Princův prsten - Prince Ring - Wikipedia

Princův prsten
Lidová pohádka
názevPrincův prsten
Data
ZeměIsland
Publikoval vŽlutá pohádková kniha

"Princův prsten" (islandský: Sagan af Hríngi kóngssyni) je islandský folktale, shromážděný Jón Árnason.

Andrew Lang přeložil příběh do angličtiny jako "Prince Ring" v roce 2006 Žlutá pohádková kniha (1894).

Textové poznámky

"Sagan af Hríngi kóngssyni„(„ příběh Hríngura, králova syna “) je jedním z islandských folktales, které se objevily v Jón Árnason sborník, Íslenzkar Þjóðsögur og intfintýri Sv. 2 (1862–1864).[1]

Později byl přeložen jako „Ring, der Königssohn"od Josef Poestion [de ] v Isländische Märchen (1884),[2] a následně Adeline Rittershaus tak jako "Snati-Snati" (1902),[3] jak uvádí bibiografická vysvětlivka v Hans Naumann vydání.[4] Německý překlad Hanse a Idy Naumanových měl zase název „Der Königssohn Ring und der Hund Snati-Snati" (1922).[5]

Andrew Lang tištěný "Princův prsten" v Žlutá pohádková kniha (první vydání, 1894[6]) bez uvedení autora kromě toho, že je „z islandštiny“,[7] ale jinde identifikuje svůj zdroj islandských pohádek jako Poestionovu německy přeloženou antologii.[8]

Synopse

Princ jménem Ring (islandský: Hríngur[1]) a jeho muži ulovili laň se zlatým prstenem na jeho rozích. Přišla temnota a oni ztratili zadek a svou cestu a oddělili se, protože si každý myslel, že cestu zpět domů zná lépe. Princ narazil na ženu na břehu moře vedle sudu. V hlavni uviděl zlatý prsten a zmínil se o něm. Žena řekla, že by to mohl mít, kdyby to vytáhl; když se sklonil, vtlačila ho dovnitř, připevnila vršek a hodila ho do moře. Unášelo to čas, ale narazilo na kameny. Hádal, že je blízko země, vykopl vrchol a plaval na břeh. A obří našel ho tam a vzal ho domů ke své ženě. Jednoho dne mu obr ukázal všechno z domu kromě salonku. Když byl obr pryč, pokusil se nahlédnout dovnitř Jakmile se to stalo, něco uvnitř se pohnulo a pokusilo se promluvit, což ho vyděsilo. Zkusil to ještě dvakrát a Třetí byl natolik odvážný, že viděl velkého černého psa, a to říkalo: „Vyberte si mě, princ Ring.“

O něco později gigant řekl, že už nemusí dlouho žít, a tak ho odnese zpět na pevninu. Nabídl princi cokoli, co by si vzal s sebou; princ si vybral to, co bylo v salónu. Překvapen, obr mu přesto dal psa a odvedl ho na břeh v kamenném člunu a na konci mu řekl, že by si mohl ostrov nárokovat za dva týdny, během nichž bude on a jeho žena mrtví. Princ a pes šli dál. Pes mu řekl, že není zvědavý, protože se nezeptal na jeho jméno; zeptal se princ a pes řekl, že tomu říká „Snati-Snati“. Pak přišli k hradu a pes mu řekl, aby se ujal služby a získal pro ně trochu prostor.

Král si rychle vážil Ringu. Poradce jménem Red mu řekl, že je to zvláštní, když Ring udělal tak málo. Král nastavil Ring i Red na kácení stromů; Ring vzal dvě sekery a Snati-Snati také seklo, takže sekly více než dvakrát to, co Red. Red začal žárlit a řekl, že král by měl přimět Ringa, aby zabil a stáhl divoké voly v lesích. Nakonec ho král poslal. Byli dva a Snati-Snati vzal větší a Ring menší, s nějakou pomocí psa. Král si ho poté velmi oblíbil.

