Sacharovova cena - Sakharov Prize

Pro další použití viz Sacharovova cena (disambiguation).

Sacharovova cena za svobodu myšlení
Remise du Prix Sakharov à Aung San Suu Kyi Strasbourg 22. října 2013-21.jpg
Slavnostní předání ceny z roku 1990 udělené Aung San Suu Kyi uvnitř parlamentní jednací místnosti ve Štrasburku v roce 2013
PředloženýEvropský parlament
Odměna€50,000[1]
Poprvé oceněnProsince 1988; Před 32 lety (1988-12)
V současné době držíIlham Tohti
webová stránkaOficiální webové stránky

The Sacharovova cena za svobodu myšlení, běžně známý jako Sacharovova cena, ctí jednotlivce a skupiny lidí, kteří zasvětili svůj život obraně lidská práva a Svoboda myšlení.[2] Pojmenován po ruském vědci a disidentovi Andrej Sacharov Cena byla založena v prosinci 1988 organizací Evropský parlament.[2] Užší seznam kandidátů každoročně sestavuje Evropský parlament Výbor pro zahraniční věci a Výbor pro rozvoj. Poslanci, kteří tyto výbory tvoří, poté v září vyberou užší výběr.[3] Poté je konečná volba dána Konferenci předsedů Evropského parlamentu (předseda a vedoucí politických skupin) a jméno laureáta je oznámeno koncem října. Cena se uděluje na slavnostním ceremoniálu v prosinci ve parlamentní hemostaci ve Štrasburku.[1][3] Cena zahrnuje peněžní odměnu ve výši 50 000 EUR.[1]

První cena byla udělena společně Jihoafrické republice Nelson Mandela a rusky Anatoly Marchenko. Cena z roku 1990 byla udělena Aung San Suu Kyi, ale nemohla ji obdržet až do roku 2013 v důsledku svého politického vězení v Barmě.[4] Cena byla udělena také organizacím, z nichž první byla argentinská Matky náměstí Plaza de Mayo v roce 1992. Pět laureátů Sacharovovy ceny bylo následně uděleno Nobelova cena míru: Nelson Mandela, Aung San Suu Kyi, Malala Yousafzai, Denis Mukwege, a Nadia Murad.[5]

Razan Zaitouneh (2011) byl unesen v roce 2013 a stále chybí.[6] Nasrin Sotoudeh (2012) byl propuštěn z vězení v září 2013,[7] ale stále je mu zakázáno opustit Írán spolu s laureátem roku 2012 Jafar Panahi.[8] Cena za rok 2017 byla udělena Demokratické opozici ve Venezuele pod bojkotem Evropská sjednocená levice – Severská zelená levice.[9][10]

