Roswitha Hecke - Roswitha Hecke

Roswitha Hecke (narozen 1944 v Hamburg ) je Němec fotograf a fotoreportér. Její obsah sahá od tváří po místa a její fotografické projekty prozkoumávají neznámé a znovu zkoumají známé.

Život

Hecke se chtěla stát fotografkou už v pubertě. Dcera učitele, nikdy předtím nedržela v rukou kameru, ale jednoho rána jednu vzbudila a věděla, že potřebuje fotit. Po tříletém učení fotografa se Hecke seznámil s divadelním režisérem Peter Zadek. Během sedmi let jejich vztahu fotografovala výhradně Zadkovy divadelní produkce. Po tomto období následovaly záběry mnoha dalších jevištních děl a filmů, včetně inscenací Werner Schroeter, Rainer Werner Fassbinder a v Paříži dne Éric Rohmer.

Hecke žil s německým autorem a básníkem Wolfgangem Wondratscheckem a v 70. letech s ním cestoval po Spojených státech. Společně vydali knihu s názvem Lidé, místa, pěsti. Hecke vylíčil mnoho umělců, herců a hudebníků, včetně Omar Sharif, Heinz Bennent, Ingrid Caven a Andrés Segovia.

Hecke se považuje za moderní nomádku. Cestovala po světě: Francie, Španělsko, Itálie, Turecko, Indie, Mexiko, Peru, USA, Španělsko a Švýcarsko. V Maroku žila tři roky ve stanu. V roce 2002 se přestěhovala do Petrohradu, kde učila magisterské studium fotografie na Akademii umění.

V současné době žije Hecke v Hamburku. Má dva syny, Saida a Ivana.

Umění fotografie

„Nikdy se svým modelkám nezesměšňuje, ale ani je neoslavuje. Její oko se nikdy nepřestává ptát, a proto jsou její fotografie upřímné, někdy vtipné a vždy jedinečné.“ (Joachim Sartorius, dozorce Berliner Festspiele )

Hecke byla poprvé uznána za černobílé fotografování divadelních scén a portrétů. Na začátku 70. let přešla na fotožurnalistiku a barevnou fotografii. Její inscenované fotografie zkoumají podivné a přesto často jednoduché světy a situace. Je přesným, nezaujatým a citlivým pozorovatelem. Některé z jejích fotocyklů se zabývají lidmi žijícími na okraji společnosti: transvestity, lidmi bez domova a prostitutkami. Její fotografie jsou uctivé a nezbavují její poddané důstojnosti. Dalším z jejích oblíbených témat je fascinace lidským mužem jako takovým a všechny výrazy machismu. Její práce byla publikována řadou renomovaných německých časopisů jako Záď, Móda, Twen, Playboy, Divadlo heute, Die Zeit, Spiegel, a další.

Ocenění

Její práce Milostný život, o curyšské prostitutce Irene, zvítězila v roce 1979 Cena Kodak jako nejlepší fotokniha. V roce 1982 mu byla udělena cena jako Nejkrásnější kniha německou nadací Stiftung Buchkunst a byla zveřejněna v Norsku, Spojených státech a Japonsku.

Výstavy

Knihy

  • Liebes Leben. Bilder mit Irene. Bildband. Rogner & Bernhard, München 1979. ISBN  3-8077-0100-1
  • Blott til lyst. bilder med Irene. Sandberg, Oslo 1982, ISBN  82-7316-144-7
  • Mann für Mann. Bildband. Rowohlt, Reinbek bei Hamburg 1989, ISBN  3-498-02883-9
  • Japonské vydání Liebes Leben. JICC Shuppankyoku. Tokio 1993, ISBN  4-7966-0582-7
  • Pigalle. Mit einem Text von Joachim Sartorius. Deutsch und Englisch. König, Köln 2007, ISBN  978-3-86560-162-9
  • Tajné pohledy. Fotograf 1964 bis heute. Ausstellungskatalog und Buch. Schirmer Mosel, Mnichov 2007, ISBN  978-3-8296-0325-6

Reference

  • Nichts ist erstaunlicher als das Leben. In: Tajné pohledy. Fotograf 1964 bis heute. Schirmer Mosel, Mnichov 2007, ISBN  978-3-8296-0325-6.
  • „Ich berühre und werde berührt“, Spiegel Online, 24. listopadu 2007.
  • Almut F. Kaspar: Roswitha Hecke. Heimliche Blicke. V: Záď vom 5. října 2007.
  • Joachim Sartorius: Nichts ist erstaunlicher als das Leben. Anmerkungen zum fotografischen Werk von Roswitha Hecke. In: Tajné pohledy. Fotograf 1964 bis heute. Schirmer Mosel, Mnichov 2007. ISBN  978-3-8296-0325-6.
  • Jens Hinrichsen: Stiller Blick. V: Der Tagesspiegel vom 6. listopadu 2007.
  • Andrea Tholl: Ich berühre und werde berührt. Interview mit Roswitha Hecke. Spiegel online, 24. listopadu 2007.
  • Pressemappe des Martin-Gropius-Baus zur Ausstellung 2007 v Berlíně.

externí odkazy