Srbský kulturní klub - Serbian Cultural Club

Srbský kulturní klub
Српски културни клуб
ZkratkaSk
Motto„silná srbská identita - silná Jugoslávie“
Formace4. února 1937
Založeno vBělehrad
Rozpuštěno1941
TypNevládní organizace
Účelaktivismus
Hlavní sídloBělehrad, Království Jugoslávie
Obsluhovaný region
Království Jugoslávie
Úřední jazyk
srbština
Prezident
Slobodan Jovanović
Klíčoví lidé

The Srbský kulturní klub (srbština: Српски културни клуб / Srpski kulturní klub, SKK)[A] bylo krátkodobé, ale vlivné seskupení převážně bělehradských srbských intelektuálů z Království Jugoslávie v letech bezprostředně před vypuknutím druhá světová válka. Organizace pokračovala v prosazování pokroku srbského národního zájmu v Jugoslávii Chorvatská autonomie (1939). Po invaze do Jugoslávie v dubnu 1941 prezident Sk, Slobodan Jovanović odešel do exilu s vládou, ale několik členů zůstalo v Jugoslávii pozadu a vytvořilo srbský ideologický rámec pro Chetniks z Draža Mihailović.

Dějiny

Formace

Srbský kulturní klub byl založen v roce 1937 vlivnými srbskými intelektuály Království Jugoslávie. Jejím posláním bylo „pracovat na podpoře Srbská kultura v rámci Jugoslávství ".[1] Výslovně uvedlo, že to není vázáno na žádnou politickou ideologii a že se mohou účastnit lidé různých politických směrů.[1] Organizace poukázala na svůj preferenční úkol spočívající v zachování jednoty státu a řešení Srbská národní otázka způsobem, který nepopřel žádná práva Chorvatů a Slovinců.[2] Pod záminkou jejího založení bylo podle samotné organizace „narůstající nerovné postavení Srbů v jugoslávském státě“. Jeho mottem bylo „silná srbská identita - silná Jugoslávie“.

V prosinci 1936 se skupina sedmdesáti intelektuálů sešla v Bělehradě a uspořádala přípravné zakládající shromáždění organizace známé jako „Srbský kulturní klub“ (Srpski kulturní klub, SKK).[3] Mezi zakladateli bylo 23 univerzitních profesorů (mezi nimiž byli meziváleční rektoři: Slobodan Jovanović, Pavle Popović, Vladimir Ćorović, Dragoslav Jovanović a Petar Mićić ), ministři a asistenti ministrů (Lujo Bakotić, Risto Jojić, Milan Milojević, Ljubomir Mihajlović, Spasoje Piletić a Mihailo Konstantinović ), osm významných vedoucích pracovníků průmyslu a bank, předseda kasačního soudu Rusomir Janković, předseda odvolacího soudu Milan Jovičić předseda okresního soudu v Bělehradě Miodrag Filipović, dva generálové ve výslužbě Živko Pavlović a Ljubomir Pokorni, významní právníci a kulturní pracovníci Dragiša Vasić, Nikola Stojanović a Mladen Žujović, slavní umělci, architekti, lékaři, inženýři a obchodníci.[3] Mezi nimi byli také významní jednotlivci srbské národní kultury, Stevan Jakovljević, Marko Car, Veselin Čajkanović a Vaso Čubrilović.[3] Později, Milan Grol, Aleksandar Belić, Justin Popović a mnoho dalších ze srbské intelektuální elity se připojilo k organizaci.[3] První řádné shromáždění se konalo dne 4. února 1937 v Bělehradě, během kterého byl za předsedu shromáždění a představenstva zvolen Slobodan Jovanović (zakladatel organizace).[3] V úvodním prohlášení bylo uvedeno, že SKK bude místem setkání a diskusním fórem pro zájemce o otázky týkající se srbské národní kultury.[3]

