Vyhlášení nezávislosti Maroka - Proclamation of Independence of Morocco

Vyhlášení nezávislosti Maroka
وثيقة الاستقلال المغربي
وثيقة الاستقلال 11 يناير 1944.jpg
Ručně psaný obraz Prohlášení nezávislosti Mabsout Maghrebský scénář.
Prezentováno11. ledna 1944
AutořiAhmed el Hamiani Khatat
Ahmed Bahnini[1]

The Vyhlášení nezávislosti Maroka (arabština: وثيقة الاستقلال‎, francouzština: Manifeste de l'Indépendance du Maroc), také přeloženo jako Manifest nezávislosti Maroka nebo Vyhlášení z 11. ledna 1944, je dokument, ve kterém marockí nacionalisté požadovali nezávislost Maroko v celostátním rozsahu pod Muhammad V Bin Yusuf, jakož i splátka demokratické, ústavní vlády, která zaručí práva všem segmentům společnosti. 11. ledna je oficiální vládní svátek v Maroku.[2][3]

Kontext

8. listopadu 1942 Spojenecké jednotky přistál v Maroku—kolonie Francie od roku 1912 Smlouva z Fes -v průběhu Provoz Torch.[2] Svobodná Francie pak znovu převzal kontrolu nad a spolupracovník koloniální správa soucitná s Philippe Pétain, což je pro marocké nacionalisty dobré.[2]

Sultán Muhammad V Maroka, který byl de facto vězněm koloniální správy, přestože neudělal žádné veřejné gesto soucitu s nacistickým Německem a chránil Marockí Židé od antisemitské politiky, obdržel potvrzení od prezidenta Franklin D. Roosevelt na Konference v Casablance z ledna 1943, že USA po skončení války podpoří nezávislost Maroka.[2]

18. prosince 1943 byli ti, kteří byli stále na svobodě mezi starou gardou Národní strany, postavenou mimo zákon francouzskou správou v roce 1937 - jejíž předchozí vůdci jako např. Allal al-Fassi, Muhammad Hassan el-Wazzani, et al. byli buď ve vězení, nebo v exilu - uspořádali v Rabatu tajnou konferenci, aby našli Istiqlal Party.[2]

Vyhlášení nezávislosti Maroka původně navrhli Ahmed el Hamiani Khatat a Ahmed Bahnini, právníci strany, a revidováni a pozměněni jejich kolegy.[4]

11. ledna 1944, s výsledkem druhá světová válka stále nejistý všem kromě těch vnímavějších, 66 Maročanů podepsalo veřejné prohlášení požadující ukončení kolonialismu a obnovení nezávislosti Maroka, což bylo v té době obrovské riziko.

Hlavní nacionalističtí vůdci všeho původu se spojili kolem Prohlášení nezávislosti a vytvořili skutečné politické hnutí, představující širší segment marocké společnosti, městské i venkovské. Společně se rozhodli spojit se se sultánem Muhammad V, komu podali svůj požadavek.[2]

Mezi signatáři byli členové odboje, symboly svobodného Maroka a lidé, kteří by se stali klíčovými postavami při stavbě nového Maroka.

Text

Text Prohlášení nezávislosti z 11. ledna předložený sultánovi Muhammadovi V:

