Ruth Hall (román) - Ruth Hall (novel)

Tento článek je hlavní část nedostatečně shrnout klíčové body jeho obsahu. Zvažte prosím rozšíření potenciálního zákazníka na poskytnout přístupný přehled všech důležitých aspektů článku. (Prosinec 2010)

Ruth Hall

Autor	Fanny Fern
Země	Spojené státy
Jazyk	Angličtina
Žánr	Roman à clef
Vydavatel	Mason Brothers
Datum publikace	Listopadu 1854
Typ média	Tisk (Tvrdý obal )
Stránky	400 (přibližně 220 v posledních vydáních)

Ruth Hall: Domácí příběh současné doby je roman à clef podle Fanny Fern (pseudonym Sara Payson Willis), populární spisovatelka novin z 19. století. V návaznosti na její meteorický vzestup ke slávě jako publicista, podepsala smlouvu v únoru 1854 na napsání celovečerního románu. Skončila Ruth Hall během několika měsíců a poprvé vyšlo v listopadu 1854.

Shrnutí spiknutí

Autobiografický román lze rozdělit do tří fází: šťastné manželství Ruth, ochuzené vdovství a vzestup ke slávě a finanční nezávislost novinářky.

Manželství

V první kapitole sedí mladá Ruth Ellet v noci před svatbou u svého okna a přemýšlí o svém dosavadním životě. Když její matka dávno zemřela, byla poslána pryč na internát, kde vynikala v psaní skladeb. Mezi Ruth a jejím otcem, který má spoustu peněz, ale zlobí se nad každým centem, neztratí žádnou lásku; a přestože zbožňuje svého talentovaného staršího bratra, Hyacinta, je to podivný muž s chladným srdcem, který své sestře nadává na předehry náklonnosti. Ruth proto vkládá všechny své naděje do svého blížícího se manželství s Harrym Hallem.

Řádně se provdá za Harryho. Je to dobrý, milující muž a také pohledný a prosperující. V této fázi je jediným trnem v oku Ruth Harryho rodiče: stará paní Hallová tak hořce žárlí na docela novou manželku jejího syna, že na ni neustále naléhá vinu a oba svokři se do jejího života neustále vměšují. Když se Harry a Ruth přesunou na farmu vzdálenou pět mil, následují ho.

První dítě Harryho a Ruth, Daisy, jim přináší velkou radost. V očích prarodičů je však malá holčička „mimo kontrolu“ a Ruth považují za hroznou matku. Ruth a Daisy si hrají v potoce a společně sbírají divoké květiny, které babička nesnáší. Daisy v zimě onemocní a zemře na záď protože Dr. Hall, Ruthin tchán odmítá brát Ruthino volání o pomoc vážně a okamžitě se neúčastní dítěte. Ruth a Harry mají další dvě dcery, Katy a Nettie; potom, když je Nettie ještě kojenec, Harry uzavře smlouvu tyfus a umírá.

Vdovství

Ruth, která má jen velmi málo peněz, požádá o pomoc své příbuzné. Starší Halls a Ruthin otec jí s nechutí poskytli malý příjem. Stěhuje se do penzionu v chudinské čtvrti, hned po bordelu, a neúspěšně hledá zaměstnání jako učitelka nebo švadlena. Její bohatí přátelé ji upustí, její příbuzní ji uráží a jen zřídka někdo nabídne pomoc nebo povzbuzení. Když Katy onemocní, paní Hall ji přesvědčí, aby se jich vzdala a pak s malou dívkou zachází drsně. Mezitím se Ruthiny prostředky stále snižovaly, což ji nutilo přestěhovat se do pusté podkroví a žít z chleba a mléka.

Ruth, téměř zoufalá, narazí na myšlenku psát pro noviny. Složí několik ukázek a pošle je svému bratrovi Hyacintovi, který je vlivným vydavatelem. Pošle vzorky zpět, spolu s drzou notou, která jí říká, že nemá talent.

Úspěch

Ruth vytrvá, přijme pseudonym „Floy“ a nakonec najde editora, pana Lascoma, který je ochoten koupit její spisy. Její sloupy jsou hitem; brzy vydává několik kusů týdně pro pana Lascoma a pro dalšího redaktora, pana Tibbettsa. Seznamy předplatného rostou a pošta fanoušků se valí, ale Ruth se stále stěží zaobírá, protože žádný z redaktorů jí za své příspěvky nedá více peněz. Proto, když jí vydavatel jménem pan Walter nabídne dvojnásobek své současné míry odměny za práci výhradně pro jeho časopis, souhlasí.

