Santos Abril y Castelló - Santos Abril y Castelló

Santos Abril y Castelló
Styly; Santos Abril y Castelló
Referenční styl	Jeho Eminence
Mluvený styl	Vaše Eminence
Neformální styl	Kardinál

Santos Abril y Castelló
Jeho Eminence; Santos Abril y Castelló
	Kardinál; Emeritní arcikněz, Bazilika Santa Maria Maggiore
	Kardinál v roce 2010.
Kostel	Římskokatolický kostel
Jmenován	21. listopadu 2011
Termín skončil	28. prosince 2016
Předchůdce	Bernard Francis Law
Nástupce	Stanislaw Rylko
Další příspěvky	Kardinál-jáhen z San Ponziano, Titulární arcibiskup z Tamady
Objednávky
Vysvěcení	19. března 1960
Zasvěcení	16. června 1985; podleAgostino Casaroli
Stvořen kardinálem	18. února 2012; podle Benedikt XVI
Hodnost	Kardinál-jáhen
Osobní údaje
Rodné jméno	Santos Abril y Castelló
narozený	21. září 1936 (věk 84); Alfambra, Španělsko
Označení	římský katolík
Předchozí příspěvek	Apoštolský nuncius v Bolívii (1985–1989); Apoštolský pro-nuncius do Kamerunu (1989–1996); Apoštolský pro-nuncius do Gabonu (1989–1996); Apoštolský pronuncius do Rovníkové Guineje (1989–1996); Apoštolský nuncius v Jugoslávii (1996–2000); Apoštolský nuncius do Argentiny (2000–2003); Apoštolský nuncius do Slovinska (2003–2011); Apoštolský nuncius v Bosně a Hercegovině (2003–2005); Apoštolský nuncius v Makedonii (2003–2011); Vice-Camerlengo apoštolské komory (2011–2012);
Erb

Santos Abril y Castelló (narozen 21. září 1936) je španělský prelát katolický kostel.^[1] Po kariéře v diplomatickém sboru Svatý stolec, zastával řadu pozic v Římská kurie a od roku 2011 do roku 2016 byl arciknězem z Bazilika Santa Maria Maggiore.

Životopis

Abril y Castelló se narodil v roce Alfambra, Španělsko.^[2] Byl vysvěcen na kněze pro diecéze Teruel a Albarracín dne 19. března 1960. V roce 1961 odešel studovat do Říma a na univerzitě získal doktorát ze společenských věd Papežská univerzita svatého Tomáše Akvinského, Angelicum a doktorát z kanonického práva na Papežská gregoriánská univerzita. Navštěvoval Papežská církevní akademie v Římě.^[3]

V diplomatických službách Svatého stolce pracoval v Pákistánu, Turecku a ve druhé sekci státního sekretariátu v Římě. Dne 29. dubna 1985 jej jmenoval papež Jan Pavel II Apoštolský nuncius v Bolívii a Titulární arcibiskup z Tamada. Biskupské svěcení přijal dne 16. června 1985 od Kardinál státní tajemník Agostino Casaroli. Dne 2. října 1989 ho papež John Paul jmenoval apoštolským proununciem v Kamerunu, Gabonu a Rovníkové Guineji^[4] a nuncius do Jugoslávie dne 24. února 1996.^[5] Dne 4. března 2000 ho jmenoval nunciem do Argentiny.^[6] Dne 9. dubna 2003 ho jmenoval nunciem do Slovinska i Bosny a Hercegoviny,^[7] ke kterému dne 12. dubna přidal titul nuncius do Makedonie.^[8]

Dne 22. ledna 2011 jej papež Benedikt pojmenoval Vice-Camerlengo apoštolské komory odpovědný úředník kontrolující přístup k konkláve papežů a dohlížet na jejich provoz.

Dne 2. dubna 2011 byl jmenován členem Kongregace pro biskupy.^[9]

Dne 21. listopadu 2011 byl jmenován arciknězem z Bazilika Panny Marie Major.^[10]

Dne 18. února 2012 ho papež Benedikt povýšil do kardinálské hodnosti,^[11] dělat ho Kardinál-jáhen z San Ponziano.^[12]

Dne 21. dubna 2012 byl jmenován členem Kongregace pro kauzy svatých, Kongregace pro biskupy a Kongregace pro evangelizaci národů.^[13]

Dne 23. července 2012 Papež Benedikt XVI jménem arcibiskup Pier Luigi Celata následovat jej jako Vice-Camerlengo.^[14]

