R v Bartle - R v Bartle

R v Bartle
Nejvyšší soud Kanady
Slyšení: 2. a 3. března 1994
Rozsudek: 29. září 1994
Celý název případuKenneth Bartle v Jejího Veličenstva královny
Citace[1994] 3 SCR 173
Číslo doku23623
Předchozí historieRozsudek za korunu v Odvolací soud pro Ontario
VládnoucíOdvolání povoleno
Podíl
§ 10 písm. B) Kanadská listina práv a svobod ukládá policii tři povinnosti týkající se práv na obhájce: 1) povinnost informovat zadrženého o jeho právech na obhájce; 2) povinnost poskytnout zadrženému přiměřenou příležitost k výkonu jeho práva; a (3) povinnost zadržet výslech až do doby, než bude zadržená osoba uplatněna, dokud nebude využita přiměřená příležitost. První povinnost zahrnuje informování zadrženého o dostupnosti povinnost poradce. Zadržený musí před plněním svých práv plně porozumět jejich právům.
Členství v soudu
Hlavní soudce: Antonio Lamer
Puisne Justices: Gérard La Forest, Claire L'Heureux-Dubé, John Sopinka, Charles Gonthier, Peter Cory, Beverley McLachlin, Frank Iacobucci, John C. Major
Uvedené důvody
VětšinaLamer CJ, ke kterým se připojili Sopinka, Cory, Iacobucci a major JJ
SouběhLa Forest J
SouběhMcLachlin J.
NesouhlasitL'Heureux ‑ Dubé J
NesouhlasitGonthier J.

R v Bartle„[1994] 3 SCR 173 je přední Nejvyšší soud Kanady rozhodnutí o právu na zachování a poučení právního zástupce pod oddíl 10 písm. b) z Kanadská listina práv a svobod ("Charta"). Soud rozhodl, že policista je povinen pozastavit vyšetřování po zatčení jednotlivce, dokud nebude zadržený informován o jeho právech a nebude mu poskytnuto dostatečné množství informací a přístup ke kontaktování soukromého právníka nebo povinnost poradce. Na případ bylo použito dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu Kanady R v Brydges.[1] Rozsudek byl propuštěn se třemi dalšími rozhodnutími: R v Pozniak,[2] R v Harper,[3] R v Matheson[4] a R v Prosper.[5]

Pozadí

Policejní vyšetřování

Dne 22. června 1991 byl Kenneth Bartle zatčen zhoršená funkce motorového vozidla. Policista poté přečetl Bartlovi z předtištěné karty následující:

Máte právo neprodleně si ponechat a poučit právního zástupce.
Máte právo telefonovat kterémukoli právníkovi, kterého si přejete.
Máte také právo na bezplatné poradenství od právníka právní pomoci.
Pokud jste obviněni z trestného činu, můžete požádat o právní pomoc v Ontarijském plánu právní pomoci.

Bartle doporučil, aby to pochopil. Důstojník nezmínil existenci povinnost poradce, který mohl poskytnout okamžitou právní radu, nebo že existovalo 24hodinové bezplatné číslo pro právní pomoc.

Policista se zeptal Bartleho, jestli chce mluvit „teď“ s právníkem, přestože v této oblasti nebyl telefon. Bartle poradil důstojníkovi, že ten večer měl na baseballovém zápase pět nebo šest piv.

Po příjezdu na policejní stanici se policista znovu zeptal Bartleho, zda si chce „teď“ promluvit s právníkem. Bartle řekl ne. Bartle pak poskytl dva vzorky jeho dechu, naznačil, že má obsah alkoholu v krvi přesáhl zákonný limit a byl odpovídajícím způsobem účtován.

Soud

Soud se konal v Ontario Court of Justice (Provincial Division). Bartle vypověděl, že se vzdal svých práv na radu, protože nevěděl, komu zavolat nebo koho by se mohl zmocnit. Soudce shledal, že neexistuje žádný požadavek, aby policie informovala Bartleho o existenci služebního poradce nebo bezplatného čísla, a že neexistoval žádný Charta porušení.