Pan Walter se stává jejím nejlepším přítelem a obhájcem. Vzhledem k tomu, že nyní musí psát pouze jeden článek za týden, Ruth má čas sestavit výběr knih ve svých sloupcích. To se stává bestsellerem, díky čemuž je Ruth nejen nezávislá, ale také bohatá. Vykoupí Katy a se svými dcerami se přestěhuje do pohodlného hotelu. Na poslední scéně navštíví hrob svého manžela a smutně pohlédne na místo, které má pro něj vyhrazené, poté odejde z hřbitova a myslí na dobré věci, které může život ještě čekat.

Ruth Hall postavy a jejich historické předchůdce

• Ruth Hall je beletrizovaná verze Sarah Payson Willis, známější jako Fanny Fern. Jednou z Ruthových uštěpačných charakteristik byla její snaha o lásku, kterou mohl způsobit téměř neexistující bratr a otec. Od mladého věku si Ruth přála, aby byla krásná ne proto, aby byla obdivována, ale spíše aby byla milována. Ruth, kterou její starší bratr Hyacint často označoval jako „trapná“ a „velmi prostá“, tvrdě pracovala, aby si získala jeho přízeň.^[1] Jak stárla a měla ráda, že je sama se sebou, začala se Ruth říkat „divná“ a „divná“.^[2] Poté, co byl po matčině smrti poslán do internátní školy, začalo být zřejmé, že Ruth se od jejích vrstevníků velmi liší. Zatímco mnoho dívek kolem ní se v noci ukradlo, aby se setkaly se svými kouzly, „nenáročná Ruth“ často trávila čas vzděláváním v záležitostech historie, astronomie, jazyků a matematiky. Ruth by i nadále byla pohrdána okolím i po jejím sňatku s Harrym Hallem. Nevědomá v chování domácnosti a vaření, protože strávila většinu svého života v internátní škole, byla její tchyně považována za frivolní a nepraktickou. Vzhledem k tomu, že většinu času trávila sbíráním květin a trávením času s přírodou, paní Hall nepovažovala Ruth za nic jiného než za „dobře oblečenou panenku“.^[3] Ruth bude po smrti svého manžela i nadále považována za bezcennou po velkou část svého života. Teprve poté, co potkala pana Waltera, si Ruth začala uvědomovat svou vlastní hodnotu. Pan Walter by v podstatě sloužil jako Ruthovo probuzení. Poprvé od smrti svého manžela začala chápat, že je cenným členem společnosti s velkým počtem talentů.
• Harry Hall je Ruthin manžel. Jeho postava v románu napodobuje Fernova prvního manžela Charlese Harringtona Eldredge v reálném životě. Je nesmírně milující Ruth Hall. To je často zřejmé, počínaje skutečností, že se s ní stále ožení, přestože jeho rodiče nesouhlasili s jeho výběrem. Je odhodlaný a věnuje se zajištění dobrého života své manželky a dětí a tvrdě pracuje v počítajícím domě jako bankéř. Brzy chytí tyfus a umírá. Jeho předčasná smrt devastuje a traumatizuje jeho manželku a rodinu.
• Hyacint Ellet je Fernův bratr, Nathaniel Parker Willis,^[4] Hyacint je Ruthin bratr, který s ní od mladého věku nesouhlasil. Je bohatým a vlivným vydavatelem časopisu „The Irving Magazine“. Když mu Ruth píše o žádost o zaměstnání, odmítá to navzdory jejímu nedostatku příjmů a životní situaci a říká jí, že nemá talent. Když Ruth nakonec dosáhne úspěchu, je vystaven společnosti jako zlý a bezcitný člověk, kterým je.
• Pane Ellete je Ruthin bohatý otec, který jí a jeho vnučkám poskytuje velmi malou pomoc, když Ruthin manžel zemře. Je Fernův otec, Nathaniel Willis, vydavatel Společník mládeže a další náboženské časopisy.
• Daisy Hall je nejstarší dítě Ruth a Harryho Halla a je velmi podobné své matce v lásce k přírodě. Její náhlá smrt na horečku je začátkem Ruthiných tragédií.
• Katy Hall je nejstarší žijící dcera Ruth. Je velmi plachá a chrání svou matku. Když Ruth čelí těžkým ekonomickým dobám, Katyiny prarodiče vezmou Katy od své matky, aby s nimi žila. Katy tam není šťastná a chce se vrátit domů. Ve srovnání se svou sestrou je Katy mnohem tišší a plachější. Je si velmi blízká se svou matkou a sestrou a má k své babičce upřímnou nenávist. Jejím jediným přáním v románu je, aby její malá rodina mohla pohodlně žít pod stejnou střechou.
• Nettie Hall je nejmladší ze tří dětí Ruth Hall a velmi se podobá své matce. Její postava v románu napodobuje skutečnou dceru Fanny Fern Ellen. Pan Walter vtipkuje: „Nettie, je Ruth druhá, tváří, formou a rysem.“^[5] Nettie je vtipná, hravá, nevinná a namyšlená. Její způsoby žertování, používání hříček a hra na jazyk dále ukazují její odcházející osobnost, která tolik napodobuje její vlastní matku.
• Dr. Hall je Ruthin tchán. Nelíbí se mu Ruth ve stejné míře jako jeho manželce, ale je přesvědčen a ovlivněn, aby se svými činy a slovy své ženy cítil stejně. Po smrti svého syna k němu Ruth přijde v době zoufalství a on ji odvrátí, takže jeho snacha a vnučky jsou opuštěné.
• Paní Hallová je Ruthina tchyně. Věčně nepodporuje Ruth a příliš chrání Harryho. Nevěří, že Ruth je pro Harryho dost dobrá, a neustále kritizuje její schopnosti plnit povinnosti v domácnosti. Paní Hall je rozhodnuta udržet Ruth na uzdě, a to i v Ruthových nejhorších chvílích po smrti Harryho.
• Pane Tibbettsi je redaktorem Poutník a Ruthin původní vydavatel, který jí odmítl dát řádný plat, protože byla žena, i když ji přepracovává. Je ním William Moulton, redaktor časopisu Pravá vlajka.
• Pane Waltersi je hlavní postavou mužské postavy v románu. Do příběhu vstupuje na půli cesty jako vydavatel, který má zájem vydávat Floyova díla výhradně s jeho společností. Pan Walter nechce přehlížet Ruth Hall jako ženu a je jediným mužem v románu, který s ní zachází s respektem. Píše jí a odhlásí se jako její „bratr“, za kterým ho Ruth přijde vidět. Na rozdíl od Hyacintu, jejího pokrevního bratra, je pan Walter schopen finančně podporovat Ruth, učinit z jejích starostí jeho vlastní a zajímat se o její děti. Je to skutečná postava, která nabízí Ruth naději.