Laureáti

Nelson Mandela byl inauguračním vítězem ceny společně s Anatoly Marchenko.
Slavnostní předání ceny z roku 1990 udělené Aung San Suu Kyi uvnitř parlamentní štrasburské hemicycle v roce 2013. Su Ťij ji nemohla vyzvednout dříve, protože byla po celá desetiletí v domácím vězení.
Kofi Annan, příjemce ceny v roce 2003.
Členové Dámy v bílém, laureát za rok 2005, demonstrovat v Havana, Kuba.
Doktor Denis Mukwege, příjemce ceny v roce 2014
Spisovatel Raif Badawi, příjemce ceny v roce 2015
Leopoldo López, jeden z venezuelských politických vězňů příjemců ceny v roce 2017.
Filmový režisér Oleg Sentsov
RokPříjemceNárodnostPoznámkyOdkaz
1988Nelson Mandela Jižní AfrikaAktivista proti apartheidu a pozdější prezident Jihoafrické republiky[11]
Anatoly Marchenko (posmrtně) Sovětský svazSovětský disident, autor a aktivista za lidská práva[11]
1989Alexander Dubček ČeskoslovenskoSlovenský politik se pokusil reformovat komunistický režim během Pražské jaro[11]
1990Aung San Suu Kyi BarmaOpoziční politik a bývalý generální tajemník Národní ligy pro demokracii[12]
1991Adem Demaçi Kosovo[A]Kosovský albánský politik a dlouhodobý politický vězeň[11]
1992Matky náměstí Plaza de Mayo ArgentinaSdružení argentinských matek, jejichž děti zmizely během Špinavá válka[12]
1993Oslobođenje Bosna a HercegovinaPopulární noviny, které bránily Bosnu a Hercegovinu jako multietnický stát[12]
1994Taslima Nasrin BangladéšBývalá lékařka, feministická autorka[12]
1995Leyla Zana krocanPolitik kurdského původu z jihovýchodního Turecka, který byl za členství ve vězení na 15 let PKK.[11]
1996Wei Jingsheng ČínaAktivista v Čínské demokratické hnutí[12]
1997Salima Ghezali AlžírskoNovinářka a spisovatelka, aktivistka za práva žen, lidská práva a demokracii v Alžírsku[12]
1998Ibrahim Rugova KosovoKosovský albánský politik, první prezident Kosova[11]
1999Xanana Gusmão Východní TimorBývalý militant, který byl prvním prezidentem Východního Timoru[13]
2000¡Basta Ya! ŠpanělskoOrganizace sdružující jednotlivce z různých politických pozic proti terorismu[14]
2001Nurit Peled-Elhanan IzraelMírový aktivista[11]
Izzat Ghazzawi PalestinaSpisovatel, profesor
Dom Zacarias Kamwenho AngolaArcibiskup a mírový aktivista
2002Oswaldo Payá KubaPolitický aktivista a disident[15]
2003Kofi Annan GhanaDržitel Nobelovy ceny za mír a sedmý generální tajemník Organizace spojených národů[11]
Spojené národyN / A (mezinárodní)
2004Běloruská asociace novinářů BěloruskoNevládní organizace „zaměřená na zajištění svobody projevu a práv na příjem a distribuci informací a podporu profesionálních novinářských standardů“[16]
2005Dámy v bílém KubaOpoziční hnutí, příbuzní uvězněných disidentů[17]
Reportéři bez hranicN / A (mezinárodní)Francouzská nevládní organizace prosazující svobodu tisku[17]
Hauwa Ibrahim NigériePrávník v oblasti lidských práv[17]
2006Alaksandar Milinkievič BěloruskoPolitik zvolený uživatelem Sjednocené demokratické síly Běloruska jako společný kandidát opozice v prezidentských volbách v roce 2006[18]
2007Salih Mahmoud Osman SúdánPrávník v oblasti lidských práv[12]
2008Hu Jia ČínaAktivista a disident[19]
2009Pamětní RuskoMezinárodní občanská práva a historická společnost[20]
2010Guillermo Fariñas KubaLékař, novinář a politický disident[21]
2011Asmaa Mahfouz EgyptPět zástupců arabského lidu jako uznání a podporu jejich úsilí o svobodu a lidská práva.[22]
Ahmed al-Senussi Libye
Razan Zaitouneh Sýrie
Ali Farzat
Mohamed Bouazizi (posmrtně) Tunisko
2012Jafar Panahi ÍránÍránští aktivisté, Sotoudeh je právník a Panahi je filmový režisér.[23][24]
Nasrin Sotoudeh
2013Malala Yousafzai PákistánAktivistka za práva žen a vzdělávání[25]
2014Denis Mukwege Demokratická republika KongoGynekolog zacházení s oběťmi znásilnění gangu[26]
2015Raif Badawi Saudská arábieSaúdský arabský spisovatel a aktivista a tvůrce webových stránek Zdarma saúdští liberálové[27]
2016Nadia Murad Basee IrákJezídští aktivisté v oblasti lidských práv a bývalí únosci Islámský stát Irák a Levant[28]
Lamiya Aji Bashar
2017Demokratická opozice ve Venezuele VenezuelaČlenové země národní shromáždění a všechny politické vězně uvedené v seznamu Foro Penal Venezolano reprezentováno Leopoldo López, Julio Borges, Antonio Ledezma, Daniel Ceballos [es ], Yon Goicoechea, Lorent Saleh, Alfredo Ramos [es ] a Andrea González. Cena byla považována za odměnu za „odvahu studentských aktivistů a demonstrantů tváří v tvář represím ze strany Nicolas Maduro vláda ".[29][30]
2018Oleg Sentsov UkrajinaFilmový režisér, symbol boje za propuštění politických vězňů držených v Rusku a po celém světě[31]
2019Ilham Tohti Východní TurkestánUjgur ekonom, vědec a aktivista za lidská práva[32]
2020Demokratická opozice v Bělorusku BěloruskoKoordinační rada, iniciativa odvážných žen a osobností politické a občanské společnosti.[33]