Byl jedním z světoví voliči kteří se účastnili Papežské konkláve 2013 který zvolil František. Den před volbami papeže Františka La Stampa jmenoval Abril y Costello možným kandidátem na papežství, protože kombinoval zkušenosti jak v Latinské Americe, tak v Římská kurie. Noviny rovněž informovaly, že před konkláve Abril sloužil jako prostředník v diskusích mezi frakcemi kardinálů zastupujících Latinskou Ameriku a dalšími, kteří hledali papeže mimo kurii.^[15]

Dne 15. ledna 2014 byl jmenován na pětileté funkční období jako člen Komise kardinálů dohlížející na Institut pro díla náboženství (IOR), běžně známá jako Vatikánská banka,^[16] a dne 4. března 2014 jej členové této komise zvolili za svého předsedu.^[17]

Jeho kuriální jmenování skončilo, když dosáhl věku 80 let, stejně jako jeho volební právo v konkláve.

Dne 28. prosince 2016 přijal papež František rezignaci na arcikněze a byl jmenován kardinálem Stanislaw Rylko následovat jej.^[18]

Reference

^ „Cardinals Created by Benedict XVI (2012)“. www.gcatholic.org. Citováno 30. května 2020.
^ „Globální katolická televizní síť EWTN: Katolické zprávy, televize, rádio | EWTN“. Globální katolická televizní síť EWTN. Citováno 30. května 2020.
^ „Ex-alunni 1950-1999, Pontificia Accademia Ecclesiastica“. www.vatican.va. Citováno 30. května 2020.
^ Acta Apostolicae Sedis (PDF). LXXXI. 1989. str. 1272. Citováno 25. listopadu 2019.
^ Acta Apostolicae Sedis (PDF). LXXXVIII. 1996. s. 302. Citováno 25. listopadu 2019.
^ „Rinunce e Nomine, 04.03.2000“ (Tisková zpráva) (v italštině). Tisková kancelář Svatého stolce. 4. března 2000. Citováno 16. srpna 2019.
^ „Rinunce e Nomine, 9. 4. 2003“ (Tisková zpráva) (v italštině). Tisková kancelář Svatého stolce. 9. dubna 2003. Citováno 16. srpna 2019.
^ „Rinunce e Nomine, 12. 4. 2003“ (Tisková zpráva) (v italštině). Tisková kancelář Svatého stolce. 12. dubna 2003. Citováno 16. srpna 2019.
^ „Nový člen jmenován do sboru biskupů“. ZENIT. 4. dubna 2011. Citováno 28. prosince 2016.
^ Delaney, Sarah (21. listopadu 2011). „Vatikán nahrazuje kardinálský zákon jako arcikněz římské baziliky“. Národní katolický reportér. Katolická zpravodajská služba. Citováno 28. prosince 2016.
^ „Jména nových kardinálů pozvednutá papežem Benediktem“. Reuters. 18. února 2012. Citováno 28. prosince 2016.
^ Pentin, Edward (18. února 2012). „Papež stvořil 22 nových kardinálů“. Národní katolický registr. Citováno 28. prosince 2016.
^ „Santos Cardinal Abril y Castelló [Catholic-Hierarchy]“. www.catholic-hierarchy.org. Citováno 30. května 2020.
^ „Santa Sede: Il Toscano Mons. Pier Luigi Celata Nominato Vice Camerlengo di Santa Romana Chiesa“. Toscana Oggi (v italštině). 23. července 2012. Citováno 28. prosince 2016.
^ Galeazzi, Giacomo (12. března 2013). „Konkláve, quelle dokázat d'intesa tra Roma e Sud America“. La Stampa (v italštině). Citováno 28. prosince 2016.
^ Gagliarducci, Andrea (16. ledna 2014). „Jmenovaní noví členové komise vatikánských bankovních kardinálů“. Katolická zpravodajská agentura. Citováno 28. prosince 2016.
^ „Cardenal Santos Abril y Castelló elegido presidente de la Comisión Cardenalicia del 'Banco' del Vaticano" (v italštině). Aci Prensa. 5. března 2014. Citováno 28. prosince 2016.
^ „Rinunce e nomine, 28.12.2016“ (v italštině). Vatikánská tisková kancelář. 28. prosince 2016. Citováno 28. prosince 2016.

externí odkazy

„Abril y Castelló Card. Santos“. Tisková kancelář Svatého stolce. Archivováno z původního dne 4. září 2017. Citováno 6. prosince 2017.