Styl

Ruth Hall byl Fernův první román; její předchozí práce byly krátké úvodníky novin psané svižným konverzačním stylem, obvykle pod silným tlakem termínů. Tento ukvapený, staccato styl se přenáší do románu, který má v současných vydáních něco přes 200 stran, ale obsahuje čtyřicet samostatných kapitol v průměru dvě až tři stránky.

Předchozí kapitoly popisující Ruthino manželství se odvíjely jako série dálniční známky představující život hrdinky z různých hledisek. Dobré vlastnosti Ruth lze odvodit většinou z úsilí její tchyně zčernat její charakter; v jedné scéně, například, stará paní Hallová, zoufale snažící se najít vinu na svém nenáviděném rivalovi, prochází Ruthiným domácím pokojem po místnosti a vede zlomyslný vnitřní monolog, když dychtivě hledá nejmenší chybu v úklidu. V tomto okamžiku vypravěč naruší příběh do apostrofizovat o zlověstné budoucnosti blížící se mladé nevinnosti.

Potom Harry umřel, takže Ruth byla téměř bez peněz a sedla si se dvěma malými dětmi. Když Ruth zjistila, že její dobří příbuzní jí udělají jen tu nejchudobnější lítost, odhodí své iluze a rozhodne se, že si ve světě udělá svou vlastní cestu. Tato rozzlobená vzdorná Ruth přestává být pasivním objektem lítosti vypravěče a postupuje do středu dění, plnohodnotným protagonistou.

Podle Stephena Harnetta byl ve svém článku „Ruth Hall z roku 1855 Fanny Fern, Veselá brutalita kapitalismu a ironie sentimentální rétoriky“ napsána Ruth Hall především v sentimentální próze. Je to však ironické, protože Fern strukturuje svůj román kolem zásadního rozporu veselé brutality kapitalismu. Harnett přináší do své práce kapitálový aspekt při vysvětlování peněz, se kterými se Ruth setkala, tím, že se stal spisovatelem, zdůrazněním mnoha rozhovorů mezi Ruth a panem Walterem. Poznamenává, že konec Ruth Hall v jistém smyslu nesedí a komplikuje také sentimentální román, protože končí u Ruth „společenského lezení“, které se vyskytuje ve světě kapitalismu. Lze to považovat za ekonomický a politický závěr vítězství kapitalistické kultury průmyslu a je to v ironickém kontrastu se sentimentálním románem.

