Salomons of Friedberg - Salomons of Friedberg

Salomonova rodina Friedbergů (Česky: Salomonové z Friedbergu, německy: Salomon von Friedberg, latinsky: Salomon de Friedberg) je Slezské rodina, která vznikla v Frýdek v Slezsko Během 16. století.

erb Václava Mořice Salomona von Friedberg

Etymologie

Zpočátku, když všichni členové rodiny pobývali ve Frýdku, používali příjmení Šalamoun nebo Šalomun (psané jako Ssalomon a Ssalomun)[1], inspirovaný biblickým Král Šalomoun izraelský, známý svou moudrostí. Když rodina opustila Frýdek, přizpůsobila si příjmení podle dvou tehdejších zvyků. Nejprve začali používat druhou část svého příjmení, která v tom případě nebyla částice (s možnou výjimkou Václava Mořic SvF.), Ale sloužila jednoduše jako místo původu (Fried-berg - Frýdek) . A za druhé se přestěhovali do německy mluvícího regionu a začali tak používat pozlacené příjmení. Šalomon změnil na Salomon von Friedberg v němčině a Salomon de Friedberg v latině (v mnoha písemných fonetických variantách.)[2][3][4]. V 20th století, kdy byly zakázány šlechtické částice, začali rodinní příslušníci používat jednoduché příjmení Friedberg (S výjimkou potomků z druhé linie žijících v Kanadě, kteří stále používají plnou latinskou verzi.).

Vznešenost

Salomonova rodina Friedberga nebyla ušlechtilý původ; zpět ve Frýdku byli příslušníky buržoazie, a proto nebyli ušlechtilí, ale stále bez nevolnictví. Václav Mořic Salomon z Friedbergu přistoupil k šlechtě poté, co byl oceněn a erb a titul vladyka (venkovský gentleman) někdy mezi lety 1648 - 1650 za své vojenské úspěchy proti Švédům, ale přesto pokračoval jako politicky aktivní člen buržoazie.[2]

Tyto znalosti nakonec vybledly a členové rodiny žijící v první polovině 19. stoletíth století v Praha předpokládali, že jsou ušlechtilého původu, používají erb a začali sledovat svoji rodinnou historii.[5] Došlo k mnoha chybám, ale žádost o potvrzení, která postrádala silné důkazy, byla vyplněna a následně schválena v roce 1863. Stala se ta nejneobvyklejší a nejpodivnější věc, když se celá rodina stala ex facto povýšenou. Potvrzení šlechty se stalo znovu v roce 1865 pro další větev rodiny (pocházející z první linie). V roce 1884 byl Emanuel Salomon von Friedberg-Mírohorský povýšený jako a Freiherr (baronet) a také jeho erb byl vylepšen.[6]

Heraldika

Matyáš Václav Salomon z Friedbergu zapečetil úřední korespondenci s pečetí s osobním znakem. Pouze pět exemplářů této korespondence přežilo do dnešních dnů, aniž by existovalo jiné známé zastoupení, a proto bylo problematické číst zbraně. Rozpoznatelný je náboj ve tvaru ptáka, pláště a jediného pírka.[7]

Václav Mořic Salomon z Friedbergu měl svůj vlastní erb, odlišný od svého staršího bratra. Opět existuje jen několik pečetí pečetí[2], ale když rodina v roce 1863 požádala o konformaci šlechty, byla k ní připojena skica údajně zkopírovaná z listiny z roku 1656. Proč je v listině obvinění lví pasant a levý nekontrolovatelný na pečetích zůstává otázkou. Bez ohledu na to bylo žádosti vyhověno a od roku 1863 to byl rodový erb nesoucí náboj lva pasanta Václava Mořic.

Erb (Do čeština přeložil z němčiny prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D., do anglického jazyka přeloženého z českého jazyka PhDr. Jiří Zeman, Ph.D.)

Štít na čtvrtiny: první a čtvrtý nebo orlí sobolí, červeně zakrnělý, směřující do středu; druhý gules, lev pasant forchée argent; třetí azurový, mur argent zděný sobolí, na něm rytíř affronté ozbrojený cap-à-pie argent bordé nebo v helmě ouvert mávající žhavý meč a v zlověstné ruce vertikální dlaň, nalevo od něj explodující granát dopadající na zeď . Poté se sklopná přilba s pláštěm sobolí a nebo a azurovým a argentem; hřeben rytíře stoupající ze štítu mezi šesti transparenty (3: 3) na pólech argent s body argent; dexter první barre argent a azurový s textem argent „F III“, dexter druhý lozengy gules a argent, dexter třetí barre nebo a azure; zlověstný první barre sobolí a nebo s textem argent „F III“, zlověstný druhý barre azure a nebo, zlověstný třetí pastilka argent a gules.[6]

Je nutné dodat, že v literatuře najdete různé erby a ilustrace. Rozdíl je většinou v tinkturách třetího pole týkajícího se stěny, tinkturách pláště a erbu bannerů (tinktury polí a tinktury textu).

