Radoslav Hlapen - Radoslav Hlapen

Radoslav Hlapen
Srbský císařský magnát
Tituly a styly
narozenýpočátek 14. století
Srbské království
Zemřelmezi 1383 a 1385
Srbská říše
Vznešená rodinaHlapenović
ManželkaIrina
Problém

Radoslav Hlapen (srbština: Радослав Хлапен; fl. 1350–1383) byl srbský magnát, který sloužil Srbský císař Stefan Dušan (r. 1331–1355) a Stefan Uroš V (r. 1355–1371) jako vojvoda (vojenský velitel). Podílel se na dobytí Byzantské země, a dostal region severně od Thesálie vládnout počátkem padesátých let 20. století.

Původ

Předpokládá se, že Radoslav Hlapen je stejná osoba jako župan (počítat) Hlapen (latinský: Clapen) kdo vládl Konavle a širší Trebinje regionu ve 30. letech 20. století.[2] Možná byl synem župan Radoslav,[2] a tak pojmenoval Radoslava po svém otci.[3] Další teorie je, že byl synem Syrgiannes Palaiologos.[4]

Byzantský císař John VI Kantakouzenos (r. 1347–54) jej zmínil jako jednoho z nejvýznamnějších šlechticů a byl nazýván příbuzným Dušana.

Služba pod Stefanem Dušanem

Serres byl zajat v září 1345, Veria v první polovině roku 1346.[5] Veria a okolní města se zotavil John VI Kantakuzenos.[5] Po vojenských výbojích, snad na jaře 1351, vrátil Hlapen město srbské nadvládě s mnoha městy v této oblasti.[6] Byl jmenován guvernérem Edessa (Voden) a Veria (Ber), severně od Thesálie.[7]

Císař Dušan zemřel v roce Devol, 20. prosince 1355. Po Dušanovi nastoupil jeho syn Stefan Uroš V.

Služba pod Stefanem Urošem V

Po smrti guvernéra Thesálie kesar Preljub (1356), Preljubův syn Thomas „nárok na region uplatnila vdova Irene. Rodina Preljubovićů byla po záloze nucena uprchnout do Srbska Nikephoros II Orsini v roce 1356. Irene se provdala za Radoslava Hlapena, který adoptoval Thomase.

Despota Simeon Uroš, bratr Dušana, byl jmenován guvernérem Epirus a Acarnania v roce 1348. Po smrti Dušana a následné invazi do Nikephoros II Simeon Uroš ustoupil do Kastorie, kde se prohlásil za „císaře Srbů, Řeků a Albánců“. Simeon Uroš získal podporu od John Komnenos Asen (švagr Dušana). V reakci na to Srbská šlechta uspořádal koncil v dubnu 1357 v Skopje, ve kterém se podle Dušanovy vůle zavázali podporovat císaře Uroše. V létě roku 1358 postupoval Simeon Uroš na Zetu, ale zastavil se u Skadar, kde jeho armáda 5 000 mužů byla poražena srbskou šlechtou. Simeon Uroš se vrátil do Kastorie a už se nikdy nepokusil získat Srbsko. Během nepřítomnosti Simeona Uroše v Epiru (1359) napadl Hlapen Thessaly jménem svého nevlastního syna Thomase. Simeon Uroš byl nucen snížit své ztráty uznáním dobytí Radoslava Hlapena, předáním Kastorie k němu a vdáním své dcery Marie za Thomase. Hlapen nadále uznával Urošovu svrchovanost a poskytl nárazník mezi Urošem V a Simeonem Urošem. Po smlouvě mezi Hlapenem a Simeonem Urošem se ten usadil v Thesálii.[8]

Srbští magnáti a jejich provincie, C. 1360.

V roce 1365, a čelnik Byl zmíněn Radoslav s odkazem na Radoslava Hlapena nebo Radoslav Povika, bratr logotet Djurađ.[1]

Pád srbské říše

Po Bitva o Maritsu (1371) se stal jedním z nejmocnějších zemských pánů.

Minulé roky

Odešel do důchodu jako mnich v Vodoča klášter, kde byl také pohřben. Jeho votivní prsten byl nalezen na místě.[9] V roce také založil kostel Kučevište, Skopje,[9] klášter v Ostrově,[10] a klášter v Řecku.

Rodina

Klášter v Kučevište, Skopje, 1903.

Oženil se s Irinou (Irene), vdovou po Caesar Preljub. Měli následující problém:

Dědictví

Mavro Orbini (1563–1614) jej nazval „primo barone di Grecia“ (1601).

Viz také

Reference

  1. ^ A b C Evans 1989, str. 9.
  2. ^ A b Blagojević 1997, str. 47.
  3. ^ Blagojević 1997, str. 48.
  4. ^ Evans 1989, str. 16.
  5. ^ A b Maksimović 2004.
  6. ^ Византолошки институт 1987, str. 155.
  7. ^ Fajn 1994, str. 347.
  8. ^ Fajn 1994, str. 347–50.
  9. ^ A b Mihajlovski 2005.
  10. ^ Srpska akademija nauka i umetnosti (1937). Društveni i istoriski spisi. 49. str. 69.

Zdroje

Knihy
Časopisy