Fernův vztah s vydavatelským světem

Fanny Fern a její fiktivní protějšek Ruth Hall jsou použity v tomto románu jako případová studie k zobrazení nové kapitalistické potřeby ženských literárních talentů ve fázi vysoké nabídky a poptávky v 50. letech 18. století. Fanny Fern se stala „divoce vyhledávanou komoditou, jejíž poptávka byla tak vysoká“, že „způsobovala šíření krmení mezi soupeřícími vydavateli“. ^[6] Její úspěch byl bezprecedentní, protože byla mezi prvními ženami, které dosáhly takového úspěchu v literárním světě. Dříve vydavatelé měli obchodní práva nad svými autory, ale se vznikem Fernových spisů mnozí tuto zdvořilost přehlíželi. Obchodní zdvořilost byla nepsaná dohoda, která zabránila masové rivalitě „ohledně práva vydávat populární spisovatelky“, ale porušení této zdvořilosti v případě Ferna fungovalo v její prospěch kvůli maximálním ziskům, které získala jako profesionální autorka.^[7] Tento konec obchodní zdvořilosti odráží potřebu moderní společnosti po rodinném vztahu mezi vydavateli a jejich autory; není to jen chladný byznys, ale teplé vztahy navázané po dlouhou dobu. Vztah Ruth Hall s Walterem v románu odráží Fernův vztah s jejím vydavatelem a vykazují tyto nové, srdečné vlastnosti. Vydáním literatury Fanny Fern povzbuzuje vydavatele, aby ukončili obchodní zdvořilost a umožnili otevřené dražení pro větší úspěch. S tímto nově nabytým úspěchem využívá Fanny Fern své vlastní profesionální autorství jako příležitost zpochybnit pohled ideální ženy na 19. století, osvobodit se od typických domácích sfér a vést ženy k nezávislosti.

Recepce a vliv

Ruth Hall obdržel většinou dobré recenze a dobře se prodával. Fernův nelichotivý portrét její rodiny a jejích prvních dvou redaktorů ji však brzy dostal do potíží. William Moulton, redaktor časopisu Pravá vlajka, poznal se v šetrném panu Tibbettsovi a rozhodl se odplatit. Dal dohromady knihu s názvem Život a krásy Fanny Fern který se skládal z nejvíce satirických děl jeho bývalého hvězdného přispěvatele, spolu s esejem, který nejen zpochybnil její charakter, ale odhalil její skutečnou identitu veřejnosti. Fern byl hluboce zraněn a román se stal kontroverznějším; kritici začali vnímat nedostatek synovské zbožnosti ve Fernově parodování vlastní rodiny, navíc k nejneženské touze po pomstě. Skandál však neudělal nic pro utlumení prodeje, který se brzy vyšplhal na 70 000.

Přes jeho notoricky známý komentář o „zatraceném davu čmárajících žen“, Nathaniel Hawthorne román obdivoval a v roce 1855 se svěřil svému vydavateli:

Při svém posledním, vzpomínám si, jsem věnoval trochu povzbuzení autorkám. Od té doby jsem četl „Ruth Hall“; a musím říct, že jsem si to hodně užil. Žena píše, jako by v ní byl Ďábel; a to je jediná podmínka, za které žena někdy napíše cokoli, co stojí za přečtení. Ženy obecně píší jako emaskulovaní muži a od mužských autorů se odlišují pouze větší slabostí a pošetilostí; ale když odhodí zábrany slušnosti a přijdou před veřejnost, jakoby nahá -, pak jejich knihy určitě mají charakter a hodnotu. Můžeš mi něco říct o této Fanny Fern? Pokud ji potkáte, přeji si, abyste jí dali najevo, jak moc ji obdivuji. (Dopisy Ticknorovi, 1:78)

Ruth Hall se od té doby stala nejtrvalejším dílem Fern.^{[Citace je zapotřebí ]} Díky románu ženy z viktoriánské éry, která si vydělá finanční nezávislost, se stala oblíbenou u současných feministických literárních vědkyň. Ve většině domácích románů tohoto období končí pátrání hrdinky šťastným manželstvím a odevzdáním veškerého zaměstnání mimo domov. V tomto případě je však šťastné manželství pouze prologem; je to také smíšené požehnání, které s sebou přináší zármutek nad smrtí dítěte, spolu se skutečně příšerným souborem tchánů, kteří musí být vždy uklidňováni a uklidňováni.

