Ayn al-Hayat Ahmad - Ayn al-Hayat Ahmad
Ayn al-Hayat Ahmad | |
---|---|
![]() | |
narozený | Káhira, Egypt | 5. října 1858
Zemřel | 12. srpna 1910 Paříž, Francie | (ve věku 51)
Pohřbení | Hosh al-Basha, Imám al-Shafi'i, Káhira |
Manželka | |
Problém Mezi ostatními |
|
Dům | Muhammad Ali |
Otec | princ Ahmad Rifaat Paša |
Matka | Dilbar Jihan Qadin |
Náboženství | Sunnitský islám |
Ayn al-Hayat Ahmad (arabština: عين الحياة احمد; turečtina: Aynülhayat Ahmed; 5. října 1858 - 12. srpna 1910; což znamená „jaro života“[1]) byla egyptská princezna a členka Dynastie Muhammada Aliho. Byla první manželkou sultána Husajn Kamel z Egypta.
Časný život
Princezna Ayn-al-Hayat se narodila 5. října 1858 a byla jedinou dcerou prince Ahmad Rifaat Paša (1825 - 1858), někdy prezident Státní rady a jeho choť Dilbar Jihan Qadin (zemřel 1900).[2][3] Měla dva starší nevlastní bratry, princ Ibrahim Fahmi Pasha (1847 - 1893) a princ Ahmad Kamal Pasha (1857 - 1907).[3] Princ Ahmad Kamal byl mužem velmi ceněným pro svou lásku ke spravedlnosti a strohostí svého života. Ayn al-Hayat byla ještě dítě, když její otec narazil na svůj tragický konec.[2] Temná, drobná a temperamentní měla velké kouzlo. Její strýc, Khedive Ismail, měl ji velmi rád a osobně se zajímal o její vzdělání.[2]
Manželství
Abychom seznámili Ayn al-Hayata se studiem, Isma'il říkal: „Pokud se opravdu snažíš poučit a všichni tvoji učitelé jsou spokojení, vezmu si tě za svého syna Husajna.“[2] Ayn al-Hayat, jako dítě byla tak nadšená myšlenkou, že jednou, když jí bylo dvanáct, vyběhla za svým strýcem, který ji přišel navštívit, se slovy: „Dnes jsou všichni moji učitelé potěšeni. Nyní se mohu oženit s Husajnem Agha bey? “[2] Manželství se konalo v roce 1873.[4] Princ Husajn byl oddaný své manželce, která se zpočátku zdála šťastná.[2] Ti dva spolu měli čtyři děti, z nichž přežily jen dvě,[5] syn, Princ Kamal el Dine Hussein, narozená 20. prosince 1874, a dcera, princezna Kazima Hanim, narozená 16. července 1876.[6][7] Zatímco nejmladší dvě děti, dcera, princezna Kamila Hanim a syn, zemřel princ Ahmad Kazim mladý.[8] Pak docela náhle trvala na rozvodu a získala svobodu. Princezna Ayn-al-Hayat se nikdy znovu nevdala.[2]
Organizace
Ona je připomínána jako zakladatelka a první prezidentka Společnost dobročinnosti Muhammada Aliho v roce 1909. Členy její komunity byly všechny ženy, což bylo doposud v kronikách Středního východu neslýchané.[2] Jedinými konzultovanými muži byli lékaři a finanční poradci. Společnost začala otevřením ošetřovny pro ženy a děti v zalidněné čtvrti za Abdeen Palace.[2][9] Finanční prostředky byly hlavně dodávány z vlastních zdrojů princezny a z darů rodiny Khedivalů, jak tehdy existovaly. Podle pravidel společnosti měl být prezident vždy princeznou vládnoucí rodiny.[2][9]
Smrt a následky
Princezna Ayn al-Hayat zemřela 12. srpna 1910 v Paříž, Francie a byl pohřben v mauzoleu Hosh al-Basha, imáma al-Shafi'iho, Káhira. Po její smrti, princezno Nazli Halim se stal prezidentem Muhammada Aliho Benevolent Society.[10] Následovala ji Princezna Fawzia, který byl prezidentem organizace pocházející z královského domu.[10]
Problém
Spolu s Husajnem Kamilem měla Ayn al-Hayat čtyři děti:[5]
- Princ Kamal el Dine Hussein[7] (Káhira, 20. prosince 1874 - Toulouse, Francie, 6. srpna 1932 a pohřben v mauzoleu v Muqattam Hills), ženatý a měl problém;[6]
- Princezna Kazima Hanim[7] (16. července 1876 - Řím, 29. ledna 1921 a pohřben v mešitě ar-Rifai, Káhira ), svobodný a bez problému;[6]
- Princezna Kamila Hanim (zemřela mladá);[5][8]
- Princ Ahmad Kazim (zemřel mladý);[5][8]
Původ
Předkové Ayn al-Hayat Ahmad | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Reference
- ^ Rada pro národní literaturu; St. John's University (New York, NY) (1970). Přehled národních literatur. Přehled národních literatur. St. John's University Press. str. 155.
- ^ A b C d E F G h i j Reina Lewis, Nancy Micklewright (9. července 2006). Gender, Modernity and Liberty: Middle Eastern and Western Women's Writings: A Critical Sourcebook. IB Tauris. str. 241. ISBN 978-1-860-64956-1.
- ^ A b Doumani 2012, str. 270.
- ^ Doumani 2012, str. 261.
- ^ A b C d Tugay, E.F. (1974). Tři století; Rodinné kroniky Turecka a Egypta. Greenwood Press. str. 158. ISBN 978-0-8371-7117-3.
- ^ A b C Montgomery-Massingberd, H .; Williamson, D. (1977). Burkeovy královské rodiny světa: Afrika a Střední východ. Burkeovy královské rodiny světa. Burkeův šlechtický titul. str. 36. ISBN 978-0-85011-029-6.
- ^ A b C Státnická ročenka. Svatomartinský tisk. 1917. str. 250.
- ^ A b C "زوجات حكام مصر من عهد محمد على حتى عهد الملك فاروق الاول - فاروق مصر". www.faroukmisr.net. Citováno 2020-12-04.
- ^ A b Hassan Hassan (10. ledna 2000). V domě Muhammada Aliho: Rodinné album, 1805-1952. American Univ in Cairo Press. str. 125. ISBN 978-9-774-24554-1.
- ^ A b The Oxford Encyclopedia of Women in World History: 4 Volume Set. Oxford University Press. 2008. str.140. ISBN 978-0-195-14890-9.
Zdroje
- Doumani, Beshara (1. února 2012). Rodinná historie na Středním východě: domácnost, majetek a pohlaví. SUNY Stiskněte. ISBN 978-0-791-48707-5.