arabštinaAngličtina
الحمد لله إن حزب الاستقلال الذي يضم أعضاء الحزب الوطني السابق وشخصيات حرة:Chvála bohu za stranu Istiqlal, která se skládá z členů bývalé nacionalistické strany a nezávislých osob:
حيث إن الدولة المغربية تمتعت دائما بحريتها وسيادتها الوطنية وحافظت على استقلالها طي إقق إقق قققVzhledem k tomu, že Maroko vždy představovalo svobodný a svrchovaný stát a že si udržovalo samostatnost po 13 století až do okamžiku, kdy mu bylo za zvláštních okolností uložen protektorátní režim;
حيث أن الغاية من هذا النظام والمبرر لوجوده هما إدخال الإصلاحات التي يحتاج إليها المغرب في ميادين الإدارة والعدلية والثقافة والاقتصاد والمالية والعسكرية دون أن يمس ذلك بسيادة الشعب المغربي التاريخية ونفوذ جلالة الملك وVzhledem k tomu, že cílem a účelem režimu bylo poskytnout Maroku soubor správních, finančních a vojenských reforem, aniž by byla ovlivněna tradiční suverenita marockého lidu pod nadvládou jejich krále;
حيث أن سلطات الحماية بدلت هذا النظام بنظام مبني على الحكم المباشر والاستبداد لفائدة الجالية الفرنسية ومنها جيش من الموظفين لا يتوقف المغرب إلا على جزء يسير منه وأنها لم تحاول التوفيق بين مصالح مختلف العناصر في البلاد وZatímco za tohoto režimu nahradily orgány protektorátu tento systém systémem přímého a despotického panování ve prospěch francouzské kolonie - včetně armády a zaměstnanců -, kde Maroko hraje jen minimální roli a ve kterém francouzské úřady se nepokusily řešit různé potřeby různých složek země;
حيث أن الجالية الفرنسية توصلت بهذا النظام إلى الاستحواذ على مقاليد الحكم واحتكرت خيرات البلاد دون دونVzhledem k tomu, že francouzská kolonie byla prostřednictvím tohoto systému schopna převzít všechny mocenské kanály, jakož i přivlastnit si a monopolizovat zdroje země, na úkor jejích občanů;
حيث أن هذا النظام حاول بشتى الوسائل تحطيم الوحدة المغربية ومنع المغاربة من المشاركة الفعلية في شؤسVzhledem k tomu, že se režim pokusil - všemi možnými prostředky - rozbít jednotu marockého lidu, zabránit Maročanům v účinné účasti na správě jejich země a zbavit je každé individuální občanské svobody;
حيث أن الظروف التي يجتازها العالم اليوم هي غير الظروف التي أسست فيها الحماية وVzhledem k tomu, že okolnostmi, kterým dnes svět čelí, nejsou okolnosti, za nichž byl založen protektorát;
حيث أن المغرب شارك مشاركة فعالة في الحروب العالمية بجانب الحلفاء وقام رجاله أخيرا بأعمال أثارت إعجاب الجميع في فرنسا وتونس وصقلية وكرسيكا وإيطاليا, وينتظر منهم مشاركة أوسع في ميادين أخرى وبالأخص لمساعدة فرنسا على تحريرها وZatímco Maroko se významně podílelo na světových válkách vedle spojeneckých sil, přičemž Maročané na každého udělali dojem svými úspěchy ve Francii, Tunisku, na Sicílii, Korsice a v Itálii as očekáváním, že se budou účastnit dalších divadel jako dobře, zejména při osvobozování Francie;
حيث أن الحلفاء الذين يريقون دماءهم في سبيل الحرية اعترفوا في وثيقة الأطلنتي بحق الشعوب في حكم نفسها بنفسها, وأعلنوا أخيرا في مؤتمر طهران سخطهم على المذهب الذي بمقتضاه يزعم القوي حق الاستيلاء على الضعيف وZatímco spojenci, kteří prolévali krev z důvodu svobody, uvedli v Atlantická charta na které mají všechny národy právo sebeurčení, aby si vládli sami, a nedávno se vyjádřili na Teheránská konference jejich zášť vůči nauce, že mocní by měli vládnout slabým;
حيث أن الحلفاء أظهروا في شتى المناسبات عطفهم على الشعوب الإسلامية ومنحوا الاستقلال لشعوب منها من هو دوضVzhledem k tomu, že spojenci opakovaně vyjádřili podporu muslimským národům a poskytli nezávislost některým z těch, jejichž minulé i současné civilizace jsou méně rozvinuté než marocké;
حيث أن الأمة المغربية التي تكون وحدة متناسقة الأجزاء تشعر بما لها من الحقوق وما عليها من واجبات داخل البلاد وخارجها تحت رعاية ملكها المحبوب وتقدر حق قدرها الحريات الديمقراطية التي يوافق جوهرها مبادئ ديننا الحنيف والتي كانت الأساس في وضع نظام الحكم بالبلاد الإسلامية الشقيقة.Vzhledem k tomu, že marocký národ, který je harmonickým svazkem jeho různých prvků, cítí, co je oprávněně jeho vlastní, pokud jde o práva, a to, co je na něm, pokud jde o odpovědnost v zemi a za jejími hranicemi pod záštitou jejího milovaného krále, a hluboce oceňuje jeho demokratické svobody, které jsou skutečně v souladu s naším pravým náboženstvím, které bylo základem správy v jiných islámských zemích;
Informace o uživateli:Rozhoduje o následujícím:
أولاً: أن يطالب باستقلال المغرب ووحدة ترابه تحت ظل صاحب الجلالة ملك البلاد المفدى سيدنا محمد بن يوسف نصZaprvé: Požadovat nezávislost Maroka a jednotu jeho děsení za Jeho Veličenstva krále Muhammada Bin Yusufa, ať mu Bůh pomůže a pomůže mu.
ًانياً: أن يلتمس من جلالته السعي لدى الدول التي يهمها الأمر الاعتراف بهذا الاستقلال وضمانه, ولوضع اتفاقيات تحدد ضمن السيادة المغربية ما للأجانب من مصالح مشروعة.Zadruhé: Prosit Jeho Veličenstvo, aby usilovalo o uznání a potvrzení této nezávislosti na dotčených zemích a podepsalo smlouvy, které v kontextu marocké suverenity definují legitimní role cizinců v Maroku.
ًالثاً: أن يطلب نظام المغرب للدول الموافقة على وثيقة الأطلنتي والمشاركة في مؤتمر الصلح.Za třetí: Požádat o přidání Maroka do skupiny států, které ratifikovaly Atlantickou chartu a které se účastnily mírové konference.
رابعا: أن يلتمس من جلالته أن يشمل برعايته حركة الإصلاح الذي يتوقف عليه المغرب في داخله, ويكل لنظره السديد إحداث نظام سياسي شوري شبيه بنظام الحكم في البلاد العربية الإسلامية في الشرق تحفظ فيه حقوق سائر عناصر الشعب المغربي وسائر طبقاته وتحدد فيه واجبات الجميع,.Za čtvrté: Prosit Jeho Veličenstvo, aby podpořilo reformní hnutí, na kterém Maroko zásadně závisí, a upoutat náležitou pozornost na vytvoření poradního politického systému podobného vládám v arabských islámských zemích na východě, v němž budou práva všech prvků Je zajištěna marocká společnost a všechny její sociální třídy a jsou definovány odpovědnosti všech.
والسلامMír.

