Radomír Marković - Radomir Marković

Tento článek je o zpravodajském důstojníkovi. Pro herce viz Rade Marković.
Radomír Marković
Радомир Марковић
Vedoucí Státní bezpečnostní služba
V kanceláři
27. října 1998-25. Ledna 2001
PředcházetJovica Stanišić
UspělGoran Petrović
Osobní údaje
narozený (1946-08-11) 11. srpna 1946 (věk 74)
Lukavac, Jugoslávie
Státní občanstvísrbština
Národnostsrbština
Politická stranaLiga komunistů Jugoslávie, SPS
Manžel (y)Iva Marković
Děti1
VzděláváníPrávnická fakulta
Alma materUniverzita v Bělehradě
obsazeníZpravodajský důstojník
Radomír Marković
Trestní stavVe vězení
Trestní obviněníOrchestrace Pokus o atentát na dálnici Ibar
Trest40 let vězení
Detaily
Oběti4
datum3. října 1999
12:15 (Středoevropský čas )
ZeměSrbsko
Umístěnípoblíž vesnice Petka, poblíž Lazarevac, FR Jugoslávie
Cíl (y)Vuk Drašković
Zabit4 (Vuk Drašković spolupracovníci)
Zraněný1 (Vuk Drašković)

Radomír „Rade“ Marković (Srbská cyrilice: Радомир Марковић; narozen 11. srpna 1946) je srbský bývalý zpravodajský důstojník který sloužil jako vedoucí státní bezpečnostní agentury SDB v rámci Ministerstvo vnitra Srbska od roku 1998 do roku 2001. V roce 2008 Nejvyšší soud Srbska odsouzen Markoviće k 40 letům vězení za orchestraci útok z roku 1999 o srbském opozičním politikovi Vuk Drašković. Během své kariéry, která trvala od roku 1970 do roku 2001, působil na několika vedoucích pozicích Srbská policie v průběhu 90. let a jako asistent ministra Vnitřní záležitosti (Srpen 1993–1994).

Vedoucí bezpečnostní služby

Marković se narodil a Bosenskosrb rodina v Lukavac, Jugoslávie, v dnešní době Bosna a Hercegovina.[1] Pod Jugoslávský prezident Slobodan Milošević, Marković byl jmenován k úspěchu Jovica Stanišić jako vedoucí SDB dne 27. října 1998.[2] Poté, co Milošević prohrál jugoslávské prezidentské volby v roce 2000 s vyzyvatelem Vojislav Koštunica, Marković formálně rezignoval na svou pozici dne 25. ledna 2001.[3]

Zatčení a soudy

Marković byl zatčen jugoslávskou policií v únoru 2001 a byl obviněn ze spáchání „trestného činu zneužití úředního postavení“ organizováním akce z roku 1999 Pokus o atentát na dálnici Ibar z Vuk Drašković, což mělo za následek smrt čtyř lidí.[1] Marković byl shledán vinným Bělehrad Dne 18. července 2005 byl odsouzen k 15 letům vězení.[4] V květnu 2006 však Nejvyšší soud Srbska zrušil rozsudek okresního soudu a nařídil obnovu řízení.[5][6] Na jeho obnovu řízení byl Marković znovu odsouzen a odsouzen k osmiletému vězení.[7]

Verdikt okresního soudu znovu zrušil Nejvyšší soud a Marković byl znovu souzen, tentokrát porotou soudců Nejvyššího soudu.[8] Dne 19. června 2008 byl Marković odsouzen Nejvyšším soudem a odsouzen k maximálně 40 letům vězení.[8][9]

Svědek v procesu s Miloševićem

Dne 26. Července 2002 se Marković dostavil jako svědek před Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v soud se Slobodanem Miloševićem. Během svého svědectví Marković přiznal, že pod tlakem podepsal dokument proti bývalému jugoslávskému prezidentovi, který byl kvůli svému soudcovskému postavení ohrožen.[10] Rovněž uvedl, že za své svědectví proti Miloševičovi byl on a jeho rodina nabídnut nový život s novou identitou a penězi v cizí zemi.[11]

Reference

  1. ^ A b „Miloševičův poplatek“, 2001-04-02, bbc.co.uk, přístup 2008-06-20.
  2. ^ Fred Abrahams (2001). Under Orders: War Crimes in Kosovo (New York: Human Rights Watch ISBN  1-56432-264-5) str. 83.
  3. ^ „Rezignace Radomíra Markoviče“ Archivováno 2008-07-05 na Wayback Machine, 2001-08-24, serbia-info.com, přístup 2008-06-20.
  4. ^ "Bývalá srbská tajná policie vinná z vraždy", Irish Examiner, 19. července 2005.
  5. ^ "Srbský nejvyšší soud zrušuje rozsudky v případě dálnice Ibar, nařizuje nové řízení", BBC novinky, 2006-05-19.
  6. ^ „Srbský soud ruší odsouzení za pokus o vraždu ministra“, Agence France Presse, 2006-05-16.
  7. ^ „Deset uvězněno v Srbsku za pokus o atentát z roku 1999“, Agence France Presse, 16. února 2007.
  8. ^ A b "Srbští bezpečnostní muži vinní z politické spiknutí smrti", Reuters, 2008-06-19, přístup 2008-06-20.
  9. ^ Slobodan Lekic, "Srbský nejvyšší soud odsoudil bývalého šéfa bezpečnosti"[trvalý mrtvý odkaz ], Associated Press, 19. června 2008; zpřístupněno 20. června 2008.
  10. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2008-08-04. Citováno 2008-07-27.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  11. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2011-04-17. Citováno 2008-07-26.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)

externí odkazy