Pokus o atentát na dálnici Ibar - Ibar Highway assassination attempt

Pokus o atentát na dálnici Ibar
Umístěnípoblíž vesnice Petka, poblíž Lazarevac, Srbsko, FR Jugoslávie
datum3. října 1999
12:15 (Středoevropský čas )
cílováVuk Drašković
Úmrtí4
PachateléSpecial Operations Unit (JSO)

Pokus o atentát na dálnici Ibar odkazuje na události, ke kterým došlo na Ibar Highway v Srbsko, federální jednotka FR Jugoslávie dne 3. října 1999, kdy byli aktivními členy Jugoslávská státní bezpečnost Special Operations Unit (JSO) se pokusil zavraždit politika Vuk Drašković na dálnici Ibar tím, že vrazil kamion plný písku do své kolony pro dvě auta. Jejich záměrem bylo, aby to vypadalo, jako by šlo o dopravní nehodu.

Místo toho, aby zabili Draškoviće, kterému se podařilo havárii přežít, skončili zabitím čtyř jeho spolupracovníků: vysoce postaveného Srbské hnutí za obnovu člen Veselin Bošković (který byl také Draškovićovým švagrem) spolu se třemi bodyguardy (Zvonko Osmajlić, Vučko Rakočević a Dragan Vušurović).

událost

Terč, Vuk Drašković.

V neděli 3. října 1999 v časných odpoledních hodinách cestoval Vuk Drašković a jeho doprovod ve třech autech na jih po dálnici Ibar. Výlet začal před Draškovićovým domem v Bělehradě a cílem bylo Ravna Gora.

Původním plánem bylo cestovat dvěma auty s Draškovićem, jeho manželkou Danicou, federální SPO MP Gordana Aničić a Draškovićův osobní řidič Bane v džípu následovaný třemi bodyguardy v černém BMW 520 hned za. Těsně před tím, než vyrazil na cestu, se ve svém projevu objevil Veselin Bošković, Draškovićův švagr. Audi 8 před domem a připojil se ke skupině. Požádal také, aby Vuk Drašković přišel k jeho autu, aby mohli jezdit společně, což Drašković udělal.

Upravené uspořádání jízdy tedy bylo: nejprve džíp s Danicí, Gordanou a řidičem Baneem, poté Audi s Boškovićem a Draškovićem a nakonec tři osobní strážci Osmajlić, Rakočević a Vušurović v BMW hned za nimi. Bošković řídil opatrně a rychle se vzdal snahy držet krok s džípem poháněným Baneem, který táhl daleko dopředu a z dohledu. Bodyguardi v BMW byli hned za Boškovićem a Draškovićem.

Kolem patnácti minut po poledni, když obě auta sjížděly po dálnici Ibar městským územím vesnice Petka poblíž Lazarevac došlo k obrovské havárii. Zeleně zbarvené nákladní vozidlo jedoucí v opačném směru, směrem na Bělehrad, se pět metrů před těmito dvěma auty náhle zabočilo doleva do protijedoucího vozu a zaorávalo do nich a nad nimi. Zasáhlo první auto (Audi) na straně řidiče, odrazilo ho do kukuřičného pole a poté celou silou narazilo do druhého vozu (BMW). BMW šlo pod náklaďák a explodovalo a spálilo tři lidi uvnitř.

Reakce

Zpočátku hlášeno v nedělních bulletinech jako dopravní nehoda se čtyřmi oběťmi,[1] brzy vyšlo najevo, že k havárii došlo mnohem více.

Hned druhý den, v pondělí, to sám Drašković nazval „jasným pokusem o můj život“.[2] Obvinil úřady ze „státního terorismu“.[3]

Ve stejný den reagovaly také další politické faktory v Srbsku. Opoziční koalice Aliance pro změny (SZP) vyzval srbské policejní orgány, aby „vyšetřily všechny podrobnosti srážky“. Ve svém projevu jako zástupce SZP demokratická strana prezident Zoran Đinđić řekl, že dopravní nehoda poblíž Lazarevac vypadala podezřele. Vysvětlil také své očekávání, že úřady „poskytnou okamžité a přesvědčivé vysvětlení události, protože pokud se tak nestane, bude existovat podezření, že došlo k něčemu neobvyklému“.[4] Demokratická strana Srbska Viceprezident (DSS) Milorad Jovanović uvedl, že „je příliš brzy na to, abychom diskutovali o důvodech této tragédie, protože policie dosud neposkytla všechny informace“.[5] Uvolnění Nová demokracie politická strana byla nejsilnější: jasně označovala událost jako „pokus o atentát na Draškoviće“ a ostře ji odsoudila.[6]

V úterý 5. října byl Veselin Bošković pohřben na hřbitově Topčider v Bělehradě. Na pohřeb přišlo mnoho vůdců opozice, ale nikdo z vládní koalice se neukázal. Pochválil svého švagra a Drašković přednesl vášnivý projev:

