Richard H. Geoghegan - Richard H. Geoghegan - Wikipedia

Tento článek je o britském esperantistovi. Pro irského zemědělce viz Richard Geoghegan (Galway).

Richard H. Geoghegan
Richard Henry Geoghegan ca 1895.jpg
Geoghegan, c. 1895
narozený(1866-01-08)8. ledna 1866
Birkenhead, Cheshire, Anglie
Zemřel27. října 1943(1943-10-27) (ve věku 77)
Fairbanks, Aljaška, NÁS.
Národnostbritský
obsazeníDvorní stenograf
Známý jakoUznávaný lingvista; první esperantista z anglicky mluvícího světa

Richard Henry Geoghegan (/ˈɡeɪɡ.n/;[1] 8. ledna 1866-27. Října 1943) byl Anglo-americký filolog a první známý Esperantista z Anglicky mluvící svět.[2] Jako mladý muž emigroval do Spojené státy, nejprve žijící v Stát Washington a pak v Aljašské území.[3]

raný život a vzdělávání

Richard Henry Geoghegan se narodil 8. ledna 1866 v Birkenhead, Cheshire, Anglie, Británie.

Když mu byly tři roky, Geoghegan doma utrpěl pád na schodech, v důsledku čehož byl celý život ochromen, chodil s obtížemi a často s pomocí holí. Od útlého věku projevoval mimořádné intelektuální schopnosti, zejména ve výuce jazyků. Kolem 17 let se začal zajímat o orientální psací systémy a vstoupil do University of Oxford, v lednu 1884, studovat čínština. Tam se ukázal jako vynikající student, dvakrát získal stipendijní ceny, ale nikdy nezískal titul. V Oxfordu zůstávala čínština do roku 1936 nondiplomovým studijním oborem.[Citace je zapotřebí ][je zapotřebí objasnění ]

Esperanto

Na podzim roku 1887, kdy jazyk esperanto právě se objevil, Geoghegan si o tom přečetl článek a okamžitě napsal tvůrci jazyka, L. L. Zamenhof v latině. Zamenhof poslal Geogheganovi jeho německé vydání Unua Libro. Poté, co se Geoghegan naučil jazyk z této knihy v krátké době, o chvíli později obdržel od Zamenhofa první výtisky téže knihy v anglickém překladu varšavského J. St. (pseudonym Juliana Steinhausa). Geoghegan varoval Zamenhofa, že tento překlad je nepořádek a v anglicky mluvícím světě by to z esperanta bylo jen na smích. Následně Zamenhof požádal Geoghegana, aby sám vytvořil vhodnější překlad, což udělal. Překlad Steinhaus byl stažen a v roce 1889 byl vydán Geoghegan's. V Unua Adresaro, raný adresář příznivců esperanta, se Geoghegan objevuje jako číslo 264.

Emigrace do státu Washington

Geoghegan opustil Oxford na konci roku 1887 a byl instruktorem klasických jazyků v Anglii Londýn až do roku 1891, kdy - spolu se svou ovdovělou matkou a sourozenci - emigroval do vesnice Eastsound na severozápadě Spojené státy. Protože zde nenalezl příležitost živit se v rybářském / zemědělském hospodářství, odešel v roce 1893 do Tacoma ve státě Washington, kde pracoval jako stenograf pro anglikánského biskupa a později ve stejné funkci pro anglické a japonské konzuláty.

Založil spolu se dvěma nebo třemi dalšími lingvisty Washingtonskou filologickou společnost a přispěl k ní několika cennými disertačními pracemi o vztahu mezi starými orientálními a americkými psacími systémy a o kalendářních systémech. Mezitím neúspěšně hledal místo profesora čínského jazyka na University of Washington v Seattle Na počátku roku 1903 přijal pozvání známého soudce James Wickersham přijít k Aljaška jako dvorní stenograf. V roce 1905 byl zvolen prvním prezidentem nově vytvořené americké esperantské asociace, ale ve skutečnosti kvůli své nepřítomnosti nemohl předsedat.

Přemístění na Aljašku

Přes přísné klima a drsné prostředí těžby zlata, neformální aljašský životní styl a možnost studovat na vlastní kůži Aleut a další rodné jazyky regionu přitahovaly Geoghegan. S výjimkou roku 1905, který strávil v Seattlu (kde byla Seattle Esperanto Society založena především pod jeho vlivem a vlivem jeho přítele Williama G. Adamse), a roku 1914, kdy cestoval po západních Spojených státech a Japonsko „Geoghegan zůstal obyvatelem Aljašky až do své smrti 27. října 1943. Kvůli svým fyzickým handicapům měl Geoghegan důchodový charakter a zůstal svobodný až do roku 1916. V tom roce, zamilovaný do Elly Joseph-de-Saccristové, se s ní oženil, ale jen tajně, na radu přátel, kvůli rasovým předsudkům, které v té době existovaly: Ella, která pocházela z Martinik, byl známý jako černý. Zemřela v roce 1936. (To vysvětluje, proč v mnoha biografiích čteme, že se nikdy neoženil.)

Geoghegan žil jednoduše, často v primitivních srubech, na různých adresách ve městě Fairbanks. Vždy zůstal věrný esperantu, jehož Lingva Komitato (Jazyková komise) byl zvolen bezprostředně po svém vzniku v roce 1905. Pro něj však bylo esperanto hlavně psaným jazykem. První osobou, se kterou ve skutečnosti mluvil, byl Wilhelm Heinrich Trompeter, který ho navštívil Eastsound v 90. letech 19. století. Jeho cenná sbírka knih, včetně mnoha originálních dopisů od Zamenhofa a dalších průkopníků, jakož i dalších vzácných artefaktů o málo známých - hlavně orientálních - jazycích, byla zničena, když v roce 1906 vyhořel rodinný dům ve Eastsoundu. Pravděpodobně nejvýznamnější lingvistický příspěvek Geoghegana byl sestavení slovníku a gramatiky pro Aleutský jazyk aljašských ostrovů, na kterých pracoval od svého příjezdu do Valdez, Alaska, en 1903. Nakonec vyšlo až po jeho smrti, v roce 1944, a dodnes zůstává hlavní anglickou prací na toto téma.

Publikace

V esperantu a kolem něj

  • Mezinárodní jazyk, úvod a úplná gramatika Dr. Esperanta, Varšava, 1889. Anglický překlad Unua Libro.
  • Univerzální jazyk „esperanto“. Kompletní instruktážní kniha se dvěma slovníky, Norimberk, 1892. Přeložil Geoghegan po ruštině Dr. L.L.Samenhofa
    — (Second ed.), Upsala, 1898
  • Pár slov k mezinárodnímu jazyku „esperanto“, Upsala, 1898. Překlad R. H. Geoghegan, po ruštině Dr. L. Zamenhof
  • Gramatika a cvičení mezinárodního jazyka esperanto, Londýn, 1904. Převzato z francouzštiny Louis de Beaufront Richardem Geogheganem

O aleutštině a dalších tématech

Geoghegan také sestavil cizojazyčné sekce (většinou ruské) z: Wickersham, James (1927), Bibliografie aljašské literatury, 1724-1927Fairbanks na Aljašce

Dopisy, deníky a další dokumenty Richarda Geoghegana jsou ve sbírce Richarda Geoghegana, Rasmusonova knihovna, University of Alaska, Fairbanks.

Poznámky

  1. ^ Richardson 2009, str. 4
  2. ^ Schor, str. 161
  3. ^ Schor, str. 161

Reference

externí odkazy