Red ho přesvědčil, aby nastavil Ringovi, aby našel zlatý plášť, šachovnici a figurku, kterou král před rokem ztratil. Král dodal, že pokud je dříve najde Vánoce, mohl si vzít královu dceru. Snati-Snati mu řekl, aby dostal veškerou sůl, kterou mohl, a poté ji odnesl, když vyrazili. Pes mu pomohl vystoupit z útesu a přišli k chatě. Čtyři trollové spal a kaše byla v ohni. Snati-Snati řekl Ringovi, aby nalil veškerou sůl do hrnce. Když se trollové probudili, staří čarodějnice nejprve snědla a stěžovala si, že ukradla mléko ze sedmi království a teď to byla sůl. Poté, co se najedli, ta stará žíznila a poslala svou dceru, aby přinesla vodu, ale dcera by to neudělala, kdyby jí ta stará čarodějnice nedala ten zlatý kousek. Dcera to vzala a odešla, ale když se sklonila k pití, princ a pes ji vtlačili dovnitř. Ta čarodějnice začala žíznit a poslala svého syna, ačkoli požadoval zlatý plášť; potkal stejný osud jako jeho sestra. Nakonec poslala svého manžela, ačkoli on požadoval zlatou šachovnici; potkal stejný osud jako jeho děti, ale když se princ a pes vrátili na chatu, jeho duch je následoval. Museli s tím zápasit a podruhé ho porazit. Na chatě Snati-Snati řekla, že musí jít dovnitř, jakmile se čarodějnice dostala ven, nedokázali ji porazit, ale zaútočil by rozžhaveným železem z ohně a princ ji musel nalít vařící kaší a to znamená, že ji porazili. Vrátili se ke králi pozdě o Vánocích. Král byl velmi potěšen, ale pes požádal prince Ringa, aby vyměnil místa za noc: spal v princově posteli a princ, kde obvykle spal. Ring souhlasil, ale po nějaké době ho pes poslal do své postele s instrukcemi, aby se do toho nemíchal.

Ráno šel Red s králem odříznutým ke králi a dožadoval se spravedlnosti, ale Ring mu ukázal postel, kde ruka stále držela meč. Král pověsil Reda a oženil se s Ringem za svou dcerou. Snati-Snati požádala, aby spali u nohou postele, jejich svatební noc; Ring to povolil a ráno viděl, jak tam spí princ a vedle něj ošklivá psí kůže. Ring spálil psí kůži a probudil prince. Tento princ byl také jmenován Ring. Jeho otec měl oženil se se ženou kdo byl čarodějnice a kdo ho do toho proklel tvar dokud mu princ jeho jména nedal spát u nohou jeho svatební noc. Tato nevlastní matka byla zadek, kterého lovil, a žena, která ho tlačila do hlavně, ze strachu, že kletba bude zlomena. Poté, co byla čarodějnice zabita, rozdělili poklad trolů a Ring se oženil s druhým Prstenem se svou sestrou, čímž mu dal království svého otce, zatímco on zůstal se svým tchánem a měl polovinu království a celé po jeho smrti .

Viz také

Vysvětlivky

Reference

Citace
  1. ^ A b Jón Arnason (1864), "Sagan af Hríngi kóngssyni ", 2:360–367.
  2. ^ Poestion (1884), s. 171–186.
  3. ^ Rittershaus (1902), str. 31–36.
  4. ^ Naumann (1923), str. 311.
  5. ^ Naumann (1923), str. 112–124.
  6. ^ Maggs Bros, vyd. (1923). „Lang (Andrew)“. Anglická literatura 19. a 20. století, část I.. str. 346.
  7. ^ Lang (1906), str. 237–248.
  8. ^ Lang, Andrew (1903), "Tři šaty", Crimson Fairy Book, Londýn, New York a Bombay: Longmans, Green, and Company, str. 232 (221–232)
Bibliografie

externí odkazy