Diplomatické posty
Předcházet Alfio Rapisarda	Apoštolský nuncius v Bolívii 29. dubna 1985 - 2. října 1989	Uspěl Giovanni Tonucci
Předcházet Ubaldo Calabresi	Apoštolský nuncius do Argentiny 4. března 2000 - 9. dubna 2003	Uspěl Adriano Bernardini
Předcházet Giuseppe Leanza	Apoštolský nuncius v Bosně a Hercegovině 9. dubna 2003 - 21. listopadu 2005	Uspěl Alessandro D'Errico
Tituly katolické církve
Předcházet Bernard Francis Law	Arcikněz baziliky di Santa Maria Maggiore 21. listopadu 2011 - 28. prosince 2016	Uspěl Stanisław Ryłko

[1] „Cardinals Created by Benedict XVI (2012)“. www.gcatholic.org. Citováno 30. května 2020.

[2] „Globální katolická televizní síť EWTN: Katolické zprávy, televize, rádio | EWTN“. Globální katolická televizní síť EWTN. Citováno 30. května 2020.

[3] „Ex-alunni 1950-1999, Pontificia Accademia Ecclesiastica“. www.vatican.va. Citováno 30. května 2020.

[4] Acta Apostolicae Sedis (PDF). LXXXI. 1989. str. 1272. Citováno 25. listopadu 2019.

[5] Acta Apostolicae Sedis (PDF). LXXXVIII. 1996. s. 302. Citováno 25. listopadu 2019.

[6] „Rinunce e Nomine, 04.03.2000“ (Tisková zpráva) (v italštině). Tisková kancelář Svatého stolce. 4. března 2000. Citováno 16. srpna 2019.

[7] „Rinunce e Nomine, 9. 4. 2003“ (Tisková zpráva) (v italštině). Tisková kancelář Svatého stolce. 9. dubna 2003. Citováno 16. srpna 2019.

[8] „Rinunce e Nomine, 12. 4. 2003“ (Tisková zpráva) (v italštině). Tisková kancelář Svatého stolce. 12. dubna 2003. Citováno 16. srpna 2019.

[9] „Nový člen jmenován do sboru biskupů“. ZENIT. 4. dubna 2011. Citováno 28. prosince 2016.

[10] Delaney, Sarah (21. listopadu 2011). „Vatikán nahrazuje kardinálský zákon jako arcikněz římské baziliky“. Národní katolický reportér. Katolická zpravodajská služba. Citováno 28. prosince 2016.

[11] „Jména nových kardinálů pozvednutá papežem Benediktem“. Reuters. 18. února 2012. Citováno 28. prosince 2016.

[12] Pentin, Edward (18. února 2012). „Papež stvořil 22 nových kardinálů“. Národní katolický registr. Citováno 28. prosince 2016.

[13] „Santos Cardinal Abril y Castelló [Catholic-Hierarchy]“. www.catholic-hierarchy.org. Citováno 30. května 2020.

[14] „Santa Sede: Il Toscano Mons. Pier Luigi Celata Nominato Vice Camerlengo di Santa Romana Chiesa“. Toscana Oggi (v italštině). 23. července 2012. Citováno 28. prosince 2016.

[15] Galeazzi, Giacomo (12. března 2013). „Konkláve, quelle dokázat d'intesa tra Roma e Sud America“. La Stampa (v italštině). Citováno 28. prosince 2016.

[16] Gagliarducci, Andrea (16. ledna 2014). „Jmenovaní noví členové komise vatikánských bankovních kardinálů“. Katolická zpravodajská agentura. Citováno 28. prosince 2016.

[17] „Cardenal Santos Abril y Castelló elegido presidente de la Comisión Cardenalicia del 'Banco' del Vaticano" (v italštině). Aci Prensa. 5. března 2014. Citováno 28. prosince 2016.

[18] „Rinunce e nomine, 28.12.2016“ (v italštině). Vatikánská tisková kancelář. 28. prosince 2016. Citováno 28. prosince 2016.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