Rodinná historie

Rodina Šalomonů prokazatelně žila ve Frýdku v 16. století a podle stylu historických záznamů lze předpokládat, že příjmení Šalomon se objevilo právě v té době[8]

Nejstarší písemná zpráva je ze 7. června 1541 a týká se Bartoše Šalomona, tehdejšího místního staršího, o kterém víme víc.[9] Druhým člověkem je zemědělec Jan Šalomon, který zemřel v letech 1580 až 1663. Třetí osobou je Martin Šalomon, otec pěti dětí, který se zjevně stal obětí velkého požáru v roce 1592. Dalším byl Václav Šalomon st., Který významně zvětšil majetek rodiny nemovitostmi obchodování a zemřel mezi lety 1607 a 1614.

Více informací je známo o Václavu Šalomonovi ml. Narodil se před rokem 1588 a stal se městem člen Rady ve Frýdku v letech 1615, 1616 a 1627.[1] Jelikož se jednalo o čestné místo, jeho hlavním obchodem bylo šití. Jako Švec byl dostatečně zručný, aby se stal proslulým mistr a v roce 1625 byl zvolen vůdcem cechu.[10] Jako jeho otec před ním také znásobil své bohatství obchodováním s nemovitostmi, ale v té době byl Frýdek životem řada katastrof - požáry, mor, vojenské situace, to všechno byly vážné komplikace [11] a když Václav Younger zemřel v roce 1628 nebo 1629, dostala se jeho vdova během několika let do finančních problémů.[1] Možná to byl důvod, proč jejich synové odešli z Frýdku hledat zaměstnání jinde.

Václav Mořic, narozen v roce 1625, měl úspěšnější kariéru. Bojoval proti Švédům, stal se člen Rady z Staré Město Praha. Nositelem linie však byl jeho starší bratr Matyáš Václav, narozen v roce 1618. Matyáš sloužil jako vysoký úředník Hanuši Zikmundovi Freiherrovi Petřvaldskému z Petřvaldu na jeho zámku Buchlov a později v Horní Moštěnice a region Přerov obecně.[3][4] Poslední roky strávil ve Frýdku a zemřel zde v roce 1681.[12]

Poslední stopy Salomonů z Frýdku mizí s rokem 1685.[13] Potomci Matyáše Václava - Rudolf Jan (zemřel mezi 1701 a 1723.)[14], Jan Antonín st. (Narozen 1682, zemřel po 1734.)[15], a Jan Antonín ml. (zemřel mezi 1742 a 1745.)[16], všichni pracovali tak vysoko úředníci ve službách šlechty (rytíř Jan Ondřej Kotvic z Kotvic a Hostouň, Jan Bartoloměj Freiherr Vernier z Rougemont, Hrabě Ferdinand Rudolf z Valdštejna, Hrabě Kornel, hrabě Karel Jáchym Breda a hrabě Pöetting-Persing.). To mělo své výhody. Jejich postavení, ovlivněné také tím, že žili v jejich převážně nově zrekonstruovaných rezidencích zaměstnavatelů, přineslo Salomons obrovský respekt. Na druhou stranu, jejich životy byly docela nevyzpytatelné a bylo těžké je sledovat.

Dalším slavným členem rodiny byl Josef Anton Karl (1740 - 1825)[17][5]. Svou kariéru zahájil, stejně jako jeho předkové, v oficiální službě na panství Citoliby ve vlastnictví Ernesta Karla, hraběte Pachty z Rájova, ale jako první z jeho rodiny opustil rodnou zemi a překročil hranice Čechy. Jeho prvními zaměstnavateli byli počítá Pálffy z Erdődu, kterému sloužil jako výběrčí daní v Slovenský Stupava. V letech 1799 až 1808 přestěhoval svou rodinu do Krakov v Haliči (Galicie ). Tam se rodina rozpadla na tři řádky.

Zakladatelem první linie byl Ernest Johann (1774 - 1854), zástupce starosty z Lvov. Jeho potomci se rozšířili do Polsko, Rakousko a skrz Belgie na Francie. Z tohoto řádku pochází např. generálmajor Edmund lord Salomon Friedberg, poručík polní maršál Ernst lord Salomon de Friedberg nebo malířka Sibylle Woletz.

