Princ Kamal el Dine Hussein - Prince Kamal el Dine Hussein
Kamal el Dine Hussein | |
---|---|
narozený | Káhira, Egypt | 20. prosince 1874
Zemřel | 6. srpna 1932 Toulouse, Francie | (ve věku 57)
Pohřbení | Mauzoleum v Mokattam Hills |
Manželka | Princezna Nimet Alláh |
Dům | Dům Muhammada Aliho |
Otec | Hussein Kamel |
Matka | Ayn al-Hayat Ahmad |
obsazení | Důstojník, kolektor, badatel, cestovatel |
Princ Kamal el Dine Hussein (arabština: كمال الدين حسين) (20. prosince 1874 - 6. srpna 1932) byl synem Sultán Hussein Kamel z Egypt.
Zřeknutí se dědických práv
Několik jinak spolehlivých zdrojů mylně tvrdí, že Kamal el Dine Hussein zastával pozici dědice během tříleté vlády svého otce.[1] Ve skutečnosti se Husajn Kamel dohodl s britskou vládou na jeho nástupu na trůn, aby odložil zavedení nových pravidel nástupnictví sultanátu, což znamená, že pozice následníka trůnu zůstala prázdná. O otázce nástupnictví se diskutovalo mezi Husajnem Kamelem a britským vysokým komisařem Henry McMahon v květnu 1915 po neúspěšném pokusu o atentát proti sultánovi. Hussein Kamel byl raději následován jeho synem Kamal el Dine, ale také doporučil svého nevlastního bratra Ahmed Fouad a jeho bratranec Youssef Kamal pro případ, že by Kamal el Dine nebyl ochotný zaujmout pozici dědice.[2] Kamal el Dine zaslal svému otci dopis, v němž se výslovně a dobrovolně vzdal dědictví.[3] To byl jediný případ v egyptské historii, kdy se oprávněný dědic vzdal svých práv na trůn ze své vlastní svobodné vůle.[2]
Dne 21. září 1917, tři týdny před smrtí Husajna Kamela, si Britové zvolili za svého nástupce Ahmeda Fouada. Nejprve však požadovali, aby se Kamal el Dine formálně vzdal trůnu, aby se Spojené království neobjevilo v očích egyptské veřejnosti jako zbavující jeho legitimních práv. Ačkoli se šířily pověsti, že Kamel el Dine odmítl dědictví pod vlivem své manželky Nimet Allah (která neuznala legitimitu svého bratra Abbas Hilmi II 'dethronement), většina historiků vysvětluje jeho rozhodnutí jeho neochotou vládnout pod britským protektorátem, proti kterému se ostře postavil.[2] Jiní uvádějí světské důvody a poukazují na to, že princ požádal o zbavení odpovědnosti, aby mohl pokračovat ve vzrušujícím životě objevování a cestování.[4] Kamal el Dine Hussein byl skutečně vášnivým cestovatelem, cestovatelem a sběratelem orientálních starožitností a uměleckých děl. V letech 1925 a 1926 vedl expedice do Gilf Kebir, kterou pojmenoval.[5]
Slavný odkaz na Kamal el Dine Hussein se objevuje na úvodních stránkách Nobelova laureát Naguib Mahfouz román Palace Walk (1956), kde jeden z protagonistů uvádí: „Jaký je to skvělý muž, princ Kamal al-Din Husayn! Víte, co udělal? Odmítl nastoupit na trůn svého zesnulého otce, pokud budou vládnout Britové. "[6]

Na jihozápadním rohu egyptské západní pouště byl postaven speciální skalní pomník na památku průzkumů prince Kamal el Dine. V té době byla egyptská západní poušť běžně označována jako libyjská Sahara.
Vojenská kariéra
Vzdělaný u Tereziánská vojenská akademie v Rakousko Princ Kamal el Dine Hussein dosáhl hodnosti Všeobecné a stal se vrchní velitel z Egyptská armáda v roce 1914.
Manželství
Princ Kamal el Dine Hussein se oženil v Káhiře dne 5. května 1904 s princeznou Nimet Allah (1881–1965), nejmladší dcerou Khedive Tewfik Pasha. Pár neměl žádné děti.
Původ
Předkové knížete Kamala el Dine Husajna | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Reference
- ^ „Nový vládce Egypta je tančící sultán“ (PDF). The New York Times: SM6. 27. prosince 1914. Citováno 2009-08-09.
Syn sultána Husajna, Kemal Eddine, se nyní stává korunním princem a dalším následníkem trůnu.
- ^ A b C Rizk, Yunan Labib. المكانة بين الاحتلال والحماية [Stav mezi okupací a protektorátem] (Dotisk). AlMussawar (v arabštině). Egyptská státní informační služba. Citováno 2009-08-09.
- ^ Montgomery-Massingberd, Hugh, vyd. (1980). „The Royal House of Egypt“. Burkeovy královské rodiny světa (zobrazení úryvku). Svazek II: Afrika a Střední východ. London: Burke's Peerage. p. 25. ISBN 978-0-85011-029-6. OCLC 18496936. Citováno 2009-08-16.
Jeho jediný bezdětný syn se vzdal posloupnosti, která přešla na jeho nevlastního bratra Fuada
- ^ El-Hebeishy, Mohamed (4. – 10. Května 2006). „Do srdce tajemství“. Al-Ahram týdně (793). Archivovány od originál dne 28. května 2013. Citováno 2009-08-09.
- ^ F. J. R. R., „Průzkum Gilfa Kebira pozdním sirem Robertem Claytonem East Claytonem“ a P. A. Clayton, „Západní strana Gilfova Kebiru“ Geografický deník 81, 249-254 a 254-259, (1933)
- ^ Mahfouz, Naguib (2001) [1956]. „بين القصرين“ [Procházka palácem]. Káhirská trilogie (zobrazení úryvku)
| formát =
vyžaduje| url =
(Pomoc). Everyman's Library, 248 (v arabštině). trans. William M. Hutchins. New York: Alfred A. Knopf. p.16. ISBN 978-0-375-41331-5. OCLC 48641887. Citováno 2009-08-16.
externí odkazy
- Soszynski, Henry. "princ Kemaleddin HUSAYN ". Ancestry.com, Inc. Archivovány od originál dne 24. října 2012. Citováno 15. srpna 2009.
- Památník prince Kamala na Wikimapii
Profesní a akademické asociace | ||
---|---|---|
Předcházet Hussein Kamel | Předseda Královské zemědělské společnosti 1914–1932 | Uspěl Omar Toussoun |