Progresivní seznam pro mír - Progressive List for Peace

The Progresivní seznam pro mír (hebrejština: הרשימה המתקדמת לשלום‎, HaReshima HaMitkademet LeShalom, arabština: القائمة التقدمية للسلام) Byl a levé křídlo politická strana v Izraeli. Strana byla vytvořena spojenectvím obou Arab a židovský levicoví aktivisté.

Dějiny

Strana byla založena v roce 1984 sloučením židovského hnutí Alternativa, Nazareth - progresivní hnutí, stejně jako další jednotlivci.^[2] Napadl Volby v Knessetu v roce 1984, vyhrál dvě křesla, obsadil Mohammed Miari a Mattityahu Peled.

Pokus o zákaz

V roce 1985 Základní zákon jednání s Knessetem bylo pozměněno za účelem přidání oddílu 7a, „Zamezení účasti na seznamu kandidátů“. Toto ustanovení zahrnovalo:

Kandidátská listina se nezúčastní voleb do Knessetu, pokud její cíle nebo akce, výslovně nebo implicitně, zahrnují jednu z následujících ... popření existence Státu Izrael jako státu židovského národa.

Primární motivací pro tento pozměňovací návrh bylo zakázat rasistické strany, jako je Kach, jehož členové byli zapojeni do terorismu. Aby se však poskytlo to, co bylo považováno za rovnováhu, autoři se také snažili postavit mimo zákon levicové strany, které považovali za ohrožující Židovský charakter státu Izrael.

Ačkoli není jasné, co by mohlo představovat „negaci Státu Izrael jako státu židovského národa“, je možné si představit pozice jako podpora jednostupňové řešení - mohlo by se jednat o vytvoření jediného izraelského státu na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy, a to jak židovského, tak arabského - nebo o podporu udělení Arabů stejných práv na usazení v Izraeli, jaké mají Židé.

Dne 17. Června 1988 před Volby v roce 1988, Ústřední volební výbor použil toto ustanovení jako ospravedlnění pro zákaz postupu Progresivního seznamu pro mír ve volbách. Strana se odvolala k nejvyšší soud, který zrušil rozhodnutí Ústředního volebního výboru a umožnil PLP kandidovat ve volbách. Nejvyšší soud však nezrušil část 7 písm. A): pouze rozhodl, že politika PLP nespadá pod ni.

Podle sdělení Yossiho Barda, který je významným členem strany, PLP nezpochybnila židovský charakter Izraele, ale tvrdila, že tento charakter musí být vykládán tak, že podléhá tomu, aby byl Izrael demokracií - tj. Židovský charakter Izrael nemohl znamenat žádnou diskriminaci nežidovských občanů, protože taková diskriminace by ze své podstaty znamenala, že Izrael nebyl demokracií. PLP spíše tvrdila, že jelikož většinu izraelských občanů tvořili Židé, měla by jejich kultura a tradice přirozeně značně ovlivňovat celkovou kulturu země a PLP proti tomu neměla námitky.

Kachovi právníci představili to, o čem tvrdili, že je jakýmsi „krátkým zrcadlovým obrazem“, ve kterém tvrdili, že Kach neměl námitky proti demokratickému charakteru Izraele, ale tvrdili, že tento charakter musí být vykládán tak, že podléhá Izraeli jako židovskému státu - tj. demokratický charakter Izraele nemohl znamenat jakékoli narušení předního postavení Židů ve všech sférách izraelského života, protože takové porušení by znamenalo, že Izrael nebyl židovským státem (alespoň to, co Kach považoval za „ Židovský stát “). Spíše Kach rozhodl, že nemá námitky proti tomu, aby byli státní úředníci voleni ve svobodných volbách, a že politickým stranám a organizacím bude poskytnuta svoboda projevu, pokud bude politická a ekonomická moc výlučně v rukou Židů.

Nejvyšší soud prolomil „symetrii“ tím, že přijal instrukce PLP a odmítl Kachovu, která zrušila zákaz prvního a vyhověl zákazu druhého. Toto rozhodnutí vytvořilo mezník v izraelské ústavní jurisprudenci zavedením podpory rovných práv pro Izraelští Arabové nespočívá v popření charakteru Izraele jako židovského demokratického státu, zatímco odpor proti rovnosti izraelských Arabů je porušením.