Reference

  1. ^ A b C "Sacharovova cena". Evropský parlament. Archivováno z původního dne 15. září 2017. Citováno 29. října 2017.
  2. ^ A b „1986: Sacharov přichází z chladu“. BBC novinky. 23. prosince 1986. Archivováno z původního dne 26. prosince 2010. Citováno 21. října 2010.
  3. ^ A b "Sacharovova cena 2018: vybráni tři finalisté", Zprávy - Evropský parlament, 10. září 2018.
  4. ^ Cook, Annabel (22. října 2013). „Aung San Suu Kyi sbírá Sacharovovu cenu 23 let dále“. Financial Times. Archivováno z původního dne 28. října 2017. Citováno 27. října 2017.
  5. ^ Boshnaq, Mona; Chan, Sewell; Dremeaux, Lillie; Karasz, Palko; Kruhly, Madeleine. „Vítězové Nobelovy ceny míru v celé historii“. The New York Times. Archivováno z původního dne 13. října 2017.
  6. ^ "Razan Zaitouneh". Evropský parlament. Archivováno z původního dne 28. října 2017. Citováno 27. října 2017.
  7. ^ "Nasrin Sotoudeh". Evropský parlament. Archivováno z původního dne 28. října 2017. Citováno 27. října 2017.
  8. ^ „Jafar Panahi“. Archivováno z původního dne 28. října 2017. Citováno 27. října 2017.
  9. ^ Schreuer, Milán (26. října 2017). „Venezuelská opozice obdržela Sacharovovu cenu svobody EU“. The New York Times. ISSN  0362-4331. Archivováno z původního dne 26. října 2017. Citováno 31. října 2017.
  10. ^ „Vlevo bojkotovat zpolitizované slavnostní předání Sacharovovy ceny - GUE / NGL - je možná jiná Evropa“. www.guengl.eu. Archivovány od originál dne 1. února 2018. Citováno 31. ledna 2018.
  11. ^ A b C d E F G h „20 let Sacharovovy ceny: lidská práva a usmíření“. Evropský parlament. 28. října 2008. Archivováno z původního dne 12. prosince 2010. Citováno 22. října 2010.
  12. ^ A b C d E F G „Sacharovova síť požaduje okamžité propuštění Aun Schan Su Ťij, laureátky Sacharovovy ceny z roku 1990“. Reportéři bez hranic. 15. května 2009. Archivovány od originál dne 16. října 2012. Citováno 23. října 2010.
  13. ^ „Gusmão získává Sacharovovu cenu EU“. BBC novinky. 15. prosince 1999. Citováno 21. října 2010.
  14. ^ „Baskická skupina vyhrála cenu za mír“. BBC novinky. 26. října 2000. Archivováno z původního dne 1. dubna 2007. Citováno 21. října 2010.
  15. ^ „Kubánský disident sbírá cenu EU“. BBC novinky. 17. prosince 2002. Archivováno z původního dne 7. května 2004. Citováno 21. října 2010.
  16. ^ „Běloruská asociace novinářů - 2004, Bělorusko“. Evropský parlament. 9. listopadu 2004. Archivovány od originál dne 18. února 2015. Citováno 18. února 2015.
  17. ^ A b C Gibbs, Stephen (14. prosince 2005). „Kuba brání ženám z výletu'". BBC novinky. Archivováno z původního dne 17. listopadu 2006. Citováno 21. října 2010.
  18. ^ „Bělorus přijímá cenu EU za práva“. BBC novinky. 26. října 2006. Citováno 21. října 2010.
