Re: Sound v Motion Picture Theatre Assns of Canada - Re:Sound v Motion Picture Theatre Assns of Canada - Wikipedia

Re: Sound v Motion Picture Theatre Assns of Canada
Nejvyšší soud Kanady
Slyšení: 7. prosince 2011
Rozsudek: 12. července 2012
CitacePlné znění Nejvyšší soud Kanady rozhodnutí k dispozici na LexUM a CanLII
Předchozí historieOdvolání od Federální odvolací soud, 2011 FCA 292
VládnoucíOdvolání zamítnuto.
Členství v soudu
Hlavní soudce: Beverley McLachlin
Puisne Justices: Louis LeBel, Marie Deschamps, Morris ryby, Rosalie Abella, Marshall Rothstein, Thomas Cromwell, Michael Moldaver, Andromache Karakatsanis
Uvedené důvody
VětšinaLeBel J., ke kterým se připojili McLachlin C.J. a Deschamps, Fish, Abella, Rothstein, Cromwell, Moldaver a Karakatsanis JJ.

Re: Sound v Motion Picture Theatre Assns of Canada, 2012 SCC 38, je případem Nejvyššího soudu Kanady, který potvrdil, že již existující zvukové záznamy doprovázející kinematografické dílo jsou součástí zvukového doprovodu, a jsou proto vyloučeny ze spravedlivé odměny podle Copyright Act of Canada.[1] Rozhodnutí bylo jednomyslné, rozhodnuto soudem dne 12. července 2012.

Pozadí a fakta

Re: Sound je kolektivní společnost oprávněná kanadským úřadem pro autorská práva („Board“) k vybírání spravedlivé odměny podle s. 19 odst. 1 zákona o výkonu nebo sdělování veřejnosti prostřednictvím telekomunikací zveřejněných zvukových záznamů hudebních děl.[2]

Případ vznikl z důvodu dvou navrhovaných tarifů (Tarify 7 a 9) podaných společností Re: Sound pod bodem s. 67.1 odst. 1 autorského zákona (dále jen „zákon“). Tarif 7 navrhl nárok na autorské honoráře společnosti Re: Sound za použití zvukových záznamů ztělesněných ve filmu kinem a jinými zařízeními, která film vystavují. Tarif 9 se zaměřoval na použití zvukových záznamů v programech vysílaných komerčními vzduchem, placenými, speciálními a jinými televizními službami.[3] Společnost Re: Sound je oprávněna vybírat tarify jménem výkonných umělců a tvůrců zvukových záznamů, pokud jsou jejich nahrávky prováděny veřejně nebo jsou sdělovány veřejné telekomunikační síti podle čl. 19 odst. 1 zákona.[4]

Respondenti tvrdili, že navrhované tarify musí selhat, protože definice „zvukového záznamu“ podle zákona výslovně vylučuje zvukové stopy kinematografických děl.[5]

Re: Zvuk uvedl, že definice „zvukového záznamu“ nevylučuje již existující zvukový záznam, který je začleněn do zvukové stopy. Účelem vyloučení bylo spíše vytvoření hybridního práva, které by kombinovalo vizuální a zvukové prvky k vytvoření nových práv na „kinematografické dílo“.[6]

Problém

Otázkou v kasačním opravném prostředku bylo, zda již existující zvukové nahrávky začleněné do soundtracku spadají do smyslu nedefinovaného pojmu „soundtrack“ použitého v definici „zvukového záznamu“ v s. 2 zákona?[7]

Podíl

Soud jednomyslně souhlasil s nižšími soudy a kanadskými asociacemi Motion Picture Theatre, že „soundtrack“ zahrnuje již existující zvukové záznamy a že tyto záznamy jsou vyloučeny z definice „zvukového záznamu“, pokud doprovázejí kinematografické dílo.

Analýza provedená soudem

Soud uvedl, že neexistuje žádný legislativní záměr vyloučit již existující zvukové záznamy z definice „soundtrack“, a proto společnost Re: Sound neměla nárok na spravedlivou odměnu podle čl. 19 odst. 1 zákona.[8]

Zákonný výklad

Příslušné části zákona znějí:

„2. V tomto zákoně se ...„ zvukovým záznamem “rozumí záznam v jakékoli hmotné formě, sestávající ze zvuků, ať už z provedení díla, či nikoli, ale vylučuje jakýkoli soundtrack k kinematografickému dílu, který doprovází kinematografické dílo;"[9]

"19. (1) Kde a nahrávání zvuku bylo zveřejněno, má výkonný umělec a tvůrce nárok, s výhradou oddílu 20, na vyplacení spravedlivé odměny za veřejné výkony nebo za komunikaci s veřejností prostřednictvím telekomunikací, s výjimkou případného opakovaného přenosu.

(2) Osoba, která provádí zveřejněný zvukový záznam na veřejnosti nebo jej sděluje veřejnosti prostřednictvím telekomunikací, je za účelem poskytnutí odměny uvedené v odstavci 1 povinna platit autorské honoráře

a) v případě zvukového záznamu hudebního díla kolektivní společnosti oprávněné podle části VII k jejich sběru; . . . “[9] [zvýraznění přidáno]

LeBel J, autor pro soud, uvedl, že vyloučení z definice zvukového záznamu pro „jakýkoli zvukový doprovod kinematografického díla“ by bylo nadbytečné, pokud by byl „zvukový doprovod“ považován za „zvukový záznam“, pokud doprovází kinematografické dílo.[10] Z toho vyplývá, že takový soundtrack nespustí aplikaci s. 19 odst. 1, protože se nejedná o „zvukový záznam“ ve smyslu zákona.

Aby byl soundtrack způsobilý k vyloučení ze spravedlivé odměny podle s. 19 odst. 1 musí doprovázet kinematografické dílo. Pokud je tedy z kinematografického díla extrahován již existující záznam (například v případě zvukového doprovodu CD k filmu), stávající záznam obnoví svou schopnost spouštět s. 19 (1) spravedlivá odměna.[11]

Srovnávací právo a mezinárodní pravidla

Soud rozhodl, že zahraniční zákonné definice „zvukového záznamu“, které zahrnují koncept „souhrnu zvuků“, byly dostatečně odlišné, což vedlo k malé přesvědčivé závažnosti případů ze zahraničních jurisdikcí.[12]

Re: Sound také tvrdil, že zákon je neslučitelný s Římská úmluva na základě článku 10, který stanoví, že „výrobci zvukových záznamů požívají práva povolit nebo zakázat přímé nebo nepřímé rozmnožování jejich zvukových záznamů“.[11] Soud konstatuje, že definice „zvukového záznamu“ v Římské úmluvě zahrnuje pouze „konkrétní zvukové nahrávky“, a proto jakmile zvukový záznam doprovází kinematografické dílo, již se na něj nevztahuje článek 10. Pokud byl zvukový záznam extrahován z kinematografické dílo, bylo by opět chráněno, což je v souladu s článkem 10.[13]

Viz také

Reference

  1. ^ Smart & Biggar - Shrnutí případu
  2. ^ Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38 v bodě 4
  3. ^ Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38 v bodě 5
  4. ^ Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38 v bodě 28
  5. ^ Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38 v bodě 6
  6. ^ Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38 v bodě 7
  7. ^ Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38 v bodě 25
  8. ^ Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38 v bodě 12
  9. ^ A b Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38 v bodě 30
  10. ^ Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38 v bodě 35
  11. ^ A b Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38 v bodech 38-39
  12. ^ Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38, body 44-45
  13. ^ Re: Sound v. Asociace filmového divadla Kanady 2012 SCC 38 v bodech 48-50

externí odkazy