Sergěj Ingr - Sergěj Ingr

Sergěj Ingr
Sergej Ingr v roce 1940.jpg
(Fotografie pořízená na palubě ponorky polského námořnictva ORP Wilk (Vlk).)
Ministr národní obrany Československa
V kanceláři
21. července 1940 - 19. září 1944
PředcházetJan Syrový
UspělJan Masaryk
Osobní údaje
narozenýRakousko-Uhersko (1894-09-02)2. září 1894
Vlkoš, Markrabství moravské, Rakousko-Uhersko
ZemřelFrancie 17. června 1956(1956-06-17) (ve věku 61)
Paříž, Francie
Národnostčeština
Vojenská služba
Pobočka / službaRakousko-uherská armáda
Srbská armáda
Československé legie
Československá armáda
Roky služby1913 - 1915 (Rakousko-Uhersko)
1915 - 1916 (Srbsko)
1916-1945 (Československo)
HodnostSeržant (Rakousko-Uhersko)
Armádní generál (Československo)
Pamětní deska ve Vlkoši.

Jan Sergěj Ingr (2. září 1894 - 17. června 1956) byl a Československý Čtyřhvězdičková armáda Všeobecné a ministr národní obrany v Československá exilová vláda Během Protektorát Čechy a Morava.[1]

Časný život

Ingr se narodil ve Vlkoši v Markrabství moravské (současnost Česká republika ) v roce 1894 jeho otci Janu, starostovi obce. Měl čtyři bratry a tři sestry. Studoval na gymnáziu v Kyjově a v roce 1913 se stal členem kadetní školy v Králově Poli.

První světová válka

Po vypuknutí První světová válka šel jako seržant Východní fronta. Na podzim roku 1915 byl zajat Rusy v Caricyn. Poté se připojil k 1. srbské dobrovolnické divizi a bojoval proti bulharským vojákům v Dobruja. V roce 1916 přešel k 2. dělostřeleckému pluku Jiřího z Poděbrad v hodnosti poručíka a připojil se ke slavnému Československé legie. Přijal také jméno Sergěj a stal se členem Východní pravoslavná církev. V roce 1917 také bojoval Francie V roce 1918 se zúčastnil bitev v Liberci Ardeny a v Foligno. Na konci války byl kapitánem a byl schopen mluvit pěti cizími jazyky (německy, rusky, srbsky, francouzsky a italsky).[2]

Mezi válkami

V prosinci 1918 se vrátil do Československa bojovat s Maďary, kteří si nárokovali část československého území, jako součást Válka mezi Maďarskem a Rumunskem z roku 1919. Po úspěšných bojích se přestěhoval do Těšínské Slezsko a pomohl armádě vyřešit problémy s Polskem.[Citace je zapotřebí ] Vyhrál[je zapotřebí objasnění ] v Jablunkov, stejně jako v Třinec a byl povýšen na majora. Během mobilizace v roce 1938 byl již a divizní generál a velitel 3. čs. armádního sboru.

Druhá světová válka

Podle výzvy prezidenta Edvard Beneš, Ingr se přestěhovala do exilu ve Francii. v Paříž, založil armádní úřad a začal organizovat československé jednotky ve městě Agde se stal velitelem československé armády ve Francii. V roce 1940 se zúčastnil on a jeho 11 405 dobrovolníků Bitva o Francii v bojích dál Marne, Seina a Loire. Po založení Československá exilová vláda v Londýn Se Ingr stala Ministr národní obrany. V roce 1944, po zásahu komunistů, musel být odvolán z funkce, ale místo toho byl jmenován vrchním velitelem československých ozbrojených sil.

Poválečný

Dne 6. července 1945 byl Ingr povýšen na armádní generál a odešel do důchodu a stal se velvyslancem své země v Haag. V roce 1949 založil Radu svobodného Československa jako pokus o obnovení demokracie v Československu po vítězství komunisty. Zemřel v roce 1956 na srdeční selhání.

Dekorace

Uděluje Československo

  • Československý válečný kříž, tři tilia klíčky (1919)
  • Československý válečný kříž (1940, 1945)
  • Řád Milana Rastislava Štefánika (1991)
  • Medaile Československé revoluce (1919)
  • Medaile vítězství spojenců (1919)
  • Medal of Distinguished Service, 1. třída (1944)
  • Medal of Valor (1945)
  • Pamětní medaile československé zahraniční armády (1944)
  • Pamětní medaile bitvy u Zborova (1947)
  • Pamětní medaile druhého národního odboje (1947)
  • Pamětní medaile 2. střeleckého pluku „Jiří z Poděbrad“ (1947)

Uděluje Francie

Uděluje Velká Británie

Uděluje Řecko

Uděluje Itálie

Uděluje Nizozemsko

Uděluje Norsko

Uděluje Polsko

Uděluje Rumunsko

Uděluje Rusko

Uděluje USA

Uděluje Jugoslávie

Reference

  1. ^ "Vojenské muzeum - Podrobný Životopis Armádního Generála Sergěje Jana Ingra". Militarymuzeum.cz. Citováno 2012-02-25.
  2. ^ "Sergěj Ingr". Fronta.cz. 2006-12-15. Citováno 2012-02-25.

externí odkazy