  19. ^ „Čínský disident vyhrává cenu za práva“. BBC novinky. 17. prosince 2008. Archivováno z původního dne 30. prosince 2008. Citováno 21. října 2010.
  20. ^ „Skupina pro práva Ruska vyhrála cenu EU“. BBC novinky. 22. října 2009. Citováno 21. října 2010.
  21. ^ „Kuba disident Farinas udělil Sacharovovu cenu EU“. BBC novinky. 21. října 2010. Archivováno z původního dne 22. října 2010. Citováno 21. října 2010.
  22. ^ „Sacharovova cena za svobodu myšlení 2011“. Evropský parlament. Archivovány od originál dne 23. října 2011. Citováno 27. října 2011.
  23. ^ Dehghan, Saeed Kamali (26. října 2012). „Nasrin Sotoudeh a režisér Jafar Panahi sdílejí hlavní cenu za lidská práva“. Opatrovník. Archivovány od originál dne 26. října 2012. Citováno 26. října 2012.
  24. ^ „Nasrin Sotoudeh a Jafar Panahi - nositelé Sacharovovy ceny za rok 2012“ (PDF). Evropský parlament. Archivováno (PDF) z původního dne 22. prosince 2015. Citováno 27. října 2012.
  25. ^ Jordan, Carol (10. října 2013). „Malala získala Sacharovovu cenu za svobodu myšlení“. CNN. Archivováno z původního dne 15. října 2013. Citováno 10. října 2013.
  26. ^ „Doktor z Konga Denis Mukwege vyhrál Sacharovovu cenu“. BBC novinky. 21. října 2014. Archivováno z původního dne 22. října 2014. Citováno 22. října 2014.
  27. ^ „Raif Badawi vyhrál Sacharovovu cenu za lidská práva“. Opatrovník. Brusel. Associated Press in. Archivováno z původního dne 29. října 2015. Citováno 29. října 2015.
  28. ^ „Sacharovova cena: Jezídské ženy vyhrávají cenu EU za svobodu“. BBC novinky. 27. října 2016. Archivováno z původního dne 27. října 2016. Citováno 27. října 2016.
  29. ^ „Venezuelská opozice udělila Sacharovovu cenu za prosazování lidských práv“. Nezávislý. 26. října 2017. Archivováno z původního dne 28. října 2017. Citováno 28. října 2017.
  30. ^ „Parlament uděluje Sacharovovu cenu 2017 demokratické opozici ve Venezuele“. Evropský parlament. 26. října 2017. Archivováno z původního dne 28. října 2017. Citováno 27. října 2017.
  31. ^ „Sacharovovu cenu 2018 získal Oleg Sentsov“. Evropský parlament. Citováno 25. října 2018.
  32. ^ „Ilham Tohti získal Sacharovovu cenu za rok 2019“. Evropský parlament. 24. října 2019. Citováno 24. října 2019.
  33. ^ „Sacharovova cena za rok 2020 udělená demokratické opozici v Bělorusku“. europarl.europa.eu. 22. října 2020. Citováno 15. listopadu 2020.

externí odkazy

Poznámky

A.^ Kosovo je předmětem územního sporu mezi Republika Kosovo a Republika Srbsko. Republika Kosovo jednostranně vyhlásila nezávislost dne 17. února 2008. Srbsko nadále tvrdí jako součást svého vlastní suverénní území. Obě vlády začal normalizovat vztahy v roce 2013 jako součást Bruselská dohoda z roku 2013. Kosovo je v současné době uznáno jako nezávislý stát 98 z 193 Členské státy OSN. Celkem, 113 Členské státy OSN v určitém okamžiku uznaly Kosovo, z toho 15 později své uznání stáhli.