Adriano Bernardini - Adriano Bernardini

Styly
Adriano Bernardini
Erb Adriana Bernardini.svg
Referenční stylCtihodný
Mluvený stylVaše Excelence
Náboženský stylMonsignore

Adriano Bernardini (narozen 13. srpna 1942) je italský prelát katolický kostel kteří zastávali pozice v diplomatických službách Svatý stolec od sedmdesátých let až do důchodu v roce 2017. Prvním působením jako apoštolský nuncius byl v Bangladéši (1992–1995) a naposledy v Itálii (2011–2017). Arcibiskupem je od roku 1992.

Životopis

Dne 31. Března 1968 byl vysvěcen na kněze pro Diecéze římská kardinál Egidio kardinál Vagnozzi. Navštěvoval Papežská církevní akademie studovat diplomacii a získat doktorát v církevní právo.

Jeho první působnost v diplomatických službách Svatého stolce byla na apoštolské nunciatuře v Pákistánu, která rovněž sleduje události v Afghánistánu. Později pracoval na nunciaturách v Angole, Japonsku, Venezuele a Španělsku. Dne 17. ledna 1989 byl jmenován chargé d'affaires nunciatury na Tchaj-wanu. Dne 20. srpna 1992, jen několik dní po jeho 50. narozeninách, byl jmenován Titulární arcibiskup z Falerii a apoštolský nuncius do Bangladéše. Biskupské svěcení přijal dne 15. listopadu 1992 od kardinála Angelo Sodano.

Bernardini zůstal v Bangladéši do 15. června 1996, kdy byl jmenován Apoštolský nuncius na Madagaskaru, Mauricius a Seychely.[1] Poté byl jmenován nunciem do Thajska, Singapuru a Kambodže a apoštolským delegátem do Barma, Laos, Malajsie a Brunej dne 24. července 1999.[2] Papež Jan Pavel II pojmenoval ho Apoštolský nuncius do Argentiny dne 26. dubna 2003.[3] Jeho roky tam byly poznamenány ostrými rozdíly mezi argentinskými biskupy, zejména kardinálem Jorge Bergogliom (později František ) a Bernardini jako zástupce ministra zahraničí kardinála Angelo Sodano.[4]

Papež Benedikt XVI dne 15. listopadu 2011 jej jmenoval nunciem v Itálii a San Marinu.[5] V roce 2014 provedl vyšetřování obvinění ze skandálního chování kněží v Diecéze Albenga-Imperia, což vedlo k dalšímu vyšetřování a odvolání biskupa.[6] Jeho kariéra v diplomatických službách skončila dne 12. září 2017, kdy byl jako nuncius v Itálii nahrazen prvním neitalským zastávajícím funkci od doby, kdy Itálie a Svatý stolec navázaly v roce 1929 plné diplomatické styky.[7][8]

Dne 4. října 2017 František jmenoval jej členem Kongregace pro evangelizaci národů.[9]

Reference

  1. ^ Acta Apostolicae Sedis (PDF). LXXXVIII. 1996. s. 677. Citováno 17. ledna 2020.
  2. ^ Acta Apostolicae Sedis (PDF). XCI. 1999. s. 1004. Citováno 2. prosince 2019.
  3. ^ „Rinunce e nomine, 26.04.2003“ (Tisková zpráva) (v italštině). Tisková kancelář Svatého stolce. 26.dubna 2003. Citováno 28. dubna 2019.
  4. ^ Piqué, Elisabetta (2014). Pope Francis: Life and Revolution: A Biography of Jorge Bergoglio. Loyola Press. Citováno 28. dubna 2019.[stránka potřebná ]
  5. ^ „Rinunce e nomine, 15.11.2011“ (Tisková zpráva) (v italštině). Tisková kancelář Svatého stolce. 15. listopadu 2011. Citováno 28. dubna 2019.
  6. ^ McKenna, Josephine (2. září 2016). „Biskup ve skandálně sužované italské diecézi rezignuje“. Národní katolický reportér. Náboženská zpravodajská služba. Citováno 28. dubna 2019.
  7. ^ „Rinunce e nomine, 12.09.2017“ (Tisková zpráva) (v italštině). Tisková kancelář Svatého stolce. 12. září 2017. Citováno 28. dubna 2019.
  8. ^ Gagliarducci, Andrea (13. září 2017). „Poprvé papežský nuncius v Itálii není Ital“. Crux. Katolická zpravodajská agentura. Archivovány od originál dne 1. dubna 2019. Citováno 28. dubna 2019.
  9. ^ „Rinunce e nomine, 04.10.2017“ (Tisková zpráva) (v italštině). Tisková kancelář Svatého stolce. 4. října 2017. Citováno 28. dubna 2019.
Tituly katolické církve
Předcházet
Blasco Francisco Collaço		 Apoštolský nuncius na Madagaskaru
15. června 1996 - 24. července 1999		Uspěl
Bruno Musarò
Předcházet
Santos Abril y Castelló		 Apoštolský nuncius do Argentiny
26. dubna 2003 - 15. listopadu 2011		Uspěl
Emil Paul Tscherrig
Předcházet
Giuseppe Bertello		 Apoštolská nunciatura v Itálii
15. listopadu 2011 - 12. září 2017		Uspěl
Emil Paul Tscherrig