Římskokatolická arcidiecéze Chieti-Vasto - Roman Catholic Archdiocese of Chieti-Vasto
![]() | tento článek potřebuje další citace pro ověření.Leden 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Arcidiecéze Chieti-Vasto Archidioecesis Theatina-Vastensis | |
---|---|
![]() | |
Umístění | |
Země | ![]() |
Církevní provincie | Chieti-Vasto |
Statistika | |
Plocha | 2539 km2 (980 čtverečních mil) |
Populace - Celkem - katolíci (včetně nečlenů) | (od roku 2006) 312,982 305,882 (97.7%) |
Farnosti | 157 |
Informace | |
Označení | katolický kostel |
Obřad | Římský obřad |
Založeno | 6. století |
Katedrála | Chieti Cathedral (Cattedrale di S. Giustino (Chieti)) |
Konkatedrála | Katedrála Vasto (Concattedrale di S. Giuseppe (Vasto)) |
Současné vedení | |
Papež | Francis |
Arcibiskup | Bruno Forte |
Mapa | |
![]() | |
webová stránka | |
www.webdiocesi.chiesacattolica.it |
Italský katolík Arcidiecéze Chieti-Vasto (latinský: Archidioecesis Theatina-Vastensis) dostal toto jméno v roce 1986. Historický Arcidiecéze Chieti byl povýšen z diecéze v roce 1526.[1][2]
Dějiny
![]() | Tato sekce potřebuje expanzi s: jakákoli historická fakta, např. Guelphs a Ghibbelines. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Říjen 2016) |
Chieti je starodávný Teate. V Gotická válka to bylo zajato Totila; později to padlo do rukou Longobardi, od kterého byl zajat Pepine a zničený. The Normani přestavěl město, které od té doby patřilo k Království obojí Sicílie.
Svatý Justinus je uctíván jako první biskup Chieti a katedrála je mu věnován. Několik z jeho nástupců je také uctíváno jako svatí Gribaldus (874), jehož portrét je na bronzových dveřích kláštera sv. Klimenta v Ostrov Pescara.
Giovanni Pietro Caraffa v roce 1524 rezignoval na stolici a spojil se s Cajetan z Tienu v založení Theatine Order. Později se Caraffa stal papežem pod jménem Pavla IV.
Biskupové a arcibiskupové
- Teodorico I (c. 840)
- Lupo I (c. 844)
- Pietro I (c. 853)
- Teodorico II (c. 880)
- Atinolfo (asi 904)
- Rimo (asi 962)
- Liudino (asi 965)
- Lupo II (asi 1008)
- Arnolfo (kolem 1049)
- Attone I (1056–1073)
- Celso (1073–1078)
- Rainolfo (1085–1105)
- Ruggero
- Guglielmo I (1107–1117)
- Andrea I. (1118)
- Gerardo (1118–1125)
- Attone II (1125–1137)
- Rustico (1137–1140)
- Alanno (1140–1150)
- Andrea II (1150–1190)
- Pietro II (1191)
- Bartolomeo (1192–1227)
- Rainaldo (1228–1234)
- Gregorio di Poli (1234–1251)
- Landolfo Caracciolo (1252–1253)
- Alessandro di Capua (1253–1262)
- Nicola da Fossa, O.Cist. (1262–1282)
- Tommaso (1282–1294)
- Guglielmo II? (1292–1293)
- Rainaldo, O.P. (1295–1303)
- Mattia (1303)
- Pietro III (1303–1320)
- Raimondo de Mausaco, O.Min. (1324–1326)
- Giovanni Crispano de Rocca (1326–1336)
- Pietro Ferri (1336)
- Beltramino Paravicini (1336–1339)
- Guglielmo III Capoferro (1340–1352)