Kéž jsou tito zlí lidé zatraceni, ti lucifici, kteří si posledních 10 let budují své vlastní štěstí na utrpení a smutku druhých. Zabili tolik lidstva, vzali tolik krve, zničili země, vyráběli jen nenávist - jak dlouho? A Bože, položím ti otázku: proč necháš to nejhorší zabít naše nejlepší. Pokud je to proto, že základem nového Srbska musí být to nejlepší - pak vám říkám - už jste vzali příliš mnoho těch dobrých, nedovolte, aby ti dobří už zabíjeli ty dobré, dost dobrých už bylo položeno do základů.[7]

Následujícího dne, ve středu 6. října, byli na stejném hřbitově uloženi k odpočinku Zvonko Osmajlić, Vučko Rakočević a Dragan Vušurović a Drašković přednesl další vášnivou velebení:

Všichni, kdo zabili tyto jedince, zaplatí svými hlavami. To nebude pomsta, ale spravedlnost. Většina občanů, nejen SPO, to měla s říší zla, která strhla všechno, co jsme od té doby vybudovali Karadjordje, dále. Tato říše bude stržena.[8]

Zkušební (2002–03)

Soud začal se čtyřmi osobami na seznamu obžaloby: Nenad Bujošević, Nenad Ilić, Radomír Marković a Milan Radonjić.

Rozsudek, který se ukázal být pouze prvním soudem (předsedal mu soudce Miroslav Cvetković), byl vynesen 30. ledna 2003. Okamžití atentátníci Nenad Bujošević a Nenad Ilić byli každý odsouzeni na 15 let vězení, šéf Státní bezpečnosti Radomír Marković dostal 7 let, zatímco šéf pobočky Státní bezpečnosti Bělehrad Milan Milan Radonjić nebyl shledán vinným ze všech obvinění.[9][1]

Odvolání Nejvyššího soudu

Výše uvedený rozsudek byl následně zrušen před Nejvyšším soudem a bylo nařízeno nové řízení.

Opakovaná zkouška (2005)

Zkušební proces, který sestával z rozšířeného seznamu obžalob, který nyní zahrnoval i dalších 8 osob (Milorad Ulemek, Mihalj Kertes, Branko Đurić, Dragiša Dinić, Vidan Mijailović a 3 další členové JSO), byl zabalen dne 29. června 2005 v Bělehradský okresní soud. Výsledkem byly věty prvního stupně pro následující jednotlivce:

  • Milorad Ulemek (bývalý velitel JSO) získal 15 let za účast na atentátu.
  • dalších pět členů JSO (Nenad Ilić, Nenad Bujošević, Duško Maričić, Branko Berček a Leonid Milivojević) rovněž dostalo po 15 letech za účast na atentátu.
  • Radomír Marković (bývalý Srb Státní bezpečnostní služba šéf), dostal 10 let za pomoc těm, kteří přímo spáchali trestný čin tím, že jim pomohli poté, co jej spáchali. Byl také obžalován s mnohem vážnějším obviněním z organizování pokusu o atentát, ale soud ho shledal nevinným.
  • Mihalj Kertes (bývalý spolkový ředitel cel), dostal 3 roky také za pomoc okamžitým katům atentátu po spáchání trestného činu.
  • Dragiša Dinić (bývalý šéf dopravní policie srbského ministerstva vnitra), dostal 2 roky.
  • Vidan Mijailović (člen dopravní policie srbského ministerstva vnitra), dostal 1 rok.

Zbývající dva jednotlivci na seznamu obžaloby byli zproštěni jakékoli odpovědnosti: Milan Radonjić (šéf bělehradské pobočky Státní bezpečnosti) a Branko Đurić (bývalý policejní šéf v Bělehradě).

Rozsudek byl úředně vyhlášen 23. listopadu 2005, téměř 5 měsíců po jeho vynesení, protože jeho vypracování předsedovi soudce Bojanovi Mišićovi trvalo neobvykle dlouho.[10] To vedlo k zahaleným veřejným obviněním z plýtvání časem s úmyslem sabotovat odvolací proces, který má jednoleté období od data vynesení rozsudku, ale může začít až poté, co bude rozsudek oficiální. Tím, že soudci Mišić trvalo téměř 5 měsíců, než byl verdikt oficiální, soudní řízení fakticky znemožnilo toto časové období pro odvolání, namísto celého roku mu zůstalo pouze 7 měsíců.

Odvolání Nejvyššího soudu

Všichni, kdo se případu zúčastnili (státní zástupce, právníci a obžalovaní) se proti verdiktu odvolali a věc se znovu projednala u Nejvyššího soudu mezi 27. březnem a 31. březnem 2006. Rada pěti soudců Nejvyššího soudu měla ve vztahu k rozsudku okresního soudu tři možnosti: potvrdit verdikt, úprava verdiktu nebo nařízení částečného / úplného nového soudu částečným / úplným zrušením verdiktu.

Dne 16. května 2006 Nejvyšší soud zveřejnil své rozhodnutí - zcela zrušil verdikt a podruhé nařídil plné řízení.[11][12]

Věznění pro všechny obviněné byla prodloužena.

Třetí pokus (2006–07)

Třetí proces, opět za předsedajícího soudce Bojana Mišiće, skončil dne 14. února 2007.

