Rachid Boudjedra - Rachid Boudjedra
 | Tento životopis živé osoby potřebuje další citace pro ověření. (Července 2018) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Rashid Boudjedra (arabština: رشيد بوجدرة) (B. 5. září 1941 v Aïn Beïda, Alžírsko) je alžírský básník, prozaik, dramatik a kritik. Boudjedra psal ve francouzštině od roku 1965 do roku 1981, kdy přešel k psaní v arabštině a často mezi těmito dvěma jazyky překládal svá vlastní díla. Boudjedra se vrátil k psaní ve francouzštině v roce 1992 a od té doby pokračuje v psaní v tomto jazyce. Vzdělaný v Konstantinovi a v Tunisu (v Collège Sadiki ), Boudjedra později bojoval za FLN během alžírské války za nezávislost. Vystudoval filozofii z Sorbonna, kde psal diplomovou práci Céline. Po ukončení studia se vrátil do Alžírska, aby učil, ale byl odsouzen na dva roky vězení za kritiku vlády a byl vyhoštěn do Blida. Žil ve Francii od roku 1969 do roku 1972 a poté v Rabat, Maroko do roku 1975.
Boudjedra beletrie je psána složitým a složitým stylem, který připomíná William Faulkner nebo Gabriel García Márquez ve své složitosti. La Répudiation (1969, „Odmítnutí“) mu přinesl náhlou pozornost, a to jak pro sílu, s jakou zpochybňoval tradiční muslimskou kulturu v Alžírsku, tak pro silnou reakci proti němu. Protože a fatwa Byl vydán, který požadoval jeho smrt, cítil, že musí žít mimo Alžírsko.[1][je zapotřebí lepší zdroj ] Běžně byl povolán[kým? ] největší žijící severoafrický spisovatel.
Boudjedra byl oceněn Prix du roman arabe v roce 2010 pro Les Figuiers de Barbarie.
André Naffis-Sahely přeložil dva své romány do angličtiny: Les Figuiers de Barbarie tak jako Barbary Figs (Haus, 2012) a Les Funérailles tak jako Pohřby (Haus, 2015).
Rachid Boudjedra se také podílel na psaní řady filmů. Chronique des années de braise (Kronika let ohně ), (r. Mohamed Lakhdar-Hamina), který v roce 1975 vyhrál Zlatá palma na Festival v Cannes.
Bibliografie
- Pour ne plus rêver, básně s kresbami od Mohammed Khadda, ÉNA, 1965; SNED, 1981.
- La RépudiationDenoël, 1969; Gallimard Folio, 1981.
- La Vie quotidienne en Algérie, Hachette, 1971.
- Naissance du cinéma algérien, Maspero, 1971.
- L'InsolationDenoël, 1972; Gallimard Folio, 1987.
- Journal Palestinien, Hachette, 1972.
- L'Escargot entêté, Denoël, 1977.
- Topographie idéale pour une agression caractériséeDenoël, 1975; Gallimard Folio, 1986.
- Les 1001 Années de la nostalgieDenoël, 1979; Gallimard Folio, 1988.
- Le Vainqueur de coupeDenoël, 1981; Gallimard Folio, 1989.
- Extinction de voix, poèmes, SNED, 1981.
- Le Démantèlement, Denoël, 1982.
- La Macération, Denoël, 1984.
- Greffe, Denoël, 1985.
- La Pluie, Denoël, 1987.
- La Prize de Gibraltar, Denoël, 1987.
- Le Désordre des choses, Denoël, 1991.
- Fis de la haineDenoël, 1992; Gallimard Folio, 1994.
- Timimoun Denoël, 1994; Gallimard Folio, 1995.
- Mines de rien, théâtre, Denoël, 1995.
- Lettres algériennesGrasset, 1995; Le Livre de Poche, 1997.
- La Vie à l'endroitGrasset, 1997; Le Livre de poche 1999.
- OkouzleníGrasset, 2000; Le Livre de poche 2002.
- Cinq Fragments du désert, Barzakh, 2001; Ed. de l’Aube, 2002.
- Les FunéraillesGrasset, 2003.
- Peindre l'Orient, Éd. Zulma, 2003.
- Hôtel Saint Georges, Éd. Dar El-Gharb, 2007.
- Les Figuiers de BarbarieGrasset, 2010 (vítěz ceny Prix du Roman Arabe).