Souhrnné odvolání proti přesvědčení

Souhrnná žádost o odsouzení byla vyslechnuta v EU Ontario Court of Justice (General Division). Odvolací soudce shledal, že je třeba, aby policie informovala Bartleho o existenci služebního poradce a bezplatného čísla, a že Charta porušení. Pokračoval ve vylučování vzorků dechu jako důkaz pod oddíl 24 (2) z Charta.

Odvolací soud

Odvolání proti souhrnnému rozhodnutí o odsouzení bylo projednáno v EU Odvolací soud pro Ontario. Soud jednomyslně shledal, že od zadrženého se nevyžaduje, aby byl poučen o existenci služebního poradce nebo bezplatného čísla, pokud to okolnosti nevyžadují (tj., zadržený vyjadřuje znepokojení nad dostupností služebního poradce). V důsledku toho nebylo žádné Charta porušení.

Důvody Soudního dvora

Před soudem byly dvě otázky: (1) týká se čl. 10 písm. B) Charta požadovat, aby policie informovala zadrženého o existenci služebního poradce; a (2) pokud ano, měly by být důkazy v Bartlově případě vyloučeny podle § 24 odst. 2 Charta?

Oddíl 10 písm. B)

Lamer CJ napsal rozhodnutí většiny. Většina zjistila, že správné použití Brydges požadoval, aby policie ve všech případech informovala zadrženého o existenci služebního poradce a bezplatného čísla. Jinak nemůže zadržený činit informované rozhodnutí o tom, zda zavolat právníka.

Ve shodném stanovisku La Forest J zcela souhlasil s rozhodnutím většiny. McLachlin J také napsal souhlasné stanovisko a souhlasil s rozhodnutím většiny. Zjistila také, že byla porušena Bartlova práva na obhájce, protože mu mělo být konkrétně řečeno, že má právo na to, aby mu bylo řečeno, že má právo mluvit s obhájcem před obviněním před obviněním.

Ačkoli nesouhlasil s většinou v konečné otázce (viz níže), Gonthier J souhlasil s rozhodnutím většiny o rozsahu práv na obhájce.

V nesouhlasném stanovisku L'Heureux-Dubé J nesouhlasilo s požadavkem, aby policie vždy informovala zadrženého o existenci poradce nebo bezplatného čísla, protože neexistuje vůbec žádný ústavní požadavek, aby takové programy existovaly.

§ 24 odst.2

Vzhledem k tomu, že většina zjistila, že došlo k porušení zákona Charta, dalším problémem bylo, zda by důkazy měly být vyloučeny podle § 24 odst. 2. Při použití testu v R v Collins[6] (který byl od té doby předjet testem v R v Grant[7]), většina shledala, že důkazy by měly být vyloučeny, protože vzorky dechu byly vynuceny zákonem. Většina také zjistila, že pokud chce Koruna argumentovat, že by zadržený učinil stejné rozhodnutí bez ohledu na a Charta porušení, nese břemeno důkazní břemeno. Většina nakonec zjistila, že soud nesmí spekulovat o tom, co mohl zadržený udělat nebo říct.

La Forest J souhlasil s většinou, i když nepovažoval vyloučení za zdrcující. McLachlin J také souhlasil s rozhodnutím většiny.

L'Heureux-Dubé J zjistila, že i kdyby s prvním číslem souhlasila s většinou, nevyloučila by hodnoty dechu. Porušení nebylo vážné a veřejnost je vystavena velmi vysokému riziku kvůli pití alkoholu a řízení motorových vozidel.

Ačkoli Gonthier J v první otázce souhlasil s většinou, souhlasil s nesouhlasným názorem L'Heureux-Dubé J., zda by měly být důkazy vyloučeny.

Viz také

Reference

  1. ^ [1990] 1 SCR 190 [Mosty].
  2. ^ [1994] 3 SCR 310.
  3. ^ [1994] 3 SCR 343.
  4. ^ [1994] 3 SCR 328.
  5. ^ [1994] 3 SCR 236.
  6. ^ [1987] 1 SCR 265.
  7. ^ 2009 SCC 32.

externí odkazy