Verdikt byl vynesen 16. února 2007. Výsledkem byly následující věty:

  • Milorad Ulemek (bývalý velitel JSO) získal 15 let za účast na atentátu.
  • Nenad Ilić, člen JSO a řidič kamionu také dostali 15 let.
  • 4 další členové JSO (Nenad Bujošević, Duško Maričić, Branko Berček a Leonid Milivojević) všichni obdrželi po 14 let za účast na atentátu.
  • Radomir Marković (bývalý šéf srbské Státní bezpečnostní služby) dostal 10 let za pomoc těm, kteří přímo spáchali trestný čin tím, že jim pomohli poté, co jej spáchali.
  • Mihalj Kertes (bývalý federální celní ředitel) dostal 2 a půl roku za pomoc okamžitým katům pokusu o atentát po spáchání trestného činu.
  • Dragiša Dinić (bývalý šéf dopravní policie srbského ministerstva vnitra), dostal 19 měsíců.
  • Vidan Mijailović (člen dopravní policie srbského ministerstva vnitra), dostal 9 měsíců.

Zbývající dva jednotlivci na seznamu obžaloby byli znovu zproštěni odpovědnosti: Milan Radonjić (bývalý vedoucí pobočky Státní bezpečnosti v Bělehradě) a Branko Đurić (bývalý policejní šéf v Bělehradě).

V rámci odvolání Nejvyšší soud rozhodl, že věc by měla být znovu projednána před Nejvyšším soudem, místo aby byla zaslána zpět Okresnímu soudu.

Čtvrtý pokus (2008)

Dne 3. března 2008 byl zahájen čtvrtý proces v případu Ibar Highway - tentokrát před radou pěti osob srbského Nejvyššího soudu, které předsedal soudce Dragomir Milojević. Podle předsedajícího soudce měl být případ znovu projednáván od začátku do konce se starými důkazy i novými důkazy, které se mezitím objevily.[13]

Dne 19. června 2008 vydal Nejvyšší soud rozsudek, který odsuzoval Rade Markoviće, Milorada Ulemka, Branka Berčeka a Nenada Iliće na 40 let za vraždu 4 mužů a pokus o vraždu Vuka Draškoviće. Nenad Bujošević byl za stejný zločin odsouzen na 35 let, zatímco Duško Maričić a Leonid Milivojević dostali 30 let.[14]

Nejvyšší soud dále vydal tresty za skrytí důkazů: Mihalj Kertes - 18 měsíců, Dragiša Dinić - 10 měsíců a Vidan Mijailović - 6 měsíců. Branko Đurić a Milan Radonjić byli znovu zproštěni odpovědnosti kvůli nedostatku důkazů proti nim.

Tato věta byla pro Kertese, Mijailoviće a Diniće konečná, zatímco všichni ostatní měli právo se proti ní odvolat a učinili tak.

Odvolání

Nejvyšší soud se sešel na konci října 2009, aby projednal jejich odvolání.[15] Dne 21. prosince 2009 byl vyhlášen rozsudek o odvolání, v němž byly potvrzeny všechny tresty pro všechny obviněné, což znamená, že jejich rozsudky nyní nabyly právní moci.[16]

Reference

  1. ^ U saobracajnoj nesreci poginula cetiri istaknuta clana SPO-a, B92, 3. října 1999
  2. ^ Draskovic: Bio je to ocigledan atentat na mene, B92, 4. října 1999
  3. ^ Zaměstnanci a agentury (2000-06-16). "'Pokus o atentát na vůdce srbské opozice “. opatrovník. Citováno 2018-04-27.
  4. ^ Poziv policiji da hitno otkrije detalje nesrece, B92, 4. října 1999
  5. ^ Poziv policiji da hitno otkrije detalje nesrece, B92, 4. října 1999
  6. ^ Poziv policiji da hitno otkrije detalje nesrece, B92, 4. října 1999
  7. ^ Sahranjen Veselin Boskovic - Draskovic „prokleo ubice“, B92, 5. října 1999
  8. ^ Draskovic: „Glavama ce platiti svi oni, koji su ubili“, B92, 6. října 1999
  9. ^ Presude u slučaju Ibarska magistrala, BBCSerbian.com, 30. ledna 2003
  10. ^ Danas pisana presuda za Ibarsku, B92, 22. listopadu 2005
  11. ^ Ibarska vraćena na ponovno suđenje, B92, 16. května 2006
  12. ^ Ibarska, treći put - Drašković ogorčen, MTS Mondo, 16. května 2006
  13. ^ Slučaj „Ibarska”, četvrti put, Politika, 4. března 2008
  14. ^ Ubicama sa Ibarske magistrale 258 godina robije, Politika, 20. června 2008
  15. ^ „Pomen ubijenim funkcionerima SPO, MTS Mondo, 3. října 2009“. Archivovány od originál 4. srpna 2012. Citováno 21. prosince 2009.
  16. ^ Konačna presuda za Ibarsku magistralu - Legiji četvrti dal 40 godina, Blic, 20. prosince 2009

externí odkazy