Římskokatolická arcidiecéze Nakhchivan - Roman Catholic Archdiocese of Nakhchivan - Wikipedia

The Katolická arcidiecéze Nakhchivan (také známý jako (Arch) diecéze Naxivan, - Nakhtchevan nebo Nachitschewan; Latinský název: Naxivansus) byla latinsko-katolická (arch) diecéze v Arménie, který se nachází ve městě Nakhchivan, v dnešní době Ázerbajdžán. V roce 1847 byla potlačena.[1][2]

Poslední pozůstatky jeho starobylé katedrály Všichni svatí na (archi) biskupském stole byly zničeny při zemětřesení v roce 1845.

Dějiny

  • Založena v roce 1318 jako Diecéze Nakhchivan, na území dříve nepokrytém latinskou církví, pokrývající moderní Arménie a Ázerbajdžán,[2] pravděpodobně osvobozen. Bylo to jediné latinské místo Turkestán severně od Persie přežít pustošící hordy dobyvatele Tamerlane (80. léta 20. století).
  • The Dominikánský řád, jehož misionáři to založili, se tam rozdělili na nový přidružený sbor, Fratres Unitores („sjednocující mniši“), který postavil všechny duchovenstvo v biskupství. Od svého pohledu v 15. století s přibližně 700 mnichy v asi 50 klášterech se do roku 1602 zmenšuje na dvanáct klášterů, které pastoračně slouží přibližně 19 000 věřícím katolíkům.
  • Podle oprávnění, potvrzeno Pavel III je papežská bulla Etsi ex debito dne 28. února 1544 mohla slavit Latinský obřad v Arménský jazyk (místo latiny) a jeho episkopát byl vybrán shromážděním zastupujícím dominikánské kláštery a arménskou katolickou elitu
  • Jeho skutečná podoba (nikoli název) byla v 16. století přesunuta do ústředního centra Abaran (nyní Aparan), blíže ke skutečným katolickým komunitám, až do 17. století, kdy se zdá, že diecézní činnost se skutečně zastavila. Kolem roku 1620 papež Řehoř XV podnítil založení dominikánského semináře v Abaranu.
  • Povýšen dne 21. února 1633 jako Arcidiecéze Nakhchivan, ale ne metropolitní, a skutečně nikdy neměl sufragán.[2]
  • Potlačeno v roce 1847, zjevně prázdné od roku 1765, protože jeho věřící uprchli ze země během válek mezi osmanskými Turky a Safavidskou Persií.
  • Není to bez přímé jurisdikce nástupce, ale poslední arcibiskup vzal své stádo Smyrna (nyní Izmir, asijské Turecko), kde vzkvétala jejich arménská komunita. Jeho bývalá území jsou v současnosti součástí větší jurisdikce Apoštolská správa Kavkazu (Arménie a Gruzie ) a Apoštolská prefektura Baku (vše Ázerbájdžán) [2]

Biskupští ordináři

[3](Všechno Římský obřad ((většinou italští) misionáři latinských sborů)

Biskupové z Nachitschewan
Arcibiskupové z Nachitschewan (nemetropolští)
  • Augustinus Basrci (Bagesius), O.P. (viz výše 21. února 1633 - smrt 16. dubna 1652)
  • Paolo Piromalli, O.P. (14. června 1655 - rezignoval 15. prosince 1664), další Arcibiskup-biskup z Bisignano (Itálie) (1664.12.15 - smrt 1667.07.12)
  • Matteo Avanian alias Avanisensis, O.P. (14. května 1668 - smrt 14. července 1674)
  • Thomas Tatumensis, O.P. (12. listopadu 1675 - 14. října 1680? Odstoupil)
  • Sebastien Knab, O.P. (28. září 1682 - smrt 8. září 1690)
  • Paul Baptiste Avanian, O.P. (24. března 1692 - smrt 1701)
  • Stephanus Sciran, O.P. (15. ledna 1703 - smrt 1707?)
  • Giovanni Vincenzo Castelli, O.P. (15. dubna 1709 - 4. května 1709 rezignoval), není posedlý; další Titulární arcibiskup z Marcianopolis (1709.06.19 – 1714.03.21), Arcibiskup-biskup (tj. arcibiskup rezidenční, v casu suffragan, biskupství) z Urbania (Itálie) (1714.03.21 - 1736.09) a Arcibiskup-biskup z Sant’Angelo ve Vadu (Itálie) (1714.03.21 - smrt 1736,09)
  • Alessandro Felice (Pietro Martire) Mercanti, O.P. (6. května 1709 - smrt 25. února 1721)
  • Archangelus Feni, OP (20. dubna 1722 - 1731 rezignoval), zemřel 1747
  • Domenico Maria (Michelangelo) Salvini, O.P. (nar. Itálie) (21. července 1732 - smrt 10. prosince 1765)

Viz také

Reference

  1. ^ „Arcidiecéze Nachitschewan (Naxivan, Nakhtchevan, Nakhchivan)“ Catholic-Hierarchy.org. David M. Cheney. Citováno 29. února 2016[samostatně publikovaný zdroj ]
  2. ^ A b C d „Arcidiecéze Nachitschewan“ GCatholic.org. Gabriel Chow. Citováno 15. února 2017
  3. ^ http://www.gcatholic.org/dioceses/former/nach0.htm GCatholic
  4. ^ Gauchat, Patritius (Patrice) (1935). HIERARCHIA CATHOLICA MEDII ET RECENTIORIS AEVI, svazek IV. Münster: Libraria Regensbergiana. str. 253. (v latině)

Zdroje a externí odkazy

Bibliografie
  • Leonardus Lemmens, Hierarchia latina Orientis, mediante S. Congregatione de propaganda fide instituita (1622-1922), v Orientalia Christiana, sv. I, n ° 5 (1923), str. 232–250
  • François Tournebize, Les Frères Uniteurs ou Dominicains Arméniens (1330-1794), v Revue de l'Orient Chrétien, sv. XXII (1920-1921), s. 145–161 e 249-279
  • Gaetano Moroni, lemma 'Naxivan' v Dizionario di erudizione storico-ecclesiastica, sv. 47, Benátky 1847, s. 250–251
  • Konrad Eubel, Hierarchia Catholicica Medii Aevi, sv. 1, s. 354; sv. 2, s. 198; sv. 3, s. 252; sv. 4, s. 253; sv. 5, s. 281–282; sv. 6, s. 303
  • Michel Lequien, Oriens christianus in quatuor Patriarchatus digestus, Paříž 1740, roč. III, kol. 1403-1414