1939–41

Nástup organizace v únoru 1937 v meziválečném Srbsku a Jugoslávii byl v politické komunitě považován za začátek konce srbské podpory jugoslávské myšlence.[4] Původně vytvořeno jako politický institut za integraci srbské kultury v Jugoslávii,[5] po roce 1939 Dohoda Cvetković – Maček a následné vytvoření autonomní chorvatské jednotky ( Banovina z Chorvatska ) se stala primárně prostředkem k prosazení srbského národního zájmu v zemi. Nejtěžší ranou chorvatské autonomie byly podle vůdců SKK hranice Banoviny, která v ní zanechala 1 milion Srbů.[6] V textu publikovaném v Srpski sklo v roce 1940 vyjádřila nesouhlas s rozdělením.[4] Klub viděl, že jedinou bezpečnou ochranou Srbů bude naléhavé zřízení speciální srbské jednotky.[6] Srbští nacionalisté, členové SKK a dokonce i někteří srbští členové vlády, plánovali zřízení Srbská Banovina (nebo „srbské země“), jako odpověď na chorvatskou autonomii.[7] Podle poručíka Staniši Kostiće bylo několik členů SKK zakladateli společnosti spiklenecká skupina který se snažil svrhnout Jugoslávská regentství.[8]

Po invaze do Jugoslávie v dubnu 1941 prezident Sk, Slobodan Jovanović odešel do exilu s vládou, ale několik členů zůstalo v Jugoslávii pozadu a vytvořilo srbský ideologický rámec pro Chetniks z Draža Mihailović.

druhá světová válka

Velká část členství na SKK byla proti Jugoslávské přistoupení k trojstranné dohodě.[9] Během Němec -vedený Osa invaze do Jugoslávie Jovanović odešel do exilu s většinou jugoslávské vlády po převratu a v lednu 1942 se stal předsedou vlády Jugoslávská exilová vláda.[10]

Právník Stevan Moljević, předseda Banja Luka část SKK před vypuknutím války,[11] navrhli, aby Srbové převzali kontrolu nad všemi územími, na která si vzali nárok, az této pozice vyjednali podobu federálně organizované Jugoslávie; tento Velké Srbsko by se skládala ze 65–70% celkového jugoslávského území a populace.[12] V srpnu 1941 Chetnik vůdce Draža Mihailović vytvořili Ústřední národní výbor (CNC), jehož třemi nejvýznamnějšími členy byli Moljević, Dragiša Vasić (člen Republikánské strany a místopředseda SKK) a Mladen Žujović (také člen SKK), kteří rovněž vytvořili takzvanou výkonnou radu Mihailoviće pro hodně z války.[13] CNC radila Mihailovićovi s domácími a mezinárodními politickými záležitostmi a spolupracovala s civilními vůdci v oblastech Jugoslávie, kde byl četnický vliv silný.[13]

Členové

Předsedou klubu byl významný bělehradský profesor a akademik Slobodan Jovanović. Místopředsedy byli právník Nikola Stojanović a akademik, spisovatel a právník Dragiša Vasić. Sekretáři byli Vasa Čubrilović, Slobodan Drašković a Dragoslav Stranjaković. Dalšími důležitými členy byli Justin Popović, Živko Pavlović, Ljubomir Pokorni, Vladimir Đorđević, Vladimir Ćorović, Nikola Vulić, Radoslav Grujić, Gojko Grđić, Boža Marković, Aleksandar Belić, Rusomir Janković, Danilo Danić, Vojislav Vujanac, Stevan Jakovljević, Stevan Moljević, Mladen Žujović, Vlastimir Petković, Dragutin Bojović, Vojin Andrić, Sreten Stojanović a další.

Anotace

  1. ^
    Nativní název je správně přeložen do Srbský kulturní klub.[14]

Reference

  1. ^ A b Jovičić 1991, str. 5.
  2. ^ Vesović & Nikolić 1996, str. 27.
  3. ^ A b C d E F Stijović 2004, str. 15.
  4. ^ A b Subotić 1998, str. 310.
  5. ^ Pavlovitch 2004
  6. ^ A b Vesović & Nikolić 1996, str. 28.
  7. ^ Vucinich a Tomasevich 1969, str. 31.
  8. ^ Kazimirović 1995, str. 653.
  9. ^ Tomasevich 1975, str. 41.
  10. ^ Tomasevich 1975, str. 270.
  11. ^ Tomasevich 1975, str. 167.
  12. ^ Tomasevich 1975, s. 167–171.
  13. ^ A b Tomasevich 1975, str. 126.
  14. ^ Djokić & Ker-Lindsay 2010, str. 74.

Zdroje

Další čtení