Sergij Wilfan v bohatém slovinština rodina v Terst, Itálie. Jeho strýc, Josip Vilfan, byl politik, právník a aktivista za lidská práva. Jeho bratranec Joža Vilfan se stal vlivným Komunistický oficiální a Jugoslávská diplomat, zatímco jeho druhý bratranec Draško Vilfan byl renomovaný lékař. Sergijův otec byl námořní inženýr a jugoslávský diplomat, který se pohyboval Evropa kvůli jeho práci, zatímco jeho matka byla Ide Jeanrenaud švýcarský klesání. Sergij tak vyrostl v dvojjazyčném prostředí. kromě slovinština a francouzština, také se dozvěděl italština, Němec a Srbochorvatština od mladého věku. Žil se svou rodinou v Bratislava, Vídeň a Dubrovník. V roce 1931 se usadil Lublaň. Sergij studoval právo na Univerzita v Lublani. Po absolutoriu v roce 1941 působil jako právník. V červnu 1942 byl zatčen Italský fašista orgány Provincie Lublaň a internován v koncentrační tábor v Gonars.

Po druhá světová válka, zastával několik funkcí ve státní správě, než se stal vedoucím Městského historického archivu v Lublani. V roce 1961 strávil 6 měsíců v Paříži studiem hospodářská historie s Jean Meuvret na École pratique des hautes études. V roce 1971 se stal profesorem právní historie na Právnické fakultě Univerzity v Lublani. Vilfan se nakonec stal jedním z nejuznávanějších odborníků na právní a ekonomické dějiny EU Slovinské země. Psal také o raně středověkých sídelních vzorech.

Sergij Vilfan byl členem Académie européenne d'historie v Bruselu (od roku 1981), členem Société Jean Bodin (od roku 1974), členem a prezidentem Mezinárodní komise pro historii měst (ICHT) a spolupracoval s International Komise pro historii zastupitelských a parlamentních institucí (ICHRPI). Za svou práci získal několik ocenění doma i v zahraničí, mezi nimi v roce 1980 Anton-Gindely Preis z Institutu für den Donauraum und Mitteleuropa ve Vídni (Rakousko).

Zemřel v Lublani v roce 1996.

Hlavní díla

  • Pravna zgodovina Slovencev („Právní dějiny Slovinců“. Ljubljana: Slovenska matica, 1961).
  • Rechtsgeschichte der Slowenen bis zum Jahre 1941. Graz: Leykam Verlag, 1968.
  • Die Deutsche Kolonisation nordöstlich der oberen Adria und ihre sozialgeschichten Grundlagen („Německá kolonizace severovýchodní části horního Jadranu a její sociálně-historický základ“. Sigmaringen: Jan Thorbecke, 1974).
  • Wirtschaftsgeschichte und Rechtsgeschichte („Economic History and Legal History. Graz: University of Graz, 1985).
  • Les communautés rurales entre l'occident et les Balkans: formes Slovenes jusqu'au debut du XXe siecle („Venkovská společenství mezi Západem a Balkánem: slovinské formy do počátku 20. století“. Paříž: Dessain et Tolra, 1986).
  • L'individu face au pouvoir à la fin du moyen age: essai de comparaison entre l'Empire serbe et les provinces alpines du

Sud-Est („Jednotlivec a síla v pozdním středověku: Srovnávací esej mezi srbskou říší a jihovýchodními alpskými oblastmi“. Brusel: Editions de la libraire encyclopédique, 1989).

  • Crown, Estates and the Financing of Defence in Inner Austria, 1500-1630 (London: Macmillan & School of Slavonic and East European Studies University of London, 1991)
  • Města a státy na křižovatce Alp, Jadranu a Panonie (Boulder, San Francisco, Oxford: Westview Press, 1994).

Reference