Pozitivní organizační chování - Positive organizational behavior

Pozitivní organizační chování (POB) je definována jako „studium a aplikace pozitivně orientovaných sil lidských zdrojů a psychologických kapacit, které lze měřit, rozvíjet a efektivně řídit pro zlepšení výkonu na dnešním pracovišti“ (Luthans, 2002a, s. 59).[1]

Pro získání pozitivní psychologické schopnosti pro zařazení do POB musí být pozitivní a musí mít rozsáhlé teoretické a výzkumné základy a platná opatření. Kromě toho musí být stav jako, který by umožnil vývoj a zvládnutí zlepšení výkonu. A konečně, pozitivní státy, které splňují definiční kritéria POB, jsou primárně zkoumány, měřeny, vyvíjeny a řízeny na individuální mikroúrovni.[2]

Kritérium podobné státu odlišuje POB od jiných pozitivních přístupů, které se zaměřují na pozitivní vlastnosti, zatímco jeho důraz na konstrukty na mikroúrovni jej odděluje od pozitivních perspektiv, které se týkají pozitivních organizací a jejich souvisejících proměnných a opatření na makroúrovni. Kritéria pro zařazení na POB splňují stavově podobné psychologické zdroje sebeúčinnosti, naděje, optimismu a odolnosti a v kombinaci základní základní konstrukce vyššího řádu Pozitivní psychologický kapitál nebo PsyCap.[3]

Obecný přehled

POB je aplikace Pozitivní psychologie na pracoviště. Zaměřuje se na silné stránky a na budování toho nejlepšího na pracovišti za základního předpokladu, že je možné analyzovat a dosáhnout dobroty a excelence.

Počátky POB: Hnutí pozitivní psychologie

Přestože je výzkum POB relativně nový, jeho základní myšlenky vycházejí z myšlenek dřívějších vědců.
Počátky POB se vyvinuly z hnutí pozitivní psychologie, zahájeného v roce 1998 Martin Seligman a kolegové. Pozitivní psychologie si klade za cíl přesunout zaměření v psychologii z nefunkčních duševních chorob na duševní zdraví a vyzvat k většímu zaměření na budování lidské síly.
Úrovně analýzy pozitivní psychologie byly shrnuty tak, aby byly na subjektivní úrovni (tj. Pozitivní subjektivní zkušenost jako pohoda a spokojenost s minulostí, plynutí a štěstí v přítomnosti a naděje a optimismus do budoucnosti); mikro, individuální úroveň (tj. pozitivní vlastnosti, jako je schopnost lásky, odvahy, estetického cítění, vytrvalosti, odpuštění, duchovna, vysokého talentu a moudrosti); a makroskupina a institucionální úroveň (tj. pozitivní občanské ctnosti a instituce, které posílají jednotlivce k lepšímu občanství, jako je odpovědnost, altruismus, zdvořilost, umírněnost, tolerance a silná pracovní morálka).[4]

Integrací pozitivní psychologie do organizačního prostředí Fred Luthans je průkopníkem výzkumu pozitivního organizačního chování v roce 1999. Od té doby se Luthans a kolegové pokoušejí najít způsoby, jak navrhnout pracovní prostředí, které zdůrazní silné stránky lidí, kde mohou být jak svým nejlepším já, tak i mezi sebou navzájem. Výzkum zatím ukázal, že zaměstnanci, kteří jsou spokojeni a nacházejí uplatnění ve své práci, jsou produktivnější, méně chybí a projevují větší organizační loajalitu.[5][6]

Přes počáteční studie a konceptualizace je pole POB stále v plenkách. Je zapotřebí dalšího výzkumu týkajícího se přesných předchůdců, procesů a důsledků pozitivního psychologického chování. Úkolem, který v současné době čeká na POB, je dosáhnout hlubšího pochopení skutečného dopadu pozitivních stavů na fungování organizace a toho, jak lze tyto stavy vylepšit na pracovišti.

Viz také

Reference

  1. ^ Luthans, F. (2002a). Pozitivní organizační chování: Rozvíjení a zvládání psychických sil. Academy of Management Executive, 16 (1): 57-72.
  2. ^ Luthans, F. (2002b). Potřeba a význam pozitivního organizačního chování. Journal of Organizational Behavior, 23: 695-706.
  3. ^ Luthans, F. a Youssef, C. M. v roce 2007a. Vznikající pozitivní organizační chování. Journal of Management, 33: 321-349.
  4. ^ Seligman, MD, & Csikszentmihalyi, M. (2000). Pozitivní psychologie. Americký psycholog, 55, 5–14.
  5. ^ Perrin, Sarah (1998). „Vážná věc: zábava dělat práci“. Účetnictví. 121: 40–42.
  6. ^ Culbertson S. & Fullagar, C. (2010). „Cítíte se dobře a děláte skvěle: Vztah mezi psychologickým kapitálem a pohodou“. Journal of Occupational Health Psychology. 15: 421–433. doi:10.1037 / a0020720.

externí odkazy