Bojový soud Adama Kellera

V dubnu 1988 Adam Keller, mluvčí PLP, byl zatčen vojenskou policií v době, kdy byl v záloze povinná vojenská povinnost pro všechny izraelské židovské muže. Byl obviněn z toho, že psal graffiti na 117 tancích a dalších vojenských vozidlech, nabádal vojáky, aby odmítli službu na okupovaných územích, a že sundal trvalé rozkazy z vojenského billboardu a nahradil je letáky PLP vyjadřujícími „hněv a protest“ na „systematické zabíjení palestinských neozbrojených demonstrantů“ a volání po „vytvoření nezávislého palestinského státu bok po boku s Izraelem“. Keller připustil činy, které mu byly přičítány, ve skutečnosti se na ně pyšnil a prohlásil je spíše za chvályhodné než za trestný čin. Jak při výslechu, tak při svém soudu Keller opakovaně opakoval, že jednal úplně sám, bez jakékoli účasti dalších členů strany nebo strany jako takové, že letáky PLP zbyly v jeho tašce ze schůzky, které se zúčastnil v noci před jeho povolávacím rozkazem a že je nepřivedl do armády s jakýmkoli záměrným záměrem vystavit jim vojáky, ale raději je umístil na vojenský billboard jako náhlou reakci na rozhlasové zprávy o obzvláště drsných činech útlak vojáků na západním břehu Jordánu.

Kellerovo svědectví o tom bylo přijato a nebyly podniknuty žádné právní kroky proti žádným dalším členům PLP nebo proti straně jako celku, ačkoli někteří pravicoví publicisté a politici naléhali, aby byla přijata. Kellerovu manželku Beate Zilversmidtovou však na konferenci PLP, která se konala v Nazareth během druhého měsíce jeho uvěznění a členové strany - i když nebyli předem konzultováni - jeho čin jasně schválili.

Pokles

V Listopad 1988 volby do Knessetu strana získala pouze jedno křeslo, které obsadila Miari. Před Volby v roce 1992 volební práh byl zvýšen na 1,5%. PLP získala pouze 0,9% hlasů a ztratila své zastoupení v Knessetu.

Historická perspektiva

Na schůzce v Tel Avivu 22. dubna 1994 u příležitosti deseti let od vzniku PLP, bývalý mluvčí strany Adam Keller stanovený:

Když jsme sestavovali Progresivní seznam pro mír, doufali jsme, že společně vytvoříme politickou sílu složenou ze Židů a Arabů, která se stane trvalou součástí izraelské politické scény. To se bohužel nestalo. Dosáhli jsme však něčeho docela důležitého: udělat z Izraele více demokracie tím, že jeho arabským občanům umožníme více využívat skutečné volební urny ... V izraelském politickém systému navrženém Benem Gurionem a pokračujícím až do roku 1984 občané měli v praxi pouze dvě volební možnosti: buď podpořit jednu ze satelitních stran založených vládnoucí stranou Mapai a zcela se jí podřídit, nebo podpořit izraelskou komunistickou stranu, která pro Araby udělala docela dost dobrých věcí - ale jeho generální tajemník byl vždy Žid. Jakákoli skupina Arabů, která se pokusila založit stranu, která nebyla ani vládní ani komunistická, byla okamžitě zakázána, jako Al Ard ... Nyní, i když je PLP pryč, její dědictví zůstává. Neodvolatelně jsme prolomili bariéru. Stejně jako židovský nacionalista může vytvořit stranu a být zvolen do Knessetu, může to udělat i arabský nacionalista. Stejně jako může být v Knessetu zastoupena židovská náboženská strana (ve skutečnosti několik z nich), tak může být i islámská náboženská strana. Nemusíte mít rádi všechny strany, které se nyní mohou dostat do Knessetu, abyste ocenili, že nyní lze uplatnit základní demokratické právo.^[3]

Reference