[5]

Signatáři[6]


  1. Mohammed Benlarbi al-Alami
  2. Abdelkader Hassan El Assimi
  3. Ahmed Bahnini
  4. Ahmed Balafrej
  5. M'hamed Belkhadir
  6. Kacem Benabdeljalil
  7. Omar Benabdeljalil
  8. M'hammed Ben-Azzouz
  9. Mehdi Ben Barka
  10. Ahmed Benbouchta
  11. Omar Benchemssi
  12. Ahmed Benchekroun El Meknassi
  13. Ahmed Bendella
  14. Abdelaziz Bendriss Amraoui
  15. Abdelkrim Benjelloun Touimi
  16. el-Hassan Benjelloun
  17. Seddick Benlarbi
  18. Jilali Bennani
  19. M'hamed Ben Jilali Bennani
  20. Mohamed El Bekkali
  21. Mohammed Bensouda
  22. Abderrahim Bouabid
  23. Mohamed Bouamrani
  24. El Hassan Bouayad
  25. Ahmed Cherkaoui
  26. El Hafiane Cherkaoui
  27. Messaoud Chiguer
  28. Mohamed Diouri
  29. Abdelkbir Ben Mehdi El Fassi
  30. Malika Belmehdi El Fassi
  31. Mohamed Ghali El Fassi
  32. Mohamed El Fatimi El Fassi
  33. Abdelkbir Fassi-Fihri Ben Hfid
  34. Abdelwahab El Fassi-Fihri
  35. El Hachemi El Filali
  36. M'barek Al Gharras
  37. Mohamed al-Ghazi
  38. Mohamed el-Hamdaoui Taghi
  39. Ahmed El Hamiani Khatat
  40. Nasser Al Hussaïni
  41. Abdallah Ibrahim
  42. Bouchta Jamai
  43. Mohamed el-Jazouli
  44. Othman Jorio
  45. Mohammed Laghzaoui
  46. Ahmed Lyazidi
  47. Mohamed Lyazidi
  48. Ahmed el-Manjra
  49. Ahmed Mekouar
  50. Abdeslam El Mestari
  51. Mohammed El Mestassi
  52. Driss M’hammedi
  53. El Hussaïne Benabdellah El Ouarzazi
  54. Abdeljalil El Kabbaj
  55. Boubker El Kadiri
  56. Abdallah Rahmani
  57. Abdallah Regragui
  58. Mohamed Rifaï
  59. Mohamed Ben Abderrahmane Saâdani
  60. Boubker Sbihi
  61. Ali ben lamrabet
  62. Abdelhamid Zemmouri
  63. Amr Zemmouri
  64. Mohamed Zeghari
  65. Kacem Zhiri
  66. Tahar Ben El Fqih Abi Bakr Zniber.