Když její manžel zemře, Ruth zjistí, jak málo jsou její domácí ctnosti na trhu. Nikdo nenabízí Ruth mnoho charity: redaktoři novin s ní zacházejí nespravedlivě; muži na ni penzion zkuste ji kořistit; její bratr nebude publikovat její sloupky; její otec na ni naléhá, ​​aby se vzdala svých dětí, Katy a Nettie, aby je nemusel podporovat; a její svokři přijmou Katy, protože Ruth si nemůže dovolit ji krmit, a pak s ní zacházet víc než kalvínský drsnost. Vrcholem boje hrdinky zde není ani manželství, ani smrt, ale okamžik, kdy Ruth poté, co si vydělala malé jmění svou první knihou, získá zpět Katy a nakonec řekne své tchyni, co si o ní opravdu myslí.

Kritická teorie

Podle Joyce Warrenové v článku Stephena Hartnetta „Veselá brutalita kapitalismu“ pomohla Fanny Fernová finančnímu úspěchu Ruth Hall překonat genderová omezení žen 19. století, a to navzdory společenským normám.^[8] Podle kritiky Jennifer Larsonové Fanny Fern tvrdí, že když se ženy vydávají běžnou cestou domorodosti a nechávají se podřízovat mužům, nechávají se utlačovat. Když se však ženy osvobodí vstupem na tržiště, mohou „renovovat“ svůj život a uspět ve svých domovech i mimo ně a stát se vlastními individualitami.^[9]

Linda Grasso to tvrdí Ruth Hall je veřejným projevem hněvu ženy a používá se jako strategický politický nástroj. Tvrdí, že Bůh dal ženě schopnost být intelektuální a mít talent, a proto by jim mělo být umožněno využít tuto schopnost při psaní tak, jak to má Fanny Fern.^[10] Jenniffer Harris navrhuje, aby to byla Fanny Fern Ruth Hall není typickým románem, který jednoduše ilustruje příběh ženy a jejího manželství, ale spíše případnou vdovou, které se podaří získat ekonomickou nezávislost, aniž by musel záviset na muži nebo na někom jiném. Harris vyjadřuje, že „ženám se nedostává jemnosti zacházení nebo respektu, že by měly být na pracovišti, kde dominují muži.“ Cítí, že Ruth Hall způsobila revoluci v této realitě tím, že se stala prestižní spisovatelkou, podobně jako to udělala Fanny Fern ve svém vlastním životě.^[11]

Podle Christine Ross „Logika, rétorika a diskurz v literárních textech žen devatenáctého století“ se Ross pokouší oddělit logické diskurzy autorek v devatenáctém století, které hodnotí gramatické případy spisovatelky, protagonistky a ženského probuzení se odehrála v jejích románech. Snaží se odhalit expozici, kterou v té době dostávali tito autoři, když se stali populárnějšími u jejich literárních děl a povědomí o jejich ziskovosti / prodejnosti jejich genderových rozdílů a o tom, jak to doboví vydavatelé využili ve svůj prospěch. Ross poukazuje na to, že postava Ruth Hall tuto zkušenost prožívá na konci románu a tvrdí, že se Fanny Fern pokusila přiblížit tento aspekt expozice svému čtenáři. Rovněž komentuje satirickou analýzu „mužů vkusu“ Fanny Fernsové, aby ukázala skutečné barvy mužů v té době, přičemž uvedla, že Willis byla satirou „nezasloužených privilegií mužnosti a společenské třídy“.^[12]

Ve svém článku „Renovace domácnosti v roce 2006“ Ruth Hall", Incidenty v životě otrokyně, a Náš NigJennifer Larson zdůrazňuje negativní dopady domácího diskurzu na ženy a prostřednictvím románů, Ruth Hall, Incidentní život otrokyně a Náš Nigje schopna ukázat, jak některé ženy dokázaly překonat útlak, v němž zůstaly po neúspěchu svého manžela. Po smrti jejího manžela, Harryho, je Ruth opuštěná a závislá na charitě jejího doprovodu; otec, bratr a naneštěstí její zákon. Podstupuje mnoho potíží, když se snaží čelit světu sama se svými dvěma dětmi. Po mnoha odmítnutích si Ruth dokáže najít práci spisovatelky, což postupně vede k jejímu úspěchu a svobodě. Podle Larsona je Ruth Hall, protagonistka, skvělým příkladem toho, jak mohou ženy zvítězit nad útlakem a osvobodit se prací. Pro Ruth jí psaní pomohlo stát se úspěšnou a spolehlivou.^[13]