Druhou linii založil Johann Nepomuk Stephan (1791 - 1865), kameraman v Bolechiv v dnešní době Ukrajina. Jeho potomci i nadále žijí v Polsku a na Ukrajině. Důležitá je také kanadská pobočka. Mezi jeho potomky jsou např .: Wilhelm Salomon de Friedberg- guvernér z Mościska, polský paleontolog Wilhelm Friedberg nebo jeho synovec, historik Marian Friedberg, bývalý náměstek krakovského státního tajemníka, ministr dopravy a námořní ekonomiky Jan Stanisław Friedberg nebo hutník Henry Salomon de Friedberg.

Poslední, třetí řádek pochází od Augusta Ignáce (1795 - 1880) ekonomického radního, který následoval svého otce zpět do Čech. Jeho syn byl, snad jen po jediném Václavu Mořici, jedním z nejdůležitějších v rodině Salomonů - poručík polní maršál, malíř, spisovatel a propagátor zdravého životního stylu, Emanuel Salomon von Friedberg-Mírohorský. Ale jak to bylo s Václavem Mořicem, ani on, ani Emanuel neměli žádného mužského dědice. Ostatní potomci Augusta Ignáce stále žijí Chorvatsko, Rumunsko, Slovinsko, Litva, ale také v Rakousku, Francii a Německo a mezi nimi podplukovník Gustav Friedberg nebo sociolog Erhard Friedberg.[18]

Náboženství

Od roku 1528 (fakticky od roku 1540) vlastnil Frýdek panství Václav III. Adam z Těšína, který významně přispěl k růstu města, byl luteránský a prosazoval toto přiznání ve všech svých doménách. Většina obyvatel města chodila do kostela, který do roku 1581 spravovali luteránští kněží. Nemůžeme dokázat, zda byli mezi nimi Salomoni, nebo prostě dojížděli do nedalekých Místek a jeho římský katolík Církve, ale s výjimkou této krátké doby až po moderní dobu to byli vždy přísahaní katolíci.[11]

Politika manželství

Salomons of Friedberg využili svého společenského postavení v celé historii, aby ještě více vylepšili své postavení tím, že se oženili se svými syny s dcerami z důležitých i šlechtických rodin. V nejstarších dobách to byly pouze prominentní rodiny z Frýdku jako Cvala, Šajer a Brumovsky. Mezi šlechtici byli rytíři Kotvicové z Kotvic a Hostouň, baroni Goubau de Corbeck-Dyle, počítá Lažansky z Bukové, Waagnerové páni von Wallernstädt, baroni Staël von Holstein, baroni Ožegović Barlabaševački i Bele, páni von Kraus, baroni von Puteani, knížata von Auersperg-Breunner a hrabě von Korff. Další důležitá manželská kravata byla s průmyslnickou rodinou Regenhart nebo se šlechtickým, vojákem a novinářem Morice Fialkou, předchůdcem slavných maďarský umělecká rodina Ferenczy.[18]

Mylné představy a chyby

Jak již bylo zmíněno, když členové rodiny v 19th století začalo hledat svůj původ, bylo učiněno mnoho chyb a ty, opakovaně přijaté v literatuře a podporované nepřesnými znalostmi některých členů rodiny, se opakují i ​​dnes a zůstávají neléčeny.

Podle některých pochází rodina z německého města Friedberg (Friedberg in der Wetterau ) ze dne 12.th století, zatímco ve 13.th století byli zušlechtěni a někdy se mezi členy rodiny počítají cizí osoby, jako Ojíř von Friedberg a další slavní hodnostáři (Chybné spojení s jinou rodinou von Friedberg.).

V 15th století měla rodina žít v polském Krakově (omyl s rodinou Salomonů z Benediktovic, dříve z Krakova a zušlechtěných v roce 1434.)[19] a bylo po Třicetiletá válka že se během rozdělování protestantského majetku přestěhovali do Čech.

Někdy je město Frymburk mylný jako Friedberg (Také je třeba říci, že existuje spousta měst a vesnic zvaných Friedberg, převážně podél hranic. Dokonce i město Místek, dnes společně s Frýdkem, se původně jmenovalo také Friedberg.)

