R v Ruzic - R v Ruzic
| R v Ruzic | |
|---|---|
 | |
| Slyšení: 13. června 2000 Rozsudek: 20. dubna 2001 | |
| Celý název případu | Její Veličenstvo Královna v Marijana Ruzic |
| Citace | [2001] 1 SCR 687, 2001 SCC 24 |
| Podíl | |
| Oddíl 7 Charta požaduje, aby obžalovaný měl k dispozici obhajobu nátlaku, i když v době spáchání trestného činu nebyl bezprostředně ohrožen ublížením na zdraví | |
| Členství v soudu | |
| Hlavní soudce | Beverley McLachlin CJ |
| Puisne soudci | Claire L'Heureux-Dubé, Charles Gonthier, Frank Iacobucci, John C. Major, Michel Bastarache, Ian Binnie, Louise Arbor, a Louis LeBel JJ |
| Uvedené důvody | |
| Jednomyslné rozhodnutí: LeBel | |
R v Ruzic, [2001] 1 SCR 687 je hlavním rozhodnutím Nejvyšší soud Kanady o obraně obecného práva nátlak a ústavnost obrany podle článku 17 Trestní zákoník. Soud rozhodl, že část 7 z Kanadská listina práv a svobod požaduje, aby obžalovaný měl k dispozici nátlak, i když v době spáchání trestného činu nebyl bezprostředně ohrožen ublížením na zdraví.
Pozadí
Marijana Ruzic měla 21 let Jugoslávský kdo žil v Bělehrad s matkou. Muž jí hrozil ublížením, pokud mu nepomohla pašováním heroin do Kanady. Muž ji nějakou dobu pronásledoval a začal jí vyhrožovat, až nakonec eskaloval do násilných útoků. Ruzic nakonec vyhověl a odletěl do Kanady. Byla zatčena Mezinárodní letiště Toronto Pearson pro dovoz heroinu.
U soudu se prosila, že spáchala trestný čin pouze pod nátlakem. Obrana nátlaku podle článku 17 Trestní zákoník, je k dispozici, pouze pokud osoba „spáchá trestný čin pod nátlakem vyhrožováním okamžitou smrtí nebo ublížením na zdraví od osoby, která je v době spáchání trestného činu přítomna“.
Ruzic tvrdila, že nemá jinou možnost a že život její i její matky je ohrožen. Tvrdila také, že nemohla jít na policii, protože věřila, že jsou zkorumpovaní a nepomohlo by jim to. Znalecké svědectví potvrdilo toto přesvědčení, že jugoslávští občané obecně nedůvěřují policii a jejich schopnosti chránit je před nekontrolovatelnými milicemi.
Její žádost nicméně selhala z důvodu, že jí nehrozilo „okamžité úmrtí nebo ublížení na zdraví“ a že muž nebyl „přítomen v době spáchání trestného činu“.
Ruzic napadl část 17 Trestní zákoník tak protiústavní, jak to porušilo její právo bezpečnost osob podle oddílu 7 Charta.
Soudce souhlasil s Ruzicem a rozhodl, že nátlak na obranu má k dispozici, a proto byla osvobozena. Odvolání bylo zamítnuto při odvolání k Odvolací soud pro Ontario.
Stanovisko soudu
Dne 20. dubna 2001 Nejvyšší soud potvrdil osvobozující rozsudek a zamítl odvolání koruny.
LeBel J, který se domáhal jednomyslného rozhodnutí soudu, rozhodl, že článek 17 Trestní zákoník porušil oddíl 7 zákona Charta na základě toho, že jeho požadavky byly příliš restriktivní tím, že vyžadovaly přítomnost a bezprostřednost. Požadavky znamenaly, že obrana nebyla k dispozici v situacích, kdy je hrozba pro třetí stranu nebo újma v budoucnu.
LeBel souhlasil se zjištěním soudce, že je k dispozici také obecná právní ochrana nátlaku, která neměla stejná omezení. Při obhajobě obecného práva musí obviněný vyvinout přiměřené úsilí k boji proti hrozbě, závažnost trestného činu musí být úměrná hrozbě a obviněný nesmí mít rozumnou alternativu útěku.
Viz také
externí odkazy
- Plné znění Nejvyšší soud Kanady rozhodnutí k dispozici na LexUM a CanLII