Root Cellar (báseň) - Root Cellar (poem)

tento článek potřebuje další nebo konkrétnější Kategorie. Prosím pomoci podle přidávání kategorií aby to mohlo být uvedeno u podobných článků. (Květen 2019)

"Root Cellar"je báseň napsaná Americký básník Theodore Roethke (1908-1963) publikovaný ve druhé sbírce Roethke, Ztracený syn a další básně, v roce 1948 v Zahradní Město, New York. Báseň patří mezi Roethkeovu sérii „Skleník Básně "první část Ztracený syn, sekvence oslavovaná jako „jeden z trvalých úspěchů moderní poezie“ ^[1] a označen jako bod Roethkeovy metamorfózy z malého básníka do jednoho z „prvního významu“,^[2] do básníka James Dickey by považoval za jeden z největších v americké historii.

Roethke vyrostl Saginaw, Michigan, kde jeho otec, Otto, vlastnil skleník o rozloze 25 akrů. Roethke ve svých dopisech popsal skleník jako svůj „symbol pro celý život, lůno, nebe na zemi“.^[3] Roethkeův otec zemřel, když měl Roethke čtrnáct, téhož roku jeho strýc spáchal sebevraždu, což je okolnost, která se rýsuje za Roethkeovým pojetím skleníku.

Ve skleníku kořenový sklep funkce udržují kořeny naživu a umožňují jim růst v této podzemní struktuře. Roethke živě vykresluje kořenový sklep v „násilném pekle stvoření“.^[4]

Báseň

„Root Cellar“ viděl publikaci dříve Ztracený syn, ve vydání z listopadu 1943 Poezie, pod názvem „Květinový kořenový sklep“. Obecně se pojednání a sborníky používají později Ztracený syn název „Root Cellar“.

Text

V tom sklepě by nic nespalo, vlhké jako příkop,

Žárovky vypadly z krabic a ve tmě hledaly štěrbiny,

Výhonky houpaly a klesaly,

Neslušně lolly z plísní beden,

Viseli dlouhé žluté zlé krky, jako tropičtí hadi.

A jaký kongres smradů! -

Kořeny zralé jako stará návnada,

Kašovité stonky, hodnost, bohatá na silo,

Plíseň, hnůj, vápno, nahromaděné na kluzkých prknech.

Nic by se nevzdalo života:

Dokonce i špína pořád trochu dýchala.^[5]

Struktura

V jedenácti řádcích volného verše se „Root Cellar“ skládá téměř ze všech obrazů kořenového sklepa. Báseň zdůrazňuje „vlhkou“ vlhkost jejího prostředí a zasahuje do řady smyslů čtenáře. Verš oplývá dynamickým vizuálem snímky kořenů, cibulí a stonků, které prakticky rostou před očima mluvčího. The čichový snímky hodnosti sklepa, prezentované převážně v litanii po šestém řádku, se mísí s hmatovou povahou „kluzkých prken“ v devátém řádku. Silné napětí a spondees, zdůrazněno důsledně aliterace a šikmé rýmy, prokazují stejnou akci a vitalitu v jazyce, kterou mluvčí básně vnímá ve vegetaci sklepa. Roethke využívá formu volného verše k dosažení extrémní „manipulace samohlásek a souhlásek“.^[6]

„Paralelní věty“ prvního a desátého řádku, oba začínající slovy „Nic by“, vytvořily rámec pro báseň.^[7] Tato rámová struktura vytváří „etymologickou slovní hříčku“ slova sklep, která je odvozena z latinský cella, široce znamenající „místnost“, což odráží nastavení básně v její konstrukci jako básně o zadržení.^[7] Cella je také kořenem také pro „buňka "" jednotka života a růstu. "^[7]

Roethkeovy metafory existují „jak tenor, tak vozidlo“ v říši betonu a přírody.^[6] Z tohoto fyzického světa báseň žádá čtenáře, aby vytáhl samotné abstrakce a odmítl ve svém verši poskytnout mnoho způsobů výkladu. Tato dynamika vytváří vztah mezi čtenářem a básní téměř stejných částí a vyzývá čtenáře, aby se „připojil k aktu stvoření“ syntetizováním individuálního významu čtenáře ve světě básně.^[6] Tato zkušenost žít v obrazech básně, vstoupit do kořenového sklepa a uvažovat o jeho složitosti, odráží dětství Roethke ve skleníku jeho otce.^[6]

Motivy

V reflexi Roethke popsal skleník jako „nebe i peklo“.^[8] Snímky „Root Cellar“ s adjektivy jako „obscénně“ a „zlo“ v řádcích čtyři a pět komplikují plodnou povahu skleníku a oscilují „mezi extrémy hrobu a hnízda“.^[7] Zdá se, že existuje představa „nebezpečí a nejistých sexuálních sil“, která činí „procreative“ hrozbou.^[9] Řečník zápasí s neutuchajícím podnětem vegetace setrvávat v životě. Pouhá síla, s níž život kořenového sklepa vydrží, se stává „děsivou a zvrácenou“,^[4] nutit čtenáře, aby čelil „složitosti a traumatu přežití v důsledku narození“.^[9]

Možná význam v této básni spočívá zcela v jejích slovesech, „energii“, kterou báseň předává, v jejím „chaosu bezcílné a matoucí mnohotvárnosti“.^[6] Tato energie filtruje a odráží ji čtenář, u kterého spočívá úkol interpretovat imaginární akci básně.

Kritická odpověď

„Root Cellar“ si mimo jiné vysloužil značnou kritickou chválu. Jak stanoví Blessing, „téměř každý souhlasí“, že skleníkové básně „obsahují některé z nejlepších básní, jaké Roethke kdy napsal“.^[6] Protože však tyto básně nechávají možnost interpretace do značné míry dokořán, dospěli kritici k řadě závěrů o tom, jak by se mělo uvažovat o „Root Cellar“ a dalších skleníkových básních. Někteří kritici, jako například Wolff v jeho krátkém článku o „Root Cellar“, promítají do verše biografické informace o Roethke a vnímají „potřebu odmítnuté rodičovské lásky dítěte“ zakotvenou v básni.^[7] Karl Malkoff tvrdí, že důsledky skleníkových básní jsou „stěží závislé na mimoliterárních odkazech“.^[10]

Richard Blessing tvrdí, že kritická obtížnost interpretace skleníkových básní se odvíjí od skutečnosti, že jsou „příliš jednoduché“, že „kritický aparát není určen pro primitivní popisnou poezii, poezii s několika tropy, bez narážek, jasnou slovní zásobu a syntaxe a téměř žádné abstrakce. “^[6]

Reference