College of Cardinals
Seznam žijících kardinálů Kardinálové z katolický kostel pod František v pořadí
Kardinál biskupové	Re Sandri Sodano Arinze Bertone Saraiva Martins Parolin (CA) Ouellet Filoni Stella Tagle Naguib Raï Sako
Kardinální kněží	Kitbunchu Nascimento Williams Tomko Poupard Mokrý Martínez Somalo Falcão Santos Tumi Cassidy López Rodríguez Mahony Ruini Schwery Darmaatmadja Wamala Maida Puljić Sandoval Íñiguez Medina Estévez Stafford De Giorgi Rouco Varela Pengo Schönborn Rivera Carrera Pujats Cacciavillan Sebastiani Září Kasper Agnelo Rubiano Sáenz Bačkis Errázuriz Ossa Napier Rodríguez Maradiaga (CA) Cipriani Thorne Álvarez Martínez Hummes Poletto Herranz Casado Lozano Barragán Scola Okogie Zubeir Wako Amigo Vallejo Rigali Scheid Antonelli Turkson Toppo Pell Bozanić Muž Barbarin Erdő Jel Vallini Urosa Savino Rosales Ricarde Cañizares Llovera Cheong O'Malley (CA) Dziwisz Zen Vanhoye Lajolo Cordes Comastri Ryłko Farina Brady Martínez Sistach Vingt-Trois Bagnasco Sarr Gracias (CA) Robles Ortega DiNardo Scherer Njue Karlic Monsengwo Pasinya Romeo Wuerl Assis Nycz Patabendige Don Marx (CA) Alencherry Collins Duka Eijk Betori Dolan Woelki Tong Mureșan Thottunkal Onaiyekan Salazar Gómez Nichols Brenes Solórzano Lacroix Kutwa Tempesta Bassetti Poli Yeom Ezzati Andrello Ouédraogo Quevedo Langlois Felixe Clemente Souraphiel Rosa Menichelli Nhơn Suárez Inda Bo Kovithavanij Černá Hora Sturla Berhouet Blázquez Pérez Lacunza Maestrojuán Gomes Furtado Mafi Villalba Lango Nzapalainga Osoro Sierra Rocha Cupich D'Rozario Porras Cardozo De Kesel Piat Aguiar Retes Ribat Tobin Khoarai Zerbo Omella Omella Arborelius Mangkhanekhoun Rosa Chávez De Donatis Coutts Santos Marto Barreto Jimeno Carahazana Petrocchi Maeda Ticona Porco Suharyo Hardjoatmodjo García Rodríguez Ambongo Besungu (CA) Hollerich Ramazzini Imeri Zuppi López Romero Tamkevičius Dal Corso Kambanda Gregory Advincula Aós Braco Sim Lojudice Arizmendi Esquivel
Kardinál jáhni	Martino Amato Sarah Monterisi Burke Koch Piacenza Ravasi Brandmüller Monteiro de Castro Abril y Castelló Vegliò Bertello (CA) Coccopalmerio Aviz O'Briene Calcagno Versaldi Harvey Baldisseri Müller Mamberti De Magistris Rauber Zenari Farrell Simoni Ladaria Ferrer Becciu Krajewski Bocos Merino Ayuso Guixot Mendonça Czerny Fitzgerald Grech Semeraro Gambetti Tomasi Cantalamessa Feroci
Kardinálové nezpůsobilí účastnit se a papežské konkláve v kurzíva (CA) = člen Rada kardinálních poradců Viz také: Titulární Titulární kostel Seznam titulárních kostelů Seznam výtvorů kardinálů Kategorie Média Portál katolické církve

Jeho Eminence Santos Abril y Castelló
Kardinál Emeritní arcikněz, Bazilika Santa Maria Maggiore
Kardinál v roce 2010.
Kostel	Římskokatolický kostel
Jmenován	21. listopadu 2011
Termín skončil	28. prosince 2016
Předchůdce	Bernard Francis Law
Nástupce	Stanislaw Rylko
Další příspěvky	Kardinál-jáhen z San Ponziano, Titulární arcibiskup z Tamady
Objednávky
Vysvěcení	19. března 1960
Zasvěcení	16. června 1985 podleAgostino Casaroli
Stvořen kardinálem	18. února 2012 podle Benedikt XVI
Hodnost	Kardinál-jáhen
Osobní údaje
Rodné jméno	Santos Abril y Castelló
narozený	(1936-09-21) 21. září 1936 (věk 84) Alfambra, Španělsko
Označení	římský katolík
Předchozí příspěvek	Apoštolský nuncius v Bolívii (1985–1989) Apoštolský pro-nuncius do Kamerunu (1989–1996) Apoštolský pro-nuncius do Gabonu (1989–1996) Apoštolský pronuncius do Rovníkové Guineje (1989–1996) Apoštolský nuncius v Jugoslávii (1996–2000) Apoštolský nuncius do Argentiny (2000–2003) Apoštolský nuncius do Slovinska (2003–2011) Apoštolský nuncius v Bosně a Hercegovině (2003–2005) Apoštolský nuncius v Makedonii (2003–2011) Vice-Camerlengo apoštolské komory (2011–2012)
Erb