Důsledky

Reakce byla okamžitá: velký tlak na sultána Muhammad V veřejně odsoudit proklamaci i zadržení signatářů a známých nacionalistických aktivistů.[2]

V noci 28. ledna Ahmed Balafrej, generální tajemník Istiqlalské strany a jeho spolupracovník Mohamed Lyazidi, byli zatčeni v Rabatu pod záminkou sdílení zpravodajských informací s mocnostmi Osy.[2] Balafrej byl jedním ze 3 deportovaných nacionalistických aktivistů Korsika.[7] Ve Fesu byli uvězněni Abdelaziz Bendriss a Hachemi Filali.[8] Celkově francouzské úřady po tomto manifestu zatkly 20 nacionalistických aktivistů.[2]

Vyhlášení nezávislosti bylo významným krokem v boji za nezávislost. Právě s tímto dokumentem se spojilo marocké nacionalistické hnutí se sultánem. Sultán se také začal stávat důležitým národním lidovým symbolem, který symboliku dodával Tangier řeč 10. Dubna 1947 a nucený exil v předvečer Eid al-Adha 20. srpna 1953.[9][2] Francouzský protektorát v Maroku skončil 2. března 1956 francouzsko-marockým společným prohlášením podepsaným v Rabatu.[2]

Viz také

Bibliografie

  • Charles-André Julien (préf. Annie Rey-Goldzeiguer), «Naissance de l'Istiqlal», dans L'Afrique du Nord en marche: Algérie-Tunisie-Maroc, 1880-1952, Paříž, Omnibus, 2002 (1re éd. 1952 , rev. et augm. en 1971), 499 s. (ISBN  2258058635, OCLC 644767406), str. 296-297
  • Jacques Valette (1983). „Guerre mondiale et décolonisation“. Revue française d'histoire d'outre-mer. Paříž. 70 (260–261): 136.
  • Moulay Abdelhadi Alaoui, «Mohammed V et le mouvement de Libération nationale», dans Le Maroc et la France: 1912-1956 - Textes et documents à l'appui, Rabat, Fanigraph, 2007, 568 p. (ISBN  9789954038598, OCLC 262650411, přednáška en ligne), str. 86-135
  • «La conférence d'Anfa et les“ habits neufs ”du sultan», dans Michel Abitbol, ​​Histoire du Maroc, Paříž, Perrin, 2009 [détail de l’édition], s. 2 497-502
  • Mostafa Bouaziz (únor 2011). „Les manifestes de l'Indépendance“. Zamane. Casablanca (4): 48–49. [chapeau en ligne]
  • Mostafa Bouaziz (květen 2014). „Les manifestes de l'Indépendance…“. Zamane. Casablanca (42): 12–13. Voici à quoi fait référence Bouaziz lorsqu'il écrit, s. 12,

    [d] ans notre numéro d’avril (Zamane, #, Vyhlášení nezávislosti Maroka ), nous avons soulevé la question du nombre de signataires du Manifeste du Parti de l’Istiqlal: une section de la rubrique Les buzz de l'Histoire

    intitulée

    Faux: Malika El Fassi est la seule femme signataire du manifeste de l'Indépendance de 1944

    [1].
  • Mohamed El Mansour (únor 2016). „À offer du Manifeste de l'Indépendance“. Zamane. Casablanca (63): 72–73. [premiéry lignes]

Reference

  1. ^ الاستقلال, Istiqlal Maroc Parti- حزب. „Manifeste de l'indépendance du 11 Janvier 1944“. Portail du Parti de l'Istiqlal Maroc (francouzsky). Citováno 2020-01-12.
  2. ^ A b C d E F G h i j k Miller, Susan Gilson. (2013). Historie moderního Maroka. New York: Cambridge University Press. ISBN  978-1-139-62469-5. OCLC  855022840.
  3. ^ Yabiladi.com. „11. ledna 1944, kdy strana Istiqlal napsala manifest požadující úplnou nezávislost Maroka“. en.yabiladi.com. Citováno 2020-01-12.
  4. ^ الاستقلال, Istiqlal Maroc Parti- حزب. „Manifeste de l'indépendance du 11 Janvier 1944“. Portail du Parti de l'Istiqlal Maroc (francouzsky). Citováno 2020-01-12.
  5. ^ "نص وثيقة المطالبة بالاستقلال في 11 يناير 1944". هوية بريس (v arabštině). 11.01.2018. Citováno 2020-01-12.
  6. ^ Abou Bakr El Kadiri, Moudhakkirati fil Haraka al Wataniyya (Mémoires), svazek 2, str. 357-513
  7. ^ „Combat: organe du Mouvement de libération française“. Gallica. 1946-08-07. Citováno 2020-01-14.
  8. ^ Rachik, Hassan (2003). Symbolizátor národa: essai sur l'usage des identités collectives au Maroc (francouzsky). Le Fennec. ISBN  978-9954-415-01-6.
  9. ^ Yabiladi.com. „Den revoluce, marocký svátek vytvořený králem Mohammedem V. a nacionalisty“. en.yabiladi.com. Citováno 2020-01-12.