Reference

  1. ^ A b C „Oblastní archiv v Opavě, fond Archiv města Frýdku, Gruntovní knihy s inv. Č. 114, 115, 116, 117, 118 a Gruntovní kniha sirotčí inv. Č. 150“.
  2. ^ A b C "Archiv města Prahy - Archivní listina listin - IV. Oddělení a V. oddělení".
  3. ^ A b „Moravský zemský archiv v Brně, Perish Register of Buchlovice Z 1660-1731“.
  4. ^ A b „Moravský oblastní archiv v Brně, matrika Pustiměř NOZ 1677-1723“.
  5. ^ A b Archiv Muzea české literatury, Emanuel Salomon von Friedberg-Mírohorský - nepublikovaná autobiografie "Paměti z mého žití" http://www.badatelna.eu/fond/5191/inventar/ Studie autobiografie publikovaná v roce 2008 Dr. Tomášem Jiránkem, Ph.D. s názvem „Emanuel Salomon z Friedbergu - Mírohorský a jeho Paměti z mého žití.“ https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/35070/Jir%C3%A1nekT_Emanuel%20Salomon_2008.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  6. ^ A b Z materiálů Österreichisches StaatsArchive Wien zpracovaných PhDr. Jan Županič, Ph.D http://www.novanobilitas.eu/rod/salomon-z-friedbergu Oblastní archiv v Opavě - subdivize Olomouc, fond Lenní dvůr Kroměříž, NAD 1416, inv. č. 8861 http://digi.Archives.cz/da/permalink?xid=68F68181CB8B11E38805F04DA2340092
  7. ^ „Oblastní archiv v Opavě, fond Archivu Lenního dvora Kroměříž, NAD 1416, inv. Č. 8861“.
  8. ^ „Oblastní archiv v Opavě, fond Archiv města Frýdku, inv. Č. 150, sken 156:“.
  9. ^ „Oblastní archiv v Opavě, fond Archivu města Frýdku, inv. Č. 114, sken 20:“.
  10. ^ „Digitální archiv Oblastního archivu v Opavě, Nálezce pomoci: Cech šveců ve Frýdku 1628-1864, č. Nálezce pomoci 473/2, č. NAD 679, inv. Č. 1“.
  11. ^ A b ADAMEC, Tomáš; KOLEKTIV AUTORŮ (2014). Frýdek-Místek. Nakladatelství Lidových novin, s.r.o. ISBN  978-80-7422-314-3.
  12. ^ "Oblastní archiv v Opavě, římskokatolická farnost Frýdek Registr NOZ 1654-1699, inv. Č. 2858".
  13. ^ „Oblastní archiv v Opavě, fond Archiv města Frýdku, inv. Č. 119, sken 794:“.
  14. ^ Záznamy osob ve farních registrech: Státní okresní archiv Praha, registr Zvoleněves 01 a Kosova Hora 01, oblastní archiv Zámrsk, farnost Světlá nad Sázavou, registr NOZ 1659-1693 a farnost Krásná Hora, registr NOZ 1676-1725
  15. ^ Záznamy osob ve farních registrech: Státní okresní archiv Praha, registr Nebovidy 02 a Bykáň 04
  16. ^ „Regional Archive Zámrsk, Parish Habry, Register NOZ 1719-1758“.
  17. ^ Záznamy osob ve farních registrech: Archiv města Prahy, Farnost Kostel sv. Štěpána, registr O 1771-1784 Oblastní archiv v Litoměřicích, farnost Cítoliby, sign. 21/5, Registr NOZ 1771 - 1783 Oblastní archiv Praha, Farní registr Neveklov 06, NOZ 1772-1802, Národní archiv v Bratislavě, Farnost Stupava: sign. 2161 Registr N 1743-1829, sign. 2165 Registr O 1742-1849, sign. 2167 Registr Z 1747-1868
  18. ^ A b "Rodokmen".
  19. ^ PILŇÁČEK, Josef (1972). Rody starého Slezska. díl III. písmena P-S.

Bibliografie

  • Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1870, 1890
  • Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1889, 1893, 1941
  • Wiener Genealogisches Taschenbuch: Pásmo 1 1926, Pásmo 5 1933
  • Genealogisches Handbuch des Adels: Band 121 Adelige Häuser XXXVI, 2000
  • Rudolf Johann Meraviglia-Crivelli, Der Böhmische Adel, 1885
  • August Sedláček, Českomoravská heraldika II., 1902
  • Milan Mysliveček, Erbovník, 1993
  • Mojmír Chromý, Heraldická ročenka 1988
  • Petr Mašek, Modrá krev: Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 2003
  • Karel Vavřínek, Almanach českých šlechtických rodů 2009
  • Ottův slovník naučný díl 22. heslo "Salomon z Friedbergů" 1904