Podle článku Davida Dowlinga „Capital Sentiment: Fanny Fern’s Transformation of the Gentleman Publisher's Code“ Fern vydělával na podmínkách měnícího se trhu, pokud jde o práci a pohlaví. V padesátých letech 19. století začali vydavatelé a autorky vydávat nové vztahy a spisovatelky začaly dostávat mzdy za své profesionální autorství. K vytvoření tohoto vztahu vydavatelé mužského pohlaví porušili akt obchodní zdvořilosti, což byla gentlemanská dohoda, že nebude porušeno právo původního vydavatele na dotisk díla. Ačkoli obchodní zdvořilost fungovala z úcty, Ruth Hall vyzvala vydavatele, aby tento akt přehlédli, a nabídli autorům, jako je ona, aby pro ně napsali. Fern hájila vydavatele, kteří se ve svých spisech postavili proti obchodní zdvořilosti, protože každá nová nabídka na její práci zvýšila její plat a „hodnotu na trhu“.^[14] v Ruth Hall, mnoho z domácích životních scén Ruth je naplněno jazykem spojeným s etikou obchodního zdvořilosti. Například Ruth reaguje na možnost nemoci jejího manžela jako ohrožení vlastního života slovy: „Můj manžel byl první nárok“, což znamená, že její hlavní loajalita je s ním.^[15] Teprve po jeho smrti je Ruth schopna jednat svobodně a nakonec spolupracovat se svým vydavatelem panem Walterem. Dowling také hovoří o tom, jak Fern použila „‚ sentimentální obraznost a jazykové vzorce 'jako způsob maskování jejího hlavního účelu vývoje Ruth v ‚vlastní definici a verbální moc'.“^[16] v Ruth Hall, Ruth tráví sotva třetinu příběhu v domácím prostředí. Místo toho si Ruth zakládá kariéru a připravuje se na to, aby byla lepší ženou na tržišti, kde původně dominovali muži.

V článku Jennifer Harrisové Transakce na tržišti a sentimentální měny v Ruth Hall od Fanny Fern, rozpracovává ideologii distancování žen od ekonomického světa a udržení na domácí scéně. Fanny Fern tuto ideologii oslovuje a vyvrací prostřednictvím své protagonistky Ruth Hall. Místo aby zlepšila své životní podmínky prostřednictvím tradičního závislého nového sňatku, po smrti manžela a opuštění svokrů a otce opouští domácnost a vstupuje na patriarchální tržiště, vyjednává o své kapitálové hodnotě a získává nezávislou hodnotu.^[17]

Článek Gale Temple „Nákup dobroty: Fanny Fern, Ruth Hall a Fraught Individualism“ pojednává o „plném individualismu“ románu. Podvodný individualismus je termín odvozený od C. Macpherson Pojem „přivlastňovací individualismus“. Podle definice se jedná o implicitní smysl, který se vyvinul společně s liberálním kapitalismem a který si jednotlivci „vlastní“, mohou zcela svobodně vstoupit do veřejného života, a to především s ohledem na svůj vlastní zájem, nikoli na zájem státu nebo širší občanská oblast. Charakteristikou „přivlastňovacího individualismu“ je, že abstraktní sociální zločince se mohou pokusit omezit nebo ztlumit schopnost jednotlivce skutečně kvést. Tato charakteristika je v Ruth Hall zobrazena mnohokrát, nejprve Ruthinou matkou a poté znovu, když se pokusila vstoupit do pracovní síly. Článek také pojednává o pokračujícím útoku na Ruthin individualismus, zejména ze strany její tchyně.^[18]

Reference

Další čtení

• Temple, Gale. „Nákup na dobrotu: Fanny Fern, Ruth Halla plný individualismu. “ Studie americké fikce, 22. září 2003.

externí odkazy

• Celý text z Ruth Hall.
• Ruth Hall ebook zdarma ve formátech PDF, PDB a LIT
• Fanny Fern dovnitř The New York Ledger zdarma kopie jejích sloupců pro papír
• Bibliografie vědeckých materiálů o Fanny Fern a Ruth Hall; sestaven na University of Minnesota.