- Bartolomeo Papazzurri, O.P. (1353–1362)
- Vitale da Bologna, O.S.M. (1363–1373)
- Eleazario da Sabrano (1373–1378)
- Giovanni de Comina (1378–1396)
- Guglielmo Carbone (1396–1418)
- Nicola Viviani (1419–1428)
- Marino de Tocco (1429–1438)
- Giovanni Battista della Buona (1438–1445)
- Colantonio Valignani (1445–1488)
- Alfonso d'Aragona (1488–1497)
- Giacomo Bacio Terracina (1497–1499)
- Oliviero Carafa (správce stolce, 1499–1501)
- Bernardino Carafa (1501–1505)
- Gian Pietro Carafa (1505–1518) arcibiskup z Brindisi
- Gian Pietro Carafa (správce stolce, 1518–1524)
- Felice Trofino (1524–1527), antibishop z roku 1526
- Guido de 'Medici (1528–1537)
- Gian Pietro Carafa (1537–1549) arcibiskup z Neapole
- Bernardino Maffei (1549–1553)
- Marcantonio Maffei (1553–1568)
- Giovanni Oliva (1568–1577)
- Girolamo Leoni (1577–1578)
- Cesare Busdragus (1578–1585)
- Giovanni Battista Castrucci (1585–1591)
- Orazio Sanminiato (1591–1592)
- Matteo Sanminiato (1592–1607)[3]
- Anselmo Marzato, O.F.M.Cap. (1607–1607)[3]
- Orazio Maffei (1607–1609)[3]
- Ulpiano Volpi (1609–1615)[3]
- Paolo Tolosa, C.R. (1616–1618)[3]
- Marsilio Peruzzi (1618–1631)[3]
- Antonio Santacroce (1631–1638) arcibiskup urbinský[3]
- Stefano Sauli (1638–1649)[3]
- Vincenzo Rabatta (1649–1654)[3]
- Angelo Maria Ciria, O.S.M. (1654–1656)[3]
- Modesto Gavazzi, O.F.M. konv. (1657)[3]
- Niccolò Radulovich (1659–1702)[3]
- Vincenzo Capece (1703–1722)
- Filippo Valignani, O.P. (1722–1737)
- Michele Palma (1737–1755)
- Nicola Sanchez De Luna (1755–1764), tedy biskup Nola
- Francesco Brancia (1765–1770)
- Luigi del Giudice, OSB Coel. (1770–1792)
- Andrea Mirelli, OSB Coel. (1792–1795)
- Francesco Saverio Bassi, OSB Coel. (1796–1821)
- Carlo Maria Cernelli (1822–1838)
- Giosuè Maria Saggese, C.SS.R. (1838–1852)
- Michele Manzo (1852–1856)
- Luigi Maria de Marinis (1856–1877)
- Fulco Luigi Ruffo-Scilla (1877–1887)
- Rocco Cocchia, O.F.M. Víčko. (1887–1901)
- Gennaro Costagliola, CM. (1901–1919)
- Nicola Monterisi (1919–1929) arcibiskup ze Salerna
- Giuseppe Venturi (1931–1947)
- Giovanni Battista Bosio (1948–1967)
- Loris Francesco Capovilla (1967–1971)
- Vincenzo Fagiolo (1971–1984)
- Antonio Valentini (1984–1993)
- Edoardo Menichelli (1994–2004) arcibiskup z Ancony-Osimo
- Bruno Forte (od roku 2004)
Poznámky
- ^ Cheney, David M. „Arcidiecéze Chieti-Vasto“. Catholic-Hierarchy.org. Citováno 16. června 2018.self-publikoval
- ^ Chow, Gabriel. „Arcidiecéze Chieti-Vasto“. GCatholic.org. Citováno 16. června 2018.self-publikoval
- ^ A b C d E F G h i j k l Gauchat, Patritius (Patrice). HIERARCHIA CATHOLICA MEDII ET RECENTIORIS AEVI, svazek IV. p. 332.
externí odkazy
Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Herbermann, Charles, ed. (1913). Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company. Chybějící nebo prázdný
| název =
(Pomoc)